Sekce

Galerie

http://www.stmivani.eu/gallery/image.jpg

Forks... Pes... a pes...

13. kapitola

 


Stáli jsme před domem Edwardovy rodiny a já odmítala vystoupit z auta. Edward mi doporučoval dýchat a šeptal mi, že všechno bude v pořádku. Bylo mi jasné, že nás obyvatelé toho domu slyší.

„Já nemám strach, jen jsem nervózní,“ pokrčila jsem rameny.

„Alice ti dává ještě pět minut a pak si prý pro tebe dojde, kazíš jí časový plán, Jasper se ji snaží uklidnit, ale její nadšení je celkem nakažlivé. Emmett nás šmíruje přes žaluzie.“ Podívala jsem se směrem, kde se díval Edward a nejistě jsem zamávala. „Rosalie s Esme hoří nedočkavostí a Carlisle je rád, že si bude moci popovídat s někým z oboru.“

„Tak jdeme,“ nadechla jsem se a vystoupila. V tom se rozrazily dveře a už jsem byla u Alice v náručí.

„Ahoj! Tolik jsem se těšila, jaký byl let? Máš hlad? Chceš napít? Přineste jí vodu! Budeš tady spát? Říkala jsem, že máme koupit tu novou postel! Nebo jdeš k Charliemu?“ chrlila jednu otázku za druhou. Edward ji musel nakonec zarazit.

„Bello, tohle je Esme, moje maminka,“ představil mě ženě s medovými vlasy a očima stejnýma, jako měl Edward. Byli si podobní. Esme se na mě usmála a objala mě.

„Těší mě, že tě konečně poznávám, konečně vím, kdo je ta slavná Bella,“ usmála se na mě.

„Hmm, děkuju, pani Cullenová,“ začala jsem.

„Ale jakápak paní, Esme,“ mávla rukou.

„Carlisle, vítám tě u nás, Bello,“ promluvil blonďatý muž, který by mohl být z fleku modelem, nebo hercem, no cokoliv…

„Ahoj,“ pípla jsem. Nic jsem ze sebe nedokázala dostat a pak mě zavalila vlna klidu, pohody – vždyť je to jedno – pomyslela jsem si, ale věděla jsem, kdo to má za lubem.

„Jaspere,“ zavrčel Edward.

„Promiň, ale z těch jejích nervů se mi ještě rozběhne srdce,“ pokrčil rameny. Věděla jsem, že jsem rudá až na zadku. Najednou jsem se ocitla ve vzduchu a pak se jeden přes druhého překřikovali. Slyšela jsem jedno jméno – Emmett! A pak něco o trhání končetin. Najednou se ozval andělský, ale autoritativní hlas a já byla opět na zemi. Dívala jsem se do tváře rozesmátého kluka, jehož oči byly jantarové, stejně jako všech, kteří mě obklopovali.

„Tak ty jsi ta, co jako jediná na světě popletla bratříčkovi hlavu. Má královno,“ udělal pukrle.

„Nešaškuj,“ ozval se hlas, který ho zklidnil. Přicházela k nám nádherná dívka. Byla jako anděl. Ano, takhle jsem si představovala anděla. Nadpozemsky krásná, blondýnka s pihou nad rty si mě přátelsky měřila. „Ahoj Bello, můj bratr má výborný vkus,“ usmála se na mě.

„Tohle je moje sestra Rosalie,“ pronesl Edward, ozvalo se uražené zachroptění, „a tohle je můj bratr Emmett,“ podívala jsem se opět na kluka, z jehož očí šlehaly čertovské plamínky.

Za chvilku jsme seděli v nádherném obýváku a já byla zaskládaná jídlem.

„Nemuseli jste toho tolik chystat,“ řekla jsem, ale hypnotizovala jsem čokoládový dort, který byl přímo přede mnou. Čokoláda, cukr, poleva, čokoládka! V hlavě tleskalo a pískalo tisíc Bell.

„Dáš si kousek?“ pobídla mě Esme, když viděla můj zbožný pohled. Přikývla jsem a ani ne za půl minuty jsem měla velkou porci před sebou. Spokojeně jsem se chopila vidličky a začala jíst. Po pár soustech a tancování hula-hula v mé hlavě jsem zvedla oči a sledovala pobavení celé Edwardovy rodiny.

„Co je?“

„Jen přemýšlí, kolik se toho do tebe vejde. Emmett čeká, že to sníš všechno. Alici věří skoro všechno,“ pokrčil rameny.

„Bello ty to do sebe hážeš rychleji, než já cucám medvěda. Rosalie mě peskuje, že hltám, ale ty jsi proti mně otesánek,“ smál se Emmett.

„Hele!“ obořil se na něj Edward, „Ona je ve vývinu,“ dodal, ale koutky mu cukaly. Podívala jsem se na Edwardovu rodinu, která se právě teď smála, a pak se opět vrátila k pozorování mého debužírování. Jen by mě zajímalo, jestli se  na ně taky budu moc dívat při jídle. Zvláštní, ta představa mě ani neděsila.

 

****************************

 

Stála jsem přede dveřmi s klíči v ruce a přemýšlela, jak Charlieho překvapím.

Vlítnu tam a zařvu – překvapení! No a klepne ho pepka.

Tak tam nakráčím s pořekadlem – ztracená dcera se ti vrátila. Ne, to je blbost.

Tak zazvoním a udělám – Baf!

Hele, Swanová, vystojíš tady důlek, prostě jdi dovnitř – ozvalo se mi v hlavě. Pokrčila jsem rameny a sáhla po klice. Zamčeno. Kde je? Bývá doma okolo páté? A je šest hodin. Divné.

Vsunula jsem klíček do zámku, odemkla a vešla dovnitř.Jakmile jsem si zula boty šlápla jsem do něčeho mokrého. Do prkýnka! Co to je? Dívala jsem se na louži pod sebou a pak to slyšela.

Odněkud se ozýval šramot.

Zloděj! Vrah! Násilník! Edwarde!

Vzala jsem to přes kuchyň, kde jsem popadla ten největší nůž, co jsem našla.S největší pravděpodobností bodnu sama sebe, ale doufám, že ho dříve vyděsím a on vezme nohy na ramena. Věděla jsem, že je za rohem. Nůž, jsem držela jako meč vyskočila zpoza rohu a zařvala:

„Vzdej se!“

A tam seděl v puse polštář, malinkatý, flekatý pejsánek, smutný z toho, že je tady sám. Jakmile mě zahlídl, šťastně vykvíkl a mašíroval si to ke mně. Cestou, při které se kroutil, jak čtverka plech – přísahám, že byl permanentně v jedné nekonečné vlnce – ke mně nejistým krokem doťapkal a začal mi očuchávat nohy.

Nohy! Mokro! No fuj!

Uvědomila jsem si do čeho jsem šlápla a tak pes ne-pes, šla jsem se umýt. Ten malý prďola šel za mnou jako můj ocásek. Když jsem si utírala nohy, olizoval mi je růžovým jazýčkem.

„Tak co ty, prcku? Co tady děláš?“ vzala jsem ho do náruče a koukla mu ehmm, dolů. „Jo tak ty si holka!“ zavolala jsem nadšeně a ona mi už začala lízat obličej. „Tak pojď, půjdeme uklidit tu loužičku,“ postavila jsem ji na zem a obě jsme se rozešli směrem k malé katastrofě. Jakmile to malé stvořeníčko vidělo, na co ukazuju, sedlo si a kuňklo. „Já se nezlobím, lumpíku, ale musíme to uklidit,“ mluvila jsem k ní.

Když jsme to spolu uklidily a byly v koupelně, slyšela jsem bouchnout dveře a pak volání:

„Kiki, Kiki, kde jsi, honem pojď sem! Honem pojď sem!“ málem jsem smíchem spadla do vany, protože hlas patřil Jacobovi a ještě strašně šišlal. Kiki ho zřejmě zbožňovala, protože mě nechala samotnou a utíkala za ním. „Tády je!“ hulákal Jacob.

„Teda Jacobe…“ začala jsem hned, jakmile jsem vyšla zpoza rohu, zarazila jsem se. Ty vole! Kam se poděj Jake – samá ruka samá noha, vyžle všeho největší? Přede mnou stál kluk – co kluk? Dospělý chlap, jehož tělo by mu záviděl kdejaký model na obálce Fitness magazínu.

„Bello,“ vytřepil oči.

„Hele, nežereš nějaký hnusy, že ne?“ zeptala jsem se pochybovačně.

„Dobrý co?“ udělal pózu.

„Steroidy jsou hnus, Jaku, kromě toho se ti scvrkne…“

„Klídek Bello, nic neberu, poctivý trénink,“ mluvil na mě a hladil Kiki.

„Ta je tvoje?“

„Ne, Charlieho, bylo mu smutno, je to fenka beagla, má ji asi čtrnáct dní,“ mluvil a mazlil se s malým zázrakem. Šla jsem blíž. Chtěla jsem ho obejmout. Když jsem od něj byla asi metr, strnul.

„Smrdíš jako u…“ začal a zarazil se, „ta vůně ti nesluší, je na tebe moc těžká.“

A do hajzlu! Podle toho, co Edward říkal, upíři a vlkodlaci si smrdí navzájem. Vlkodlaci se před přeměnou třesou. Bedlivě jsem ho sledovala a viděla, že se začíná třást. Kiki to taky nebylo příjemné, proto od něj odběhla a schovala za mě. Hrdinka.

„Jaku?“

Nic.

„Jaku?“

Třas trochu ustal.

„Jaku?“

Zatřepal hlavou a tázavě se na mě díval. Budu hrát blbku. Jen škoda, že jsem špatná herečka. Jeho výraz se změnil. A sakra! On ví, že já to vím, nebo si jen myslí, že to vím. Jak mám sakra vědět, jestli to, co si já myslím, že vím, je pravda!

„Ty to víš,“ vydechl. Takže ví, že to vím, bezva.

„Já nevěděla, že má táta psa,“ pokrčila jsem rameny. Při slově pes s sebou škubl. Do prdele! Swanová! Važ slova!

„Kdo to je?“

„Volal jsi na ni Kiki,“ dělala jsem dál nechápavou.

„Sakra, Bello!“ zaječel na mě a zase začal třást.

„Jaku, uklidni se,“ prosila jsem ho.

„Kdo?“ zasyčel.

„Co?“ zkusila jsem poslední pokus. Okamžitě mě svíraly horké paže.

„Jsi cítit jako oni. Ve vlasech, všude. Není to jen jeden,“ odfrkl pohrdlivě.

„Nevím, o čem to mluvíš,“ vrtěla jsem hlavou.

„Bello, já to vím, jsem totiž…“ zarazil se.

„Vlkodlak?“ uhodila jsem hřebíček na hlavičku.

„Kdo?“

„To není tvoje věc,“ odsekla jsem.

„Cullenovi, že jo? Kde jsi na ně narazila?“ vypadal opravdu hrozivě. Nic mu nesmím říct. „Ublížili ti? Zabiju je!“

„Ne! Edward a jeho rodina by mi nikdy neublížili!“ zaječela jsem na něj. Nevymáchaná huba je moje největší neštěstí.

„Edward? Tvůj Edward z Londýna, o kterém mluvil Charlie, je upír?“ opět ho začal ovládat třes.

Jak se z toho vyhrabu?

------------------------------------------------------------------------------------------

Poslední kapitolka před dovolenou... pak pápá moderní techniko v podobě netu minimálně na 10 dní...

Bude se mi po Vás smutno...

 

PS: Tohle je Kiki Kiki

 

 

Al

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Janeba

17)  Janeba (21.10.2010 22:03)

Tak přece jen pejsek bude! Vlastně už je! No jsem zvědavá, komu bude Kiki voňet! Tanec hula-hula! Jsem zvědává na Jacoba, je kapánek nedůtklivej! Bravurní!
Díky!

16)  Aalex (15.09.2010 21:39)

Úžasný jako vždycky. Jsem zvědavá, jak to rozdýchá Jacob. Hurá na další.

15)  Veriis (21.08.2010 00:15)

Moc krásná povídka. Už se těším na další dílek

Silvaren

14)  Silvaren (16.08.2010 00:13)

Jsem celá uřechtaná, moc se ti to povedlo! Paráda!!!

MejBi

13)  MejBi (11.08.2010 12:34)

MejBi

12)  MejBi (11.08.2010 12:34)

Texie

11)  Texie (11.08.2010 10:51)

Bude se nám stýskat.

piskot94

10)  piskot94 (11.08.2010 10:39)

krásná kapitola! kiki je rozkošná no nevím jak to bez té povídky vydržím... ale budu se ujišťovat tím, že sem stejně zase další kapitola přijde co nevidět!

9)  belko (11.08.2010 09:44)

Al,ty vždycky mile překvapíš!:) :)
Tvoje krásná Kiki - doufám,že na Jacoba bude mít jen dobrý vliv
Al,krásnou dovolenou a při tom přemýšlej o dalších kapitolkách pa

Hanetka

8)  Hanetka (11.08.2010 08:20)

Kiki je zlatíčko a Jacob taky. No tak se o ni bojí, to je normální, ne? Však on to skousne. A jsem zvědavá, co všechno to štěně ještě provede. Loužička, to je jen malý závdavek na jeho repertoár, viď?

lied

7)  lied (10.08.2010 23:55)

to štěňátko je kouzelné o by mě zajímalo jak se z toho dostane snad jí přijde na pomoc Edward

semiska

6)  semiska (10.08.2010 23:43)

Krásná kapitolka. Kiki se mi taky moc líbí. Jake to teda ale docela pokazil. No, ale snad se nepřemění a Bells neublíží. Ach jo, ne že bych ti nepřála dovču, užij si ji, ale budu netrpělivě číhat na další díl.:D

Ewik

5)  Ewik (10.08.2010 23:34)

Pes
Krásná kapitola

4)   (10.08.2010 23:16)

Kiki je hrdinka:D
Teda fuuu som šokovaná! Výborné. Najprv zoznámenie s rodinkou, a potom s Kiki, nakoniec Jacob!
Wow...viem, že vieš, že ja viem, že ty vieš, že viem, že vieš tieto kapitolky dokonale podať. Naozaj perfektné. Scéna ako naživo prebiehala predo mnou. Naozaj super! Som zvedavá na Charlieho, keď sa vráti domov a ešte aj na pokračovanie s Jakom a reakciu Cullenovcov.

Wendy

3)  Wendy (10.08.2010 23:02)

pes a pes mě dostali

2)  Leni (10.08.2010 22:33)

eMuska

1)  eMuska (10.08.2010 22:18)

Krása, len... ten Jacob nech ide do kelu, ja chcem happy Cullens clan!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek