Sekce

Galerie

/gallery/klav%C3%ADrista.jpg

Jacob...

Malého Antonyho Williama jsme viděli, až když ho jedna ze sester vezla na podrobnější testy. I když vše vypadalo v pořádku, Bonniin lékař chtěl mít jistotu, že má miminko v pořádku plíce a uzavřené spojení mezi velkými cévami srdce. Přece jen se narodil sedm týdnů před termínem a jistá rizika tu byla.

Já věděl, že je naprosto zdravý, okamžitě. Dýchal krásně pravidelně a srdce mu bilo bez jakéhokoliv šelestu nebo nadbytečných ozev. Až když jsem se na něj díval přes sklo inkubátoru, uvědomil jsem si, že tak malé a čerstvé dítě jsem nikdy dříve neviděl. Najednou jsem docela chápal Rosalie a tu její stále tak živou touhu po dětech. Neubránil jsem se představě, že se takhle dívám na vlastní dítě. Na živého tvora, který je plodem mé a Belliny lásky. Toužil jsem po možnosti, aby se ta představa jednou mohla stát skutečnou. Chtěl jsem dítě, mé a Bellino. Ale má podstata, to, čím jsem se stal, něco tak krásného nemohla nikdy dovolit. A Bella asi myslela na to samé.

Přitiskla se ke mně a já ji objal kolem ramen. Tiše jsme pozorovali, jak Antony sevřel a uvolnil pěstičku a pak dál nerušeně spal.

,,Je nádherný,” zašeptala Bella, jakoby se bála, že když promluví jen o trochu hlasitěji, vzbudí ho.
,,Ano, to je,” odpověděl jsem s náhle tak zvláštně vyprahlým hrdlem. Neměl jsem žízeň, s tou tenhle stav neměl vůbec nic společného. Jasper by mou náladu pravděpodobně nazval dojetím.
,,A je tu jen díky tobě,” usmála se Bella hrdě a otočila se ke mně. ,,Kdybys nereagoval tak rychle a nezachránil Bonnie, umřela by ona i tenhle maličký. Jsi můj hrdina.”
Vytáhla se na špičky a políbila mě.

,,No tak, no tak, mládeži. Já vím, že ten malý je vážně kouzelný, ale prosím, vy dva se ještě nějakou dobu plození vyhněte,” zahlaholil za námi Charlie. V zaujetí nad Antonym a později zaměstnán oplácením Belliných polibků jsem ho úplně a dočista přeslechl. Jeho poznámka zabolela. Nějaká doba byla v mém případě nekonečnou věčností.

,,Tati,” sykla Bella a rozkošně zčervenala.
,,No co co, staří už jste na jisté aktivity dost a tohle,” ukázal na Antonyho, ,,to se stane jedna dvě. Jake to taky zrovna neplánoval.”
,,Ty jsi něco pil?” zeptala se Bella svého otce s najednou docela pobaveným úsměvem. Ani ona si nemohla nevšimnout, že si Charlie šlape na jazyk a vyslovovat plynule a jasně mu dělá trošku potíže.
,,Jo! Billy a já jsme si v kantýně ve vestibulu dali něco malého na oslavu narození jeho vnuka. A jestli si myslíš, že já jsem opilý, tak jsi ještě neviděla jeho,” vítězoslavně se zazubil.
,,Jenom ten Jacob zatracenej není a není k sehnání. Narodil se mu kluk jako buk a on to ještě ani neví,” zamračil se a jen lehce nekoordinovaným pohybem vytáhl z kapsy saka telefon.

Bella vedle mě strnula a pevně mi stiskla ruku. Oba jsem věděli, že Charlie se Jakovi dovolat nemůže. Neměl jsem ho rád. Něco takového snad mezi upírem a vlkodlakem ani nebylo možné, ale nepřál jsem mu nic zlého. Zvláště teď, když měl rodinu, která ho potřebovala.

,,Pořád nedostupný. Co ten kluk blázivej jenom dělá?” zamumlal Charlie a telefon zase schoval.
,,Jdu zpět za Billym a tou výbornou pálenkou, co dole nalévají,” oznámil nám Charlie a poněkud vrávoravě se rozešel směrem k výtahu.
,,Charlie, nepřišel jste nám něco říct?” zavolal jsem na něj a musel přemáhat smích, když se Charlie otočil a překvapeně se na mě zahleděl.
,,Sakra, Edwarde, ty mi snad vidíš do hlavy, ale ještě že tak. Bello, Molly, teda jako máma Bonnie, tě prosí, jestli bys nezajela k nim domů a nepřivezla sem nějaké její věci a tašku, co má připravenou pro miminko.”
,,Samozřejmě, ale proč tam nezajede ona sama?”
,,Ona totiž Molly tak trochu oslavuje s náma, víš.”

Bella se mi opřela hlavou o rameno a schovala tak svůj rozesmátý obličej.
,,Zítra bude mít táta příšernou kocovinu a bude mu špatně. Normálně skoro vůbec nepije,” smála se.
,,Pokud ale vím, tak k oslavám narozením dítěte, alkohol a následný bolehlav patří.” Líbnul jsem ji na čelo.
,,Edwarde, ty jsi vážně z jiné doby,” pobaveně zakroutila hlavou.

Antony se probudil a okamžitě začal natahovat k pláči. Bella se na něj poplašeně dívala a rychle zmáčkla zvonek přivolávající sestru, která od malého odešla předat lékaři výsledky prvních testu.
,,Edwarde, on pláče! Co mu asi je? Myslíš, že ho něco bolí? Proč to té sestře tak trvá?” panikařila Bella.

Mysl novorozeného dítěte pro mě byla velkou neznámou, ale to, že má hlad, jsem dokázal říct s jistotou. Než jsem to ale stihl, objevila se sestra.
,,Co se děje?” ptala se hned mezi dveřmi a spěchala ke svému malému pacientovi.
,,Začal plakat. Z ničeho nic,” sdělovala jí Bella rychle a spolu se sestrou se naklonila blíž k inkubátoru.

Sestřička měla naštěstí spoustu zkušeností a téměř bezbřehou trpělivost, takže Belle nevynadala, že zbytečně plaší a vyrušila ji od práce.
,,Řekla bych, že tenhle maličký se dožaduje něčeho k snědku. Odvezu ho k jeho mamince, že jo, sluníčko,” usmála se na plačícího hladovce.
Bella studem zčervenala.
,,Já se omlouvám. To mě nějak nenapadlo. Bála jsem se, aby mu nebylo něco vážného,” tiše si mumlala pod fousy.
,,To je v pořádku, slečno. Stejně už jsem byla na cestě zpátky sem. Maminka Tonyho se po vás ptala. Můžete jít se mnou.”
Bella se zhluboka nadechla a na okamžik zavřela oči. Jednou jsme k Bonnie jít museli, nešlo to odkládat donekonečna, ale teď ještě ne. Oba jsme byli zbabělci.

,,Zajedeme jí pro nějaké oblečení a věci pro malého a pak se za ní stavíme,” odpověděla sestře, která pokývala hlavou a už vezla Antonyho pryč z pokoje.

Celou cestou k domu Bonniny matky jsme mlčeli. V nemocnici jsme snad na chvíli dokázali zapomenout na Jaka a stav, v jakém po té nehodě byl, ale teď jsme se obavám neubránili.
,,Myslíš, že… že to nezvládnul?” vysoukala ze sebe Bella a lehce se zachvěla. Nedívala se na mě, ale sledovala krajinu za okýnkem auta. Na skle se odrážela její tvář. Trápila se. Oči se jí leskly a nos zčervenal. Přesto jsem jí nemohl lhát. Nemohl bych jí říct, že věřím, že to její přítel zvládne a bude v pořádku, i když jsem se byl téměř jistý, že bojuje o život a všechna jeho zranění jsou až moc zdatným protivníkem.

,,Já nevím, Bell. Nedokážu to odhadnout,” přiznal jsem.

Ticho mezi námi vydrželo během balení Bonniiných věcí i jízdy zpět do nemocnice. Až na nemocničním parkovišti ho přerušilo zvonění Bellina mobilu. Lekla se, až nadskočila. Já sebou jen trhl. Telefon položený na palubní desce vyhrával jednu z mých písní složeným pro Bellu. Ten zvuk, ta hudba, se k atmosféře obav a strachu ani trochu nehodila. Bella telefon pozorovala s rozšířenými panenkami a zběsile bijícím srdcem. Mohl jí volat operátor s nabídkou výhodného tarifu, ale taky to mohl být někdo ze smečky s tou zprávou, které se tak bála.

Nadechla se a odvážně se pro mobil natáhla. Při pohledu na display zbledla a sípavě zalapala po dechu.
,,Sam,” zašeptala tak tiše, že člověk by ji neslyšel.

Povzbudivě jsem ji vzal za ruku. Zavřela oči a hovor přijala.
,,Same,” hlas se jí třásl a nedokázala říct nic víc.
,,Bells, Jake se uzdravuje,” zahulákal Sam tak nadšeně a hlasitě, že Bella musela telefon o kus vzdálit od ucha.
,,Vážně?” ujišťovala se opatrně, ale já na ní viděl, že o pravdivosti slov toho vlka nepochybuje.
,,Jo! Sice to s sním chvilku vypadalo nahnutě, ale pak volal Billy, že má Jake syna a my mu to pořád dokola opakovali a on se najednou začal hojit. Vlastně se to stalo ve chvíli, kdy už jsme ho začínali oplakávat, ale je to pašák. Teď se o něj stará náš kmenový léčitel a ten říká, že některá zranění jsou moc vážná, aby se uzdravila úplně beze zbytku, ale prý bude Jacob v pořádku.”
Bella se rozvzlykala, ale zároveň se smála.
,,Děkuju za zprávu. Hned to řeknu Bonnie, určitě si dělá hrozné starosti.”
Slyšel jsem, jak se Sam nadechl a chystal se ještě něco říct, ale Bella mu nedala šanci. Bez rozloučení ukončila hovor a přitiskla si mou ruku na svou tvář. Seděla nehnutě a jen se se zavřenýma očima šťastně usmívala.

,,Bell, chtěla jsi něco říct Bonnie. Myslím, že čím dříve k ní půjdeme, tím dřív se o Jaka přestane bát,” vyrušil jsem ji z rozjímání.
,,Máš pravdu. Já jen… hrozně moc se mi ulevilo,” zašeptala.

Nemocnici jsme skoro proběhli. Bella jen zářila a najednou se nemohla dočkat, až bude s Bonnie mluvit.
Nakonec nemusela ani nic říct. Bonnie stačilo, když se na ni podívala, aby věděla, jak na tom Jake je. Radostně výskla a rozbrečela se. Ani já jako upír jsem Bellin pohyb nepostřehl. V jednu chvíli stála se mnou ve dveřích pokoje a v další seděla u Bonnie na posteli a objímala ji.

,,Uzdravuje se. Pomalu, ale jistě,” smála se Bella a Bonnie se k ní hned přidala.

V její mysli jsem četl nezměrné štěstí, ale i vysilující únavu. Byl to náročný den a ona potřebovala odpočívat. Její synáček klidně spal a i ona už mohla usnout, aniž by ji budily noční můry plné hrůzy a obav o Jacoba.

,,Bell, myslím, že Bonnie teď touží po spánku. Měli bychom jít,” ozval jsem se, když Bonnie začala pomalu padat víčka. Ta se na mě vděčně usmála a usnula, ještě než jsme s Bellou prošli dveřmi.


………….

 

Přemlouvala jsem Edwarda, aby u mě přes noc zůstal. Charlie mi poslal velmi zmatenou SMS, ale pochopila jsem z ní, že noc stráví u Billyho. Měli bychom dům jen a jen pro sebe, ale on nechtěl. Vymlouval se, že musí na lov.
Lhal.
Už jsem se naučila číst z jeho očí a ty měly nyní teple zlatou barvu. Žízeň nemohl mít.

Mrzelo mě to, ale když odešel, uvědomila jsem si, jak moc jsem unavená. Jen jsem se rychle osprchovala v horké vodě a zalezla si do postele. Usnula jsem okamžitě.


Ráno mě probudil domovní zvonek. Tak nějak jsem předpokládala, že je to táta, který nemůže najít klíč, případně se jím trefit do zámku. Spletla jsem se.
Za dveřmi stál Jacob. Neměl ani šanci něco mi říct a už jsem se mu vrhla kolem krku. Zmoženě heknul a bolestně zasyčel.

,,Bello, já jsem rád, že stojí, ale i to je dost namáhavý. Promiň, ale seš docela těžká,” zasípal a já ho hned pustila.
Pořádně jsem si ho prohlídla. Nevypadal úplně zdravě, ale v žádném případě bych neřekla, že před pouhými čtyřiadvaceti hodinami skoro umřel. Spíš působil jako po pořádném flámu.
,,Měl bych ještě ležet a léčit se, ale musím vidět Bonnte a našeho syna. Táta byl tak opilej, že mi ani nezvládl říct, jak se jmenuje. Mysleli jsme si, že budeme mít holku a pro kluka jsme nějak neměli vymyšlené jméno.”
I když ho určitě ještě bolelo celé tělo, zářil jako sluníčko.
,,Antony William Black,” usmála jsem se na něj.
,,Antony William Black. Můj syn Tony. Zní to dobře, že jo? Tony Black. Jo, Bonnie má skvělý vkus a vybrala krásné jméno. A táta musí být v sedmém nebi, že je William po něm. Antony bude asi z nějaké knížky. Musím se Bonnie zeptat,” radoval se a já nějak neměla to srdce a odvahu říct mu, že si myslím, že Tony není podle knižního hrdiny, ale je to druhé jméno mého upíra.

,,Bonnie ti to určitě objasní, neboj. Jen se rychle obléknu a hodím tě do nemocnice,” objasnila jsem svůj plán a Jake mně opatrně objal.
,,Děkuju. Za všechno,” trochu zrozpačitěl, ale vzápětí se zase rozzářil. ,,Vidělas ho? Mého synka?”
,,Viděla a je ti podobný. Máte stejnou bradu a nos. Teda tys takovej nos měl, teď ho máš trochu nakřivo,” zasmála jsem se, než jsem se odběhla převléknout.


Bonnie ležela na boku a něžně hladila po bříšku spícího Tonyho. Spokojeně se usmívala a působila velmi klidně a šťastně.
,,Bonnie,” zašeptal Jake náhle nejistým a nakřáplým hlasem. Já stála hned vedle něj a sotva ho slyšela. To, že ho zaslechla Bonnie, jsem přičítala malému zázraku.
Chtěla jsem jim nechat soukromí, ale Jake potřeboval, abych ho podpírala. Sám sice chodit mohl, ale šlo mu to ztěžka a bolela ho levá noha. Sice nic neřekl, ale domyslela jsi si, že ji měl hodně pochroumanou.

,,Jaku,” usmála se na něj a já najednou měla pocit, že úplně zřetelně a jasně září. ,,Máme kluka. Holčička bude až příště.”

Jacob se zasmál a s citem, který z něj téměř prýštil, se k Bonnie naklonil a políbil ji na čelo.
,,Antony Williame, tohle je tvůj báječnej táta,” pošimrala Tonyho na bříšku. Ten na chvilku otevřel oči, zamrkal na Jaka a asi usoudil, že takový táta se mu líbí, protože vzápětí oči zase zavřel a znovu se ponořil do spokojeného spánku.

,,Antony… Líbí se mi to, lásko, moc, ale jak jsi  na tohle jméno přišla?”
,,Bella a Edward sem jeli se mnou a u příjmu museli nahlásit svoje jména a adresy. Kdybychom měli tu očekávanou holčičku, byla by Amanda Isabella. Ale máme kluka a no… víš, jednak jsem si říkala, že bys asi nepřekous, kdyby se tvůj syn jmenoval jako jeden známý upír, a taky se mi jméno Edward moc nelíbí. Promiň, Bello. Ale Antony, to už je něco jiného,” vysvětlovala Bonnie a Jake blednul.
,,Jako… jako že náš syn má jméno po… po pijavici?” zeptal se naprosto nevěřícně.
Bonnie k němu vzhlédla a najednou ani trochu nevypadala jako křehce.
,,Jmenuje se po muži, který nás zachránil. Kdyby ten dotyčný, mimochodem Bellin přítel, nebyl upír, byli bychom teď všichni tři mrtví.”
Jake zrudnul a provinile sklopil pohled.
,,Máš pravdu, lásko. Navíc se k malému to jméno tak nějak hodí,” usmál se nesměle a Bonnie se okamžitě zase rozzářila.
,,Že jo? A že je dokonalý? Podívej, má na bradě stejný dolíček jako ty. Ale tvar očí má po mně. Vsadím se, že jednou zamotá hlavu spoustě holek…”

Nenápadně jsem vycouvala z pokoje. Teď už mě nebylo potřeba a připadala jsem ji úplně nadbytečná.
Pochybovala jsem, že by Jake v nejbližších hodinách opustil Bonniin pokoj, takže jsem s klidným svědomím odjela domů. Srdce se mi radostí rozbušilo, když jsem si na příjezdové cestě všimla, že na schodech přede dveřmi sedí Edward. Na dnešek jsme původně plánovali výlet k jezeru v blízkých horách a když jsem teď věděla, že je Jake v pořádku, neviděla jsem důvod, proč náš výlet rušit. A Edward naštěstí taky ne.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

Lia

40)  Lia (18.11.2011 01:59)

Cathlin

39)  Cathlin (08.07.2011 22:43)

Tak jsem tu po dlouhé době zase. U mě zkrátka je všechno na dlouhý lokte... Takže bonnie i malý synek jsou v pořádku a je tu jedno velké smíření a očekávány výlet do hor! Jaký jsi jim ho asi naplánovala?

Silvaren

38)  Silvaren (19.01.2011 14:46)

Ach, dobré zprávy, uff. Ještěže se Jake uzdravil, bylo by moc smutné, kdyby ne. Moc mě dojalo, jak Bella s Edwardem stáli u malého a přemýšleli nad svým dítětem, které spolu (asi?) mít nemohou.:'-( A výlet k jezeru? Letím si ho vychutnat!

37)  Twigirl (12.01.2011 09:18)

Bože, já jsem na ty věci ohledně mateřství vždycky nechuťně citlivá...je mi strašně moc líto Edwarda.Taky by chtěl mimčo...a já bych mu ho tak přála...hehe.S tím jménem je to úžasné. Jsem ráda, že je Jacob v pohodě. Napínavá a krásná kapitolka...

Ewik

36)  Ewik (04.01.2011 21:04)

Moc krásné! Antony... krása, jednoho mám doma. Jake je už v pořádku, to je dobře. Moc se těším na výlet.

Lioness

35)  Lioness (03.01.2011 15:31)

Tečka, konec...
Proč jen mi u Tvých povídek dělá takový problém napsat komentář? Kde je chyba (jednoznačně je na mé straně, ale v jaké části mého mozku)? Snad to bude v tom, že k takovéhle kráse nechci napsat nic, co by urazilo, kdyby to vyznělo špatně a nedostatečně a na druhou stranu nechci nevypadat jako hloupá uječená... roztleskávačka.
Takže... Toníček (strašná zkomolenina! :D) se nám povedl a Jacob to přežil!... Jak nehodu, tak to jméno. Protože ačkoliv Edard působí hodně knižně, až tak ne. :D
Vypadá to, jako by se v Bellě začaly vrtět mateřské pudy... maličko. Co na to Eda?
A Charlie! :D I Sue?

Dennniii

34)  Dennniii (03.01.2011 13:50)

to byla tak nádherná kapitolka no a Edward , jeho myšlenky a pocity, dokonalé moc se těším na pokračování

Evelyn

33)  Evelyn (03.01.2011 12:59)

Yasmini, tak to doufám, že za ten příští mě nezakousneš Díky
julie, taky ho úplně vidíš? Děkuju
Michangelo, díky

Michangela

32)  Michangela (02.01.2011 21:00)

julie

31)  julie (02.01.2011 17:20)

Edwardův pohled na čerstvé mimčo...

Yasmini

30)  Yasmini (02.01.2011 17:03)

Evelin krásné. Všechno do sebe zapadá všichni jsou šťastní, nekteří opilí prostě nádhera.
Miluji šťastné konce. (Vím né úplně, ale této části určitě.)
Jen tak dál
Y.

Evelyn

29)  Evelyn (02.01.2011 16:39)

Nossko, děkuju A ano, romatiku plánuju
kamčí, děkuju
Gassie, njn, nějak se mi nechtělo někoho vraždit Ne, ono to ještě bude mít svůj význam
eMusko, děkuju A miminko Edwarda a Belly... no, nechme se překvapit.
Carlie, máš pravdu - není všem dnům konec a ani Edward se společné noci nebude vyhýbat moc dlouho. A prozradím, že to bude mít jisté následky
Lenko, děkuju Máme teď čerstvé miminko v rodině, takže o rozplývání se nad mimim se mi psalo hodně dobře
Janebo, já se úplně červenám a rdím Děkuju a já jsem moc ráda, že Ty jsi tak báječná, že komentuješ a ještě takhle úžasně
Domiku, děkuju. Další nevím, kdy bude, ale žádnou velkou prodlevu neplánuju
Leni, děkuju A no... uvidíme
Scherry, děkuji
Juj, sfingo, ač to u ostatních moc nemusím, sama občas tvořím věci sladší než medové cukrátko Tímto se omlouvám všem, kteří si hladinu cukru musí hlídat Děkuju Btw, s absencí komentářů si nedělej hlavu. Neříkám, že je nemám ráda (jasně že mám a nejraději bych jich měla kolem stovky u každé kapitoly ), ale nijak na nich netrvám. Sama taky někdy komentuju až po několika kapitolách (čtu dost na mobilu a tam mi komenty vkládat nejdou...). Takže jsem ráda, že ses ozvala
zuzko, sice ty dvě slova vůbec nechápu, ale vzhledem ke smajlíkům je pokládám za pozitivní Děkuju
gabino, i Tobě vše nejlepší do nového roku Děkuju moc a moc
mary, jo jo, rodina musí být pospolu
Hani, děkuju moc A s tím zakřiknutím, no, uvidíme (po děkuju asi moje nejčastější slovo v děkovačkách )
nathalie, zatím Ne, děkuju
Linfe,
Belko, v pohodě. Já bych ten první komntář vztáhla ke komentu od sfingy, těmi totiž taky nikd nezklame Děkuju
terezko, sice je to jen moje teorie, ale myslím, že áchání je velmi prospěšné zdraví Děkuju
Kristo, ťafka to trošku byla, ale přece jen menší, než kdyby byl Edward Děkuju moc
jenko, paličák bude, ale s jistým smyslem pro spravedlnost
AMO, ty už mě znáš, co? Ano, zatím
Bye, ano, výlet k jezeru bude plný romantiky, jen nevím, jestli mě pak nebudete chtít něčím praštit Děkuju
Katie, ono se tohle poslouchá krásně pořád, že Děkuju moc
kytko, já děkuju za tak milý komentář
Judy, Jake se z toho dostane úplně, slibuju
Ashley, děkuju

28)  Ashley (02.01.2011 16:09)

krááása, to mimčo bude roztomilé ááách Anthony William.... nádheran jsem ráda, že jsou všichni v pořádku!

27)  Judy (02.01.2011 15:23)

Nevím, co říct. Snad jen že jsem ráda, že už je Jake téměř v pořádku.

kytka

26)  kytka (02.01.2011 14:56)

Evelynko. Krásná kapitola,Edwardovy myšlenky, bylo mi za něj líto, jak by rád měl děti. Skvěle popsané, báječné. Díky za pěkné čtení.

Katie

25)  Katie (02.01.2011 14:08)

To bylo tak krásné. Jsem hrozně ráda, že se Jacob uzdravil. Hrozně se mi líbily Edwardovy myšlenky, všechny ty jeho pocity a tak vůbec. Napsala jsi to naprosto skvěle, a ano, já vím, že už to píšu nejmíň po milionté, ale smekám před tebou a tvým skvělým uměním!
A malý Tony je rozkošný.

Bye

24)  Bye (02.01.2011 12:50)

Hani, taková zdánlivě poklidná kapitola. Chlapeček i Bonnie jsou v pořádku. Jake se zázračně uzdravuje a uznává, že Anthony je vlastně docela pěkný jméno. Nic netušící rodičové se opíjejí v nemocniční kantýně…
Ale zas tak úplně jsi mě neoblafla. Ten nechtěný políček od Charlieho...
„Nějaká doba byla v mém případě nekonečnou věčností.“:'-(
Všechny ty Edwardovy úvahy o dětech a kam až můžou s Bellou zajít. Výmluva, že musí na lov, když mají celý dům pro sebe.
Tak už ho netrap. On má určitě víc vůle, než si myslí. Výlet k jezeru je určitě hezká příležitost si to ujasnit.
Nebo ne?

23)  AMO (02.01.2011 06:50)


Zatím je vše v pohodě.

22)  jenka (02.01.2011 01:49)

Hurá! Fakt jsem ráda, žes je nechala všechny přežít. A vypadá to, že Jake nebude až takový paličák, co se upírů (nebo upíra?)týče, ne? Opravdu nádherně jsi vystihla všechny emoce. Moc se těším na další kapioly.

krista81

21)  krista81 (02.01.2011 01:04)

Jéééé, tak to dobře dopadlo i s Jakem ovšem ta ťafka se jménem Antony

Jak jsou všichni nadšení miminkem a hlavně Edwardovi myšlenky byly moc krásné.

Třeba se jim taky jedno povede ovšem to ho bude muset Bella ještě zpracovat .

Moc se těším na další díl

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek