Sekce

Galerie

/gallery/klav%C3%ADrista.jpg

Předem se omlouvám za délku, která je pro mě poněkud nestandartní. Ale mám už kus pokračování a dohromady by to bylo zase až moc dlouhé...

Na otázku proč Bella neodpověděla na mail existují dvě odpovědi :-). V první řadě za to mohla Alice a její telefonát (Ano, jednou je Alice nechce dát dohromady. Ona totiž ví, co se stane, když se ti dva znovu potkají.) a v řadě  druhé - to se dozvíte příště. :-)

Hrál jsem celý den. Všude po pokoji se válely notové zápisy ne jedné, ale sedmi nových skladeb. Prsty jsem měl černé od uhlu, jediného psacího nástroje, který jsem v domě našel. Se svou pamětí jsem noty a přepis nepotřeboval, ale pociťoval jsem až fyzickou potřebu mít tuhle hudbu, to, co ve mně ona vyvolala, zapsané a uchované na papíře.

Když dozněl poslední tón poslední skladby, nechal jsem ruce volně klesnout do klína a zavřel oči. Bylo mi dobře. Prostupoval mnou klid, úžasný klid, který mě hladil na místě, kde pravděpodobně bývala má duše. Prvně po spoustě let jsem snil. Snil jsem v bdělém stavu. Spánek mi byl zapovězen. Snil jsem o ní. O jejím úsměvu, který bych způsobil já. Myšlenky na ni mě činily šťastným. Toužil jsem po tom, aby se jí moje skladby líbily. Záleželo mi na tom víc, než bylo normální. Nedokázal jsem vysvětlit tu svojí fascinaci tou drobnou lidskou dívkou, kterou bych měl pro její vlastní dobro nechat být a zapomenout na ni. Měl bych… Měl bych dělat soustu věcí a přesto dělám pravý opak. Měl bych ji nechat žít její život a neplést se do něj. Měl bych být pod zámkem, abych již nikdy nikomu neublížil. Měl bych už konečně zvládnout svou temnou podstatu a bez větších problémů a obtíží odolat čarovnému mámení lidské krve. Měl bych ležet mrtvý v rakvi několik metrů pod zemí, zasypán a pohřben těžkou hlínou. Měl bych, ale skutečnost je jiná.

Nedokázal jsem ani na jediný okamžik vyhnat z hlavy vzpomínku na její vůni. Na tu sladkou a tak svůdnou vůni, která mě trýznila a mučila. Nedokázal jsem zapomenout na její pohled. Na oči barvy nejjemnější čokolády. Na jistě jemné a hebké kaštanové vlasy lemující její krásnou tvář. Na lehký ruměnec na lících. A na její světle růžové rty němě artikulující, abych jí neublížil.

Sevřel jsem ruce v pěst. Stačilo tak málo, tak směšně málo, abych podlehl své slabosti a ji připravil o život. Uvědomoval jsem si, že jsem blázen, nebo možná spíš šílenec, když se snažím se jí znovu přiblížit. Nechápal jsem, proč to dělám. Proč ji prostě nemůžu nechat být.

V mé mysli se okamžitě vynořilo slovo Láska. Ušklíbl jsem se mu. To bylo směšné. Docela k popukání. Viděl jsem ji sotva pár minut, prohodil s ní jen tolik slov, že bych je spočítal na prstech jedné ruky, neznám ji. Neznám ji a přesto žádnou jinou už poznat nechci. Bylo to, jako kdyby mě k sobě připoutala nějakým kouzlem. Jako kdyby mávla čarovným proutkem nebo zašeptala magickou formuli a já byl navždy lapen. Nepatřil jsem k romantickým snílkům, vlastně jsem k nim nemohl mít dál, ale ona mi pronikla před kamennou slupku mého srdce až k tomu poslednímu nepatrnému kousíčku živé hmoty ve mně. Neuvěřitelné a naprosto pravdivé.

Venku zafoukal vítr a ve svém náporu změnil dráhu dešťovým kapek, které se hlasitě rozbily o okenní tabule. Ani jsem si do té chvíle neuvědomil, že prší. Miloval jsem déšť. Já plakat dávno nemohl, ale někdy se mi zdálo, že nebe tak činí za mě. S lehkým úsměvem jsem pomalu vyšel ven a posadil se na zápraží. Chyběl mi ten pocit, který člověk zažije, když se studená kapka prvně dotkne jeho vyhřáté kůže. Chybělo mi mrazení v zádech způsobené zimou. Chyběl mi lezavý chlad, který vytrvalý déšť lidem způsobuje, už jen když vyhlédnou z okna. Chybělo mi mé lidství. Tak strašně moc, až to téměř bolelo.

Poryv větru mě skropil silným proudem vody. Oblečení se na mé kamenné tělo lepilo a i z něj už crčela voda. Jako kdyby na mě někdo vylil kýbl ledové vody a snažil se mi tím říct, ať se vzpamatuju. Nevyčítal jsem Carliesleovi, že mě proměnil a pokusil se mě tak zachránit. Jemu se nedalo vyčíst zhola nic. Ale litoval jsem, že jsem tenkrát nezemřel. Naše existence nebyla přirozená. A i když jsem to věděl a neuplynula jediná vteřina, kdy by mě to vědomí nesráželo k zemi, nedokázal jsem odolat myšlence na Bellu po mém boku. Na Bellu s porcelánově bledou pletí a zlatýma očima.

Složil jsem hlavu do dlaní a z hrdla se mi vydral zoufalý vzlyk. Něco mě k ní táhlo a to tak silně, že jsem nemohl na vzdor ani pomyslet, natož ho skutečně uplatnit. Já ji musel slyšet v telefonu, potřeboval jsem, aby mi odepsala na email a moc jsem si přál ji znovu spatřit. Třeba jen z dálky a bez jejího vědomí. Bodlo mě u srdce. Lhal jsem sám sobě. Ve skutečnosti jsem chtěl, aby ona o mně věděla a chtěla být v mé blízkosti tak, jako já v té její. Chtěl jsem, aby byla stejná jako já, přestože jsem já sám svou existenci a sebe sama nenáviděl.

Daleko od ní a její vůně se mi zdálo být až nemožné, aby mě její krev až tak moc lákala. Přesvědčoval jsem sám sebe, že mě jen ošálila ta krvelačná bestie ve mně. Hluboko uvnitř sebe jsem věděl, že pravda je jiná, ale odmítl jsem rozum poslouchat.

Vzpomínal jsem na uplynulá léta strávená ve Forks. Já sám tam moc času nepobyl, ale má rodina ano. Pět let. Můj čas v tom deštivém městečku se dal počítat spíše na dny než týdny, či dokonce měsíce. Všichni jsme si uvědomovali, že vlci z La Push jsou moc blízko a jakékoliv mé selhání by mělo fatální následky pro celou rodinu. Přesto jsme se do Forks nastěhovali. Nebo spíše moji rodiče a sourozenci se nastěhovali a já využil dávné nabídky Eleazara a na těch několik málo let rozšířil jeho rodinu. Tanya mi poskytovala útěchu a podporu pokaždé, když jsem své primitivné upíří pudy nezvládl. Stala se mou nejlepší přítelkyní a nechybělo mnoho, aby i milenkou. Zdá se to být až ironické, ale já si nedokázal vzít to, co ona tak ochotně nabízela. Za svůj předlouhý život jsem neviděl mnoho krásnějších žen. Nepotkal ženy, které bych měl raději, a které by mi byly tak blízké. Byl jsem si ale jistý, že Tanyu nemiluji. Nemiluji a nechci se s ní oženit. Asi nikdy nezapomenu na její šokovaný a naprosto nevěřícný výraz, když jsem se jí pokusil vysvětlit své důvody proč neuznávám předmanželský sex. Spáchal jsem tolik hříchů, že porušení jediného dalšího přikázání by zákonitě muselo otevřít zem pod mýma nohama a nechat mě spadnout přímo do plamenů pekelných. Tanya si napřed myslela, že žertuji, ale pak konečně pochopila mé stanovisko i to, že my dva jsme příliš dobří přátelé, abychom náš vztah zkazili vzájemným uspokojením tělesných potřeb.

A zatímco já žil na Aljašce a sžíval se širší rodinou, moji sourozenci každý všední den navštěvovali forkskou střední a potkávali na jejích chodbách dceru tamního policejního náčelníka, Bellu Swanovou. Alice s ní dokonce sedávala na některé předměty v jedné lavici. Párkrát jsem v její mysli viděl Bellinu tvář a slyšel slova vyslovená jejími ústy. Měl jsem ji tak blízko tolik let… a nevěděl jsem o tom.

Ztemnělé nebe ozářil blesk následovaný takřka okamžitě úderem hromu. S povzdychem jsem se přesunul zpět do domu a okamžitě usedl k laptopu. Neodepsala… Musela mé zprávy považovat za omyl nebo nebezpečný a otravný spam. Smutně jsem pohlédl na papíry poházené po celém pokoji a v hlavě mi samovolně zněla má hudba. Hudba pro ni. Musela ji slyšet. Nemohl jsem dopustit, aby se skladby, k nimž mě inspirovala, nedostaly k jejím uším a pokud možno i k jejímu srdci.

Ten nápad přišel znenadání a na pár vteřin mě až ochromil. Existoval spolehlivý způsob, jak zajistit, aby si mou hudbu složenou pro ni poslechla. Existoval způsob, jak já mohu znát její názor a dojem z ní. Existoval způsob mnohem rychlejší a lepší než posílání mailů či telefonování.

Mohl jsem ji navštívit.


Mohl jsem ji navštívit a nechat CD s nahranými písněmi v jejím stereu nebo notebooku a pak jen z povzdálí sledovat její reakci. Bylo to nebezpečné, bláznivé, riskantní a úplně nerozumné, ale zároveň neodolatelně lákavé. Odmítl jsem poslouchat rozum. V rychlosti jsem posbíral notové zápisy a uklidil je do psacího stolu. Z laptopu jsem vytáhl CD, strčil ho do obalu a o necelou vteřinu později jsem startoval auto.

Vyrazil jsem směr Forks.


předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

Lia

33)  Lia (14.11.2011 23:35)

Cathlin

32)  Cathlin (04.03.2011 22:41)

Wow, nádhera! Píšeš krásně, překrásně. Ta pasáz "Měl bych..." která končila tím, že by měl být mrtvý a zasypaný hlínou, mě dostala. Nááááádhera... ááách. A i to jeho prožívání deště a vzpomínky na lidskost. úžasné. Takové lyrické pasáže v povídkách prostě miluju. A tahle kapitolka mě potěšila ještě o to víc, že jsem si na ni utrhla čas ve svém superstresovém časově totálně vytíženém přetřískaném období, kdy mám pocit, že se z toho už nikdy nevyhrabu... a krásně krásně mě pohladila po duší.

ambra

31)  ambra (21.01.2011 22:52)

Prostupoval mnou klid, úžasný klid, který mě hladil na místě, kde pravděpodobně bývala má duše. Hani, tuhle větu jsem si zkopírovala s dobrým úmyslem, že vyberu pár top a hezky Ti je sem naservíruju (přeci jen jsi to nepsala včera, tak abych Ti je připomněla;) ). JENŽE!!! Teď tady už pár minut sedím s rukama nad klávesnicí a vytřeštěně zírám do toho krattšího textu. OMG, děkuji, že je kratěí, protože to bylo :'-( :'-( :'-( (marně hledám slova). Dusila jsem se nad tím, ale ve chvíli, kdy jsi nechala Edwarda vzlyknout, už to bylo nad mé síly a přidala jsem se k němu.
Mnoho, opravdu MNOHO neskutečně silných míst. JO!!!

Gassie

30)  Gassie (15.11.2010 19:06)

Krásný díl.
Líbí se mi vztah mezi Tanyou a Edwardem. Tanyu mám ráda a líbí se mi ty povídky, které z ní nedělají mrchu.
Krásně jsi popsala Edwardovy pocity. Jeho vnitřní boj mezi tím, co by chtěl a co by měl...

julie

29)  julie (13.11.2010 21:03)

Evelyn: Tak to má Alice smůlu,holt okamžité rozhodnutí nevidí,jakpak se asi její vize změnily teď?(teď reaguji až po přečtení 11.kapitolky)Aby se jim to zase nesnažila nějak překazit... Ale zase..kdoví,co viděla...snad se i její vize změní

Evelyn

28)  Evelyn (13.11.2010 17:01)

Yasmini, děkuji
kytko, na další se pracuje
Janebo, děkuju moc Četla jsem všechny Tvoje úžasné komentáře a udělaly mi obrovskou radost Pokračování mám cca půl...

Janeba

27)  Janeba (13.11.2010 16:24)

Nádherná skladba! Evelynko, právě jsem dočetla tvou Jinou realitu, která byla samozřejmě úžasná a našla komentář s obavami o dodělání Klavíristy! Prý by ses mohla obávat o moji rodinu a v rámci veřejného prospěchu ji nedodělat! Prosím, mohla bys jim zavřít pusinku a další kapitolku přihodit!? Já jen aby to nebylo na mně! Děkuji!

26)  kytka (12.11.2010 15:56)

dokonalé, dokonalé, dokonalé. Strašně se těším na další. Prosííím nenapínej nás dlouho. Tak skvěle popsané, těším se, těším.

Yasmini

25)  Yasmini (11.11.2010 22:16)

Cože kam jede? To nemůže, nebo jo? Co když ji kousne, zruší smlouvu...
Dobře, jednoduše a výstižně. Perfektní.

Y.

Evelyn

24)  Evelyn (11.11.2010 20:15)

Dívky, ženy, milé paní, děkuji Vám

churinko, to se nechej překvapit
Ashley, děkuji
Ree, říkala a já ti mnohokrát vyznávala zase svou lásku
mary, bude, hned v příští kapitole
kristo, děkuju moc
Katie, děkuji mnohokrát Knihu vážně neplánuju - psaní je jen relax a fajn odpočinek Jinak jsem na tom u Tebe podobně a taky se moc těším na další kapitolky
eMusko, úplně vedle Uvidíš přístě
Carlie, děkuji. Co viděla Alice, vy uvidíte v příští kapitole Tedy, částečně
Michelangelo, děkuji
sfin, máš pravdu - podlehne
milico, no jo, on ssi není moc jistý, že by Bellu-člověka nezabil
Janebo, děkuji Mojí představu jedné z jeho skladeb najdeš na mém shrnutí
hellokitty, děkuju
julie, Alice vážně nechtěla, aby se setkali ;) Děkuju
Linfe, jede, jede a brzy tam bude Děkuju
twigirl, ani nevíš, jak velikou mám radost, že čteš Klavíristu Děkuju
Bye, na tvých kometářích a dojmech miluju to, že v celém textu vždy najdeš přesně to, co já sama považuji za nejlepší
elie_darrem, děkuju
Leni, úplně bez problémů to nebude Děkuji
Ewiku, děkuju
Sarko, děkuji mnohokrát
Silvaren, vážně má alice pravdu Děkuju
Ivanko, asi jsem upír byla v minulém životě, i když taková lesní víla nebo krásná čarodějka bych bývala byla raději Děkuju

Díky moc Jedna krásná klavírní skladba je na mém shrnutí a milovníci kvalitních a nezapomenutelných filmů jistě poznají, odkud jsem si ji půjčila

Ivanka

23)  Ivanka (11.11.2010 16:42)

To je cvok! To je blázen! To je zlatíčko... Tak moc bych chtěla slyšet jeho hudbu. Naprosto úžasně jsi popsala ty jeho pocity, asi nikdy mě nepřestane udivovat, jak moc se dokážeš vžít do upíra. Moc krásná kapitola.

Silvaren

22)  Silvaren (11.11.2010 09:33)

Edward je krásně zamilovaný. Úžasně jsi popsala jeho touhu a pocity, vážně smekám, je to nádherné. Jen kdyby nebyl tak nebezpečný. Vážně má Alice pravdu, když nechce, aby se setkali.

SarkaS

21)  SarkaS (11.11.2010 09:32)

Skvělá kapitola a ještě úžasnější Edward. Je nejreálnější ze všech o kterých jsem četla. To jak ho láká krev je něco co mi u ostatních chybí. A k tomuhle dílu... To polemizování o životě neživotě bylo skvěla napsané a ta koruna v podobě závěrečného rozhodnutí... Prostě bájo

Ewik

20)  Ewik (11.11.2010 09:03)

Nádherné!

Lenka326

19)  Lenka326 (11.11.2010 08:08)

Nádherný díleček, Edwardovy pochybnosti, touhy a láska k Belle, moc krásně popsané. Líbí se mi, že se vydal do Forks, ale trochu mě děsí ta Aliciina vize, kterou jsi naznačila v perexu. Má se stát něco zlého? Doufám, že ne a nedočkavě čekám na pokračování.

18)  elie-darrem (11.11.2010 08:00)

nádherná kapitola, tolik citu

Bye

17)  Bye (11.11.2010 00:02)

Hani, oč kratší tahle kapitola byla, o to silněji působí.
Je skvělá jako celek. Já si přesto dovolím vyzdvihnout tři místa.
Prvně... déšť!
Pak Edward, toužící po Belle se zlatýma očima!
A nakonec (to už jsem sprostě okopírovala, protože tahle úvaha se snad nedá parafrázovat!):
"Spáchal jsem tolik hříchů, že porušení jediného dalšího přikázání by zákonitě muselo otevřít zem pod mýma nohama a nechat mě spadnout přímo do plamenů pekelných."
Nádhera!

16)  twigirl (10.11.2010 23:06)

Dýchala jsem za posledních 30 minut? Ne, myslím, že ne. A jestli ano, nevím o tom a nevím ani co se dělo kolem mě. Nádherné. Poutavé a tak strašně chytlavé, že tě prosím o další díl.Jsem napnutá a zdrcená, že není další kapitolka. Perfektní dílko.

Linfe

15)  Linfe (10.11.2010 22:45)

Jooo Edwarde jeď, jeď Bylo to jako vždy okouzlujícně nádherné

julie

14)  julie (10.11.2010 22:25)

No,Edwarde...a rozum jde zase...do pryč
Co ale mohla Alice vidět,že Bellu nenápadně nenechala odepsat na mejly? Že by to byl její způsob,jak dokopat Edwarda,aby se za Bellou fakt rozjel?
Anebo viděla spíš jeho další selhání a chce mu v něm zabránit?
Nádhera,jenže,jak máme Evelynko vydržet další čekáni?

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse promo - Rosalie, Alice, Esme