Sekce

Galerie

/gallery/L%C3%A1ska%20%C4%8Di%20nen%C3%A1vist.jpg

Doufám, že se Vám tato povídka bude líbit. Je o tom, jak Bella a Edward spolu navzájem vycházejí. Není tam tolik přímých vět jako v mých minulých kapitolkách, ale myslím si, že i tak to z toho pochopíte. Přeji příjemné čtení. Vaše Zira

25. kapitola – Nemysli si, že ti to jen tak odpustím

Nemusím Vám ani říkat, jak to pak dopadlo. Doběhl mě a místo další opakované omluvy mi vtiskl krásný polibek na tvář. Na chvilku jsem oněměla, ale pak jsem se k němu přitiskla na jeho rty. Byl to ten nejlepší zážitek na světě, ale nemyslete si, že je to jak z nějakého filmu, kdy se holka po jednom polibku do kluka zamiluje, chce s ním chodit a odpustí mu všechno, co jí udělal. Jasně, že jsem ho nechala se v tom ještě čachtat. Přeci to nebude mít tak lehké, chlapeček. Byl z toho sice trošku vyvedený a moc to nechápal, ale jako pravý gentleman udělal vše, co jsem jen na očích měla. Po dalším měsíci jsme spolu začali chodit a já se mu jaksi ještě nesvěřila, že jsem upírka, že jsem jeho bývalá holka a že Emmett je s Lucy a Jasper a Alice nejsou sourozenci. Alice už na mě začala být naštvaná.

„Říkala jsi, že ti to zabere jen pár měsíců, Bello, ale pár měsíců už ubylo a já nevidím mezi vámi žádný pokrok.“

Potom, co jsme vedly spolu tento rozhovor, no, spíš mi řekla ona jen jednu větu a já jí na to nic neřekla, tak jsem se snažila mu to nějak říct, ale bez úspěchů. Mí sourozenci byli na mě už naštvaní a můj život se začal rozpadat jako domeček z karet. Poslední rána přišla ve chvíli, kdy se stala ta největší pitomost na baseballovém hřišti. James, Laurent a Victoria, nomádi, kteří si s námi přišli zahrát baseball, mě a Lucy odhalily a chtěli si nás dát k večeři. Po dlouhé bitvě se vydali na východ a nechali nás být, ale Edward začal být nervózní, a proto jsme odjeli z hřiště pryč. Laurent, který se pak od skupiny odpojil, nás varoval, že James je hrozně silný a že se mě a mé sestry jen tak nevzdá. Edward si tedy zachoval chladnou hlavu, nasadil si moji bundu a vydal se s Emmettem, který na sobě měl zase Lucyinu bundu, do lesa, aby nalákal Jamese jeho směrem, zatímco já a Lucy pojedeme s Alice a Jasperem v Carlisleově Mercedesu na opačnou stranu. Carlisle a Esme se zatím rozhodli najít Victorii. S Laurentem jsme si hlavu dělat nemuseli, jelikož ten se nám vzdal a radši odešel v míru. Myslím, že mu taky hodně pomohlo to, když vše na Jamese prásknul. Běžel někam do lesa a už jsme ho neviděli. Jeli jsme někam na slunečné místo, ale po nějaké době, kdy Alice řídila, tak dostala vizi, dostala smyk a skončili jsme v příkopě. Naštěstí jsme všichni vyvázli bez vážných modřin, ale auto to nevydrželo a rozpadlo se. Proto jsme tedy běželi lesem a narazili na hotel poblíž lesa. Jasper zaplatil na recepci a já šla do svého pokoje. Alicina vize byla nejasná a byly vidět jen jisté obrazy. Po nějaké době jsem se šla podívat do Lucyina pokoje, ale pokoj byl prázdný. Podívala jsem se i do vedlejšího pokoje, ale nikde nikdo nebyl. Alice se s Jasperem sprchovala, takže jsem je nechala být. Najednou mi v kapse zazvonil mobil, a když jsem stiskla zelené tlačítko a dala si telefon k uchu, tak jsem uslyšela známý hlas.

„Mám tvoji sestru… chci, aby si přišla sama… tvého upířího přítele tu nechci ani vidět. Je ti to jasné? Jsem asi 50 kilometrů od toho tvého hotelu… v lese. Přijď sama. Je mi jednou, jaký budeš mít odvoz, ale hlavně, ať je to rychlé.“ Najednou se už ozvalo jen hlasité pípání zavěšeného hovoru a já bez jakéhokoli čekání vyrazila pomoci své sestře, pokud se proměnila v člověka… a on jí něco udělal, tak je mrtvý. Nebyla člověk a on to věděl. Byl jen zvědavý. Chtěl jen ochutnat naši krev. Proměnila jsem se tedy v člověka, ale Lucy pro jistotu zůstala upírem. Nevadilo mi, když mi pil mou krev, jen mi vadilo, že nedokázal přestat. Proměnila jsem se tedy zpátky a rána se mi okamžitě zahojila. Poté jsem ho roztrhala na kousky a spálila. Poté jsme se obě proměnily a čekaly na Cullenovi. Když jsme dorazili všichni zpátky do Forks, tak Edward nedokázal pochopit, jak to že James je mrtvý, a proto mi musela přijít na pomoc má sestřička a znovu mu vymazat paměť. Nahradit mu vzpomínky a zpřeházet je. Když pak přišla domů, lehla si na pohovku a unaveně vzdychla.

„Edward v té hlavě má fakt hrozný nepořádek… měl by si tam uklidit,“ řekla a já se tomu musela zasmát.

Po nějaké době se u nás doma zastavili vlkodlaci a nevěřili nám.

„Musíme si promluvit,“ řekli a já věděla, že to není dobré.

„Co potřebujete?“ zeptala jsem se.

„Já jsem Jacob a jsem vůdce smečky. A vy jste?“ zeptal se mě kluk, který měl na sobě jen džínové kraťasy, a jeho hruď byla pokryta samými svaly. Hezky jsem se usmála, nadechla se a vyšla k němu. Natáhla jsem ruku a on mou rukou potřásl.

„Já jsem Bella… no, prostě Bella,“ řekla jsem. Pak jsem najednou slyšela slabé zakašlání.

„No… a tohle je má sestra Lucy. My jsme obě upírky, ale máme zvláštní schopnost… hned Vám ji ukážeme,“ řekla jsem a ve vteřině jsem se proměnila v člověka.

„Páni,“ vykřikl a prohlížel si mě. Pak jsem se zas proměnila zpátky.

„Jak jste to…?“

„Naše schopnost,“ řekla narychlo Lucy a já se na něj jen usmála. Vlkodlaci kromě Jacoba odešli, jelikož s námi chtěl Jacob probrat jisté části naší dohody.

„Cullenovi jsou také upíři a máme s nimi také jistou dohodu, takže bychom chtěli… teda já bych chtěl…“

„Nechceš si to ještě promyslet, Jaku. Myslím si, že to není nutné… vyřizovat nějakou stupidní dohodu. My nikoho nezabíjíme. Maximálně tak srny a pumy… pumy přeci jsou predátoři… my ne… No tak… snad se nějak dohodneme.“ A bylo to. Jen pár sekund mi stačilo na to, abychom se se sestrou vyhnuly jakékoli dohodě mezi vlkodlaky. Mělo to akorát jen jednu podmínku… a to, že jestli se tu bude potulovat kolem nějaký upír a nebude to někdo z Cullenů, máme ho okamžitě a nemilosrdně zabít a pak tělo donést na hranice. S tím jsem neměla problém a myslím si, že Lucy také ne.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek