Sekce

Galerie

/gallery/L%C3%A1ska%20%C4%8Di%20nen%C3%A1vist.jpg

Bella se pokouší zjistit, proč Aro proměnil i její. To už mu nestačí, že má jednu mocnou upírku. To musí mít dvě. Zabije Ara nebo ho nechá žít? To se dozvíte v této dost krátké kapitolce. Pls komentíky xD

3. kapitola - Pomsta

Šla jsem do knihovny, kde stál zmražený Demetri. Rozmrazila jsem ho. Demetri se na mě otočil. Asi věděl, co jsem mu udělala.

„Proč jsi mi to udělala? Ty… ty?“ Zvedl ruku a chtěl mě odhodit.

„Ani se neopovažuj. Zvednout tu ruku. Jinak budeš zase na zemi.“ Ale stejně to udělal. A letěl přímo do místnosti k ostatním zmraženým.

„Já tě varovala.“ Zvedl se a koukal se na všechny. Na Caiuse, Heidi, Ara, Felixe a dva strážce.

„Ty jsi je všechny…?“

„Myslíš, zmrazila? Jo. Zmrazila. Ale to není všechno. To je teprve začátek,“ řekla jsem a všechny rozmrazila.

„Aro. Jste v pořádku? Nestalo se Vám nic, můj pane?“ zeptal se a podal Arovi ruku. Já slyšela, jak se ke mně někdo přibližuje. Felix dal svoji ruku na můj krk a začal mě škrtit. Jenomže mě to spíš začalo lechtat.

„O co se teď tady pokoušíš? Chceš mě zlechtat k smrti?" Vzala jsem jeho ruku a zkroutila mu ji za zády.

„Jsem silnější… a mocnější než ty. Tak si to pamatuj, až na mě příště budeš útočit. A teď padej nebo ti ještě ublížím.“ Neposlechl. Zkroutila jsem mu ruku ještě víc.

„Au,“ řekl a bylo vidět, že je to poprvé, co ho někdo takhle trápí, jako teď já.

„Ne… Bello. Můžeme se domluvit, pusť ho.“ Přikázal… mě ale nikdo nebude přikazovat.

„Povídám pusť ho,“ řekl znovu, pustila jsem ho a vyhodila ho do vzduchu. Chytila ho Heidi a postavila na zem. Pak se na mě otočil a podíval se na mě vražedným pohledem, ale to mě nezastraší. Chtěla jsem jít po něm zase, ale Caius mě chytil dřív, než jsem mohla něco udělat.

„Nech ho být. Co se děje? Jsi naštvaná?“ On se ještě ptá? To snad není možné.

„Řeknu ti jedno jméno. Lucy… kdybyste… kdybyste ji nepřeměnili… v to, co jsem teď já, mohla být ještě.“

„Mrtvá. Lucy umírala, Bello a já chtěl, abys měla u sebe svoji sestru. Aby ses cítila šťastně. Bylo to samozřejmě taky z důvodů, že byste byly neporazitelné, ale to bylo pro mě vedlejší,“ řekl a já se uklidnila. Když to vycítil, pustil mě.

„To ty? To ty jsi ji přeměnil?“ zeptala jsem se a on mě začal hladit po mých vlasech.

„Ano. Já jsem ji proměnil. Nikdo jiný by to nedokázal… ji nevypít,“ řekl a koukl se na mě. Já se na něho koukla a objala ho.

„Díky,“ řekla jsem a cítila jsem, jak na tohle hodně dlouho čekal.

„Ach tak. Vidím, že si začala svoje schopnosti užívat. Dávají jí nadvládu nad námi. Co kdyby byla poslední vůdkyní Volterry?“ řekl Aro a já se vymanila s Caiova příjemného objetí.

„Cože?“ řekl Demetri a bylo vidět, že ho to naštvalo. Asi o tuto pozici bojoval hodně krát, ale nikdy ji nedostal a já si tady jen tak přijdu s více schopnostmi, než on a hned mu jeho vysněnou pozici seberu.

„Jak jsem řekl. Bella je výborná. Podívej se na ni. Na to, že je novorozená, je až pozoruhodně klidná. Měla by mít žízeň, bojovat s námi, řvát na nás, nebo něco čím bychom u ní poznali, že je novorozená, ale ona vypadá, jako by byla upírkou, už řadu let. Nikoho… s takovými schopnostmi jsem zatím nepoznal. Připoj se k nám Bello spolu se svojí sestrou Lucy. Budete nejmocnější upíří sestry, jaké kdy svět mohl spatřit. Jak jsem si spočítal, tak Lucy se za chvíli probudí a bude jako my. Neměl jsem na výběr. Vím, že je pro tebe tvoje sestra hodně důležitá. To pro nás také, když teď bude součástí naší rodiny… budete. Ale ona umírala a já nechtěl ztratit, takovou příležitost, jako se naskytne jednou za desetitisíce let. Ne li více. Chtěl jsem mít mocnou rodinu. My jsme královská rodina, která tady žije déle, jak 1300 let. Stavujeme různá pravidla pro upíry a ty bys mohla být naší poslední vůdkyní. Máme tři trůny, jak vidíš. Jenomže jeden náš přítel zemřel v bitvě. Vzácné bitvě. Jednou ti o něm… a té bitvě povím, ale teď by ses měla kouknout za Lucy, jestli se náhodou už neprobudila. Už by bylo na čase,“ řekl a pobídl mě k pokoji, kde měla být.

„Já jsem ji už přemístila… do svého pokoje. Nevadí Vám to, že?“ zeptala jsem se a koukla se Arovi upřeně do očí.

„Jistě, že ne zlatíčko a tykej mi. Jsme teď přeci přátelé,“ řekl a objal mě. Slyšela jsem slabé zavrčení z Caiovy strany.

„Copak?“ řekla jsem a obrátila se na Caiuse.

„Nic… jako bych nic… neřekl,“ řekl Caius a odcházel pryč z trůnního sálu. Zastavila jsem čas a rozmrazila jsem jenom jeho.

„Snad nežárlíš?“ řekla jsem potichu a vášnivě. Vzala jsem jeho obličej do svých dlaní a přitiskla svoje rty na ty jeho. Nejdříve ztuhnul, ale pak se na mě vrhl. Líbali jsme se… ani nevím, jak dlouho. Díky tomu, že jsem upír, nemusím dýchat. To jsem zjistila, když jsem se chtěla nadechnout, ale nepotřebovala jsem to. Myslím tím, že jsem nepotřebovala vzduch, který je pro smrtelníka tak důležitý.

„Co to děláš?“ zeptal se hlas, který jsem moc dobře znala. Lucy.

„Lucy. Panebože. Jsi už přeměněná. Jak se cítíš?“ zeptala jsem se a zmrazila i Caiuse.

„Já jsem upírka a ty jsi zamilovaná do Caiuse? Vždyť máš kluka. Zapomněla jsi snad. Tak jo. Jdeš na mě strašně rychle. Říkám, abys na mě nemluvila,“ řekla a já se na ni jen zmateně dívala.

„Já ti, ale nic neříkám. Jak víš, že se jmenuje Caius. Jak víš, že jsi upírka, aniž by ti někdo cokoliv řekl?“ Pak mi to došlo. Umí číst myšlenky.

„Neumím číst myšlenky, nejsem upírka a tohle se mi jenom zdá, protože normálně by se čas nezastavil,“ řekla a já si uvědomila, že jsem toho na ni vyhrkla strašně moc. Všechny jsem rozmrazila a použila odrazovací schopnost, která jí umožnila, nečíst moje myšlenky, či kohokoliv myšlenky. Jenomže to nefungovalo. Jako by byla vůči mým schopnostem imunní.

„Tak jo. Máš pravdu… asi umím číst myšlenky, ale jak to? Upíři neexistují Bello,“ řekla a já ji vzala za ruku.

„Caiusi? Kde je tady místnost na trénování… schopností?“ zeptala jsem se a on mi jen ukázal směr. Vedla jsem Lucy dlouhou chodbou, až jsme dorazily do místnosti, kde byla spousta zrcadel.

„To bude ono?“ řekla jsem a Lucy se začal smát.

„Co je?“ zeptala jsem se a pustila její ruku.

„Nic… jenže tohle mi říkat nemusíš, stejně tě slyším.“ A začala se smát ještě víc.

(No počkej, to ti spočítám.) Řekla jsem si v myšlenkách a věděla, že mě Lucy moc dobře slyší.

„Tak ukaž. Jaké máš… schopnosti moje malá sestřičko,“ řekla Lucy povýšeně a postavila se do obrané pozice.

„To se teprve uvidí, kdo je tady u tebe malá sestřička,“ řekla jsem výhružně.

Už je to tady pomsta začíná.

„To ne. Není to v tobě. Je to ve mně a hlavně tím, čím jsem. Čím jsem se stal. Čím jsem. A čím budu.“ Zazvonilo a já viděk, jak se sklopenou hlavou odchází ze třídy. Takže moje poslední věta moc nezabrala. Neutěšila ji. Ach bože. Je tak nádherná. Kdybych tak viděl aspoň její úsměv. Ale vím, že ten teď dlouho neuvidím. Vlastně jsem jí potvrdil to, čeho se nejvíce obávala. Že moje rodina nemá v úmyslu se s ní setkat, či vůbec ji poznat do hloubky její neuvěřitelné lidské duše.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

Jalle

3)  Jalle (13.01.2013 09:52)


s tým posledným odstavcom je to pravda

2)  Judy (18.01.2011 19:13)

Poslední odstavec nedává vůbec smysl.

Marketa

1)  Marketa (20.10.2010 16:16)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still