Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/Clare%202.jpg

Do kapitoly nás uvede pohled mojí oblíbené osůbky. Uvažuji nad tím, že ji tam zapojím častěji, ale ještě uvidím. Moc se omlovám za menší zpoždění, nači učetelé se totiž zbláznili a chrlí na nás jeden test za druhým. Snad se vám kapitola bude líbit a doufám, že pod článkem necháte nějaký komentář.

Ivča

4. kapitola . První školní den

Alice

„Vstáváme! Hola, hola, škola volá!“ křičela jsem na celý barák co nejhlasitěji.

„Rose, Emme! Tentokrát se z toho nevyvlíknete!“ stála jsem u jejich dveří a netrpělivě do nich bušila. A pak že nikdy nespící sourozenci jsou výhoda! Našli si opravdu důstojnou náhradu. Jediný, kdo mi v tomhle domě aspoň trochu dělal radost, byl Edward. Tedy, dokud nevylezl ze dveří. Přísahám, že kdybych nebyla upír, ležím tu na zemi polomrtvá.

„To si opravdu hodláš vzít na sebe?“ zeptala jsem se ho nevěřícně. Ty naprosto nemožné rifle se absolutně nehodily k té hrozné košili. Beze slova jsem ho co nejrychleji strkala zpátky do jeho pokoje. Ve skoro rekordním čase jsem z něj strhla tu hrůzu.

„Necháš mě? Co si to za upírá, svlíkat vlastního bratra, zvlášť, když ve vedlejší místnosti čeká tvůj manžel?“ bránil se. Ale to už přede mnou stál v jediném kloudném kousku oblečení, ponožkách. Slyšela jsem z druhé strany Emmetův hurónský smích a Rose, jak se ho snaží zklidnit.

„Myslím, Jazy, že by sis měl tu svoji manželku líp uspokojit, aby se nemusela vrhat na našeho bezbranného bratříčka,“ škytal smíchy Emm. Naštěstí jsem konečně našla správnou kombinaci oblečení a stihla se kouknout i do budoucnosti, jestli to bude mít dostatečný efekt.

„Alice, tušíš vůbec, proč jsem si vzal to, co jsem si vzal?“zeptal se naštvaně Edward. Vnímala jsem ho jenom koutkem mysli. Zbytek mi zakrýval neřešitelný problém. Modré nebo černé tričko? Zakroutila jsem hlavou a snažila se neposlouchat jeho odůvodnění. Prý zase nechce být středem pozornosti, už tak mu prý stačí být jediný nezadaný v rodině. A navíc na něj holky stejně poletí, tak proč to ještě umocňovat? Rozhodně jsem ho utnula:

„Edwarde Cullene, jestli chceš v tomhle mírumilovném městečku nadále vystupovat jako můj bratr, tak si na sebe vezmeš to, co to řeknu, je ti to jasné?“ a nechala jsem svou myslí proplout jednu z vidin, které se dostavily před chvílí. Stál tam úplně nahý před davem slintajících holek. Jeho oblečení právě dohořívalo kousek od něj.

„Jinak za sebe neručím,“ dodala jsem své vizi patřičnou váhu. Edward mě probodl vražedným pohledem a naštvaně se začal soukat do naprosto dokonale umělecky sepraných riflí a černého trika. No, vypadal sice na můj vkus tak trochu obyčejně, ale nemá cenu ho pokoušet hned první den a navíc po ránu. Zbytek si nechám na večer.

Přede dveřmi mě už čekal důvod mé existence. Dívala jsem se na něj se zadostiučiněním. Krásnějšího chlapa prostě svět ještě neviděl. Koukl se na mě a jenom zakroutil hlavou. Krásný, ale falešný úsměv mě ani zdaleka neobalamutil a to jsem ani nepotřebovala jeho schopnost. Nevěřil si a bál se, že někoho zabije. Přišla jsem k němu a opřela se o něj. Oči mu svítily zlatou barvou, včera večer jsme byli na lovu. Pohladila jsem ho po tváři a snažila se do něj vlít svou důvěru. Věděla jsem, že to dokáže. Musel to dokázat. Pomalu jsme sešli dolů. Tam už na náš čekala celá rodina kromě Carlislea, kterému před hodinou zavolali z nemocnice a poprosili ho, jestli by mohl nastoupit o něco dřív.

Takže náš první školní den tady ve Forks. Neskutečně jsem se těšila na nové tváře. Nechápala jsem, proč se všichni sourozenci tváří jako kakabusové.

„Ale no tak, nové prostředí, nové tváře…“ zkusila jsem.

„No právě,“ zavrčela Rose a ještě více se přitiskla k Emmetovi. Myslí mi projela vize. Emm a Rose v ní rozhodně neseděli ve školních lavicích.

„Ještě chvíli se k němu tak tiskni, Rose, a garantuju vám, že dneska budete všude, jenom ne ve školních lavicích,“ uchechtl se Ed. Rose zpražila celý pokoj kromě Esme vražedným pohledem a odkráčela do garáže. Esme se usmála a popřála nám v rámci možností co nejhezčí nový den ve škole. Potom se vytratila ke svým návrhům. Vzala jsem Jaspera za ruku a skoro násilím ho táhla ke schodům. Chápala jsem, že se mu do nové školy nechce, ale jednou to hold slíbil a sliby se mají plnit.

Cesta ke škole byla nehorázně krátká a já sotva stihla Jaspera uklidnit. Přísahala bych, že je ještě bledší než obvykle.

„Zvládneš to, uvidíš!“ usmála jsem se na něj a vtáhla ho do světa rozmanitých lidských vůní a pocitů.

 

O půl roku později

 

Nestranný pozorovatel by si všiml, že ovzduší v La Push ztěžklo a nebylo to jenom přicházející bouřkou. Rada starších se dál tajně scházela a následovaly domluvy a hádky dlouhé několik hodin. Neznámá hrozba se vplížila do klidné přímořské vesničky a skoro nikdo neměl ani tušení, jak se okolí najednou stalo nebezpečné.

Starší vesničanům na základě svých legend zakázali přístup do Forkské nemocnice. Nikdo jim nevyvracel jejich chatrné důvody. Možná ještě v občanech zůstala vrozená důvěra v náčelníka kmene a jeho nejbližší. Proto rada jednohlasně rozhodla. Bylo třeba poučit mladou generaci o nebezpečí hrozícím od studených.

Clare

Před hodinou jsem přišla ze školy a v baráku bylo kupodivu ticho. Náš mladý pár po jisté taktické domluvě už netrénoval v kuchyni. Spokojeně jsem seděla v mámině křesle a přelouskávala něco od Robertsonové. Dostávala jsem se k nejnapínavější části knihy, když se ozvalo zběsilé zvonění a následné bušení do dveří.

„Aby ses nezbláznil,“ šeptla jsem si pro sebe a rozmrzele odložila knihu na stolek. Zvonění ale nepřestávalo.

„Už jdu!“ křikla jsem co nejhlasitěji a doufala, že moje upozornění přeruší to jančení. Nepřerušilo. Naštvaně jsem otevřela dveře a málem mi do náruče spadl Seth. Tvář měl ještě rudější jak odvykle a v nepravidelných intervalech ze sebe vyrážel vzduch.

„Hoří?“ zeptala jsem se a musela se velmi držet, abych se nerozesmála. Zalapal po dechu a mezi nádechy se snažil něco říct. Po pár nesrozumitelných zvucích to vzdal. Předklonil se a začal plícím vynahrazovat kyslíkový dluh. Ani ne po minutě ze sebe na jeden nádech vychrlil:

„Dneska večer je táborák,“ a doplnil to neodolatelným úsměvem.

„A kvůli tomu si se sem tak hnal?“ rýpla jsem si. Zamračil se a až když mi uniklo pousmání, vyplázl na mě jazyk.

„No, táta mě pověřil, abych to co nejrychleji rozšířil, a tak…“ zbytek věty zanikl v mém záchvatu smíchu. U Cleanwaterových byl táta naprosto bezúhonný hrdina a vzor. Když něco řekl, tak se Seth mohl přetrhnout, aby to splnil co nejrychleji.Nechápala jsem, proč rada poslední dobou tak jančí. Začalo to tím večerem, kdy jsem na kopci spatřila tu tajemnou sešlost.

„Přijdeš teda?“ zeptal se mě nedočkavě. Věnovala jsem jednu smutnou myšlenku knížce a pak mu to odkývala. Přece jen by to mohla být sranda.

Zbytek pátečního odpoledne uběhl jako voda. Stála jsem před zrcadlem a hodnotila svůj vzhled. Měla jsem na sobě šedé rifle, temně modrý rolák a černou vestičku. Je sice květen, ale na kopci bude i přes to, že tam hoří oheň, pekelná zima. Vše jsem doplnila koženými kozačkami. V předsíni jsem z věšáku vzala červenou čepici a zamčela dveře. Se Samem jsme se dohodli, že se setkáme nahoře u táboráku. Poctivě jsem vyšlapala kopec a spatřila docela početnou sešlost. Dneska zrovna nepršelo, a tak skoro celá vesnice přijala pozvání.

Všichni se už rozsadili kolem ohně a vypadalo to, že na mě nezbylo jediné místečko. Očima jsem hledala kluky. Z druhé strany ohně na mě zběsile mával Alex. Rozběhla jsem se k němu.

„Přestaneš tu dělat šaškárny?“ rozzlobil se kluk, který seděl vedle něj. Byl otočený čelem k ohni, a tak jsem ho nepoznala. Až když se ke mně otočil jeho usměvavý obličej, došlo mi, že to je Jacob Black. Bylo mu šestnáct a chodil právě do prváku na střední. Měl dlouhé černé vlasy, které většinou nosil svázané do culíku a krásný usměvavý obličej. Rozbušilo se mi srdce.

Alex se mi snažil vyjednat místo někde mezi nimi. Jacob se s úsměvem posunul a mě nezbývalo nic jiného, než se posadit mezi něj a Alexe. Namáčkla jsem se na jeho teplé tělo a lhala bych, kdybych řekla, že mi není dobře. Přes oheň jsem viděla Kristel s mámou. Obě dvě vypadali šíleně netrpělivě. Vlasy jim v záři ohně ještě víc zčervenaly, možná proto vypadaly jako čertice. Její máma držela v ruce malý super tenký notebook a začala do něj zběsile bušit. Alex mi něco šeptal do ucha, ale já ho skoro nevnímala. Připadala mi, že všechno jde mimo mě. Najednou tu bylo hrobové ticho, nikdo nemluvil. Všichni své pohyby vykonávali zpomaleně, bez energie. Ohlédla jsem se a ve stínu stromů zase zahlédla ty oči. Znovu jsem se v nich topila, nechtěli mě pustit. Celé tělo mi svíral panický strach. A pak najednou zmizely tak rychle, jako se objevily a já zase mohla volně dýchat.

Jenže nic už nebylo jako před chvílí. Ostatní opět vypadali bezstarostně a vesele si povídali. Očima jsem hledala Sama. Seděl na druhé straně ohně, na klíně měl Leah a zběsile se rozhlížel po okolí. Od lesa zavál vítr a přinesl mi k nosu poslední závan té neobvyklé vůně kluka s bronzovými vlasy.

Pan Black se napřímil na svém kolečkovém křesle a všichni ztichli. Jeho klidný tlumený hlas se nesl ztichlou krajinou. Snad i vítr kmenové legendy. Ta tajemná slova ještě podbarvovalo praskání ohně. Jediným rušivým zvukem bylo ťukání do klávesnice, ale i to po chvilce ustalo. Před očima se mi objevovaly obrazy, jako kdybych byla uprostřed jeho vyprávění. Po zádech mi běhal mráz. Bezděky jsem se ještě víc přitiskla k Jacobovi. Nevypadal, že mu to vadí. Pozorně jsme naslouchali. Pan Black ukončil vyprávění a nastalo úplný klid. Každý toho měl hodně na zpracování a nikdo se neodvážil porušit to posvátné ticho. Po chvilce se začal ozývat tlumený šepot, který plynně přešel do hovoru. Najednou se ozval smích a tajemná atmosféra byla pryč.

Ještě před nějakou dobou bych tohle vyprávění brala jako pohádku na dobrou noc. Jenže teď ta slova měla jinou váhu. Měla jsem nutkání zeptat se, jestli je to opravdu pravda. Cítila jsem, že se tu něco děje, něco se mění a už nikdy to nebude tak jako dřív.

 

Jen dva lidi si všimli postavy schované v křoví. Clare záhadné oči pustila skoro okamžitě z hlavy, ale Samovi ta zvláštní vůně nadala spát. Proto se po vyprávění vzdálil od ohně a šel se kouknout na místo, kde spatřil ty oči. Vůně tady byla silná, začal se v něm samovolně zvedat vztek. Chtěl křičet, ale něco mu zacpalo ústa. Zdálky slyšel výbuch smíchu a to ho ještě více naštvalo. Tělem mu otřásaly křeče, bolelo to, moc to bolelo. Klopýtal hlouběji do lesa, v hlavě se mu rozezněl alarm. Musí pryč od lidí. Padl na kolena a vykřikl. A pak znovu ucítil tu vůni, byla tak sladká, zarývala se mu do každého póru. Znovu vykřikl bolestí a pak…

O pár hodin později byl daleko na severu spatřen obrovský černý vlk.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

HMR

4)  HMR (29.02.2012 02:16)

Všechny máme rády Edwarda a Jacoba a prožíváme s nimi "jejich" trápení, ze Samova pohledu se dívá málokdo... co je horší, být vlkem nebo odvrhnout svou lásku?

Evelyn

3)  Evelyn (05.11.2010 18:06)

Ivanko, úžasná kapitola. Opravdu se klaním před Tvým vypravěčským stylem. Píšeš krásně čtivě, plynule a pro mě moc příjemně. Těším se na další kapitolu

Ivanka

2)  Ivanka (05.11.2010 17:41)

Děkuju Ambro. Tvůj komentář mě strašně moc pohladil u srdíčka. To, že máme s Clare společnou sečtělost je naprostá pravda. Miluju knížky. Musím se přiznat, že Clare je mi hodně podobná i ve spoustě dalších věcí. Ten nepořádek v pokoji je i můj zlozvyk, stejně jako zakopávání o spoustu věcí okolo. Propastný rozdíl mezi námi je snad jenom ten tělocvik a možná ještě klučičí kamarádi. Na to mám podle opačného pohlaví moc velký obvod hrudníku... Ještě jednou děkuju za ten komentář, si skvělá.

ambra

1)  ambra (04.11.2010 22:06)

Ivanko, mrzí mě, že jsi měla trošku pauzu a že jsou lidi trošku líní komentovat, nicméně můj bezvýznamný názor znáš a tato kapitola mě jen ujistila o tom, že jsi neskutečný talent. Celé to skvěle plyne, ale některé obraty a věty mi skoro vyrážejí dech - máš prostě neuvěřitelný vypravěčský talent (a odhaduju, že sečtělost máte asi s Clare společnou;) ). Jsi moc šikovná, líbí se mi to velmi a rychle pokračuj!!!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still