Sekce

Galerie

/gallery/klav%C3%ADrista.jpg

Tentokrát mi to vážně trvalo, ale další bude opravdu rychleji

Vztah s Edwardem byl tím nejzvláštnějším a nejkouzelnějším, co mě mohlo potkat. Trávili jsme spolu snad každou volnou chvilku. Charlie jím byl nadšený. Edward byl přesně tím typem kluka, kterého si otec pro svou dceru představuje. Nikdy nepřišel později než v dohodnutý čas, nosil mi květiny, otevíral dveře, z auta vystupoval první a mně pak pomáhal, mluvil s Charliem s úctou a zdvořilostí, měl diplom z prestižní hudební univerzity, chystal se studovat dál (shodou okolností v Seattlu) a ač pocházel z bohaté rodiny, přivydělával si, aby měl vlastní peníze a nebyl závislý na rodičích.

Veškeré Charlieho pochyby ohledně mého rozumu zahaleného zamilovaností se vytratily do nenávratna.

Jediné, co mi kazilo moje jinak takřka dokonalé štěstí, byl nepříjemný pocit, že až Jake zjistí, že je ve Forks upír a že já s ním mám poněkud bližší vztah, nevezme to zrovna dobře. Před necelým půlrokem, po Edwardově odjezdu, jsem z něj vytáhla jeho tajemství, takže jsem velmi dobře znala jeho vrozenou nesnášenlivost vůči upírům.

Když se vrátil s Billym ze specializovaného střediska pro onemocnění páteře, Bonnie mu tak trochu promluvila do duše. Hned druhý den se mi přišel omluvit a dokonce mi donesl květinu. Prý to přehnal a nechoval se ke mně hezky. Vypadal chudák tak zkroušeně, že jsem neodolala a pořádně sestersky ho objala. Zdálo se mi, že slyším, jak mu spadl obrovský a těžký balvan ze srdce.

,,Zavoláš Bonnie a řekneš jí, že jsme v pohodě, že jo?” zaprosil po chvíli a zkusil na mě svůj štěněčí pohled. ,,Víš, ona je teď trošíčku citlivější, ale zároveň nějak hlasitější. Včera na mě skoro hodinu křičela, že jsi jako moje sestra a já jsem vůl, že jsem ti ani neřekl o Billym a nebavím se s tebou určitě kvůli nějaké pitomině bez valného významu. Fakt jsem se jí docela bál.”

Musela jsem se smát. Bonnie byla i oproti mně malá a drobná, ale živě jsem si ji dokázala představit, jak s rukama v bok a následně zdviženým ukazovákem uděluje Jakovi poněkud hlasitější kázání. A protože její maminka pocházela původně z Londýna, kde Bonnie strávila dva roky střední školy u babičky, její vyjadřování nemohlo zapřít britský vliv. Mluvila spisovně a některé její výrazy mě rozesmávaly, i když jsem nevěděla úplně přesně, co znamenají. A naštvaná mluvívala až knižně. Docela mě zamrzelo, že jsem nebyla svědkem jejího promlouvání do Jakovy duše.

,,Jasně, hned jí zavolám, ty moje štěně,” zasmála jsem se a vytáhla se na špičky, abych Jakovi trochu pocuchala vlasy. On na mě vytřeštil oči a ztuhnul.
,,Jak… jak jako štěně? Proč mi tak říkáš?” zakoktal se a propaloval mě velmi zkoumavým a hloubavým pohledem.

V první chvíli mi ani vzdáleně nepřišlo na mysl, proč tak divně reaguje. Nazvala jsem ho štěnětem kvůli tomu jeho pohledu malého pejska, který udělal loužičku na koberci a chce páníčka obměkčit. Jakovi tenhle trik s očima šel naprosto dokonale. Pak jsem ale pochopila. Vlčím mláďatům se taky říká štěňata.

Usmála jsem se na něj a bez delšího uvažování pobaveně pronesla:,,Protože i když budeš brzo táta a měříš skoro dva metry, jednadvacet ti ještě nebylo a sice neumím přepočítat lidské roky na ty vlčí, ale jsem ji jistá, že trubka jako ty dospělák ještě určitě není.”

Jake otevřel pusu a hned ji zase zavřel. Zrudnul, zblednul a nakonec zezelenal. Rychle mrkal a očividně se snažil zformulovat otázku, ale to bylo nad jeho současné možnosti. Až mi ho bylo skoro líto.

,,Co-o?” udělal po několika minutách. Chtělo se mi smát se, ale ovládla jsem se. Něco mi říkalo, že pro mého přítele je tohle velmi vážná věc a další žertování není na místě.
,,Jaku, ten první rok, kdy jsem tu bydlela, jsi mi vyprávěl o legendách vašeho kmene. Tenkrát jsi mě chtěl jenom postrašit a já to jinak než jako řekněme báchorky nebrala, ale teď už vím, že je na nich mnohem víc pravdy, než se na první pohled zdá. Ty se měníš ve vlka a Cullenovi jsou upíři,“ tiše jsem odpověděla. V přes závažnost situace jsem se u poslední věty musela ušklíbnout. Kdyby mě někdo nezasvěcený slyšel, musel by mě pokládat za blázna. Ještě před pár dny bych něco takového v bdělém stavu nikdy nevypustila z úst. Teď ale byla situace trochu jiná než před těmi pár dny.

,,Ale, Bells, sama musíš slyšet, jak neuvěřitelně to zní. Jak jsi na takovou hloupost prosím tě přišla?” snažil se Jake předstírat, že se pletu. Nešlo mu to. Znali jsme se tak dlouho a tak dobře, že tak velkou lež nemohl říct přesvědčivě. Navíc se nervózně ošíval a celkově nepůsobil jako ve své kůži.
,,Docela dobře se znám s jedním ze sourozenců Cullenových,” rozhodla jsem se pro pravdu. Neubránila jsem se ale sklopení pohledu, zčervenání tváří a ztišení hlasu. Vzpomínka na to, jak na mě působila Edwardova blízkost, mi způsobila příjemné zachvění celého těla.
,,Sakra, Bells! Oni jsou nebezpeční, nemůžeš se s nikým z nich jen tak vídat a kamarádit. Nemáš ani představu, co by se ti mohlo stát,” vybuchl Jacob a celý se mírně roztřásl.
Už už jsem měla na jazyku, že kamarádství není zrovna to, co mě k Edwardovi táhne, ale neřekla jsem to. Namísto toho jsem hrdě zvedla hlavu a vítězně se na Jaka usmála.
,,Vážně? Vážně jsou nebezpeční, Jaku? A prozradíš mi proč? Je to jenom úplně obyčejná americká rodina. Co by se mi asi tak mezi nimi mohlo stát?” Podařilo se mi dát do toho tolik ironie, že ji ani Jake ve svém stavu nemohl přeslechnout.

Kapituloval. Nejprve rozpačitě a neochotně, ale během povídání, které se protáhlo na několik hodin, se celý rozzářil. Chtěl mi to říct už dávno. Neuměl se přede mnou přetvařovat a mrzelo ho, že mi něco tak významného musí tajit. Ale takový byl zákon smečky. Vyprávěl mi o své první přeměně, setkání s Bonnie a otisku. Když mluvil o téhle vlčí osudové lásce, smál se mému tehdy ještě nevědomému vysvětlení si toho slova.

Odcházel až pozdě v noci a já měla konečně zase pocit, že to podivné napětí mezi námi zmizelo a nic nám nekalí to úžasné přátelství. Samotnou mě překvapilo, že jsem neměla ani ty nejmenší výčitky svědomí z faktu, že jsem Jacobovi zatajila svůj vztah s Edwardem.


Podařilo se mi uchovat si před ním své tajemství téměř půl roku, ale teď když byl Edward ve Forks, věděla jsem, že budu muset s pravdou ven. A děsila jsem se toho. Tušila jsem, že Jacob to bude brát jako zradu.

 

…………



Viděl jsem, že Bellu něco trápí. Neuměla lhát. Sice říkala, že je všechno v pořádku, ale byla to jen prázdná slova. Její oči ji prozrazovaly. Nikdy za celou svou existenci jsem se nesetkal s tak špatným lhářem. Nemohl jsem znát její myšlenky a přesto jsem ji měl v tomhle ohledu přečtenou.

Po většinu času, který jsme trávili spolu, tedy téměř neustále, byla šťastná. Usmívala se a oči jí zářily. Pak ale najednou zvadla a posmutněla. Netrvávalo to nijak dlouho, ale nešlo si toho nevšimnout.

Nakonec mi své trápení prozradila sama. Jen o tom nevěděla. Noci jsem trávil v jejím pokoji. Tiše a bez pohnutí jsem seděl v křesle u okna a pozoroval ji. Netušila, že tam jsem. Každý večer mě přemlouvala, abych u ní zůstal, ale tím u ní myslela hodně blízko u ní. I když se jí to zdálo směšné, nechtěl jsem náš vztah uspěchat. A taky jsem si nebyl úplně jistý, že tělesná láska mezi upírem a člověkem je možná bez reálného rizika smrti člověka. Možná kdybych měl mnoho zkušeností a dokázal se tak na takovou blízkost a intenzivní pocity předem připravit. Ale takhle… Bella to nechtěla pochopit a já nebyl tak silný, abych vydržel ležet vedle ní celou noc a nedotýkal se jí.

Stejně jako nevěděla o mé přítomnosti v jejím pokoje, zatímco spala, nevěděla ani, co všechno na sebe prozrazuje. Měla velmi živé sny a mluvila ze spaní. Těšilo mě, jak často jsem z jejích úst slyšel své jméno. A když ho vyslovila tak zvláštně chraplavě a naléhavě, stálo mě veškeré sebeovládání nejít k ní a neobejmout ji.

Kromě mého jména mluvila i o Jacobu Blackovi. Rychle jsem pochopil, co ji trápí. Ani trochu se mi nelíbilo, že se Bella stýká s mladým vlkodlakem. Přál jsem si, aby se s ním už nikdy neviděla, ale neměl jsem žádné právo to po ní chtít. Uklidňoval jsem se tím, že se přeci jen znají několik let a zjevně jí nikdy nijak neublížil. Přemlouval jsem sám sebe, že je to v pořádku a že já jsem pro ni vlastně větším nebezpečím, ale stejně jako ona jsem se bál okamžiku, kdy se o mně a mém vztahu k dívce, kterou považoval za sestru, Jacob dozví.

Muselo k tomu dojít, ale stalo se to snad tím nejhorším možným způsobem.

Většinu času jsme s Bellou trávili venku. Já se v přírodě cítil volný a mohl jsem být sám sebou. Žádná přetvářka, žádné předstírání ani lži. Rozhodl jsem se, že před Bellou si nebudu na nic hrát. Choval jsem se zcela přirozeně. Samotného mě proto překvapilo a vlastně i zaskočilo, jak málo jsem s ní byl upírem. Líbilo se mi chodit pomalu, lidským tempem, a držet ji za ruku. Líbilo se mi, objímat ji kolem ramen a hrát si s jejími vlasy. Nedokázal jsem bát v její přítomnosti nehybný. Musel jsem se jí dotýkat. Líbilo se mi, co ve mně probouzela. Miloval jsem chvíle, kdy jsme byli sami, ale i když já si lidsky připadal, člověkem jsem už dávno nebyl. Bella ano a k tomu se vázaly jisté její potřeby.

Jako například jídlo. Musel jsem si stále připomínat, že potřebuje pravidelně jíst. Proto jsem ji to dopoledne před domluveným výletem do lesa vzal na pozdní snídani do místního bistra.
Seděli jsem na terase a ač bylo deset hodin dopoledne, běžný pracovní den, kromě zívající servírky uvnitř podniku líně se opírající o pult a se zavřenýma očima snící o kariéře muzikálové herečky, v naší blízkosti nikdo nebyl. Maloměsto mělo své nepopiratelné kouzlo. Bella s chutí ukusovala z italského toastu a upíjela hustou kávu. Já s nechutí usrkával kafe z nejmenšího hrnečku, jaký jsem kdy viděl. I ono miniaturní picollo bylo až moc velké.

,,Ehm, Edwarde, příště se mnou nemusíš chodit na snídani,” zasmála se Bella, když jsem se obzvlášť nepřátelsky zamračil na i po vydatném loknutí poloplný hrneček.
,,Brunch. Tohle je brunch. Na internetu jsem četl, že mnoho párů má rádo tyhle snídaňo-obědy. Myslel jsem, že by se ti to mohlo taky líbit,” přiznal jsem a ona se vesele rozesmála.
,,Spousta párů taky jezdí v létě k moři a válí se na pláži. Vzhledem k tomu, jak vypadáš na sluníčku, to my asi dělat nebudeme. Nemusíš se kvůli mně nijak přemáhat.”
Vzal jsem ji za ruku a naklonil se k ní přes stoleček blíž. Napodobila můj pohyb, takže jsme se skoro dotýkali vzájemně nosy. Neodolal jsem a jemně ji políbil.
,,Abys věděla, k moři jet klidně můžeme,” zašeptal jsem spiklenecky. Bella se pobaveně ušklíbla a pak tiše, ale o to krásněji zasmála.
,,Jistě, vyfotila bych tě na surfu, zářícího jako diamant, a pošleme to jako pohled do Volterry. Určitě by z takového pozdravu měli radost.”
Trhl jsem sebou jen při zmínce o Volteře. Vyprávěl jsem Belle o našich zákonech i těch, kteří na ně dohlížejí. Pro ni byla Itálie daleko a nebezpečí, které Volturiovi představovali, příliš vzdálené, než aby se jich skutečně bála.
,,To není vtipné, Bell. Neříkám, že můžeme jet na každou pláž, ale znám jednu…” Nedopověděl jsem.

Ty myšlenky na mě křičely s takovou intenzitou, že jsem téměř nadskočil. Přirozený instinkt mi velel vrčet a bránit se. Bránit Bellu. Ochránit ji a nedovolit, aby se ten vzteklý pes přiblížil. Všechno ve mně toužilo vyskočit a vrhnout se na něj. Ta bestie ve mně chtěla trhat a prolít krev.

Zabít!

Ta myšlenka patřila mně i jemu.

Pomalu jsem se otočil na silnici. Kolem nás projíždělo starší auto. Za volantem seděl mladý indián a propaloval mě nenávistným pohledem. Svíral volant a vůbec se nedíval na cestu. Žena vedle něj poplašeně vykřikla jeho jméno a křečovitě ho chytla za ruku.

Jako ve zpomaleném filmu jsem viděl, jak se auto blíží ke sloupu vysokého napětí. Indián se příliš zabýval mnou a způsoby, jak mě zničit, aby mě to hodně bolelo, než aby mohl včas zareagovat. Celý se třásl a já s jistotou věděl, že nabourá tři vteřiny před tím, než se tak skutečně stalo.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2 3   »

Lia

41)  Lia (18.11.2011 01:11)

Cathlin

40)  Cathlin (28.04.2011 22:20)

No tedy! Ten začátek!!! Jaku, ty jsi vlk a Cullen je upír, vyřízeno, jdeme dál... To je tedy zkratka! Perfekt!!! Tak to má být - nejsem přítel dlouhého rozmazávání.
A co ten konec! Co se to tam stalo? A proč zrovna to? Mám obavy, jestli to Bellu neodradí.

Silvaren

39)  Silvaren (19.01.2011 14:18)

Bella a Edward jsou miláčkové, hrozně jim to přeju. Ale cos to nechala udělat na konci Jacoba? áááá Chudák Bonnie, doufám, že všechno bude ok. Letím dál.

38)  Twigirl (12.01.2011 08:48)

Neeee....chudák Bonnie.Snad bude vše ok. Jdu dál...rychle!!!

Carlie

37)  Carlie (01.01.2011 17:48)

Taak, jdu dohánět své čtecí resty :-)
A jsem u vytržení , Jake je prostě jakeovatej, moc hezky ho vykresluješ, když prozrazuje svou podstatu a Edward je prostě edwardovatej /dnes mám obzvlášť širokou slovní zásobu, že, ehm /, chci říct... tohle tohle je prostě TEN Edward: "Většinu času jsme s Bellou trávili venku. Já se v přírodě cítil volný a mohl jsem být sám sebou. Žádná přetvářka, žádné předstírání ani lži. Rozhodl jsem se, že před Bellou si nebudu na nic hrát. Choval jsem se zcela přirozeně. Samotného mě proto překvapilo a vlastně i zaskočilo, jak málo jsem s ní byl upírem."

A to napětí na závěr a Edwardova předtucha , nezlob se, že se nezdržím ani na espresso do náprstku /což je asi stejná velikost, na kterou se tak ksichtil Edward a u které se vždycky směju mamce, aby si šálek radši přivázala k ruce provázkem, aby jej nespolkla taky/, utíkám na další kapitolu, Ty umíš člověka strhnout, Evelyn

36)  Ashley (28.12.2010 21:40)

tak zlý to snad ještě není:D

Evelyn

35)  Evelyn (28.12.2010 20:35)

Ash, nezkoušelas Risperdal nebo Ritalin? Skvělé léky na zklidnění pro hyperaktivní

34)  Ashley (28.12.2010 20:07)

Eví, normálním lidem se to líbí ;) , já ale jakožto příliš hyperaktivní osoba neposedím chvíli v klidu takže držet mě zavřenou v autě... brr
P.S. Takovýho chlapa ti přeju
P.P.S. nic to nemění na tom, že se mi kapitolka líbila;)

Evelyn

33)  Evelyn (28.12.2010 18:02)

natalie, děkuju za důvěru
kytko, děkuju moc Jsem ráda, že po tak dlouhé době kapitola nezklamala
Gassie, děkuju
Linfe, moooc mě těší, že si to myslíš Děkuju

Linfe

32)  Linfe (28.12.2010 17:49)

Ach ten konec, že by Edward tentokrát nezachraňoval Bellu? I když čekání bylo dlouhé opět to stálo za to :-)

Gassie

31)  Gassie (28.12.2010 17:28)

Celá kapitolka byla taková pomalá, oddychová, krásná a pak přišel konec
Jen doufám, že je necháš zachránit

30)  kytka (28.12.2010 16:00)

Tak jsem se konečně dostala k počítači a doslova jedním dechem přečetla díleček. Je super. Jsem strašně nedočkavá. Ten konec byl vážně síla. Jako vždy báječné a strhující.

29)  nathalia (28.12.2010 13:22)

Ja se zblaznim nedockavosti!!!! Ja doufam, ze Edward neco podnikne! Prece nenecha umrit Bonnie nebo aby prisla o miminko! Musi to dobre dopadnout!!!!
Verim ti :o)

Evelyn

28)  Evelyn (28.12.2010 13:12)

eMusko, rozhryzáním mi ještě nikdy nikdo nevyhrožoval
Ash, to není komedie Mám chlapa, který po většinu času je tak galantní a gentleman a ujišťuju tě, že je to moc příjemné a hezké Btw, moji rodiče ho mají fakt rádi
Katie, děkuju moc. Zas takovou fantasii, abych vymyslela něco úplně originálního, nemám. Docelas to trefila
Michangelo, díky
Leni, ano, jsou to Jake a Bonnie. A ohledně problémů Edwarda a belly - uvidíme
zuzko, teď jsi mě pobavila. je fakt, že dělat více věcí najednou chlapům činí tak trochu potíže, zvláště když je něco ještě rozptyluje
Nossko, dovča bude, to čestně slibuji
Hani, přesně tak to mělo působit, pohoda a pak Bum. Jsem ráda, že se mi to povedlo Děkuju
Baruu, díky
kamčí, děkuju moc
AMO, krev sice jo, ale ta vlkodlačí upírům moc nevoní
Yasmini, děkuji moc a moc.
mary, však on si rychle uvědomí, že udělal chybku.
jenko, děkuju a další už mám skoro hotovou.
julie, infarkt ne, nerada bych tě měla na svědomí Bonnie je opravdu v tom autě (zatím)
Lio, děkuju moc a moc. Já bych řekla, že pro upíra jsou tři vteřiny docela dost času na spoustu věcí
gabino, dneska určitě bude díky
Kristo, děkuju moc. Další dneska kolem večera
Ewiku, děkuji
churinko, já jsem docela happyenďák
hellokitty, děkuju
scherry, děkuji
KarLos, dneska určitě bude
Domíku, jo, kladívek jsem pár vyfasovala Díky
Janebo, děkuju Přátelit se podle mě moc nemůžou... Ale uvidíme
Bye, já moc nejsem na takové ty vyloženě slaďáky, ale po chřipkových vánocích mám docela náladu na nějakou tu romantiku a samé hezké věci. Tak doufám, že to nepřeženu
T., děkuju

27)  T. (27.12.2010 22:13)

Krásná kapitola ale ten konec? no těším se na další kapitolu :)

Bye

26)  Bye (27.12.2010 22:07)

Hani, ten Tvůj Jacob opravdu působil jako štěně. Ovšem jen do chvíle, než e ta situace na konci vyhrotila!
To jejich myšlenkové vražedné setkání
Hlavpu mi běží nejrůznější scénáře, co teď můžou nastat a čeknu ti, jsou to neveselý vyhlídky...
Další kapitolu budu vyhlížet s obavama a zároveň netrpělivě!

Janeba

25)  Janeba (27.12.2010 21:37)

Já vím, že jsi Evelynko upozorňovala, že toho napětí bude trochu víc, ale až zas tolik ! Nebo se chystáš "spřátelit" Edwarda s Jacobem, poněkud bizardním způsobem při zachraňování Bonnie a miminka?! Spostu lepších nápadů, než je havárie Jacoba, co lepších .... v roce 2011 Ti přeji kupu úžasných nápadů a spousty času pro jejich tvoření! Děkuji!!

Domik

24)  Domik (27.12.2010 20:11)

cooo? za ten konec bych tě nejraději Edward s Bell jsou strašně roztomilí
Moc se těším na další díl!

23)  KarLos (27.12.2010 16:19)

Krásny rychle dalšíí

22)  Scherry (27.12.2010 13:34)

Snad nebude potrat nebo něco takového kapitolka úžasná

1 2 3   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still