Sekce

Galerie

/gallery/L%C3%A1ska%20%C4%8Di%20nen%C3%A1vist.jpg

Cullenovi a vlkodlaci se připravují na boj s Victorií. Jak dopadne bitva? A co na to Voltuirovi? Doufám, že se Vám další kapitolka bude líbit. Vaše Zira.

27. kapitola – Výcvik a boj

S vlkodlakama jsme se domluvili, že porazíme Victorii společně. Jim hlavně šlo o to, abychom porazili novorozené. Setkali jsme se na louce, ale oni přišli ve své vlkodlačí proměně.

„Nechtějí přijít v lidské podobě, protože nám nevěří," řekl Edward.

„To nevadí, hlavní je, že přišli. Lucy, překládej mi to," řekl Carlisle a Edward se trošku zamračil. Bylo hezký vidět, že žárlí na moji sestru.

„Není o nic lepší ve čtení myšlenek než ty, miláčku," řekla jsem mu a políbila ho na rty. On můj polibek opětoval.

„Děkuji, že jste přišli. Jsme rádi, že jste se k nám přidali, abychom šli proti našemu společnému nepříteli."

„Chtějí vědět, v čem jsou novorození od nás tak rozdílní," řekla Lucy.

„Novorození jsou silnější, jelikož mají svoji krev pořád v těle. Proto jsou rychlejší, silnější, ale také zranitelnější v ohledu krve. Nedokážou se ovládat jako normální upíři. Nevíme, z jakého důvodu sem jdou, ale přijdeme na to. Zatím se musíme připravit na to, jak s nimi bojovat. Jasper ví, má zkušenosti s bojováním s nimi.“

„Ano. Carlisle má pravdu. V našich prvních měsících jsme skoro neporazitelní. Řeknu Vám jen dvě pravidla, která musíte v boji s nimi dodržovat. Pravidlo první, nikdy nesmíte dovolit, aby vás drželi rukama, jinak Vám rozdrtí všechny kosti v těle a pravidlo druhé, nikdy se nevrhejte na snadnou kořist, jelikož to budou čekat a vy… prohrajete. Emmette!" řekl Jasper Emmettovi a Emmett jen natěšeně šel za ním.

„Jdeme na to," řekl Jasper a než to dořekl, už se Emmett rozeběhl a držel ho za ruku a vyhodil ho vysoko do vzduchu. Jasper spadl na zem, otřepal se a rozeběhl se proti němu. Po chvilce byl Emmett přitlačený k zemi a Jasper se jen usmíval.

„Já ti to říkal. Alice? Pojď sem." Alice jen přitančila k němu.

„Teď teprve začne podívaná," řekla a kývla na souhlas, že Jasper může začít s útokem. Jasper začal s útokem a myslel si, že má nad Alicí vyhráno, ale to se pěkně pletl. Alice byla mrštná jako tanečnice a ohebná jako panenka. Nikdo neznal tak dobře Alice jako já. Edward se jen usmál, jelikož si přečetl moje myšlenky. Teď jsem nepotřebovala před někým něco ukrývat a tak jsem štít odhodila. Jasper pak Alice chytil do rukou a chtěl ji políbit, ale ona se mu vysmýkla a skočila na strom. Jasper to ale neviděl a tak se ohlížel doprava a doleva. Alice mu pak skočila na ramena a políbila mu krk.

„Krása, Alice," řekla jsem vysmátě a Jasper si mě změřil pohledem.

„Bells?" řekl Jasper.

„Nedělej to, Jaspere. Budeš pěkně pomlácený," řekla jsem a šla k němu. Edward se jen zasmál.

„Moje sestřička má pravdu," řekla Lucy a políbila Emmetta na tvář, který byl celý od hlíny, když zápasil s Jasperem.

„Jdeme na to." První útok provedl Jasper a já se vymrštila do vzduchu, přistála mu na zádech, vzala ho za jeho límec a vyhodila ho za sebe. Tak trochu mě inspirovala Alice. On se rychle otřepal a zkusil to znova, ale neměl šanci. Rychle se proti mně rozeběhl a já jsem ho ani nevnímala. Jen jsem se mu vyhnula a dala si gumičku do vlasů, aby mi nevlály všude kolem. Edward se jen hlasitě zasmál. Jasper to už nevydržel a vrhl se na mě. Výpad zleva a zprava, otočka a závěr. To všechno jsem udělala a závěr byl, když jsem ho přitlačila k zemi tak, že trošku vyjekl.

„Já ti to říkala." Věděla jsem, co ale udělá, až se k němu otočím zády. Bude mě chtít přitlačit k zemi a pak mi říct, že bych se nikdy neměla otáčet zády k nepříteli, ale já mu nechtěla kazit radost, a proto jsem se k němu otočila zády. On se vyšvihl, a když mě vzal za pravou ruku, tak jsem ho za no vzala, zkroutila mu ji za zády a znova ho srazila k zemi.

„Tenhle chvat znám," usmála jsem se na něho.

„Bylo mi ctí se s tebou prát," řekl.

„To není fér. Já ho nepřeperu a Alice a Bells to udělají levou zadní," postěžoval si Lucy Emmett. Lucy mu pro útěchu dala další polibek a on se hned uklidnil.

„Carlisle? Teď ty a Esme," pobídl je Jasper a Esme a Carlisle se jen zdvořile usmáli. Předtím, než spolu začali bojovat, si dali vášnivý polibek. Jejich boj byl něco výjimečného. Bylo vidět, že pro Esme je to něco nového. Ne zas tak nového, ale bylo vidět, že kdyby to byl její nepřítel, tak by ho roztrhala vejpůl. Skončili a Esme vyhrála, i když ji Carlisle nechal. Všichni jsme to věděli.

„Proč jsi mě zase nechal vyhrát?" zeptala se veselým tónem Esme svého manžela.

„Jelikož je to moje povinnost," řekl Carlisle a vlepil jí jeden polibek do vlasů.

„Teď ty, Edwarde. Vyber si svého protivníka." Edward mě jen chytil za ruku.

„Tohle nedopadne dobře," řekla jsem mu dopředu.

„S tím taky počítám, akorát s jedním detailem… pro tebe to nedopadne dobře."

„To se ještě uvidí," řekla jsem a hodila rukou do leva, ale on uhnul, jako by to předpověděl. Lucy si jen poklepala na hlavu.

„Ty si myslíš, že to bude tak snadné?" Vzala jsem si štít zpátky, aby mi Edward nemohl číst myšlenky. Teď neměl šanci. Odkopla jsem ho svoji nohou a on spadl na zem. Otřepal se a rozeběhl se proti mně. Já se mu vyhnula, skočila na strom a strčila do něho zezadu. Dala mu pusu a dál pokračovala. Chytil mě za ruku a přitáhl si mě k sobě, já mu ale podrazila nohy a překulila ho na břicho. Takže teď byl obličejem v hlíně.

„Proč jíš tu hlínu, Edwarde? Máme bojovat a ne jíst," řekla jsem a všichni se začali smát. On se ale vyhoupl na nohy, vzal mě za krk a odhodil mě na strom tak, že jsem se sesunula k zemi. Samozřejmě, že mi nic nebylo, ale to on nemusel vědět. Neotevřela jsem oči a jen tam nečinně ležela. On ke mně hned přispěchal a hladil mě po tváři.

„Bello? Bello? Co ti je?" ptal se mě. Otevřela jsem oči a usmála se na něho.

„Vtípek," řekla jsem a sklátila ho na zem. Ležel pode mnou a já ho vášnivě políbila. Probral se z transu a usmál se na mě. Chtěl mi dát polibek, ale já hlasitě vykřikla.

„Vyhrála jsem." Edward se usmál a já mu podala ruku, aby vstal, ale on mě za ni popadl a strčil mě na zem tak, že teď byl nade mnou on.

„To si nemyslím." To neměl říkat. Udělala jsem něco nečekaného. Kopla jsem ho přímo mezi nohy. On hlasitě vyjekl a svalil se na zem. Všichni se začali hlasitě smát. Já od něho jen odešla a postavila se k Alici. Ta se jen usmála a dál se dívala na boj. Edward se po chvíli zvednul a přišel ke mně.

„Nezlobíš se na mě?" zeptala jsem se ho a ještě jednou se hlasitě zakuckala.

„Jak bych mohl, ale připrav se na pomstu," řekl a pak mě políbil. Náš polibek se prohloubil jako by to byl náš první, i když ten už jsme měli dávno za sebou jak lidský, tak upíří. Po chvilce přišla na řadu Lucy s Emmettem. Samozřejmě, že mu to Lucy nandala. Není blbá, aby se nechala porazit chlapem. Po pěti dnech byl den bitvy. S Edwardem jsme se domluvili, že na Victorii budeme čekat na vrcholku nějaké hory. Edward zatím sledoval bitvu skrz Setha a já zatím seděla na kameni. Najednou Edward ztuhl a já k němu hned přišla.

„Co se děje, miláčku?“ zeptala jsem se ho a on se na mě znepokojivě podíval.

„Victorie… je blízko. Slyším její myšlenky… je blízko. Šla po mém pachu, protože věděla, že budu s tebou.“

„Ale neví, že jsem upírka. To víš jedině ty, vlkodlaci a tvoje rodina.“

„To máš pravdu. Změň se v člověka! Trošku ji překvapíme. Počkat, není sama,“ řekl. Já se zatím změnila v člověka a uviděla Rileyho Bierse. Koukal se na mě vražedným pohledem.

„Edwarde? To je…“

„Riley Biers,“ řekl Edward.

„Ano, jsem to já,“ řekl Riley a zlověstně se usmál.

„Riley, poslouchej mě! Victorie tě jen využívá. Nezáleží jí na tobě. Ví moc dobře, že neuchráním Bellu sám, pokud tady budeš i ty. Ona se chce jen pomstít za vraždu svého přítele… Jamese. Byl to její milovaný a já ho zabil… tak trochu,“ řekl a po očku mrkl na mě. (Edwarde… poslouchej. Já chci zabít Victorii. Musím ji zabít, ale před tím jí chci něco říct. Budeš muset Rileyho odlákat pryč.) Řekla jsem mu v myšlenkách.

„Ne, to ne,“ řekl Edward a Riley se zatvářil překvapeně. Najednou se objevila Victorie.

„Neposlouchej ho, Riley, miluji jenom tebe a ty to víš. Říkala jsem ti, že se o to pokusí nás rozdělit, ale nevěř mu.“

„Kdo je James?“ zeptal se jí Riley a Victorie v tu chvíli ztuhla.

„Byl to můj přítel, milovala jsem ho a chtěla se za něho pomstít, ale když jsem tě uviděla, tak jsem se do tebe okamžitě zamilovala. Musíš mi věřit, nechtěla jsem ti o něm říkat, abych si ho nepřipomínala. Tolik mě to ranilo, ale ty jsi mi zase dal duši,“ řekla a zlostně se na mě usmála, když se Riley otočil a neviděl ji. Teď to bylo špatné. Uvěřil jí a to bylo zlé. Najednou se rozeběhl proti Edwardovi a já se otočila a utekla.

„Bells… ne,“ vykřikl Edward, ale nemohl mě zastavit, jelikož mu Riley dělal jisté problémy. Victorie využila situace a běžela za mnou. Zastavila jsem se na paloučku a sedla si na pařez tak, aby mi neviděla do tváře.

„Myslíš si, že se přede mnou schováš? Myslíš, že to Edward přežije? Myslíš si, že tě zachrání? Ne, to se nestane. O to se osobně postarám.“

„To si nemyslím,“ řekla jsem a proměnila se zpátky v upíra. Vzala ji za krk a vyhodila ji do vzduchu.

„Já nejsem tak křehká a ještě něco ti řeknu. Jamese jsem zabila já, ne Edward.“ Na to se rozeběhla, podtrhla mi nohy a přitlačila mě k zemi. Slyšela jsem, jak mi Edward běží na pomoc. Chtěla jsem to ale zvládnout sama a bez svých schopností. Jenže bylo pozdě. Odhodila Edwarda a utrhla mu ruku. Rozzuřilo mě to tak, že jsem ji přitlačila k zemi a nechala vybuchovat všechny její prsty na ruce.

„Jak se ti to líbí teď?“ zeptala jsem se jí, zatímco Edward si nasazoval ruku a se zaujatým obličejem se na mě koukal. Nikdy jsem mu ještě neukázala, co dokážu. Nechala jsem vybuchnout její ruce a přešla jsem k nohám. Všechno, co jsem nechala vybuchnout, se okamžitě změnilo v pouho pouhý prach. Pak už jsem to nevydržela, urvala jí hlavu a zapálila celé její tělo. Edward se na mě koukal.

„Nejsem tak křehká, jak vypadám. Mám za sebou léta a léta praxe.“ (Sestro, potřebujeme tě.)

„Lucy nás potřebuje, hned.“ Běželi jsme a dorazili jsme včas. Novorození byli ve veliké přesile. Bylo jich opravdu hodně. Victoria se nepárala s tím, kolik jich je. Hlavně, aby vyplenili celý Cullenovic klan. Hned jak jsem dorazila, tak jsem popadla jednu holku. Edward mi pomáhal. Byli jsme jak sehraná dvojka. Nikdo nehrál sólo. Všichni byli ve skupinkách. Vlkodlaci zabíjeli jak diví… hlavně Jacob. Rozrazila jsem jí hlavu a hodila ji společně s jejím tělem do ohně. Najednou mě někdo chytil zezadu a chtěl mě rozdrtit. Edward se tvářil hodně zvláštně. Já se mu vysmýkla, skočila na něho zezadu a roztříštila mu lepku na několik kousíčků. Edward se usmál a pak šel na nějakého chlapa. Novorození se začali slučovat do skupinek, ale bylo jich čím dál tím míň. Začali útočit hlavně na vlkodlaky. Museli jsme je proto od nich odhánět. Pak jsem uviděla jednu holku, jak se krčí za kamenem. Bylo vidět, že nemá v plánu bojovat.

„Ty nechceš bojovat, viď?“

„Ne… já hledám tu svého… přítele, ale nejspíš je mrtvý,“ řekla a v hlase jsem slyšela smutek.

„Buď tady schovaná… budu tě bránit,“ řekla jsem. Věřila jsem jí a myslím si, že ona mně taky. Najednou se vrhl Jasper proti mně. Chtěl jít po ní.

„Ne… nech ji. Ona nechce bojovat.“

„Ale Bells, sama moc dobře víš, jací novorození jsou…“

„Vím, a taky proto jí věřím. Pusť ji!“ Pustil ji a šel na dalšího novorozeného.

„Carlisle… Esme. Hlídejte ji,“ řekla jsem, když jsem viděla, že Jasper jim vše řekl. Esme mě poslechla a bylo vidět, že by ji stejně nemohla zabít. Je to přeci ještě dítě. Je jí tak patnáct o rok mladší než já. Když vše skončilo, hodili jsme všechny těla do ohně. Volturiovi tu budou co nevidět. Bude skvělé se s Jane znovu setkat, když mě tentokrát pozná. Najednou jsem uviděla, jak jde nějaký novorozený naproti  Leah. Vyšvihla jsem se do vzduchu a srazila ho k zemi.

„Bello… ne!“ vykřikl Edward, ale já ho neposlouchala. Chtěla jsem si s ním trochu pohrát. Chtěla jsem se trochu předvést. Jacob se na mě jen ve vlkodlačí podobě zaujatě díval… teda vlastně všichni vlkodlaci. Utrhla jsem mu ruce a hodila je do ohně. Pak jsem mu zašeptala něco do ucha.

„Se mnou a s mojí rodinou sis neměl nic začínat.“ A pak už byl v ohni i s ostatními. Edward se pak na mě jen usmál.

„Svoji rodinu chráním za jakýchkoliv okolností. Volturiovi tu budou co nevidět, měli byste zmizet,“ řekla jsem směrem k vlkodlakům. Ty se hned otočili a běželi pryč. Jacob se na mě jen otočil a věnoval mi jeden smutný pohled. Já se ale nezabývala jím, ale Edwardem.

„Už přicházejí,“ řekla Lucy s Alice naráz a všichni jsme se postavili do řady. Za námi byla ta upírka. Otočila jsem se k ní.

„Jak se jmenuješ?“ zeptala jsem se jí.

„Bree… jmenuji se Bree,“ řekla. Otočila jsem se a koukala, koho za mnou Aro poslal. Přišel Demetri, Alec, Felix… a Jane. Zastavili se… byli od nás tak pět metrů a Jane se na nás se zájmem koukala. Pak se koukla na Carlislea.

„Působivé. Ještě jsem neviděla, aby klan vyvázl z takového útoku bez ztrát,“ řekla a koukla se na mě.

„Měli jsme štěstí.“ Koukla se na Carlislea.

„O tom pochybuji,“ řekla.

„Kdybyste přišli před půl hodinou, mohli jste to vidět.“ Hned jak to Edward dořekl, tak se svalil na zem v křeči. Obalila jsem ho štítem. Pak to přestalo.

„Jaká škoda… jedna Vám unikla,“ řekla Jane a usmála se.

„Nabídli jsme jí útočiště, výměnou za to, že se vzdá.“ Jane se koukla pohrdavě na Esme a pak se koukla na Carlislea.

„Taková nabídka vám nepřísluší. Proč jsi přišla? Kdo tě stvořil?“ zeptala se Bree. Bree se na chvíli koukala a pak otevřela pusu, aby mohla odpovědět, ale to už se svalila na zem a začala křičet bolestí.

„Dost!“ řekla jsem, ale ona pořád nepřestala. Postavila jsem se před Bree a použila odrazovací schopnost. Jane se svalila na zem a pocítila to, co před chvílí Bree.

„Jen do toho, Bells. Ukaž jí, kdo je tady pánem,“ vykřikl vesele Emmett. Zasmála jsem se a zmrazila jsem její mysl. Tím pádem nemohla svoji moc odvolat.

„Tak… a teď mě dobře poslouchej. Zaprvé tohle není nutné, poví ti všechno, co chceš vědět a zadruhé nebudeš napadat nikoho z mé rodiny a do ní patří i tahle dívka. Jinak sem přišla kvůli mně, aby mě zabila a stvořila ji Victoria. Myslím, že víš, o které mluvím. Víš, já nejsem zase tak blbá, jak si vy ve Volteře myslíte. Vím moc dobře, že chcete odstranit Cullenovic klan, ale to se Vám nepodaří, protože do něho patřím. Co to znamená? Že kdybyste si začali s Cullenovými… začali byste si se mnou a mou sestrou… myslím si, že to nechcete.“ Rozmrazila jsem její mysl a šla k ní blíž.

„Měla si jí zastavit, ale měla jsi v ruce zbraň, která mě mohla oddělat a tak jsi ji použila. Nemám pravdu, Jane?“ zeptala jsem se jí a podívala jsem se zatím na Aleca.

„Lucy… Oni jsou od Jane zmanipulovaní,“ řekla jsem a moje sestra se začala soustředit. Najednou se všichni jakoby probudili.

„Díky,“ řekl Felixi a Alec. Vypadalo to, že Demetri Lucy nepoděkuje ze dvou důvodů. Zaprvé ji nemá rád a zadruhé nebyl zmanipulovaný.

„Jaspere? On je zamilovaný?“ Jen přikývl.

„Jak se vůbec opovažuješ sem vkročit, Jane? Jak se vůbec opovažuješ využít svého bratra? Být tebou, tak zdrhám. Podívej se na svého bratra,“ řekla jsem a usmála se. Alec se začal soustředit a najednou ležela Jane na zemi a ani se nepohnula. Nemohla. Alec na ni použil svoji moc.

„Jsi pěkná potvora, sestřičko,“ řekl a pak svoji moc zase odvolal. Jane za pomoci Demetriho vstala a vražedně mě probodla pohledem.

„Vyřiď Caiovi, že na něho čekám. Až přijde, tak budu připravená. Víš co, řekni mu tohle. Chci, aby zvedl ten svůj Volturiovskej zadek a nakráčel sem jako chlap a ne jako srab, který se schovává za patnáctiletou holkou se schopností, která mně a mé rodině neublíží. Ano, Jane? To mu vyřiď, prosím tě…“ Přimhouřila oči a ucítila jsem další nátlak na svůj štít. Vystoupila jsem ze svého štítu a ucítila velkou bolest, která pohltila celé mé tělo i mysl. Začala jsem se třást, ale pořád odolávala. Šla jsem k ní a strhla ji k zemi. Začala jsem se s ní prát. Najednou mě vzala ze zadu po krku a škrtila mě. Já ji ale přeskočila a utrhla jí ruce.

„Nechci tě zabít, Jane. Chci jen, abys přinesla zprávu Caiovi, to je vše. Jdi!“ řekla jsem a trefila ji do hlavy tak silně, že se sklátila na zem. Nebyla mrtvá, ale tak trochu v bezvědomý. Učil mě to jednou Felix. Je to takový chmat, který upíra na chvíli otupí. Když jsem to udělala, tak jsem najednou padala k zemi… Demetri. Použil na mě svoji moc, ale pak se začal věnovat Jane. Zvedl ji do náruče, políbil do vlasů a pak oba zmizeli v lese. Alec se na mě jen otočil a objal mě. To samé udělal i Felix. Edward trošku znejistěl, když ho viděl.

„Pozdravuj tu tvoji rošťandu, Felixi. Mám tě ráda, bratře,“ řekla jsem a políbila ho na tvář.

„Neboj se, budu a díky,“ řekl. Ještě mě pořádně objal a pak už se s Alecem taky ztratili ve větvích stromů.

„Tak… to by bylo. Kdo se mnou jde na lov?“ zeptala jsem se. Všichni řekli, že ano a vydali se do lesů. Na louce zůstal jen Jasper, Alice, já, Edward a Bree.

„Můžeš jít, Jaspere. Já to tu zvládnu,“ řekla jsem a usmála se.

„Bello, ty moc dobře víš, že novorození jsou…“

„Já vím, jací jsou. Při nejhorším ji zmrazím,“ řekla jsem, šla k němu a popostrčila ho k lesu.

„No tak, lov potřebuješ. Moc dobře to víš a já to vidím na tvých očích, tak jdi.“ Pořád mi nevěřil. Proměnila jsem se v člověka. V tu chvíli byl v lese jako blesk.

„Tohle vždycky zabere,“ řekla jsem a proměnila se zpátky, abych nedělala Bree zbytečně chutě.

„Ty jsi teda potvorka.“ Políbil mě Edward a pak taky do vlasů. Já se otočila na Bree.

„Já jsem Bella a tohle je Edward. Neboj se nás, my ti neublížíme, teda pokud nebudeš dodržovat naše pravidla, tak pak ano. Pak ti ublížíme, ale z celého svého srdce věřím, že budeš. S celou rodinou se poznáš až za dva dny. Jedou pryč na lov do hor a my tu s Edwardem budeme, abychom tě hlídali. Ještě něco ti řeknu. Nesnaž se nám utéct. Nepodaří se ti to. Edward umí číst myšlenky a já umím zmrazovat, takže dávej si pozor,“ řekla jsem, ale ona mě místo toho objala. Edward se trošku lekl, ale když si přečetl její myšlenky, tak se uklidnil.

„Proč bych od vás utíkala. Jsem Vám zavázána. Z pohledu té… Jane jsem už měla být po smrti a ty jsi mě zachránila,“ řekla a já se usmála.

„Počkat... jen mi tu něco nesedí. Jak to, že znáš Caia?" zeptal se Edward a já okamžitě ztuhla.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

CatherineCullen

1)  CatherineCullen (22.01.2011 16:31)

Krásné. Už se těším na další kapitolu. Tuto povídku miluju .

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek