Sekce

Galerie

http://stmivani-ff.cz/gallery/csfagsh.jpg

Tak, je tu desátá kapitola. Věci jdou trošku rychleji, než si Renesmé myslela.

 

Hezké čtení :)

10 Komplikace


„Proč se Alice vždycky podívá do prázdna a pak ví věci, které ještě nejsou?“ zeptala jsem se mámy, když odbočila z dálnice těsně před Seattlem, aby ho objela přes jižní obchvat.

„Alici je vždycky dobré poslechnout,“ usmála se maminka. „Vidí totiž do budoucnosti.“

„Cože?“ vykvíkla jsem. Teda, samozřejmě mě už něco takového napadlo, ale řekla jsem si, že to prostě není možné. Ale vlastně… co chci od světa, kde jsou upíři skuteční.

„Někteří z upírů přichází do nového života i s nějakým darem. Alice vidí do budoucnosti, její manžel Jasper ovlivňuje emoce. Já dokážu předávat myšlenky na dálku, jak sis jistě všimla,“ vyjasnila mi to máma.

„A Bella a Edward?“

„Táta umí číst myšlenky, ale u mámy nevím. Nikdy na nic nepřišla, ale Edward její myšlenky nikdy přečíst nedokázal. Třeba to je dar, kdo ví.“ Chvíli jsem jen tiše seděla a pozorovala nebe, jak pomalu světlá.

„Myslíš, že i já bych mohla… něco umět?“ zeptala jsem se a vzpomněla si na to divně se chovající počasí.

„Já nevím Is, tohle není zrovna oblast, kterou by někdo prozkoumal. Myslím, že pokud by u tebe skutečně došlo k přeměně, je možné, že by se něco objevilo.“

„Takže teď by se to u mě projevit nemohlo?“ Maminka se po mě rychle podívala.

„Stalo se snad něco?“

„Ne,“ ujistila jsem ji možná až moc rychle. „Jen mě to zajímá.“

„No… pokud vím, některé opravdu mocné dary se u zvlášť nadaných upírů projevovaly ještě za lidského života, i když si to nejspíš ani neuvědomovali, nebo to nedokázali ovládat. Ale kdo ví, konec konců, ty nejsi jen člověk, jsi z čtvrtiny upír. Možná i víc.“ Maminka se zase zadívala na silnici, aby se mohla zařadit do pruhu mířící k velké dálnicí číslo 90, která vedla napříč Amerikou až k Minnesotě, kde bude pak potřeba sjet na 94ku.

„Ještě třiadvacet hodin a budeme doma,“ usmála se máma a já zakňučela. Polovinu z té doby strávím za volantem já.

„To byl tak debilní nápad, jet do Washingtonu autem! Kdybych radši letěla a pak si v Port Angeles půjčila auto jako ty, mohly jsme být v Minnesotě za čtyři hodiny,“ nadávala jsem sama na sebe. Nechtěla jsem do Ashlandu, můj domov byl v Coon Rapids, ale co se dalo dělat.

Třeba jen co nastoupím do školy, někdo se zraní a já ho vycucnu. Pak se budu moct aspoň zbavit těch strašných jezer.

Zarazila jsem se. Já jsem vážně přemýšlela o člověku, jako o potravě? A dokonce mi to bylo jedno? Zhoršovalo se to, rychle se to zhoršovalo. Živě jsem so dokázala představit krvavou ránu na něčím zápěstí, rudou tekutinu, která z ní pomalu odkapává a barví podlahu tou smyslnou červení. Jak vůně krve prosytí každý kout v místnosti a nic nebrání v…!

S trhnutím jsem se probrala a zjistila, že si jazykem přejíždím po zubech, jako bych očekávala, že mi každou chvíli narostou špičáky. Alice ale žádné neměla. Budu se maminky muset ještě povyptávat. Podívala jsem se z okna auta a zjistila, že krajina kolem se vůbec nepodobá těm divokým lesům v okolí Seattlu a slunce matně svítí do auta zadním okýnkem.

„Jak dlouho jsem spala?“

„Jen pár hodinek, myslím, že za chvíli budeme na hranici Idaha a Montany,“ zamumlala maminka a povzdechla si. „Co takhle oběd? Bude skoro dvanáct a já mám šílený hlad.“

„Jo, to je dobrý nápad,“ souhlasila jsem. I já jsem umírala hladem… i žízní. Vážně se to zhoršovalo, jako by se proti mně všechny mé mozkové buňky spikly a rozhodly se všude vidět krev.

„Hele, jsme v Montaně!“ prohlásila máma, když jsme míjeli uvítací ceduli, jenže všude kolem byly jen samé lesy a absolutně to nevypadalo, že by měla být v okolí nějaká restaurace. Trvalo ještě aspoň hodinu, než jsme se dostali k nejbližšímu městu, kde se dalo najíst. V Superioru jsme narazili na jediný podnik, což byl Durangos Family Restaurant. Obě jsme si daly pořádně krvavý steak, i když jsem dřív něco takového nikdy předtím nejedla.

„Is, je všechno v pořádku?“ strachovala se máma a položila mi ruku na čelo. Vzhledem k tomu, že ona měla vždycky hodně horké ruce, nic ani naměřit nemohla.

„To je v pohodě mami, jen… poslední dobou mám zvláštní chutě.“

„Nejsi těhotná?“ zeptala se máma, napůl žertem. No, jasně. S kým tak. S někým z té bandy puberťáků na naší škole?

„Ne, tak jsem to nemyslela,“ usmála jsem se. „Víš… krvežíznivost.“ To poslední slovo jsem zašeptala.

„Is!“ vykřikla máma. „Proč jsi mi nic neřekla?! Musíme, musíme…“

„Co mami? To stěhování neurychlíme,“ povzdechla jsem si. Maminka rychle vytáhla mobil, něco do něj naťukala a přiložila si ho k uchu.

„Jo Alice, přesně tak. A myslíš, že by to… dobře. Ne, já to zvládnu. Nebude to problém pro mámu? Dobře, tak snad. Děkuju.“ Maminka si telefon zase nasoukala do kapsy, celý telefonát jí trval asi půl minuty.  Tázavě jsem se na ní dívala.

„Pošlu tě ke Cullenovým hned teď, nemůžeme riskovat. Alice Bellu ještě rodině neukázala, takže vás přivede společně. Z hodinu letí ze zdejšího letiště letadlo přímo do Minneapolis, tam budeš mít půl hodiny na přestup na letadlo do Ashlandu.“

„Ale mami, já tě nemůžu nechat jet samotnou,“ odporovala jsem jí chabě.

„Jsem tvoje matka, Isabello. A já ti říkám, že ještě dneska budeš v Ashlandu, rozumíš?“ Maminka se na mě káravě dívala a snad poprvé v mém životě působila skutečně jako rodič. Nezbylo mi nic jiného, než souhlasit. „Musíme sebou hodit,“ zamumlala máma a mávla na servírku, aby mohla zaplatit.

Letiště ve Superioru bylo jen maličké místo s dvěma dráhami, kde největší letadlo bylo sotva pro stovku lidí jen s dvěma třídami. Maminka mi skočila pro lístek v té lepší a pak už mi jen dala pusu na čelo. Moje cestovní taška byla tak malá, že jsem si ji mohla vzít v pohodě s sebou do letadla.

Vedle mě seděl jakýsi stařičký pán s vystouplými žilami na skvrnitých rukou. Myslím, že ho ten můj krvavý steak zachránil. Cítila jsem se sytá a plná síly. Jak se zdá, na zvířecí krev nereaguje můj metabolismus tak agresivně.

Letadlem jsem vlastně nikdy neletěla. Díky mé vodní fobii jsme neměli potřebu jezdit s mámou na dovolenou k moři, ale zjistila jsem, že mi létání vlastně vůbec nevadí. Paráda, jen já se musím bát takových pitomostí a to, co děsí většinu lidí, mi nijak nevadí.

Let ze Superioru do Minnesoty trval asi hodinku a půl. Mrzelo mě, že se v mém rodném městě nemohu zdržet déle, protože let měl maličké zpoždění a já jen tak tak stíhala koupit letenku do Ashlandu a ještě chytit letadlo.

Tentokrát let trval slabou půl hodinku. Jediné mé štěstí bylo, že letiště J.F. Kennedyho leželo na opačné straně od města, než Hořejší jezero, takže jediné, co jsem z něj viděla, byla dlouhá rovná plocha, které jsem si nemohla nevšimnou při přistávání.

Na letišti už na mě čekala Alice v tom nádherném černém autě. Sedla jsem si na sedadlo spolujezdce a nechala jsem se od ní obejmout. Bella seděla na zadním sedadle a usmála se na mě, i když trochu křečovitě. Oči už měla zase temně rudé, kdoví proč mě to rozechvělo.

„Tak, připravené na setkání s rodinou Cullenových?“

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

Marcelle

8)  Marcelle (14.01.2013 09:49)

A teď se to rozjede :D Krásně jsi vyřešila naší zvědavost jak to bude vypadat u Cullenů, teď budeme mít přímej přenos :D

Kitsune

7)  Kitsune (13.01.2013 21:35)

Děkuju vám moc za komentáře, jako vždy moc potěší a dodají další elán do psaní :) Další kapitolu budu psát až zítra, protože dneska jsem vůbec nebyla doma u počítače, takže uvidím, jestli bude další kapitola zítra večer, nebo až v úterý ráno :)

6)  BabčaS (13.01.2013 00:39)

NeliQ

5)  NeliQ (12.01.2013 21:23)

juuj tak na to stretnutie sa nenormálne teším

Jalle

4)  Jalle (12.01.2013 19:55)

Už sa teším na ich reakcie

Empress

3)  Empress (12.01.2013 18:12)

Kapitola opäť zhltnutá na jeden šup
Ako to len robíš? Píšeš tak, že ani neviem ako a je koniec. Nemôžem sa dočkať na pokračovanie, takže dúfam, že sa ti novú kapču podarí pridať čo najskôr

2)  Brigita (12.01.2013 17:08)

Krásná kapitola. Nemůžu se dočkat pokračování. Děkuji moc za to, že se snažíš vypnit mé přání. V to jsem ani nedoufala, když jsem ho psalab doufala jsem v malinkatý bonus někdy v budoucnu, ne že se ke Cullenovým podívám dokonce s hlavní hrdinkou. Děkuji moc.

1)  ? (12.01.2013 16:57)

MOc pekne se nam to rozviji uz cekam na dalsi pokracovani ale to cekani je siline,ale stojito za to.:) :) :)
PS:kdy bude dalsi?? Uz ted se nemuzu dockat.:) :)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek