Sekce

Galerie

/gallery/klav%C3%ADrista.jpg

Opět oba pohledy

Příjemné čtení

Hrál jsem celé hodiny. Bella vedle mě tiše seděla, sledovala mou tvář a usmívala se. Když jsem skončil, zkusil jsem ji učit. Smála se a červenala. Nesměle položila prsty na klávesy a pod mým vedením zahrála pár tónů. Opatrně, jako kdyby se klavír dotykem jejích prstů mohl rozpadnout. Byla nervózní a hrála moc rychle. Z náhlého popudu jsem si stoupl za ni a přikryl její ruce těmi svými. V první chvíli sebou cukla a poplašeně nadskočila. Měl jsem chuť si nafackovat. Bylo mi s ní tak krásně, že jsem zapomněl na hru na člověka a pohyboval se přirozeně rychle. Během pár vteřin se ale uklidnila a dokonce se o mě maličko opřela.

Společně jsme dokola hráli několik málo akordů. Ani jeden z nás to nevnímal. Oba jsme se soustředili jen na naše spojené, dotýkající se ruce. Bellin dech se pomalu stával povrchním a přerývavým. Celá se lehoulince chvěla. Neviděl jsem jí do tváře, ale z té atmosféry kolem nás jsem cítil její úsměv. Slyšel jsem každé mrknutí jejích řas a zpozoroval, když oči zavřela. Přitiskl jsem si ji ještě blíž k sobě a objal ji. Napětí až elektrizovalo vzduch. Přitiskl jsem své rty na temeno její hlavy a políbil ji do vlasů.

Ten falešný tón by mi kdykoliv jindy trhal uši, ale nyní jsem ho sotva postřehl.

Otočila se na stoličce čelem ke mně. Vrzání a skřípání jako kdyby ještě prodlužovalo tu chvíli, než se na mě podívá. Když se naše oči setkaly, projel mnou pocit, že je konečně všechno v pořádku. V ten okamžik nebyla podstatná má minulost, ani to, čím jsem byl. Všechno se topilo v bílé mlze a jen Bellu jsem viděl zřetelně a jasně.

Oči jí zářily a já se v nich ztrácel. Vzala mnou ruku a položila si ji na tvář. Nevydržel jsem to. Pevně jsem ji objal a políbil ji. Se vší vášní a láskou, kterou ve mně probudila. Cítil jsem tu omamnou chuť jejích rtů. S radostí jsem vnímal, jak se jemně tvarovaly podle těch mých. Toužil jsem i po něčem víc, než po pouhých polibcích, i když jsem stále nemohl uvěřit, že ji můžu líbat. Že to dovolí a dokonce se zdá být unesená mou blízkostí stejně jako já tou její. Čím dále polibek trval, tím víc jsem byl okouzlen jeho silou a tím méně jsem se kontroloval.

Z úst jí unikl tichý sten a já si kupodivu byl schopen uvědomit, že zněl bolestně a spíš jako nešťastné zanaříkání než projev vášně. Rychle jsem se odtáhl a chtěl se zeptat, co se děje, co je špatně. Ta otázka byla úplně zbytečná. Šokovaně jsem zíral na její rameno, po kterém jsem ji pohladil. Z pod rozepnutého svetru jí vykukovaly čtyři rudé, podlouhlé skvrny. Dokonalé otisky mých prstů. Opatrně jsem jí svetr i tričko pod něm stáhl ještě kousek níž a rameno tak odhalil celé.

Ten pohled mě srazil na kolena. Co mně se zdálo být jako něžné pohlazení, pro ni znamenalo bolestný stisk. Stisk, který zanechal nepřehlédnutelné následky. Jen několik málo vteřin po té nehodě měla rameno červené a mírně oteklé. Ani jsem nechtěl domýšlet, jak bude vypadat po pár hodinách.

Bez přemýšlení jsem jí pohmožděninu přikryl svou dlaní. Byla stejně účinná jako pytlík mražené zeleniny. Bál jsem se, že ona se bude bát. Že se vyděsí, že ji znovu zraním. Že se jí bude můj dotyk hnusit a shodí mou ruku.

,,To je v pořádku. Jen tam tu ruku nech, pomáhá to,” zašeptala chraptivě, jako kdyby to byla z nás dvou ona, kdo čte myšlenky. Styděl jsem se. Šíleně a tak intenzivně, že jsem až cítil červeň vlévat se do mých bezkrevných lící.

,,Můžeš s tou paží hýbat? Možná bychom měli do nemocnice,” dokázal jsem ze sebe vypravit větu, která dávala smysl.

Bella se zamračila a se stisknutými zuby opatrně paží pohnula dopředu, dozadu, do strany a zakroužila. Bylo na ní poznat, že ji to bolí. Nenáviděl jsem se stejně vášnivě, jako ji jsem miloval.

,,Takže nemocnice,” vydechl jsem nešťastně.

,,Ne!” skoro vykřikla. ,,Je to v pořádku, vážně, můžeš mi věřit. Já měla už tolik úrazů a nehod, že prostě poznám, co je nutné ošetřit lékařem a co ne. Tohle spadá do kategorie číslo dvě. A navíc… nesnáším nemocnice. Jen pomyšlení na ně mi způsobuje osypky.”

Prosebně se na mě zadívala. Mírně sklopila hlavu a zamrkala. U jiné ženy bych to považoval za koketérii a součást dokonale promyšlené strategie, ale Bella byla jednoduše rozkošná a očividně to gesto neudělala záměrně, abych jí vyhověl. A já jí nedokázal odporovat.

Když mě její kůže přestala hřát a ona se zachvěla zimou, ruku jsem stáhl a se sevřeným žaludkem se podíval na výsledek mé něhy. Otisky mých prstů z červené barvy přešly na temně modrou. Všimla si mého pohledu a nepříliš obratně si natáhla svetr tak, aby ani kousíček jejího ramene nezůstal obnažen. Ostýchavě se na mě usmála.

Proklínal jsem se. Najednou jsem nechápal, co jsem si myslel. Vztah člověka a upíra. Pche! Ať jsem se tomu poznání bránil sebeintenzivněji, zasáhlo mě svou pravdou a na několik vteřin ochromilo. Nemohl jsem být s ní, nemohl jsem se jí dotýkat, líbat ji a milovat, dokud byla člověkem. Bylo to příliš nebezpečné. Příliš snadno bych ji mohl zabít. Ne podlehnout démonu toužícímu po krvi, ten spal hluboko uvnitř mě a během polibku se ani nepokusil vydrat se na povrch. Mohl jsem ji pohladit a zlomit jí ruku. Mohl jsem ji políbit do důlku pod klíční kostí, který mě tak lákal a přitahoval, a rozdrtit ji. Mohl jsem jí chtít maličko pootočit hlavu a utrhnout ji.

Otřásl jsem se. Já byl netvor. Zrůda, která s sebou nese jen zkázu, bolest a zmar. I když jsem se sebevíc snažil tolik let, stále jsem nedokázal plně odolat mámení vůně lidské krve. Bellu jsem znal jen několik málo dní. Byla prvním a jediným člověkem, k němuž jsem se přiblížil tak blízko a on přežil. Otázkou však bylo na jak dlouho. Stačilo tak žalostně málo a já bych svíral v náručí jen mrtvé tělo.

Posadil jsem se opět vedle ní a najednou se příjemné a hřejivé ticho, které mezi námi panovalo do té nehody, změnilo na napjaté a tíživé. Automaticky jsem se otočil ke klavíru a začal hrát. Kouzlo však bylo nenávratně pryč.



…………….



Snad tisíckrát jsem Edwarda musela přesvědčovat, že návštěva nemocnice, ani žádného lékaře není nutná a že mě to rameno vlastně moc nebolí. Vždy jsem byla mizerná lhářka, ale nesnesla jsem pomyšlení, že by si to vyčítal ještě víc než doposud. A že si to vyčítá byla zřetelné z každého jeho pohybu i pohledu. Od té chvíle, kdy použil trochu víc síly, než měl v úmyslu, se ke mně choval jako k porcelánové panence. Žádné další dotyky, ani polibky. Nesnášela jsem svojí křehkost a snadnost, s jakou jsem přicházela k úrazům.

Trval na tom, že mě odveze domů. Venku už byla dávno tma a já věděla, že Charlie, pokud není u Kate a nenechal mi o tom vzkaz na záznamníku, už šílí strachy. Před vilou Cullenů stál můj milý náklaďáček Chevy a působil poněkud nepatřičně. Zvláště když Edward otevřel garáž a já spatřila jeho auto. Moderní mercedes. Dokonale s k němu hodil. Krásný, vzbuzující pozornost a obdiv a pro většinu lidí naprosto nedostupný.

A přestože mě jízda v něm vážně lákala, tvrdohlavě jsem trvala na tom, že pojedu náklaďáčkem. Charlie by asi vyletěl z kůže, kdybych přijela v neznámém mercedesu. Kdepak. Náklaďáček byl mou jedinou možností.

Edward se na moje autíčko mračil a měřil si ho pohledem naznačujícím, že přemýšlí, jak ho nenápadně zničit a poslat do šrotu, kam podle něj dávno patřilo. Z legrace jsem do něj šťouchla loktem ruky, která byla až do té chvíle v pořádku. On ani nezaznamenal, že jsem do něj strčila, dokud jsem nevyjekla překvapením a ostrou bolestí, která prošlehla od lokte až k zubům. Edwardovo tělo bylo snad ještě tvrdší než skála a bouchnout se brňavkou o kámen nebylo ani trochu příjemné.

,,Neměla bys se mnou být. Vlastně by ses mi měla oklikou vyhýbat. Jsem nebezpečný a bohužel už i ty sama ses o tom přesvědčila,” pronesl hlasem, který mě téměř hypnotizoval a nutil kývnout na cokoliv, co vysloví. Téměř.

,,Charlie říkává, že jsem chodící katastrofa a jsem schopná na rovném neklouzavém povrchu spadnout tak, že se sama zřídím podobně, jako kdyby mě srazil kamión,” usmála jsem se na něj a ke svému vlastnímu překvapení zněla přesvědčivě a uvolněně.

Zadíval se na mě s jistou dávkou rezignace. Skoro jako kdyby se rozhodl, že je sice nebezpečný, ale nějak to zvládneme. Usmála jsem se na něj. My to prostě nějak zvládnout museli. Jinak to už nešlo.

S tichým povzdychem, který jsem si možná jen vyfantazírovala, se posadil za volant a nastartoval. Nevěřícně zamrkal, když jsem mu vysvětlila systém řazení - dvakrát sešlápnout spojku a nikdy řadící páku nenutit zapadnout na stupeň čtyři a víc. S úšklebkem zavrtěl hlavou a rozjel se.

To ticho bylo nepříjemné a těžké. Houstlo každým ujetým kilometrem a nutilo mě bát se nadechnout. Pokradmu jsem se na něj dívala a sbírala odvahu vyslovit tu otázku, která mě pálila na jazyku celé odpoledne. Několikrát jsem se nadechla, nabrala do plic vzduch nutný k jejímu zformulování a vyslovení, ale vždy jsem zase jen poraženě vydechla a zadívala se před sebe.

Beze slova a s napětím už téměř hmatatelným jsme dojeli až před tátův dům. Potemnělý, tichý a prázdný. Charlie byl u Kate. Edward zastavil a zhasnul motor. Chvíle loučení a možná poslední, kdy mám příležitost zeptat se.

Než stihl cokoliv říct nebo udělat, zašeptala jsem se vší naléhavostí, kterou jsem pociťovala: ,,Jak se člověk změní v upíra? Jen abych věděla, co mě čeká.”

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2 3   »

Lia

44)  Lia (16.11.2011 01:56)

Cathlin

43)  Cathlin (21.03.2011 13:23)

a jejej. Už takhle je edward vyděšený, ale takovou otázkou ho bella vyděsi ještě víc! Očeeávám, že v příští kapitolo se nám to poněkud zamota. Píšes krásně.

Silvaren

42)  Silvaren (14.01.2011 15:12)

Tedy, myslela jsem,že mou představu těch dvou u klavíru z předchozí kapitoly nic nepřekoná, ale tohle byl vážně těžký kalibr.
Edward toho nadělá, tak jí trochu zmáčknul rameno, no.:p Je mi ale naprosto jasné, proč tam ta pasáž byla a co znamená. A na závěr mi Bella totálně vyrazila dech - v té otázce bylo tolik odpovědí. Naprosto geniální.

krista81

41)  krista81 (29.11.2010 23:26)

Nádhera
krásná romantika ovšem ta otázka nakonec, jsem zvědavá jak Edward zareaguje.......
Moc se těším na další

SarkaS

40)  SarkaS (28.11.2010 23:57)

Ev, zase to bylo překrásné. Ale musím přiznat, že tentokrát mě ta její otázka vážně zaskočila, protože jsem ji ani v nejmenším nečekala takhle brzy. Opravdu uz se nemuzu dockat dalsiho dilu

julie

39)  julie (28.11.2010 22:59)

Vzala to realisticky,ale co na to Edward?

Evelyn

38)  Evelyn (28.11.2010 16:16)

Druhé kolo

ash, bydlím v dva plus káká s mužem a v nejbližších dnech očekáváme ještě kočku, takže leda že bys spala ve vaně (a ta je fakt miniaturní) Děkuju moc
gabino, děkuju
Nossko, mě zase uklidňuje ji psát a úplně do výšin spokojenosti vynáší číst Vaše krásné komentíky, takže děkuju
Ewiku, děkuji
hellokitty, díky
shindeen, tak teď jsi mi udělala obrovskou radost - já sama sobě připadám úplně čitelná a odhadnutelná Děkuju
Ree, děkuju moc a moc
twillightmomnikuska, děkuju moc Ono to původně moc romatické být nemělo, ale ta potvorka se mi tam zase nějak vetřela
Linfe, nemá, muhehe
Texie, jsem moc ráda, že se líbí

Texie

37)  Texie (28.11.2010 16:16)

Další kouzelná kapitola!
Moc za ni děkuji.

Linfe

36)  Linfe (28.11.2010 15:31)

Chudák Eda nemá to lehké

Twilly

35)  Twilly (28.11.2010 14:14)

Nedá mi to ... musím pochváliť tvoju verziu romantiky.... je veľmi príjemná, nenásilná a dobre sa s ňou sníva

Ree

34)  Ree (28.11.2010 11:08)

Ech? Tuším, že to Edward hned tak nerozdýchá
Krásné, Eve, mooooooooc krásné

33)  Shindeen (28.11.2010 10:05)

Zase tak krásná kapitola!
Řekla bych, že po poslední větě budu mít menší absťák!:D Jak na to Edward krucinál zareaguje? Že by zdrhnul? To se mi sice moc pravděpodobné nezdá, ale... ty jsi schopná nás překvapit čímkoliv, takže musím počítat se všemi možnostmi.

32)  hellokitty (28.11.2010 01:35)

Ewik

31)  Ewik (28.11.2010 00:00)

Nádherná kapitola.
Bella chce být upír?? To jsem zvědavá co ji na to Edward řekne.
Těším se na pokračování.

Nosska

30)  Nosska (27.11.2010 23:05)

Náááááádhera, škoda jen že čtení uteče tak rychle:'-( :'-( :'-( *
Tuhle povídku mám vždycky místo Večerníčku, náádherně uklidňuje, za to díky.

29)  gabina (27.11.2010 22:27)

Chudáčik Edward, je mi ho tak ľúto ... Krásna kapitola a takto čakám na pokračovanie

28)  Ashley (27.11.2010 20:35)

Pffff! Jestli teď Edward zdrhne, tak si tě najdu!!!! celá povídka je čím dál tím lepší... začínám si hledat odvykací centrum... nebo se k tobě nastěhuju :D

Evelyn

27)  Evelyn (27.11.2010 20:02)

Sfin, děkuju Moc si vážím toho, že Klavíristu takhle vnímáš
avalanc, prvně - děkuji A k otázce barvy očí - chtěla jsem to nechat do jedné z dalších kapitol, ale když se ptáš, odpovím Normálně je má červené, ale vzhledem k tomu, co v něm Bella vzbouzí mu po většinu času tmavnou až do černa
Michangelo, děkuju
Dennniii, děkuju moc a moc
Hani, prozradím, že rozchod nebude
Janebo, děkuju a upřímně, přece se nečekalo, že jim to ani trochu neztížím
kytko, děkuju za tak milá slova
Katie, budu se snažit, aby pokračování bylo brzy
elie_darrem, děkuju
eMusko, děkuji. Jsi takové moje sluníčko
T., to mě moc těší
Baruu, já většinou proti přírodě nechodím
Leni, budu se snažit přidat další díl brzy
scherry, děkuju
millico, děkuji
AMO, děkuju moc
marry, je přímá, že
Tru, děkuju a jsem ráda, že se ti to líbí
Bye, děkuju a ano, Edward má prostě problémy se sebeovládáním a není zvyklý na kontakt s lidmi
Jarushinko, já si taky myslím, že hezky na rovinu je to nejlepší
Terezko, ještě jednou vše nejlepší a děkuju
Carlie, děkuju
Gassie, ono to tam bylo už jednou naznačeno ;)
Twigirl, děkuji a myslím, že Edwardův názor se ti bude líbit
Zuzko, kdyby byl člověk tak možná i jo
Yasmini, nezaškrtí Děkuju

Yasmini

26)  Yasmini (27.11.2010 19:41)

Ta je dokonalá :) A myslím že jí Edward zaškrtí a to úmyslně :):):) Těším se na další díl.
S Y.

25)  zuzka (27.11.2010 19:40)

lol* * eda trafí žlak:D :D :D :D

1 2 3   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek