Sekce

Galerie

http://www.stmivani.eu/gallery/image.jpg

Poslední klidný večer... Dámy a pánové, tak po téhle kapitolce to už půjde z kopce...

18. kapitola

 


V rytmu písničky jsem se vrtěla v bocích a tancovala přes celou ložnici s teplými ponožkami v ruce. Zítra jedeme s Edwardem stanovat do hor. Sami! Tolik jsem se těšila. Po dlouhé době budeme spolu úplně sami, celé dlouhé tři dny. Ne jen pár ukradených hodin. V batohu jsem měla vše potřebné a nový super stan s vybavením na nás čekal v chodbě.

„Ahoj!“ houkla na mě Quinn a zřítila se na postel. Poslední týden plula na nějakém obláčku. Jsem zvědavá, jak moc si nabije držku, až z něj spadne. Jacob ji ještě nic neřekl, ale podle všeho se chystal.

„Čau, kde jsi byla?“ ptala jsem se, ačkoliv odpověď byla jasná. Pořád se Jakem muchlovali, když je viděl Charlie, málem ho kleplo. Quinn si rychle oblíbil, ale když začala s tím, že by náš dům potřeboval ženskou ruku, trochu barev a zamávala mu vzorníkovou paletou – která obsahovala sto odstínů růžové před obličejem, klidil se a s chutí odcestoval na další seminář sto kilometrů daleko. Před tím mě ale svěřil do péče Edwardovi, kterému nakázal mě střežit jako oko v hlavě přes den, ale i v noci z gauče v obýváku. Pak něco zamumlal a Edwardovi škubly koutky, ale nevytáhla jsem to z něj.

„S Jakem,“ vzdychla Quinn tak teatrálně, že jsem musela protočit oči.

„Nekecej, já myslela, že s arabským šejkem,“ vyhrkla jsem.

„Kam ten se na něj hrabe, Bello. On je tak vášnivý, on…“ začala.

Ne! Tohle vážně poslouchat nechci, je jako můj brácha! Zacpala jsem si uši, zavřela oči a začala falešně krákorat písničku, co právě hrála v rádiu. Za chvilku jsem pootevřela oko a zjistila, že se Quinn tváří nas-štvaně.

„Hele Jake je skoro můj brácha, tohle vážně slyšet nepotřebuju, dáš si zmrzlinu?“ ptala jsem se. Pokývla hlavou.

Seděly jsme v kuchyni naproti sobě a jedly. Quinn se na mě dívala zvláštně. O co jí jde?

„Tak co se děje?“ ptala jsem se ji.

„Víš, včera jsem nemohla spát a tak jsem si půjčila jednu knihu z tvojí knihovny. Do hajzlu! Byly tam i legendy Quileutů!

„Hmmmm,“ dostala jsem ze sebe.

„No a tam se píše,“ začala a zazvonil telefon. Rychle jsem se k němu vrhla.

„Swanovi!“

„Ahoj Bello, přijde na to, ne dneska, ale na výletě, na který pojedete všichni čtyři,“ slyšela jsem Alicin hlas v telefonu.

„Ale my jedeme sami,“ namítala jsem.

„Ale kdepak, pojedou s vámi,“ zacvrlikala Alice a pak jsem slyšela – tůt, tůt, tůt…

Práskla jsem telefoním sluchátkem a Quinn na mě nechápavě zírala.

„Neřeš,“ zavrtěla jsem hlavou a přidala si zmrzlinu. Quinn jen zvedla obočí a pak se rozpovídala o filmu, který jsme viděly včera.

 

 

********************

 

 

Stála jsem na terase před domem a čekala na Edwarda. Quinn se šlechtila v koupelně. Zřejmě si patlala nějaký sajrajt na obličej či vlasy. Pořád mele něco o maskách, zprvu jsem si myslela, že jdeme na maškarní, ale když mi na ksichtík namatlala cosi zeleného – strašně to páchlo – tak jsem se této činnosti vyhýbala jako čert kříži.

Z mého přemýšlení mě vytrhl motor blížícího se auta. Kužely světel osvítily stěnu našeho domu a za chvíli vystupovali dva viníci.

„Bello,“ začal okamžitě Jacob, založila jsem si ruce a čekala. „Víš, chci říct Quinn vše…“ začal. Zalapala jsem po dechu. „Alice si myslí, že to dopadne dobře, Edward mi zase poradil…“

„Odkdy jste s Edwardem takoví kamarádi?“ prohlásila jsem uštěpačně.

„Od té doby, co se nás pokouší dát dohromady jedna medička s proříznutou pusou,“ odpověděl mi s úsměvem Edward. Už se mi na jazyk drala peprná nadávka, když se ozvala rána jak z děla a zakňučení.

Kiki!

Otevřela jsem dveře a z domu vyběhlo naše hyperaktivní štěně. Ona to prostě napálila do dveří. Doufám, že nebude mít otřes mozku nebo tak něco. Je vůbec ve Forks veterinář? Kdyžtak pojedu za Carlislem, no.

Mezitím se Kiki kroutila v jedné velké vlnce a olizovala nově příchozí. Mávla jsem rukou, Tak co, nebude to víkend nás dvou. Bude to dvojité rande s přespáním, doufám, že má Jacob svůj stan. Hlavně chci vidět Quinnin obličej, až ji láskyplně pozve do divočiny, bez záchodu, bez koupelny, bez kafe a hlavně bez skříně plného oblečení! To bude mazec!

„Stejně si myslím, že něco tuší,“ pronesla jsem a zaplula do domu. „Quinn!“ zaječela jsem.

„Jak si to myslela?“ ozvalo se dvojhlasně, ale to už Quinn běžela ze schodů a ječela.

„Hele, myslíš si, že se mu budu líbit víc v růžové podpr…“ zarazila se, „ahoj hafíku,“ vyjekla a utíkala k Jacobovi.

Hafíku?

To netuší, jak blízko je k pravdě!

Začala jsem se nekontrolovatelně smát. Edward mě drapl a odváděl do kuchyně. Já cestou hýkala, z očí mi tekly slzy a skoro jsem se počůrala. Edward se začal smát taky a Kiki kolem nás skákala, že je to bezva hra.

Když sme se po asi dvaceti minutách uklidnili, konečně jsem ho políbila, Vychutnávala jsem si jeho rty, tolik mi chyběly.

„Bello! Edwarde!“ slyšeli jsme Jacoba.

„Už jí to hafík řekl?“ vyhrkla jsem a vyprskla smíchy.

„Ne, čeká, že ho podpoříme,“ zavrtěl na mě hlavou, ať se hlavně nesměju před ním. Pokrčila jsem rameny a vydala se do obýváku.

Jakmile jsem hafíka Jaka viděla, opět se ve mně vzedmul nepřekonatelný řehot.

„Čemu se směješ?“ ptala se Quinn. Jen jsem mávla rukou.

„Quinny, srdíčko, co kdybychom si někam vyjeli, řekněme, tak na dvě noci?“ zeptal se Jake.

„No to by bylo super, mám tady někde leták o lázeňském hotelu. Dělají tam masáže, snídani ti donesou do postele…“ začala.

„No víš, spíše jsem myslel výlet do přírody, spala jsi někdy ve stanu?“ skočil ji do citace letáku z hotelu Jake.

„Ve stanu? Na co, když lidi vymysleli domy,“ vrtěla Quinn hlavou.

„No myslel jsem, že bychom mohli jet kempovat s Bellou a Edwardem, co ty na to?“ tahle otázka visela ve vzduchu asi pět minut. Mezi tím časem Quinn zbledla, zezelenala, zfialověla, zbledla, zezelenala a pak z ní vypadlo:

„Myslíš, že budou mít v obchoďáku růžový spacák?“ A bylo vymalováno.

 

 

***************

 

 

Tak a je to, odjíždíme. Alice, naše dobrá duše, Quinn sehnala jak růžový spacák, tak stan a Quinn byla nadšená, protože byl přesně v barvě fru fru a ladil jí s tričkem.

Když nastala fáze balení – Quinn měla sbaleny tři kufry těžké jako kráva – snažili jsme se ji přesvědčit, že tohle opravdu není to pravé ořechové, že si musí vzít batoh. Alice se přiřítila se značkovým opět růžovým batohem a Quinn byla nadšená. Pak se loučila se lakem na vlasy, lakem na nehty, ovšem make-upu, řasenky a odličovače se nehodlala vzdát. Pak jsme probrali její oblečení a po přemlouvání, že třpytivý top od Diora není to pravé ořechové na kempování, jsme měli sbaleno.

Teď jsme seděli v Edwardově autě, já ospalá, Jacob snídající a Quinn naprosto vzrušená – pořád poposkakovala na sedadle – divím se, že s námi neskákalo celé auto. Kiki jsme předali do rukou Esme, která byla hned oblízána, a jeli jsme.

Cesta trvala asi dvě hodiny. Nasadili jsme si batohy, kluci vzali stany a vyrazili jsme. Asi po sto metrech se Quinn ptala, jak daleko vlastně půjdeme. Když ji kluci řekli, že asi dva a půl kilometru, zalapala po dechu a mumlala něco o běžícím pásu. Podívala jsem se na Edwada, kterému zacukaly koutky, ale nic mi nechtěl říct, mizera jeden.

Když jsme dorazili na místo našeho stanování, naskytl se nám nádherný pohled na louku v plném květu, kterou protékal potůček. Byli jsme nad mraky, takže slunce nás příjemně hřálo.

„Jé, a já si nevzala plavky!“ hořekovala Quinn,

„Postavíme stany, nasbíráme dřevo a pak se porozhlédneme, co vy na to?“ navrhl Edward. Pustili jsme se okamžitě do práce. Den uběhl rychle, skvěle jsme se bavili, Quinn se uvolnila a přestala řešit rozcuchaný účes, poškozenou francouzskou manikůru na nehtech. Byla to vážně sranda. Večer jsme seděli u ohně a povídali si, Quinn, vyprávěla Jacobovi náš romantický příběh a my vzpomínali. Byla jsem schoulena u Edwarda v náruči, když Jake prohlásil:

„Quinn, věříš v nadpřirozeno?“ Ztuhla jsem.

„No, myslím, že existují věci, o kterých ví opravdu málo lidí,“ připustila Quinn. Její odpověď mě přesvědčila o tom, že tuší, že něco tady nehraje.

„A co kdybych ti řekl…“ začal Jake.

„Že existují upíři a vlkodlaci?“ doplnila ho Quinn, málem jsem se zalkla svařeným vínem, které jsme měli v hrníčkách.

„Ty to víš?“ vyjekl Jake.

„Teď už jo,“ kulila oči Quinn a z hluboka se napila.

„Jak?“ kuňkla jsem.

„Možná mám ráda růžovou, nákupy, módu a stanuju poprvé v životě, ale nejsem debil,“ osopila se na mě.

„Quinn,“ začala jsem.

„Já vím, já vím, má to být tajemství, bla bla bla bla bla,“ mávla rukou. „Prostě jsem našla knihu legend ve tvém pokoji a celou ji přes noc přečetla. Pak jsem si začala dávat věci dohromady. Cullenovi, pak La Push, jen nechápu jak se vy dva dokážete nezabít?“ ukázala na Jake a Edwarda.

„To díky Belle,“ ozvalo se sborově.

„Ona se fakt nebojí, Jaku,“ odpověděl na nevyřčenou otázku Edward.

„Tak to je na to líp než já,“ usmála jsem se. Asi bych to víno už neměla chlastat.

„Co jsi udělala?“ zeptala se Quinn.

„Utekla,“ odpověděl za mě Edward a začal ji vyprávět vše o sobě a své rodině. Pak jí také řekl, že upírů je opravdu hodně a že ne všichni se živí zvířaty jako oni. I v slabém světle ohně bylo vidět, jak Quinn zbledla.

„Panáka?“ nabídl  ji Jacob a odněkud vytáhl flašku, jen kývla a pak se ozval šramot.

„Co to bylo?“ vyjekli jsme současně s Quinn. Kluci ztuhli.

To snad ne!

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

«   1 2

4)  nathalia (15.09.2010 17:18)

Prej mam rada ruzovou, ale nejsem debil.. to me pobavilo :D
Tesim se na dalsi!!!

3)   (15.09.2010 17:15)

Díky:D :D To jsi nemusela, jen jsem chtěl, abys věděla, že to taky čtu, takže...
Ale díky:-)

Alrobell

2)  Alrobell (15.09.2010 17:09)

Michal7,

sorry, hned to napravím...

1)   (15.09.2010 16:40)

„Myslíš, že budou mít v obchoďáku růžový spacák?"
A ten konec!!!! To se dělá!!! Rychle!!! Mě snad terfí šlak


PS: Dámy? A já jsem jako kdo? To se mě dotklo :-)

«   1 2

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek