Sekce

Galerie

http://stmivani-ff.cz/gallery/csfagsh.jpg

Máme tu předposlední kapitolu, pak bude ještě samozřejmě Epilog :)

V závěru kapitoly jsem napsala dva návrhy na další povídku, tak bychchtěla vědět, kterou byste uvítali víc :)

25 Postav se strachu

 


„Je ti jasné, že když nepojedeš, jeho syn nejspíš zemře?“ zeptal se mě Edward. Stáli jsme na letišti a letadlo mělo odlétat za pět minut. Jenže já se nemohla za boha odhodlat nastoupit do té kovové hračičky, které mě měla přenést přes oceán. Zmohla jsem se jen na kývnutí.

„Jsi si jistý, že pokud se něco stane, tak nejdřív uhoříme a až teprve pak spadneme do vody?“ zeptala jsem se pro jistotu. Edward se zasmál. Zasmál se!

„Ty jsi divná,“ okomentoval to. „Nevěříš snad Alici?“ zeptal se a narážel na předpověď mé tetičky, že letadlo poletí naprosto klidně bez větších turbulencí. Podívala jsem se na zatažené nebe, které rozhodně nevypadalo na bezproblémový let.

„Samozřejmě, pokud se pořád budeš tvářit jako kakabus, nejspíš opravdu uhoříme, protože do letadla uhodí blesk.“ Povzdechla jsem si a trošku se soustředila. Nebe se začalo pomalu vyjasňovat. Šlo mi to čím dál líp.

„Tak je hodná,“ pochválil mě děda a chytil mě za paži, kdybych mu náhodou chtěla utéct. No, možná by to ještě šlo…

„Isabello,“ pronesl varovně. Jo aha, on vlastně čte myšlenky. No super, to jsem si vybrala společníka.

„Vybral jsem se sám. A jsem tu spíš jako tvoje ochranka.“ Co všechno dělají bodyguardi? Vzpomněla jsem si na Osobního strážce. No tak to teda ne!

„Můžeš přestat myslet na kraviny?“ povzdechl si Edward. No jistě staroušku, žádný problém.

Edward zase zafuněl a pronesl něco jako:

„Že já jsem se nabízel.“

„Víš co?“ zeptala jsem se, když jsme seděli v letadle. Nervózně jsem poklepávala do koženého opěradla pohodlného lehátka v první třídě a ze všech sil se snažila nedívat z okna. Nebudeme už nad oceánem?

„Vím a ne. Rozhodně ti neobjednám vodku. Nejsi plnoletá.“ Odfrkla jsem si.

„V podstatě jsem starší než ty,“ zkoušela jsem to ještě. Vážně by se mi hodil panák, jestli nemám začít metat okolo blesky. Vážně Edwarde, nebuď takový morous.

Protočil oči, ale zavolal na letušku. On ji fakt zavolal! Jedna z těch pipin přiběhla tak rychle, že se málem přerazila o sedačku.

„Přejete si?“ nabízela… asi i sebe podle jejího výrazu. Štvala mě. Tak dědečka bys ráda, jo?

„Jednu vodku,“ objednal Edward a po očku na mě mrkl. „Dvojtou,“ dodal.

Slečna odběhla a vrátila se sklenkou plnou průzračné tekutiny. Edward počkal, až odejde a podal mi ji. Trošku jsem si čuchla a nakrčila nos. Smrdělo to jak nějaký čistící prostředek. Alkohol jsem už předtím pila, zase takový samotář, abych se neobjevovala na akcích mých spolužáků, jsem nebyla, ale vodku jsem vždycky pila jedině s džusem.

„Prostě to do sebe kopni.“

Nadechla jsem se a vylila si celou skleničku do krku. Polknout jsem zvládla, ale automaticky se ozval ten nepříjemný pocit v žaludku „za chvilku ti to vrátím i s obědem“. Rychle jsem si přitiskla dlaň přes pusu a snažila se to polknout.

„Pořádně se nadechni pusou,“ poručil mi Edward a vstal se svého místa, aby se za chvilku vrátil s ledově vychlazenou kolou. Poslala jsem k němu vděčnou myšlenku a zhluboka se napila. Hned mi bylo líp.

„Nevím, proč jsem si myslela, že to pomůže. Teď je mi k tomu akorát tak blbě,“ nadávala jsem na tu ruskou vychytávku.

„To přijde,“ pronesl Edward a pustil se do předstírání spánku. No neboj Edíku, moc ti to jde! Odfrkla jsem si a otočila se k němu zády.

Velká chyba.

Zůstala jsem zírat do okénka, kde se přímo pod námi rozprostírala nedozírná plocha… modrá plocha.

Á  do prdele…

Cítila jsem, jak mi od konečků prstů začal proudit do těla neskutečný chlad, který se usazoval hluboko v mé hrudi a stále sílil. Nemohla jsem se pohnout, dokonce ani nadechnout. Jako by mě chytly něčí silné paže a táhly dolů, do té hloubky pode mnou – tak hluboko, kde už není nic živého a cokoli, co naruší klid temných hlubin, ta tíha oceánu rozdrtí.

Něco se mnou zatřáslo.

„Is!“

Ten hlas mi byl povědomý, ale já nedokázala stočit myšlenky k poznání. Mou mysl halila jen ta tíživá tma oceánu.

Zase to se mnou prudce zatřáslo, až mi o sebe kleply zuby. Trošku mě to probralo, zvládla jsem zahlédnout Edwardovy oči, ale pak jsem se znovu ponořila

„Isabello, uklidni se. Letadlo – zničíš ho! Poslouchej mě, nemáš se čeho bát. Jsi napůl upír, tíha oceánu ti neublíží, jsi mnohem silnější než on. Už tě nemusí trápit, jak jsi proti němu bezmocná. Teď patříš do naší rodiny, všechno bude v pořádku.“

Jako by přesně věděl, co říct. Pomalu jsem se vynořovala z té hloubky a konečně se mohla nadechnout. Edward má pravdu, síla vody mi už nikdy nemůže ublížit, stala jsem se proti ní imunní. Už nikdy mě nemusí trápit ubohé lidské strachy.

„Tak, takhle je to správě. Žádný strach. Jsi silná,“ utěšoval mě děda. Cítila jsem, jak ze mě ten stres pomalu opadává, pohled na tu nedozírnou modrou plochu v mé mysli už nebyl děsivý. Přijala jsem ho se stoickým klidem. Otevřela jsem oči a pohlédla z okna. Bouřková oblaka se rozplynula jako mávnutím kouzelného proutku a najednou bylo jasno.

Dívala jsem se ven a necítila žádný strach.

Zbytek letu proběhl hladce. V podstatě jsem celu dobu jen koukala ven a užívala si ten pocit, že jsem zahnala svůj nejhorší strach. Akce v Itálii mi naproti tomu už připadala strašně jednoduchá. Jakoby se během letu ve mně probudil nový člověk, kterého už nic nedokáže vyděsit.

Edward byl tou změnou samozřejmě nadšený. Neustále si mě dobíral, že si nějak moc zvykám, že upír je tady stále jen on. Kdybychom nebyli v letadle, hodila bych po něm blesk. Proč jsem vlastně vždycky chtěla dědu? Dědové mají být moudří a hodní… jenom já mám puberťáka.

„Buď hodná,“ zaprotestoval Edward a připoutal se podle pokynů pilota, který právě ohlásil přistání.

„Já vždycky. Takže, co je v plánu teď? Já mám promyšlený jen ten závěr.“

„No, v prvé řadě se stavíme pro auto. Pak hezky pojedeme až k branám Voltery, kde použijeme pořádnou dávku drzosti, a s trochou štěstí se nám povede Robertova syna získat.“

„Fajn, a co když to nevyjde?“

„To bys měla promyslet ty. Ohrozit Ara na životě byl tvůj nápad.“

 

 

...

 

 


 

Tak, pomalu se nám blíží závěr povídky a já už přemýšlím nad dalším nápadem. Chci vám teda představit dva návrhy, ani jeden ještě není v konečné fázi, ale alespoň hrubé nastínění příběhu tu najdete.

Byla bych strašně ráda, kdybyste napsali do komentářů, která z návrhů se vám zamlouvá víc. Za veškeré ohlasy děkuju :)

 

Pracovní název: Jen si křič, zlatíčko.

Popis: Mladý syn francouzského maršála a králova oblíbence, Edward, si nikdy nevážil lidí, kteří ho nedokázali převýšit bohatstvím, krásou, nebo společenským postavením. Většina lidí byla jen prach u jeho nohou a díval se na ně jen s odporem a pohrdáním. Jenže tehdy potkal dívku, která mu dokázala učarovat. Ačkoli Kasandra nebyla možná ztělesněním cudné dívenky, dokázala Edwarda donutit k pochybám o své vlastní důležitosti svým neustálým odmítáním. Možná by ho naučila úctě k životu, kdyby sama nezemřela rukou ženy, která si mladého šlechtice, který tomu přihlížel, vybrala za svého společníka na cestě věčností. Přepočítala se a zemřela jako první. Z Edwarda se stala zrůda, jež si nevážila už ani bohatství a krásy. Lidé se stali jen pouhou potravou. Trvalo tři sta let, než se znovu odvážil doufat. Objevila se totiž dívka, která jakoby Kasandře z oka vypadla. Dokáže se ale srovnat se skutečností, že není dokonalá jako jeho modla?

Postavy: Edward, vévoda de Masen; Isabella Swan; Kasandra, markýza d’Soissos; vedlejší postavy…

 

Pracovní název: Cesta k moci

Popis: Pravděpodobně velmi rozsáhlá povídka o počátcích Volturiových. Aro nikdy neplánoval být rybářem jako jeho otec, ale osud si přál jinak. Po jeho smrti zůstalo pouze na něm, aby se postaral o zbytek rodiny. Nikdy se ale nevzdal svého snu. Když se přeci jenom věci daly do chodu, zdálo se, že je příliš starý, aby se pokoušel v životě uspět jinak než dosud. Pátrání ve starých svitcích ho ale přivedlo na stopu, na jejímž konci čekala nesmrtelnost. Plán ovládnout svět dostal nový význam – už se to nezdálo nemožné. Spojence objevil dřív, než očekával, ale nastaly okolnosti, které nepředpokládal. Koho by napadlo, že se jeho milovaná sestra zaplete s jeho společníkem a ohrozí tak celý plán?

Postavy: Aro, Didyme, Marcus, Caius, Athenodora, Sulpicia, Charmion, Amun, Stefan, další postavy…

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

13)  Klarcina (27.08.2015 01:27)

Mě by se víc líbil návrh "Jen si křič, zlatíčko"

Kitsune

12)  Kitsune (16.04.2013 22:46)

už čeká na schválení :)

Kitsune

11)  Kitsune (15.04.2013 20:32)

omlouvám se, píšu, píšu a stále nemůžu dopsat... myslím... předpokládám... vlastně spíš doufám, že do středy to tu bude...

10)  alice (14.04.2013 18:54)

kdy bude dalsi kapitolka

9)  Kamila Klimešová (29.03.2013 11:45)

Druhý příběh je zajímavý,ale první se mi líbý více.

8)  Bariss (21.03.2013 18:36)

Skvělí
Asi tu první, ikdyž mi to něco připomíná:D;)

Kitsune

7)  Kitsune (20.03.2013 15:47)

Tolik ukřičených komentářů :D Chudák Aro a jeho minulost, nikoho nezajímá :D Ale budiž, na přezíravého Edwarda se opravdu těším, ale nejdřív dopíšu KP :) Dneska jdu na to :)

6)  anonym (18.03.2013 08:29)

Jen si křič, zlatíčko :D :D :D

NeliQ

5)  NeliQ (18.03.2013 07:39)

Jen si křič, zlatíčko.

4)  Kačka V. (17.03.2013 22:37)

Jen si křič, zlatíčko

3)  BabčaS (17.03.2013 22:00)

Marcelle

2)  Marcelle (17.03.2013 20:02)

Jen si křič, zlatíčko

Jalle

1)  Jalle (17.03.2013 19:54)

Jen si křič, zlatíčko

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek