Sekce

Galerie

http://stmivani-ff.cz/gallery/csfagsh.jpg

Vážně promiňte za tu neobvykle dlouhou prodlevu. Jak se povídka blíží ke konci, je pro mě stále těžší psát a nemyslet při tom na jiné příběhy, které mám v plánu po téhle povídce rozjet...

Takže vážně sorry :)

23 Odhalení štěnice


Ten, kdo tvrdí, že poloupíři vydrží beze spánku i týden, by se měl dát vyšetřit.  Byla jsem tak strašně unavená, že jsem omdlela do postele, aniž bych se zabývala nějakým pokusem o přikrytí. Bylo toho na mě trochu moc.

Fajn, takže Edwarda máme zpátky doma – to bych ještě zvládla. I to, že měl ještě před pár hodinami v plánu mě zabít. Jo, to se taky dá pochopit.

Ale že by Robert mohl být špeh upíří královské rodiny Volturiových? To jsem nebyla absolutně schopná přijmout. Vydržela jsem se s Alicí hádat ještě hodinu, než nás přerušilo zvonění telefonu. Kdo o vlku…

Pozval mě zítra na kávu, a protože to bude neděle, souhlasila jsem. Alice mě varovala, nabádala mě… Prostě se mě všemožně snažila přesvědčit, abych tam nechodila, a když už, tak ať si všímám detailů. Třeba jak se bude tvářit, když se rozhovořím o své rodině. Odmítla jsem jí poslouchat. Raději jsem doklusala do své šatny, abych se převlékla do pyžama. Zrovna jsem si zavazovala župan, když se telefon rozezněl po druhé. Tentokrát to byla Nicol.

Umírala touhou, abych jí všechno vyzradila do nejmenšího detailu. Při popisu našeho rozloučení jen áchala a pronášela sentimentální průpovídky, jako „proč jsem tam nebyla já“.  Připadala jsem si směšná, že jsem z jejích poznámek nadšená. Prostě jsem asi potřebovala, aby někdo Roberta ocenil a nedíval se na něj, jako na špeha. Jen mě trošku rozmrzelo, když se Niki na konci hovoru zeptala, co jsem udělala Nateovi. Že je od té doby nějaký skleslý. Zahrála jsem to do autu rádoby ironickou poznámkou, že se do mě asi zamiloval. Nikol se tomu samozřejmě smála, i když já už zase tak tolik ne. Kamarádka taky nemusí vědět všechno.

Jo, to byla taky pravda. Občas mě opravdu mrzelo, že nemohu říct Nicol víc, ale to nešlo. Teď jsem navíc i věděla o Volturiových, takže ani nehrozilo, abych jí řekla pravdu. Nemohla jsem ji takhle ohrozit.

Zafuněla jsem a odkopla peřinu, abych se mohla konečně zvednout. Podle hodin bylo před desátou ráno a na to kafe jsme se měli sejít ve tři. Bylo to tak akorát, abych si dala k obědu nějakého zajíčka a ještě se stihla připravit. Oblékla jsem se a seběhla dolů, abych si nejdřív dala něco studeného na pití, ale na posledním schodu jsem se zarazila, když jsem zpozorovala Edwarda s Bellou. Seděli spolu v rohu sedačky, drželi se za ruku a něco si tiše šeptali. Na tom jejich letmém dotyku rukou bylo něco tak strašně soukromého, že jsem se raději odvrátila. Zahlédla jsem maminku v kuchyni, jak rovná jídlo v lednici a nenápadně je co chvíli kontroluje. V duchu jsem se zasmála a došla k ní, abych jí dala malou pusu na tvář. Usmála se na mě a vytáhla z lednice velký kus masa. Dala ho na prkénko a začala krájet na plátky, když se odněkud vynořil Jacob a zezadu ji objal kolem pasu. Začala jsem couvat ke dveřím. Tohle jsem vidět nepotřebovala.

Ještě než jsem za sebou zavřela dveře, všimla jsem si Edwardova tmavě zlatavého pohledu, který upřel na Jacoba. Tiché zavrčení bylo jasně rodičovské.

Lov probíhal prostě jako vždycky. Vzrušení, které se mě vždycky zmocňovalo během těch prvních loveckých výprav, už odeznělo.  Prostě jen stereotypní stopování pomalé kořisti, které se ani nebrání. Přikrčila jsem se za stromem a začala prozkoumávat okolí, když mě do nosu udeřila zvláštní vůně. Byla zvířecí, to jsem poznala, ale byla mnohem lákavější. Rozběhla jsem se za ní, ale stále obezřetně. Bylo to něco nového, co jsem neznala.

Doběhla jsem až zvláštním kamenům třeba pětkrát větších než já, které byly různě roztroušené po okolí. A na vrcholu jednoho z nich spala puma.

Nikdy jsem ji takhle zblízka neviděla, ale byla nádherná. Žlutohnědá kůže se slabě leskla, jak se jí zvedal hrudní koš a z tmavé tlamy jí trošku vykukoval růžový jazyk. Opravdu byla nádherná, ale nemohlo mi ujít, že to je právě ona, co tak strašně hezky voní.  Automaticky jsem se přikrčila a lehoučkými kroky se dostala do lepší pozice pro útok. Jenže pak jsem si uvědomila, že ji přece nemusím lovit jako plaché srnky.  Puma je lovec, neuteče, když uslyší podezřelý zvuk.

Sklonila jsem se k zemi a vzala do ruky větvičku, kterou jsem pohnutím prstů rozlomila. Puma okamžitě nastražila uši a žlutýma očima prohlížela své okolí. Když zaregistrovala mě, nejdříve ztuhla.  Tiše si mě měřila pohledem a pomalu se zvedala na mohutné tlapy. Usmála jsem se a vyšla ze svého úkrytu za stromem. Ona okamžitě stáhla uši k hlavě a divoce zasyčela. Skočila po mě ve stejnou chvíli, kdy jsem zaútočila já.

Bylo to něco naprosto rozdílného od lovu slaboučkých stvoření, že jsem se neubránila veselému smíchu. Bavilo mě sledovat, jak se snaží zakousnout, ale dlouhé zuby po mé tvrdé kůži jen s nepříjemným škrábáním klouzaly. Nakonec jsem jediným kousnutím ukončila její boj a pila, dokut v ní nezbyla jediná kapka krve. Byla tak chutná, jako ještě nic před ní. Větší volání krve jsem cítila snad jen tehdy ve Forks, když se pan Newton zranil. Zahrabala jsem její tělo a vytáhla z batohu, který jsem nechala u stromu, mobil.

„Sakra!“ zanadávala jsem, když jsem si všimla hodin. Ten lov se mi trochu protáhl. Rozběhla jsem se zpátky k domu a prosvištěla obývákem s marnou nadějí, že si mého roztrhaného oblečení nevšimnou. Slyšela jsem maminku, jak se zajíkla a Emmetta, který se rozchechtal a říkal Edwardovi něco o konkurenci. Protočila jsem oči a rovnou zapadla do koupelny.

...

„Promiň, jdu trošku pozdě,“ vysvětlovala jsem Robertovi, jakmile jsem dorazila. Bylo zvláštní ho vidět takhle neformálně, jen v riflích a bílé košili. Hned vypadal mladší.

„To nevadí, ta troška čekání za to stála. Moc ti to sluší,“ usmál se na mě a stoup si, aby mi pomohl z kabátu. Tentokrát jsem neměla čas vybírat něco extra. Napasovala jsem se do černých kalhot a obyčejného volného svetru. Jediným doplňkem mi byly ty zlaté náušnice, na které jsem si opravdu rychle zvykla.

Objednali jsme si kávu a chvilku si jen tak povídali.

„Jakže jsi říkala, že jsi příbuzná s Cullenovými?“ zeptal se mě z ničeho nic. Vyschlo mi v krku. Nemohla jsem zapomenout, že tehdy jsem mu řekla něco jiného, než se povídalo v Ashlandu. Budu muset dobře lhát.

„Ano, jsem mladší sestra jednoho z nich,“ vysvětlila jsem a doufala, že to tak nechá být.

„Pokud si pamatuji, říkala jsi, že máš bratra.“ Sakra.

„To musí být omyl, jsem sestra Esmé Cullenové.“

„Vážně?“ zeptal se s podivným pohledem v očích, ale už nic k tomu nedodal.

„Samozřejmě,“ zamumlala jsem. Kávu jsme dopili, ale hovor vázl. Robert většinu času hleděl do prázdna a zdálo se, že nad něčím přemýšlí.

„Nechceš jít na chvíli ke mně? Mám ještě pár hodin čas, než budu muset do nemocnice,“ nabídl mi.

„No,“ začala jsem, ale pak jsem si vzpomněla na varování od Alice. Chtěla jsem jí tak strašně moc dokázat, že se plete! „Moc ráda.“

Cestu k jeho domu jsem si už pamatovala. Zaparkovala jsem u silnice a následovala ho do domku. Zevnitř byl stejně pěkný, jako z venku. Nebyl nijak moc velký, ale místnosti byly světlé a střídmě zařízené, takže to budilo dojem většího prostoru, než tam ve skutečnosti byl. Posadila jsem se na tmavě šedém gauči z kůže a poprosila o vodu. Robert se vrátil během chviličky a posadil se vedle mě.

Vlastně jsem to čekala, ale i tak mě zaskočilo, když položil sklenici na stolek a otočil se ke mně. Roku mi položil ze strany na tvář a pomalu se ke mně přibližoval. V očích měl takový zvláštní lesk, trošku mi připomínal žraloka. Jenže pak mě políbil a všechny pochybnosti se rozplynuly. Jak by mohlo být něco špatného na něčem, co je takhle krásné?

Tiskl se na mě stále víc, až jsem se uvolnila a nechala se položit na záda. Trošku se odtáhl, aby se na mě usmál, když v tu chvíli mu z částečně rozepnuté košile vypadl zlatý řetízek s medailonem. Všiml si, jak se na něj dívám a snažil se ho schovat, ale bylo pozdě.

Znala jsem ten znak. Viděla jsem ho v Carlislově pracovně na krku jedné postavy na obraze. To zlaté písmeno V, zdobené množstvím kliček a krucánků.

Už nebylo pochyb.

„Och bože, bože! Ty jsi jeden z nich!“


předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

Kitsune

11)  Kitsune (08.03.2013 20:27)

Čeká na schválení :)

10)  ? (08.03.2013 19:47)

kdypak bude dalsi kapitolka

9)  Bariss (07.03.2013 17:12)

Wau!:D Teda popravdě nesnáším otevřený konce,ale zase mám o čem přemýšlet a na co se těšit:D Skvělí

Kitsune

8)  Kitsune (05.03.2013 17:31)

Děkuju za komentíky a že jste na mě za tu delší prodlevu nezanevřeli :) Další díl plánuju na čtvrtek, nejdýl v pátek :)

Marcelle

7)  Marcelle (04.03.2013 11:25)

NeliQ

6)  NeliQ (04.03.2013 09:59)

5)  Anna43474 (03.03.2013 20:27)

doprkýnkadubovýho
Poloupírko, zdrhéééj!!!

Jalle

4)  Jalle (03.03.2013 19:49)

3)  martisek (03.03.2013 19:39)

To je ale parchant! doufám, že jí nic neudělá a že ji Cullenovi zachrání

2)  BabčaS (03.03.2013 17:45)

1)  alice (03.03.2013 15:17)

moc pekné ja jsem vedela ze ten Robert neco taji uz se nemohu dockat dalsiho dílu :)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek