Konec světa III: Nový domov

Sekce

Galerie

Breaking Dawn, Part I.
Breaking Dawn, Part II.
Eclipse

Non-twilight tvorba

Nenechte si ujít!

Sponzoři

Naše ikonka

Přidejte se k nám!

Affiliates

Návštěvnost

10.06.2010 [20:15], DeSs, Povídky jednorázové, komentováno 9×, zobrazeno 2278×

Když jsme se naposledy viděli, naši vegetariáni se smečkou mířili od Slunce a Volterrských. Nyní se dostanou tam, kde to ani Edward nezná. Vítejte v Bloodylandu! Novém domově našich hlavních hrdinů, ve světě nevídaných mravů, zvyků a technologie. Prostě tam, kde není nic normální...

Konec světa III:
Nový domov

„Hele, támhle je nějaký transparent. Určitě reklama na nějaké nakupovací středisko!“ zapištěla nadšeně Alice a vyskočila na nohy. Ostatní se podívali směrem, kterým ukazovala, a spatřili obrovský nápis na bílé stuze. A za ním vůbec nic.

BLOODYLAND

„Mňam,“ olízl se Jasper, když to spatřil. „Asi přežijeme!“

„Ho snad hení havda! A huffiny nebo hořádnej hus hasa tam hemaj?“ řekl rozhořčeně hladovějící Jacob. Jeho dýchací soustava si na nové podmínky přivykla, ale ta trávicí bohužel ne.

„Ho!“ přisvědčila smečka.

„Ticho buďte!“ zavelel jim Carlisle. Už tu plují více než dva dny, i když je to těžko určitelné, tma je tu pořád, a on má nervy v kýblu. Namačkaný jako sardinka na kusu šutráku kdesi daleko za jejich galaxií, lidem už pomůže jen tak, že posbírá jejich kosti ze všech koutů vesmíru a ještě musí poslouchat debilní kecy své rodiny a žvatlaniny smečky a Nessie.

„Poplujeme tam a prozkoumáme to,“ navrhl nadšeně Jasper, Rose bouchla do šutráku a vyrazili. Za chvíli zastavili před rudým nápisem a ať se rozhlíželi, jak chtěli, ani kapka krve.

„Hezame, otevři se!“ zařval Jared a byl si opravdu jistý, že se něco otevře. Ale nic.

„Ó můj bože. Copak to nepoznáváte? Je to červí díra, vyprávěl jsem vám již o nich. A ten transparent asi lpí na jejím okraji, což je vážně prapodivné,“ ozvala se chytrá hlava.

„Jako v té Hvězdné bráně? Generál O´Neill a jeho tým jí procházeli! To je super! Tak jedeme, ne? Teal´c je mnohem větší svalouš než Emmett. Jé, doufám, že je na blondýnky. Jeď, ty kráme!“ Bouchla do jejich šutráku a ten se obrovskou rychlostí vřítil přímo do ní.

Daniel Jackson taky není tak špatný, pomyslela si Esme ještě dřív, než je to pohltilo.

Ocitli se ve víru, a kdyby nebyli upíři, určitě by zvraceli. Ale smečka upíři nebyli, a tak to doopravdy udělali. Pořádně si ohodili jejich šutrák… A protože byli vážně hladoví, nenápadně se na to vrhli a začali to ujídat. Samozřejmě až se vír zastavil. Mlaskali u toho až za ušima, ale Cullenovi si jich nevšímali.

Ti pozorovali nekonečnou tmu kolem nich. Žádné zářící hvězdy, kameny ani komety. Jen spousta a spousta rudých planetek. Kam oko dohlédlo, tak se jich několik nacházelo. A když se otočili, zase samé planety. A mlaskající vlkodlaci. Fuj!

Zase raději změnili směr pohledu a pozorovali to nikde nekončící seskupení planetek. Chudák Edward netušil, co to je, a byl z toho velmi zklamaný.

„Kam teď?“ rozhodil Jasper rukama a přál si, aby byly ty planety z krve. Ale necítil ji, což ho velmi zklamalo.

„To je fuk,“ povzdechl si Carlisle, rukama si mnul kořen nosu a přemýšlel, jestli je vážně jediný normální z rodiny. Pohlédl dopředu na Jaspera s ostatky cizího upíra ve všech otvorech na Emmettově hlavě s trenkami z vlasů jeho ženy. Pak na Rose, která si zase rozčesávala vlasy už dorostlé do původní velikosti, a dál raději nepokračoval. Nebyl si jistý, jestli by tu náhodou nemohl dostat infarkt…

„Jednu si vyberte a mrkneme na ni,“ povzdechl si nakonec. Rose pěstmi uhodila do šutráku a vybrala si pro ni nejsympatičtější cíl. Mezi námi, všechny byly stejné.

A tak za chvíli prolétali seskupením rudo – růžových mračen na povrch jedné planety. S hlasitým žuchnutím dopadli na zem a mírně se zabořili do měkké … hlíny?

„No co, parkovat to neumím,“ pokrčila Rose rameny a seskočila z lodi. S úlevou zjistila, že tady je gravitační pole. Ostatní Cullenovi ji napodobili a za chvilku už všichni, až na smečku, která právě večeřela, stáli na povrchu této zvláštní planety.

Rozhlédli se. Všude viděli jen tu podivnou měkkou hlínu a nějaká rudá jezera.

„Tam!“ rozkřikla se Esme a ukázala prstem na myšlený směr. Stál tam fosforově zelený dům bez oken. Jen tak, sám, vedle dalšího z těch jezer.

„Hdeme tam! Třeba hají něco k hídlu!“ zařval Sam, nejspíš alfa hlasem, protože se všichni vlci okamžitě rozeběhli k domku. A protože hladem skoro neviděli, nohy je neposlouchaly a mozek neměl jak vysílat rozkazy, brzy se neudrželi na nahou, tak se k domu plazili.

Carlisle fascinovaně pozoroval všechno okolo a Edward vedl diskuzi sám se sebou, jaktože postavili dům tak blízko vodě a kde mají okna. Vždyť tam nesvítí slunce a musí tam mít tmu, pomyslel si. Pak vzhlédl a zjistil, že tu stejně žádné není…

Ještě než se smečka doplazila ke dveřím a upíři je doběhli, dveře se otevřely a ven vyšel asi metr vysoký mužíček s vysokým výčnělkem na hlavě. Až na zelenou barvu, tu blbost na hlavě, výšku a oblečení vypadal jako člověk. I když v tom lesklém plechu nebo co to bylo, připomínal spíš mimozemšťana.

Počkat, on to je mimozemšťan, pomysleli si všichni.

Kromě Rose. „Tady asi žádný generál O´Neill nebude!“ pronesla naštvaně.

„No to mě poser,“ ulevil si Carlisle. Schytal pohlavek od Esme, ale nevnímal ho. Byl trošku zaskočený. Když říkal, že budou hledat nové civilizace, ani na okamžik nevěřil, že by nějaké našel.

„Vítejte, pozemšťani!“ zvolal mužíček a rozevřel náruč. Využila jí jen Nessie, ale jeho to nijak nerozhodilo.

„Slyšel jsem, že Země bouchla, to mě mrzí. Ale všechno zlé je pro něco dobré, že?“ mluvil dál.

„A co je na tom v tomto případě dobrého?“ zeptala se jízlivě Alice. Žádný obchod v dohlednu nebyl.

„No přeci to, že jste teď tady,“ usmál se.

„Jsem Limetka,“ představil se. „Maminka mě pojmenovala podle mé barvy, je jako to vaše ovoce.“

„A já jsem Máta, jeho manželka,“ objevila se vedle něj druhá, tmavě zelená, postava. „A to jsou naše děti. Cukr, Rum, Sirup, Soda a Led,“ ukázala na asi půlmetrové ufony Máta.

Ty vole, ti si tu můžou z fleku udělat mojito!, pomysleli si šokovaní návštěvníci.

„Těší nás. Já jsem Carlisle, tohle je má žena Esme a děti Jasper, Alice, Edward, Bella, Emmett, Rosalie, vnučka Reneesmé a (ne)přátelé Sam, Jacob, Leah, Seth, Paul, Jarad, Quil a Embry,“ představil je diplomatický Carlisle.

„Těší nás,“ řekli sborově mužíčci.

„Můžeme vědět, kde to jsme?“ zeptal se Edward.

„Ale jistě. Jste v galaxii Bloodyland, na planetě Mojito,“ odvětil Limetka.

„Podle čeho ten název?“ zeptal se Jasper a spolkl jed nashromážděný v ústech.

„Bloodyland podle krve vyskytující se na všech planetách. Živíme se jí, stejně jako většina z vás. A Mojito to pojmenoval můj otec, jmenuje se Citron a matka Voda. Prý ten název k nám sedí,“ pokrčil rameny.

„To tedy jo,“ zasmála se ironicky Bella a protočila očima. Trapas, myslela si.

„Říkáte, že je tu krev. Kde?“ zeptal se Carlisle.

„Copak ji nevidíte? Ty rudá jezera všude kolem?“ zasmál se Limetka. „Poslužte si.“

Jako na povel všichni, kromě Jazze, který už tam byl, a Emmetta, který byl stále mimo s prsty ve všech obličejových otvorech, přiběhli k nejbližšímu jezeru. Vzali krev do dlaní a hltavě se napili. Byla dobrá jako lidská. Chutnala skoro jako lidská, jen trochu víc… exoticky?

Jasper se pitím z dlaní nezdržoval a skočil do jezera celý. S otevřenou pusou pak plaval a nechal si krev zanášet až do těla. Praktické.

„A my hako chcípnem hlahy?“ zeptal se nabručeně Sam

Limetka s Mátou pokrčili rameny a i s dětmi zalezli do domu a vlky nechali ležet vyhladovělé na zemi.

„Há snad hačnu žrát hlíhu!“ zahlaholil Jacob.

Všichni se po sobě podívali a jako na povel zabořili obličeje do měkké hlíny. Jaké bylo jejich překvapení, když chutnala jako granko. Ono to totiž bylo granko.

„Hehe, myslíte, že hudou i kameny k žráhlu?“ zeptal se s plnou pusou Seth.

„Zhusíme to!“ navrhl Paul a všichni sáhli po nejbližších kamenech.

„Mňam! Ho je marhipán!“

„Ten hůj chutná jako čokoháda! A ne hen tak ledajaká! Horion to je!“

„Há mám Milku!“

A ze všech stran se začalo ozývat, jak jejich šutry chutnají a jakou mají příchuť.

„Há bych to tu pojmenoval Cukrářství,“ zamlel Jake s plnou pusou a pokračoval v luxování země jako ostatní.

Mezitím se upíři, již žlutoocí, nasytili a vrátili se k domku. Krev byla jiná a ji m teď oči zářili fosforově žlutou barvou. Se znechucením pozorovali, jak se smečka i s Reneesmé cpou hlínou a šutry. Chudáci. Než je však někdo stihl politovat nahlas, ve dveřích se objevil pan Limetka s telefonem velkým jako kráva.

„Co to je?“ zeptala se Alice.

„To je krávofon,“ pokrčil rameny. „Objednali jsme vám dům. Budete tu bydlet, ne?“

Všichni na něj nevěřícně zírali. Tady v ráji krve? Klidně! A ještě budou mít dům zadarmo! Než stihli vyjádřit své díky, ozval se nad nimi nepříjemný hluk.

Pohlédli nahoru a spatřili, jak nějaká kosmická loď táhne nějakou obrovskou věc překrytou gigantickou hadrou. A hned za ní druhá loď se stejným nákladem. Prolétly nad jejich hlavami a kousek dál svůj náklad shodily na zem. A pak odletěly.

Pan Limetka nadšeně běžel k těm mega předmětům a volal je, aby šli za ním. Poslechli i přeslazení vlci. Boleli je břicha, ale nikdy by to nepřiznali.

Zelený pan domácí mrštně vyskočil, za letu vytáhl z lesklého kovu na zádech křídla, přeletěl nad tu větší věc, chytl hadr a stáhl ho. Před nimi se objevil gigantický dům. Stáhl druhý hadr a objevil se trošku menší. Ten větší si ihned zabrala smečka, že je jich víc a nejsou spárovaní. Ten menší zůstal Cullenům.

A tak si tam všichni poklidně žili, stejně jako na zemi, ale tady měli plno krve a přímo pod nosem. Smečka se cpala sladkostmi, které tu byly naprosto všude, dokonce zjistili, že mraky chutnají jako cukrová vata.

Téměř denně měli na návštěvě někoho z Mojitových. A dokonce Emmett zase znormálněl. No, to je silné slovo, spíš se vrátil do normálu, to je přesnější.

To tak už jednoho dne Rose strašně štvalo, že noci tráví sama a nespaluje energii nočními radovánkami, že se rozhodla udělat zásadní krok.

Přenesla si Emmetta z obýváku, kde jim dělal okrasu, do jejich pokoje. Celá se před ním svlékla, dokonce si učesala i chlupy v podpaží a na nohou, aby se mu líbila a začala před ním tančit. Doufala, že se probere.

Když v tom se zespodu ozval hlas pana Limetky: „Nesu vám volovizi! Konečně jsem ji sehnal!“

„Co to má být?“ zeptal se nechápavě Carlisle. To slovo neznali.

„No přece vylepšená krávovize. A to je vylepšená televize! Chápete, vůl je největší!“ vysvětloval.

Pak jim volovizi zapojil, naladil sportovní kanál, kde právě běžel ufonský baseball. Hráli proti sobě Růžoví a Modří. A když Emmett uslyšel fandění a zvuky jeho oblíbeného sportu, ihned se vzpamatoval a vyletěl z pokoje se dívat, aniž by si nahé tančící Rose všimnul.

Chudinka. Poznamenalo to její sebedůvěru.

Každopádně si ji Emmett brzy udobřil a noci spolu trávili jako dřív na zemi.

Všichni byli šťastní, měli nový domov a krásný život. Jen občas jim Mojitovy děti něco provedly, jinak si žili vážně hezky. Akorát smečka rapidně ztloustla. Tolik sladkého… A když se měnili, tak na obrovské nechutné šváby. Prý je to tím klimatem.

A pokud neumřeli na cukrovku nebo krvovku, tak tam žijí dodnes, protože jsou nesmrtelní.

KONEC!

P.S.: Alice žádný ani maličký obchůdek neobjevila, tak začala oblečení šít sama!

shrnutí

Konec světa

Konec světa II: Staří známí ze Země

Konec světa III: Nový domov