01.07.2014 [12:45], Agule99, Poezie, komentováno 1×, zobrazeno 1874×

Jasper, krátce po přeměně. Zmatený, zničený a nucený k něčemu, co vlastně sám nechce.

Příjemné čtení,

*A.99*

Chlapec s temně vážnou tváří,

šel vpřed a nevěděl kudy.

Sám trpěl, jako zvíře v žaláři,

mučili ho z prosté nudy.

Nemohl běžet, ani nic víc,

sám stál a vzdával se propasti.

Cítil jen smrt a bolestné nic,

na zranění nepomůžou náplasti.

Chlapec s temně stálým úsměvem,

cítil zlomyslnost kolem duše.

Vnímal okolí pod větrným záchvěvem,

a šel dál, marně, do záhuby hluše.

Srdce měl pobodané noži lásky,

a duši rozervanou nenávistí.

Stále více chtěl být bez té masky,

toužil se jí zbavit, jako strom listí.

Chlapec s temně smutnou tváří,

kráčel a nevěděl kam.

Neznal pocit, když slunce září,

byl slepý a nepoznal smrti klam.

Přidat komentář

Komentáře

1

1)  SestraTwilly (01.07.2014 20:25)

Trochu depresívna,ale zaujímavá báseň.

1