Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/Bella.jpg

Pod mnohými povídkami zde čtu často komentáře tak procítěné, že se skoro stydím přidat svůj, který mi pak připadá tak neobratný a málo výstižný… Před pár dny se ale pod jednou kapitolkou jedné povídky odehrálo něco tak neuvěřitelného, že když jsem se k tomu s několikadenním odstupem vrátila, zjistila jsem, že tentokrát už to není jen o poděkování za krásné komentáře, tentokrát by tam v prachu zůstala ležet dílka, která si zaslouží světla ramp…

A tak snad moje laskavé čtenářky prominou, když – aniž bych je předtím žádala o svolení – zde uveřejním jejich vyznání lásce, smutku a snad i malé naději…

Vezměte tedy prosím na vědomí, že já jsem jen vkládající, autorkami jsou (a já jim ještě jednou s láskou děkuji): Hanetka, Rosalie7, Popoles (vždy jsem milovala básně v próze) a Bye. A jako bonus samozřejmě Hanetčino dílko ze včerejška…

 

Proč láska náhle rozpíná křídla
jak půlnoční motýl, co dává se v let?
Proč ve hrách osudu dívka se zhlídla,
a skrývá v svém srdci těch pár vzácných vět?
Uvadl v prachu zlomený květ,
dříve než růží mohl se stát,
bez křídel slavík nedá se v let,
ač si to může sebevíc přát.
V hlubinách času se ztrácí můj sen,
krátí se dech a slábne mi tep,
zlomená duše už zbývá mi jen,
ze srdce zbyl mi jen poslední střep.

/Hanetka/


Jak tvrdý diamant co závan větru v prach rozdrtil,
jak neviditelný stín co se vprostřed světla objevil,
jak duše, která nemohla být spasena,
jak výkřik, kterému nepřísluší ozvěna,
jak srdce, které má být zastaveno,
jak němé rty co spílají tvoje jméno,
jak v nekonečném davu osamění,
jak den co historii celou změní.

Jen neroň slzy - to stalo se mantrou mou,
a slova se mění hned v žalozpěv za padlou.
Nejprve jediná, další už čekají,
ty slzy dojetí po tváří stékají.

/Rosalie7/


Tajemství, tak pečlivě uzavřené v srdci,

obklopené stěnou polopravd a lží,

nevyslovených domněnek a nádechů vypuštěných naprázdno,

ochuzených o slova, jež ze rtů nesplynula.

Bolest, zakrytá úsměvem, rozdělující duši na poloviny,

obě rovnoměrně mučené a zároveň pohlcené láskou dvou světů.


Přitažlivost, pudová, citová a bezmyšlenkovitá.

Odosobnění mysli od vnímání.

Touha po něm tak veliká, že mysl odmítá přemýšlet nad důsledky a jen touží.

Vztek.

Na celý podělaný svět,

na samotu, která ji obklopuje jako těžká deka a nedovoluje jí dýchat.

Nespravedlnost, s kterou musí žít a která ji rozežírá do morku kostí.

Údiv a strach – jak to bude pokračovat?

/Popoles/


Dáváš mi tak moc!
Oči - černá noc,
v trávě chladné tělo
srdce tiché mělo.
Uteč prosím Bello!

Dáváš mi tak málo!
Co se jim dál stalo?
Kam je život svál?
Proč už nejsou dál,
nikdo s nikým...?

/Bye/

 


Nechte mě oplakat vysněný svět,
nechte mě pohřbít ten zlomený květ,
nechte mě zoufat si, nechci už snít,
nechte mě odejít, k čemu teď žít?
Nebude děťátko vedle mě růst,
nechci dál prožívat bez lásky půst,
co mi teď zbývá, je jen sbohem dát,
do temných hlubin mých nadějí pád.

/Hanetka/

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

kajka

19)  kajka (31.03.2016 22:25)

Je úžasný, jak mnohé čtenářky dokáží svůj obdiv k tvým povídkám vtělit do malých uměleckých děl. A je to taky úplně přirozený, protože tvá písmenka tak nějak povznáší.

Astrid

18)  Astrid (10.03.2012 01:34)

to je krása. Ten nádherný čistý príbeh si zaslúži každú našu slzu básnici o ňom básnia, a ja si ho navždy chcem pamätať. Taký je to príbeh a taký má byť

17)  ireen (10.03.2012 00:36)

Marketa

16)  Marketa (06.02.2011 22:33)

Anna43474

15)  Anna43474 (17.12.2010 23:15)

14)  Zuzka (20.09.2010 22:46)

Chtěla bych napst něco smysluplného, ale nenacházím vhodná slova.
Ambře za vyzdvižení těchto pokladů z moře komentářů a všem autorkám těch nádherných veršů.

Nerissa

13)  Nerissa (11.09.2010 09:46)

Nádhera! Dokonalé!

12)   (20.08.2010 14:34)





Melani

11)  Melani (20.05.2010 18:47)

Krása, naprostou souhlasím...

Popoles

10)  Popoles (18.05.2010 19:03)

Krev - horká a rudá, jak divoká řeka,
žene se do tváří, na srdce čeká,
až pochopí po chvíli, že do něj vtéká -

Srdce - záhadný orgán jež měla bych mít,
na chvíli, chviličku přestalo bít,
v úleku, studu a vděku - chtělo mi zbaběle roha hned vzít.
Tak - do těch mých pocitů zkuste se vžít.
--------------------------------------------

Poklonu uctivou všem drahým duším,
Ambro já děkuji, slzu si suším.
Jak mezi růžemi jsem tu to trní,
moc vážím si chvály tvé, srdce mne brní.



Bye

9)  Bye (18.05.2010 18:34)

Dva dny tu už síly sbírám k nějaké další tvorbě,
najednou jsem hrozně marná, nevyznám se v sobě!

Nevím přesně, co se stalo, nějak jsem se rozbila,
srdce chladné, hlava prázdná - baterka se vybila.

Klopýtám a jen bloudím tmou, když tu náhle moje mysl,
zaznamená ambřin počin - NĚCO PŘECI MĚLO SMYSL!

Teď malé světlo v dálce vidím, a za to Ti děkuji,
možné je, že s Tvou pomocí tou temnotou propluji!

Rosalie7

8)  Rosalie7 (18.05.2010 18:20)

sakraprace: jo? Tak já mám u sebe jasno jakej - dar blb... Ne, vy byste se na mě pak zlobily.
Dvoječka mi vypadla čistě záměrně náhodně:)

sakraprace

7)  sakraprace (18.05.2010 18:15)

Děvčata, všechna máte dar

ivv

6)  ivv (18.05.2010 18:02)

Hanetka

5)  Hanetka (18.05.2010 17:32)

Když mě něco emocionálně dostane,
záchvat veršování u mě nastane.
Slova se mi nabízejí ve verších,
lépe se mi zvládá pláč i smích.
Že by někdo mohl tyhle dílka zveřejnit,
o tom nenapadlo by mě snít.
Za uznání já teď rudá studem děkuji,
a dojetím už tu zase veršuji!

ambra

4)  ambra (18.05.2010 17:27)

Rosalie, ehm, červenat se nemusíš, ale možná bys mohla zažalovat matikářku. nějak Ti vypadlo číslo 2.

Rosalie7

3)  Rosalie7 (18.05.2010 17:15)

Já se asi budu červenat a rozplývat se... Všechno jsem četla už aspoň dvakrát a některé jsou vážně povedené(1, 3, 4 a 5:D)

Karolka

2)  Karolka (18.05.2010 16:55)

Teda holky, já už ty vaše komentíky četla, ale musela jsem teď znova a je to teda díla, fakt! Tleskám!

Lenka

1)  Lenka (18.05.2010 16:11)

Úžasné.

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek