Sekce

Galerie

/gallery/L%C3%A1ska%20%C4%8Di%20nen%C3%A1vist.jpg

Další kapitolka Lásky či nenávisti je tu. Co udělá Edward až Bellu uvidí? A co na to Bella? Doufám, že se Vám to bude líbit. Vaše Zira

 

24. kapitola – Všechno nespravíš slovíčkem „promiň"

„Edwarde?“

„Bello?“

„Teda chtěla jsem říct. Ahoj, já jsem Bella a ty se jmenuješ?“ řekla jsem a zaktivovala svůj štít. Dala jsem ruku na Emmettovo rameno. Zmrazila jsem celou školu. Edward ztuhl, což bylo přesně to, co jsem potřebovala.

„Tak… a co teď?“ zeptal se mě Emmett.

„Já nevím… vážně nevím. Zavolám Alice.“ Vytočila jsem její číslo a čekala, než mi to zvedne, ale nic se nedělo.

„No… mám plán. Budu dělat, že nejsem ta Bella, kterou potkal před… hodně lety. Nevím, jestli to vyjde, ale budu doufat, že ano. Ty… no… stejně jsi upír a já nemám ještě takovou moc, abych tě mohla proměnit v člověka, takže vím tvoje tajemství a ty, Alice a Jasper jste rodina společně s námi. Nevím, pak to ještě zdokonalíme. Myslela jsem, že tu nebude. Pokud bude něco tušit, tak mu Lucy vymaže paměť… to pro ni snad nebude takový problém,“ řekla jsem a všechny zase rozmrazila.

„Počkat, ty jsi upír?“ zeptal se Edward.

„Ano… je. Já jsem Bella.“ Podala jsem mu svou ruku, aby zjistil podle mé teploty, že jsem člověk. Dala jsem ji do normálu. Potřásla jsem si s ním rukou a on skočil na lež. Super. Měli jsme spolu skoro všechny hodiny. Pořád mi chtěl číst myšlenky a můj štít se pokaždé prohnul pod jeho nátlakem. Byl v tom vážně neodbytný. Chtěl se přesvědčit, že nejsem jeho Bella. Bylo skvělé vidět ho po tak dlouhé době. Vůbec se nezměnil. Po škole mě doprovodil k mému autu a já pak s Emmettem jela k našemu domu. Samozřejmě, že nás sledoval, a proto jsem Lucy poslala telepatickou zprávu. Zaparkovala jsem u našeho domu. Vypnula motor a vystoupila z auta. Rychle ke mně vyběhla má sestra a objala mě. Edward chtěl zmizet, ale já ho zmrazila. Pak jsem se dotknula Lucy, Emmetta, Jaspera a Alice. Rozmrazila jsem je a pak se vrhnula na Alice.

„Jak jsi mohla? Moc dobře jsi věděla, že tu bude. Už s tebou nikdy nepromluvím,“ řekla jsem a prohlížela si ji.

„Já jsem musela. Všichni jsme se shodli na tom, že ho potřebuješ. Jsi pořád tak smutná a tak… no a oni se rozhodli jet sem, tak jsem přemluvila Lucy, aby ti vnutila myšlenku, že pojedeme sem a…“

„Vy jste se mnou manipulovali? Nenávidím vás, ale musíme tady zůstat… už jsem nás zapsala… dřív než jsem ho potkala. Už vím, jak se vám za to pomstít. Nepromluvím s vámi do konce svého života, pokud neuděláte tohle… to co vám teď navrhnu… je dočasné, ale bude to záležet na vás, jak se ke mně budete chovat a tak,“ řekla jsem a všechno jim vysvětlila.

„To si z nás děláš prdel?“ vykřikl Emmett naštvaně.

„Jak myslíte,“ odsekla jsem a chystala se k odchodu.

„Ne… já vím, bylo to od nás hloupé a myslím, že ti to dlužíme… aspoň uvidíme, jak ses celou tu dobu cítila, ale aby to bylo tak, jak chceš, tak to trochu přikořeníme i z tvé strany. Budeš se vídat s Edwardem. Pokusíš se ho sbalit a budeš s ním chodit, abychom měli jistotu, že svou část dohody… dodržíš. Platí?“ zeptala se Lucy s Alice. To není zas tak těžké… jednou jsem ho už sbalila… to pro mě takový problém nebude.

„Platí,“ řekla jsem. Ale mýlila jsem se. Poté, co mu Lucy vtloukla do hlavy, že je to jen shoda náhod, že jsem podobná jeho bývalé holce, a že moje sestra je podobná sestře jeho bývalé holky, tak začal být odtažitý. Navíc se k němu nastěhoval Emmett, Alice a Jasper. Jasper a Alice předstírali, že jsou sourozenci, takže se k sobě nemohli ani přiblížit a to samé i Emmett s Lucy, jelikož Emmett už měl jinou někde u Volturiů. Carlisle a Emmett měl stále ještě štít u sebe a nic Edwardovi neprozradil. Všechno jsme mu řekli a i jeho manželce Esme. Byla šťastná, že Edward bude mít konečně důvod ke štěstí. Jen nebyla moc nadšená z toho, co jsem svým sestrám a bratrům udělala, ale i tak souhlasila, že nic neprozradí. Lucy jí dala kousek svého štěstí a udělala to i v případě Emmetta, Jaspera a Alice. Celé měsíce se mi pak Edward vyhýbal a já už nevěděla, co dál. Tak jsem do něho jednou, jakože omylem, narazila a spadly mi všechny mé knihy. Oba jsme se pro ně sklonili a praštili jsme se do hlavy. Spadla jsem na zem a začala jsem se hlasitě smát. Jenže on se zdvihl a šel na klučičí záchody. Vzala jsem všechny své knihy, hodila je do tašky a dala je do skříňky. Byla jsem tak naštvaná. Už začalo zvonit na hodinu, ale já už jsem měla po škole a Edward nejspíš také. Převlékla jsem se rovnou na chodbě a šla na klučičí záchody. Edward tam stál před velkým zrcadlem, a když jsem tam vtrhla, tak se na mě udiveně podíval.

„Udělala jsem ti něco?“ zeptala jsem se ho. Nevěděl, co říct… typický Edward. Vrhla jsem se na něho a chtěla něco zkusit. Schválně, jak se zachová. Odhodil mě od sebe. Vstala jsem a Edward mi pomohl.

„Promiň… nestalo se ti nic?“ zeptal se.

„Nejdřív mě shodíš a pak se ještě ptáš? Já nejsem jako ostatní holky… netoužím po tobě,“ řekla jsem, ale on mi hned skočil do řeči.

„Jo? A co potom bylo tohle? Proč jsi mě chtěla políbit?“ zeptal se.

„Políbit? Nefandi si tak… chtěla jsem jen zkusit, co uděláš, ale asi se mě štítíš nebo co,“ řekla jsem a ještě než jsem odešla, tak jsem ho zmrazila. Chvilku jsem si prohlížela jeho tvář a pak ho políbila na rty.

„Miluji tě,“ řekla jsem a odešla. Další měsíc jsem ho ignorovala. Každý den jsem přijela do školy a on už stál u mého auta a omlouval se mi. Jednou jsem to už nevydržela.

„Moc se ti omlouvám, Bello,“ řekl a všichni na nás koukali. Odstrčila jsem ho od sebe a on spadl na zem. Použila jsem svoji upíří sílu, takže ho to určitě muselo bolet.

„Všechno nespravíš slovíčkem „promiň“. Nenávidím tě,“ řekla jsem a vyběhla pryč z auta.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Edward & Bella