Sekce

Galerie

/gallery/klav%C3%ADrista.jpg

Ráno

 

 

Zdál se mi nádherný sen. Byla zima, sněhové vločky se snášely na bílou krajinu a kdesi v dáli se v lehkém vánku pohupovala zvonkohra. I přes zimu jsem na sobě měla jen krátké letní šaty a kolem ramen šátek. Netřásla jsem se, bylo mi teplo. Byla jsem bosa a běžela přes zasněženou louku. Smála jsem se a každou chvilku se otáčela přes rameno. Nikdy jsem nikoho neviděla, ale nebála jsem se. Neutíkala jsem kvůli nebezpečí, utíkala jsem pro radost. A byl to zvláštní běh. Vůbec jsem se nedotýkala chodidly země. Skoro jako bych letěla.  

Aniž by se jakkoliv přerušila plynulost mého pohybu, najednou jsem neběžela. Ocitla jsem je v náručí Edwarda, který mě nějakým zázrakem dohnal a přitiskl k sobě. Já byla zadýchaná a měla zčervenalé tváře a rozcuchané vlasy. On dýchal pravidelně a zdálo se, jako kdyby se hýbala krajina a on jen stál. V očích mu svítily veselé jiskřičky.

,,Podvodníku! Slíbil jsi, že mi dáš náskok,” vyčítala jsem mu, ale oba jsme věděli, že je to jen hrané.
,,Ale já ti ho dal, lásko. Říkal jsem, že jsem velmi rychlý,” smál se a než jsem ho stihla škádlit dál, políbil mě.

Svět kolem přestal existovat. Líbal mě a na ničem jiném nezáleželo.

,,Jsi tady,” zašeptala jsem omámeně a nechala si dát něžnou pusu na špičku nosu.
,,Ano. Jak jsem ti napsal. Nikdy bych ti nelhal, Bello,” odpověděl mi a i když se stále usmíval, zněl vážně a upřímně.

Spokojeně jsem zapředla, když mě pohladil po zádech a přitáhl mě ještě blíž k sobě, čímž zrušil i tu miniaturní škvírku mezi námi. Dívala jsem se mu do očí z takové blízkosti, že jsem se v nich úplně ztrácela a topila. Měla jsem pocit, že mě jeho oči vtahují do jiného, hezčího světa. Omámeně jsem mu zapletla prsty do vlasů a aniž bych byť jen na okamžik přerušila oční kontakt, přiblížila jsem svou tvář k té jeho tak, až jsme se dotýkaly nosy. Dech se mi zadrhával v hrdle a srdce splašeně bilo na poplach. Roztřeseně jsem se usmála a pomalu zavrtěla hlavou. Třeli jsme se o sebe nosy a jiskřící napětí mezi námi houstlo a rostlo. Když už jsem měla pocit, že se zblázním, jestli se hned něco nestane, spojil naše rty.

Zavzdychala jsem mu do úst a tím posledním zbytkem rozumu, který nezmizel jako pára při prvním dotyku, jsem si uvědomila, že jen polibek mi nestačí. Chtěla jsem víc, mnohem víc. Chtěla jsem se mu dát celá, beze zbytku. I když on nic takového nepožadoval, chtěla jsem mu dokázat, jak moc ho mám ráda a jak je mi s ním krásně.

Nevěděla jsem, jak se mi to podařilo, ale najednou jsme leželi vedle sebe. Obklopeni sněhem, od kterého se odráželo zapadající slunce. Rozpálenýma rukama jsem prozkoumávala jeho tělo a němou řečí gest a náznaků ho vyzývala, aby on dělal to samé s mým tělem. Chtěla jsem, ne potřebovala jsem cítit jeho ruce všude.

,,Bello,” zasténal tiše a hlasem mnohem hlubším než obyčejně. Strašně moc se mi líbil. Vzbouzel ve mně pocit, že jsem žádoucí a že i on tak zoufale touží po mně jako já po něm.

,,Bello, Bello, probuď se. Lásko, ani nevíš, kolik sil mě stojí zachovat si chladnou hlavu,” pokračoval tím potemnělým hlasem. A něco bylo špatně.

Odtahoval se ode mě, držel mé ruce, aby ho nemohly hladit.
Nešťastně jsem otevřela oči a následně okouzleně vydechla.

Oknem do pokoje pronikaly nesmělé ranní paprsky. Skoro každé ráno sluníčko na pár minut vykouklo z pod hustého příkrovu mraků a dávalo naději, že konečně začne to pravé léto. Pak se zase schovalo a poslední na zem dopadnuvší paprsky připomínaly posměšně vyplazený jazyk. Nyní ale svítilo a i když jen rozpačitě a nijak hřejivě, to, co způsobilo s Edwardem, bylo velkolepé.

On byl nádherný vždycky. Ale v koupeli sluneční záře se jeho kráse nic nevyrovnalo. Vypadalo to, jako kdyby jeho pokožku pokrývaly tisíce drobných diamantů a ty absorbovaly světlo a zároveň ho odrážely ve všech barvách duhy. Jako pod vlivem nějakého mocného kouzla jsem vymanila svou ruku z jeho sevření a opatrně se ho dotkla. Bříšky prstů jsem obkreslila kontury jeho obličeje. Usmál se na mě.

,,Dobré ráno,” zašeptal a já se překvapeně zajíkla. Nezdál se mi. Byl u mě. Objímal mě.
,,Ty jsi opravdu taky,” vydechla jsem duchapřítomně a jen trochu nevěřícně. Zasmál se a zvuk jeho smíchu ve mně vzbouzel touhu, aby mu úsměv z tváře nikdy ani na okamžik nezmizel.
,,Bello, o tom už jsem tě ujišťoval. Ale chápu, že jsi byla tak okouzlená mými polibky, že ty řeči mezi tím jsi zapomněla. Těší mě to,” usmíval se na mě a v očích mu vesele hrálo.

Chvíli jsem se na něj jen tak dívala a nebyla schopná pohybu, ani slovní reakce. Zvedl koutky úst ještě o kousek výš a líně mi zastrčil zbloudilý pramen vlasů za ucho. Jen velmi pomalu jsem si uvědomovala, jak moje podvědomí zpracovalo realitu. Zdálo se mi o sněhu a zimě, protože jsem se tulila k Edwardovi a jeho kůže byla chladná, nebo spíš studená jako led. A ten zbytek se doopravdy stal. Líbal mě. Byl se mnou. Povídali jsme si.

,,Stýskalo se mi. Tak strašně moc se mi stýskalo,” zaštkala jsem tiše a cítila, jak se mi slzy derou do očí. Nikdy jsem nechápala, proč šťastný člověk pláče. Nikdy až do teď. Smála jsem se a brečela zároveň.
,,Závidím ti slzy. Kdybych mohl, taky bych štěstím plakal,” zašeptal něžně a pak mi každou tu slanou kapičku slíbal z tváří.

Neušlo mi, co řekl o pláči. Nevěděla jsem, že u něj je to nemožné. Nevěděla jsem o něm tolik věcí! Psali jsme si denně téměř půl roku, ale tomuhle tématu jsme se oba až úzkostlivě vyhýbali. Oba jsme tušili, že něco je lepší vysvětlovat si osobně. Měla jsem ho v tu chvíli, kdy mě to napadlo, zasypat tou spoustou otázek, které mě během našeho odloučení napadly. Měla jsem, ale ani za nic jsem nechtěla pokazit tu krásnou chvíli.  

Jeho přítomnost a blízkost mě omamovala a nedovolovala jasně myslet. Probouzel ve mně takové zvláštní chvění, které se šířilo z podbříšku do celého těla. Vyvolával touhu být s ním. Jak nejvíc a nejtěsněji to bylo možné. Ne že by mi vůbec nezáleželo na jeho upírství a na tom všem kolem něj, ale v chvíli, kdy se mě dotkl, se všechny starosti rozplynuly a zůstal jen pocit, že jsem s tím, s kým mám být, a tam, kde mám být.

Roztřeseně jsem se natočila čelem k němu, objala ho a políbila. Do toho polibku jsem dala všechno. Ani trochu jsem nemyslela na skutečnost, že by mi mohl ublížit. Něco na něm mi poskytovalo jistotu, kterou jsem před tím nepociťovala, že mi nic zlého neudělá. Rukama jsem mu bloudila po zádech a odvážila se dotknout se jeho holé kůže pod tričkem. Zasténal a ztuhl.

Zklamaně jsem otevřela oči a podívala se na něj. Soustředěně se mračil, čelisti pevně semknuté, čelo nakrabacené.

,,Bello, nemáš ani zdání, co se mnou děláš. Jak moc bych tě chtěl. Ale tak to není správné. Měli bychom postupovat pomalu, po drobných krocích,” zašeptal napjatě skrz zaťaté zuby.
,,Jasně, pět měsíců dopisování a internetové komunikace je rychlost přímo závratná,” odfrkla jsem si a samotnou mě překvapilo, že jsem reagovala tak podrážděně. Normálně jsem taková nebývala, ale on mě odmítnul v situaci, kdy jsem mu nabídla něco podle mě výjimečného. Ublížilo mi to a ranilo mě, že já u něj vášeň a touhu nevyvolávám.
,,To není, máš pravdu. Já jen nechci něco uspěchat. V mé době se lidé nejprve museli vzít, aby se mohli byť jen trochu vášnivěji políbit. Vím, že se věci změnily, ale je pro mě těžké některé aspekty svého vychování pustit z hlavy a chovat se jako moderní a svobodomyslný mladý muž,” vysvětloval mi a zároveň mi prsty lehce přejížděl kolem páteře. Kdyby to nedělal, určitě bych se alespoň ušklíbla výrazu svobodomyslný mladý muž.
Takhle jsem mlčela a tiše doufala, že mě nepřestane hladit. Bylo to více než příjemné.
,,Také bývalo zvykem, že rodiče znali vyvoleného své dcery a dali jejich vztahu oficiální požehnání,” usmál se na mě škádlivě a já se najednou neubránila veselému zasmání. Překvapeně pozvedl obočí a čekal na vysvětlení.

,,Zrovna nedávno mi Charlie, táta, říkal, že by tě rád poznal. Navrhoval, abych tě pozvala na jeho svatbu, ale určitě mu nebude vadit, když se seznámíte dřív. Nechceš třeba dneska přijít na oběd?” zeptala jsem se škádlivě a vědoucně jsem na něj mrkla. Že není lidské jídlo a navíc mu zrovna nevoní, mi jednou asi ne úplně úmyslně prozradil, když psal o svém působení v restauraci.
Chvíli si mě zkoumavě prohlížel a pak se opatrně zeptal: ,,Ty bys chtěla, abych se seznámil se tvým tátou? Vážně bys mě představila jako svého přítele?”
Přikývla jsem a než jsem si uvědomila, že se zvedl z postele, seděl na okenním parapetu s nohama ven.
,,Sníst celý oběd bych asi nezvládl, ale kafe určitě vydržím,” řekl naprosto nelogicky a tak nějak nadšeně a byl pryč.

Mohlo uplynout několik minut, než jsem se vzpamatovala a zavřela překvapením otevřenou pusu. Poněkud neobratně jsem vyskočila z postele a doklopýtala k oknu. Vyklonila jsem se, ale samozřejmě jsem nic neviděla. Cítila jsem se… poníženě? Ano, to byl asi ten správný výraz. A naštvaně. Edward se objevil v mém životě, obrátil ho vzhůru nohama a pak si jen tak zmizí.

Vztek mi dodal energii. Ustala jsem si postel a studem zrudla, když jsem si vybavila, co jsem na ní dělala a co jsem ještě dělat chtěla. Musela jsem si dát sprchu a trochu se uklidnit, než půjdu na snídani a uvidím se s Charliem.
Ani voda mi ale moc nepomohla. Vzdala jsem to. Když nezabere sprcha, nezabere už nic. Znala jsem se dost dobře na to, abych tohle věděla. Spěšně jsem se oblékla a sešla do kuchyně odhodlaná v případě Charlieho zájmu o můj stav tvrdit, že se mi zdál hrozný sen.

Pozdravili jsme se a společně mlčky seděli u stolu, než rychlovarná konvice vůbec začala ohřívat vodu.  Rychrovarná bylo v jejím případně velmi nadnesené pojmenování. Charlie měl volný den a po snídani chtěl začít se zařizováním dalších pokojů. Já měla chuť spíš bourat než stavět, ale nepřiznala bych to ani za nic. Toužila jsem něco vlastníma rukama rozmlátit a s každým úderem si představovat, že dopadá na Edwardův nos.

Když jsem zalévala ranní kafe, ozval se zvonek. Leknutím jsem nadskočila a vodu vylila na linku místo do hrnku. Charlie se zamračil a brumlal si, že doufá, že se nikde ve městě nestalo nic, co by vyžadovalo jeho povolání do služby. Ještě že jsem k němu stála zády. Ušklíbla jsem se a snažila se vzpomenout si, kdy byl ve Forks vážně nutně potřeba policajt. Spíš někdo ze sousedů je zvědavý, jak se šerif zabydluje. Nebo někdo viděl Edwarda vyskakovat z mého okna a jde nám nahlásit uprchnuvšího lupiče.

,,Dobrý den, šerife, jmenuji se Edward Culen a přijel jsem za Bellou. Zvala mě na oběd, ale dorazil jsem do města dřív,” ozvalo se ode dveří tím nádherným hlasem, který mi způsoboval podlomení kolen. Leknutím se mi roztřásla ruka a vodu namísto do druhého hrnku vylila do misky s pečivem.
,,Ehm, no… Dobrý den. Bella se nějak nezmínila, že přijedete, ale pojďte dál. Jsem moc rád, že konečně vidím dceřina přítele na vlastní oči,” vykoktal Charlie a i s Edwardem vešli do kuchyně.

,,Ahoj Bello,” usmál se na mě můj přítel a zpoza zad vytáhl puget růží. ,,Dlouho jsme se neviděli,” mrkl na mě a políbil mě na tvář. Skoro jsem omdlela, když jsem si periferním viděním všimla, že se Charlie usmívá.
,,Tvůj táta si myslí, že jsem galantní,” zašeptal mi Edward do ucha a pak s úsměvem a samozřejmě přijal Charlieho pozvání na snídani. Tedy, omluvil se, že si dal bagetu na benzínce, ale kávou prý rozhodně nepohrdne.

Ač jsem měla předtím hlad, nedokázala jsem pozřít ani sousto. Edward zdvořile odpovídal na všechny Charlieho všetečné dotazy a nešlo přehlédnout, že si tátu získal. Charlie mi dokonce navrhl, abych místo malování, kdy bych mu stejně jenom překážela, šla někam s Edwardem. Je od něj prý moc hezké, že za mnou přijel až z Aljašky, hned jak dokončil semestr.

Když si šel Edward odskočit, oznámil mi Charlie, že tenhle kluk se mu vážně líbí a vypadá zodpovědně, rozumě a slušně. Na lidi on má prý nos. Na lidi možná, ale na upíry? Rozhodně jsem se ale nebránila, když mě skoro vystrčil ze dveří domu a popřál mi hezkou zábavu na rande. Edwardovi jen pobaveně cukaly koutky a já si pomyslela, že ho asi vážně miluju.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2 3   »

Lia

44)  Lia (18.11.2011 00:53)

tohle byla vážně úžasná kapitolka neustále jsem se u ní culila

Cathlin

43)  Cathlin (28.04.2011 21:51)

jej... No tedy to bylo trochu jako zrychlené Stmivani... :) co všechno se může stát v jedné kapitole! A jak ed na konci odrovnal taťku, to bylo příjemné počtení! :)

Silvaren

42)  Silvaren (19.01.2011 13:35)

Jestli ti chlapi nejsou trošku ješitní. Jakmile měl Edward příležitost, nechal se oficiálně poznat jako Bellin přítel. Belle rozhodně Edwardovu zdrženlivost nezávidím, vždyť on je tak...
Nádhera, nádhera, nádhera!

Gassie

41)  Gassie (28.12.2010 17:26)

Krásná kapitola
A ten začátek
Chudák Edward šel dobrovolně na kafe

Astrid

40)  Astrid (26.12.2010 14:27)

Ahoj, tak som dočítala všetky kapitoly a som nadšená. Ja som už dávnejšie od Teba čítala skoro všetko a musím povedať, že Tvoje písanie je uchvacujúce. Krásne opisuješ emócie. Edwardove pohľady som priam hltala, nieže by som bola edwardofilka, teda aj keď ňou som:p , ale proste to bolo strhujúce byť v jeho hlave. Ked si opisovala ako ju počul v telefóne, ako to popisoval z pohľadu dravca - omg.
Je veľa momentov, pri ktorých som sa v čitaní vracala spať.
Nežnosť, láska, to su tvoje najsilnejšie stránky.
Je to skrátka nádherné, to čo tvoríš.

Lioness

39)  Lioness (22.12.2010 19:39)

Jak se říká, pozdě ale přece. Věděla jsem, že takhle povídka je úspěšná a krásná. Ale kde vzít čas? Jsem ráda, že jsem nějaký nakonec našla!
Edward bez svého pověstného ovládání a trpělivosti? Edward hrající na piano skoro kouzlem a ne svými prsty? Edward překonávající sám sebe (my jsme vždy svými největšími nepříteli), nejen okolní klacky pod nohami na cesteě k Belle? Bella coby studentka vysoké školy s vlastním životem a jakousi představou o jeho pokračování? Geniální!
Návykové, kouzelné, bravurní, pohlcující...

38)  kytka (21.12.2010 17:07)

Evelýnko, jám vím, že teď je hrozný předvánoční blázinec, ale se nemohu dočkat dalšího dílu. Moc moc moc se těším. Bude brzy?????? Omlouvám se za dotaz. :p :p

Domik

37)  Domik (19.12.2010 12:51)

wau, skvělá povídka. úplně mi vyrazila dech. Moc se mi líbí Bella, která se v první moment Edwarda bála a bála se i upírství. Edward se mi zase líbí, jak se odhlodlal k celé situaci kvůli Belle postavit. A ty skladby, každý den jedna, prostě úžasný A jen chudák Tom, jak dostal tím kamínkem Charlie se mi taky zamlová a dokonce i Jacob. :) Těším se na další díly!

36)  gabina (17.12.2010 20:01)

Tak som sa po štyroch dňoch dostala k internetu a väčšiu radosť si mi ani urobiť nemohla. Nádherná kapitola, romantická, vtipná a Edward sa mi páči čím ďalej tým viac.Asi som sa beznádejne zaľúbila

Hanina

35)  Hanina (15.12.2010 23:42)

Yasmini

34)  Yasmini (15.12.2010 23:13)

Začátek byl dost .
A pak Pět měsíců dopisování to je rychlost. Válela jsem se smíchy stejně jako když lila tu horkou vodu do toho pečiva.
A on je kouzelný když ho ona svádí. Volnomyšlenkářský Edward :):)
Tleskám a klaním se Y.

33)  Ashley (15.12.2010 22:51)

ooooochh ááááách eeech uuuuch! takové probuzenííí!!!! aaaach!!! (jak je vidět, můj proslov je dnes značně omezený... )
teeeda takhle ji překvapit!!!! hmm... to bych si taky nechala líbit!
ale za to zmizení, bych ho asi přetáhla pánvičkou! upír ne upír!!! Kde má to svoje vychování?!:D

P.S. ještě stále nemáte doma místo?

sfinga

32)  sfinga (15.12.2010 21:51)

Juj! Nejdříve ten naprosto luxusní Bellin sen, který vlastně snem nebyl potom cudný a zdrženlivý Edward a nakonec setkání s Charliem

Čím to, že jsem naprosto uvzdychaná a rozněžnělá?
Asi tím, že jsi to napsala TY! Chtěla bych umět napsat lehounké věty, které chytí za srdce a duše je po nich pokrytá sedmikráskami
Já tvořím stylem těžkopádného dinosaura. Ne, že bych tak i nevypadala, že?
Obdivuji se ti, polní žínko Evelýnko a klaním

31)  Shindeen (15.12.2010 16:38)

Poslední tři kapitoly jsem zhltla všechny naráz, a tak píšu jeden komentář, ve kterém ti je chci všechny najednou moc pochválit, až teď. Bylo to naprosto dokonalé! Skutečně nádherně napsané, četlo se to úplně samo, že jsem jen s otevřenou pusou lítala očima po obrazovce a doslova lapala slova jedno za druhým, dokud jsem se nedostala až sem. Bylo to tak dokonalé, že to ani neumím říct slovy. Nevím, co bylo lepší. Jestli to, jak byli od sebe, to jak se znovusešli, anebo to, jak to teď mezi nimi jiskří.
Charlie je taky skvělý, takového tátu by chtěl snad každý. A Tom je hrozně roztomilý malý bráška, když to tak čtu, skoro lituju, že já žádného mladšího sourozence nemám.
Už se hrozně moc těším na pokračování, tohle je fakticky ta nejlepší, nejdokonalejší a nejlépe napsaná povídka, jakou jsem kdy četla.

Baruu

30)  Baruu (15.12.2010 15:11)

To je hezký, že ho asi vážně miluje
Já bych taky ničila.. ale nepředstavovala bych si jeho noc, ale jeho hlavu
Jinak krásná kapča, taková příjemná a roztomilá

29)  witmy (15.12.2010 14:52)

opět jsem se řezala smíchy super kapča

Katie

28)  Katie (15.12.2010 14:28)

Jéé!!! To bylo zase krásné - velice překvapivě, že?
Když Bella myslela na to, jak Edwardovi rozbíjí nos, myslela jsem, že padnu smíchy. Už jen ta představa mě dostávala do kolen. :D
Ale ta romantika všude... Skutečně dokonale vše popsané - Bella je možná trochu moc nedočkavá, ale je to takové... roztomilé. :) A o hodném Charliem ani nemluvě.:)
Hrozně se těším na další díl a opět se můžu jenom klanět a tleskat tvému úžasnému psaní.

Bye

27)  Bye (15.12.2010 13:17)

Hani! Já se zblázním!!!
Když už se Edward konečně celkem ovládá, trefí k Belle domů a když je skutečnej a ne jenom ve snu (mimochodem... taky bych takový chtěla ), tak si vzpomene na svý slušný vychování?! Nojo, je to prostě Edward
Bellino naštvání bylo luxusní
Ale musím uznat, že je Edward absolutně k sežrání A představila ho jako svýho chlapce!

Carlie

26)  Carlie (15.12.2010 12:32)

Jeeeej, tohle byla opět bomba, Evelyn!
Romantika, aaah, nádherné metafory, ten Bellin vztek a úžasná věta "Já měla chuť spíš bourat než stavět."
A o tom Edwardově antré nemluvě, to bylo prostě luxusní

25)  belko (15.12.2010 10:29)

Evelynko, to bylo tak krásné, nádherné, skvělé!!!
Taky chci takto snít!!!!
Edward je pašák! A myšlenkové pochdy Belly mě moc baví!!
Jsi úžasná, Evelynko, víš to?

1 2 3   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek