15.03.2011 [21:15], Carlie, Povídky jednorázové, komentováno 52×, zobrazeno 7053×

Stmívání. Učebna biologie. První setkání.
Pamatujete, co Edward taky zvažoval? Že Bellu někam odloudí a tam…
Připravte si brčka, bude party! Dáme si něco na krvinky, ehm…

„Máš mě rád?“
„Rozhodně.“
„Rozhodně ano, nebo rozhodně ne?“
Dohadující se pár zaplul do první lavice.

Edward se pobaveně zaklonil do opěradla židle. Někdy byl vážně rád, že je single. Nebyl vystavován záludným kvízům toho očividně zcela odlišného živočišného druhu. Ústa se mu zkroutila do pobaveného šklebu, když si uvědomil, že se nachází ve stylové hodině, v učebně biologie.
Zavrtěl hlavou. Ne, už přes sto let tak žil a neměl potřebu to měnit, podrobovat se experimentu Matky přírody a jejímu zřejmému smyslu pro humor zvanému reprodukce, která nutila bytosti, jejichž myšlení bylo založeno na jiném programovacím jazyku, aby spolu žily.
Alice by se mu vysmála a důležitě by poznamenala něco o Ezopových bajkách, kyselých hroznech a zrzavém lišákovi, ale on už si zvykl, byl rád sám. Než si někým jako je třeba Jessica, otřásl se, nechat kazit vzduch…

Vzduch… toho bylo najednou všude plno a přitom se mu ho nedostávalo.
Ta dívka.
Než mu smysly zastřela šarlatová clona, než mu před oči spadla rudá opona, která ho jako býka v aréně škodolibě dráždila… v tom kratičkém záblesku rozumného uvažování v příchozí poznal „tu novou“, o které se jak drbny na pavlači překřikovaly myšlenky celé školy, zejména té testosteronové části.
A pak se zmohl na jediné, přitlačil si dlaň na ústa a nos a pěst druhé ruky zaťal do lavice.

A ona? Nenuceně se zastavila…
Co to dělá? Ach ne, větrák… myslí si snad, že je nějaká modelka nebo zpěvačka? Fakt sexy ten vítr ve vlasech, opravdu k sežrání! Zděšen směrem svých úvah polkl jed, který se mu hromadil v ústech.
Jenže ta její vůně… tak sladká, čokoládová… A její krev! Ona zpívala! Ale jak zpívala!
Zamrkal, protože se mu před očima objevila halucinace krvinek tančících v žilách kankán, tak lákavý… Znovu polkl.

A ta čokoládovna si sedla k němu! Celou hodinu se od ní odkláněl co možná nejdál a očima zbožně fixoval úzkou větračku, na kterou bylo otevřeno okno učebny.
Spřádal plán.
Alice mu v mysli poslala zděšené varování. Potom prosby. Citové vydírání. A nakonec hrozbu fyzickou likvidací. Protože to, co se chystal udělat…

Zvonek hlásal konec hodiny. Zbytek vzduchu, který Edward zadržoval v plicích, použil na dvě věty, které si uplynulé desítky minut formuloval. Omamující úsměv byl jen jakýsi bonus, oči propalující se do dívčiných toho dne v akci.
„Bello, můžu s tebou mluvit o samotě?“
Po mučivě dlouhé odmlce, kdy se Edward marně snažil udržet zbytek vzduchu nutného k rozvibrování hlasivek, střípky rozumu, aby se na ni nevrhl teď a tady před svědky, kdy se bezradně pokoušel vloupat do mysli Pralinky, ehm Belly a jeho schránka přetékala zděšenými vzkazy od Alice, které ale už dávno označil za spam a vytrvale ignoroval, Bella s očima lesklýma jako po proflámované noci konečně přikývla.
„V lese za školou,“ dodal a vyběhl z učebny.

A najednou tam stáli. Ona tak blízko, tolik nadosah, tak... žádoucí. Nikdy po ničem jeho tělo neprahlo víc, jeho mysl jí byla plná. Ztrácel rozum, neochvějně, jako v přesýpacích hodinách neúplatně stékající písek, přebírala vládu upírská část jeho osobnosti a ta lidská submisivně couvala do nejzazšího koutku.
Zavrčel. Jako by chtěl dát Belle poslední šanci přehodit výhybku řetězce událostí, který tak nerozvážně započal.
Ale ona se nepohnula ani o milimetr.
Ne, že by mu mohla utéct.
Odhalil řadu ostrých zubů a jediným plavným skokem byl u Belly.
Pootevřel ústa a přisál se na její krk.

„Proč to kazíš?“ zanaříkala za nimi žalujícím hláskem Alice a dvojice upírů od sebe s provinilými úsměvy odstoupila. Bella setřela palcem čokoládový lesk na rty, který z těch jejích ulpěl na ústech jejího manžela.
„Tak to přece tenkrát nebylo!“ rozčilovala se znovu drobná upírka. „Tak chcete, abych vám zařídila oslavu výročí, na kterou budete rádi vzpomínat, nebo ne?“
Edward s Bellou si vyměnili pobavený pohled a kývli.
„Tak se držte scénáře, ok?“ povzdechla. „Tohle potom vystřihneme,“ zamumlala si pro sebe.

Edward šel několik kroků před Bellou zpět ke škole. Alice podkopla Belle nohy a ta sebou plácla jak dlouhá, tak široká na asfalt a nechápavě pohledem propichovala švagrovou.
Edward přiklekl ke své ženě a směrem k sestře vyštěkl: „Co blbneš?“
Alice pokrčila rameny a jako by mluvila s dětmi nebo lidmi chudšími na rozumu, protočila oči: „Bella byla jako člověk nemotorná, ne, jen se snažím o autentičnost.“
Edward přitiskl manželku ke svému boku a přimhouřil oči do zlověstných čárek: „Podáváme výpověď!“
Alice to nepřekvapilo, už dávno ji na to její vize připravila, takže jen mávla rukou: „Tse, celebrity! Stejně je to s váma marný, už mám za vás náhradu.“
Belle poklesla brada: „Někdo bude hrát nás?“
Alice se v očích objevily opět dětské ohníčky nadšení a zuřivě kývala: „To budete koukat, oba jsou talent!“

Na Alicin pokyn se přesunuli do domu jejích a Edwardových adoptivních rodičů, kde se všichni rozsadili v obývacím pokoji.
Edward povzdechl: „Nemůžeme to nějak zrychlit, abychom se dostali k ehm té manželské etapě našeho života?“
Alice si rozpačitě skousla ret a přiznala: „No totiž, vlastně, musela jsem trochu zredukovat scénář, protože… většina rozpočtu tak nějak padla na kostýmy, vůbec nevím, jak k tomu mohlo dojít. No, ale, nicméně, takže to bude taková těsnopisná verze vašeho příběhu.“

Než stačili Edward s Bellou zpracovat novou informaci, ozvala se reprodukovaná hudba a před shromážděné nakráčela Renesmé, na hlavě paruku kaštanových vlasů s červenými odlesky, přes rameno školní batoh a posadila se na dětský náklaďáček (tatrovku).
Bella se rozesmála: „Nessie hraje mě?“
Dcera mrkla na matku i otce a vrátila se ke své roli. „Zaparkovala“ a vydala se ke kulise školy (domku pro panenky).
Edwardovo neblahé tušení se naplnilo, když táhnouce na šňůrce angličáka, který byl přesným modelem jeho Volva, vskotačil na scénu Jacob - obličej od mouky, na hlavě zrzavý příčesek. Pravý Edward zavrčel a jeho dablér mu odpověděl výsměšným prohrábnutím bronzového rozcuchu.

A pak, nebýt upíři, přijdou o „film“, tak rychle se jim před očima míhaly jednotlivé scény.
Nessie málem uletěla do publika paruka, při Emmettově „zákroku“ s fénem.
Jacob si dal na nos kolíček na prádlo.
Nessie vyšla před „školu“. Jacob ji strhl k zemi a jednou rukou odstrčil angličáka-dodávku, kterou mu po zemi poslal Carlisle.
Pak se prudce postavili. Nessie stála zády k Jakeovi a ten zlověstně zašeptal: „Řekni to. Nahlas.“
Dojem trochu kazil Emmett, který nadšeně vytvářel kulisu lesa tím, že zuřivě mával štosem stromečků do auta, až se přítomní rozkašlali ze vzduchu přesyceného vůní.
Nessie vykuckala: „Upír.“
Indián kontroval: „Bojíš se?“
Nessie bezděčně vycenila své poluupíří zoubky a odpověděla: „Ne.“
Jacob pokýval hlavou: „A tak se lev zamiloval do jehňátka.“
Dívka se k němu otočila, zasněně se usmála a navázala svou replikou: „Chci tě.“
Jacobovi neprozřetelně zacukaly koutky úst, ale statečně hrál dál: „Vezmi si mě.“
Nessie zvedla bradu: „Přeměň mě.“
Jake procítěně pronesl: „Ano, beru.“
Poloupírka reagovala: „Ano, beru.“
Vyměnili si „první manželský polibek“ a místností se rozezněl potlesk, zatímco Edward s Bellou ještě vykuleně hleděli před sebe, zmateně vyhledali pohled toho druhého a chytili se za ruce.

„Takže,“ pozvedl Carlisle symbolicky sklenku, „na Bellu a Edwarda.“

Nessie se „odmaskovala“ a vrhla pátravý pohled na Jacoba: „Máš mě rád?“
Jacob protočil oči: „Rozhodně.“
Dívka našpulila rty: „Rozhodně ano, nebo…“
Indián ji rozverně strčil do ramene, takže jí na mikině ulpěla stopa mouky odpovídající tvaru jeho dlaně.
„Co to je?“ vyjekla Renesmé.
„Otisk,“ tvářil se nevinně Jacob a dodal: „A zároveň odpověď na tvou otázku.“ Políbil ji.

Emmett roztrhl spojené ruce Edwarda a Belly, když se mezi ně neomaleně vnutil, a oba bodře poplácal po zádech tak, že být lidmi, mají vyražený dech: „Hezké výročí!“
Procítěně zapěl: „Keep smiling, keep shining!“
A pomrkávajíce dodal: „And sparkling!“

Povídky od Carlie

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2 3   »

51)  Cathlin (19.12.2011 19:07)

Panebože, tak tohle bylo luxusní - zdá se mi to nebo se s každou povídkou, kterou přečtu, pořád jenom zlepšuješ? Zatím se mi tedy nejvíc líbila ta o Dempseym a Makepeacové, ale tohle taky nemělo chybu!!!
Ten dialog!!!!
Řekni to nahlas - Upír - Bojíš se? - Ne. - A tak se vlk zamiloval do jehňátka - Chci tě - Vezmi si mě - Preměň mě - Beru - Já taky .... No já byla s každou větou víc a víc mrtvá! Víc zhustit to už vážně nešlo! A Jacob a Nesie hrající role Edwarda a Belly...
A ten začátek! Biologie jinak...
A kolíček na prádlo na nose! (No, měla jsem při prvním sledování toho filmu vážně pocit, že něco podobného Edward snad i udělá...!)
A rozhodně ano nebo rozhodně ne... opakované na začátku a na konci!
Carlie, super...

50)  Carlie (21.09.2011 15:05)

A já Ti za to děkuju, Ann

48)  Carlie (01.09.2011 18:35)

Díky, Pilly

47)  Pilly (29.08.2011 14:14)

Toto je skvelé

46)  Carlie (16.04.2011 18:22)

Ambruško , Tvé orginální komentáře mě zaručeně dostanou, a když se to líbí Tobě, povyrostu vždycky o deset cenťáků (fakt nevím, kde se stala chyba, že jsem pořád taková ustřižená kecka a kecka ehm taky , v Perwollu se ale kvůli tomu prát nezačnu )
Trochu jsem váhala, jestli házet k těm krvinkám song, protože to už dávalo tušit, že nepůjde o život , no nakonec je to takhle, ujeté
Díky

45)  ambra (15.04.2011 23:49)

Carlie!!! Já už nevím, jaký superlativy mám na Tebe vyšťórat (abych to řekla po hanácke ). Kopírovat každou větu je kravina, ale než se tady vyválím po zemi, tak něco musím - než jsi odtajnila, že ta první půlka je sranda, byla to tak neskutečně úžasně napsaná verze notoricky známého, že jsi mi rozpumpovala hercnu jak půlmaraton . A teď už se musím vyválet, protože Alicino podkopnutí, paruka s červenými odlesky, zrzavý příčesek a ta těsnopisná verze plus otisk si prostě nic jiného nezaslouží!!! Krásné, krásné, krásné!!! Děkuju!

44)  Twilly (14.04.2011 23:19)

43)  Carlie (14.04.2011 23:18)

No hlavně, že jsme se našly

42)  Twilly (14.04.2011 23:17)

Jsi měla vidět mě, nejdřív jsem mávala jako kdyby mě chytil běs a když už jsem málem uletela, tak mě napadlo, jesli mávám té pravé... tak jsem se taková rozevlátá ptala Gassie: "Že je to Carlie?" ... taky mám blond farbu na vlasech (jenom to není hned poznat )

41)  Carlie (14.04.2011 23:15)

Kvítí, díííííky

40)  Carlie (14.04.2011 23:14)

Verunko, jo, že jsem blond, bylo znát hned Chůdě moje milovaný dovozový Twillda mohlo z fleku dělat v restauračce větrák, když na mě mávala a já oko slepindel, viď?

39)  kytka (14.04.2011 23:13)

Stihomam v žádném případě. Mně těší, že tak jako ty dnes večer jsi udělala radost mně, tak já snad trochu svými komentáři jí udělám Tobě. . Tak zítra.

38)  Carlie (14.04.2011 23:10)

Kytinko , jj, nepřeháněj to, krom toho, musíš mít pocit stihomamu, pořád Ti jdu v patách

A ehm... jj, souřadnice Carlie souhlasí
A já si pod Tvým nickem taky teď už můžu představovat milou tvář , dává to životu tady nový úžasný rozměr

37)  Twilly (14.04.2011 23:09)

Jo jo jo.. to je přesně ona ... moje blonďátko s neuvěřitelným smyslem pro humor ... taky mám ještě u Olinky restíky.. ale nechám si tě jako speciální lék na nejhorší dny. Jenom TY, Oli, to dokážeš

36)  kytka (14.04.2011 23:05)

A zbytek zítra, nebo vzbudím manžela i dceru. Směju se tady jako blázen. Ten Tvůj smysl pro humor je neskutečný. . Já se teď jen naprosto hloupě zeptám, pro jistotu. Carlie je usměvavá blondýnka v bleděmodrém svetru, co seděla na autogramiádě večer proti Twilly a mně?

35)  Carlie (22.03.2011 20:00)

Jej a já neutřela prach, nepovysávala

34)  Alda (22.03.2011 19:59)

Jdu na tvoje shrnutí !!!

33)  Carlie (22.03.2011 19:58)

Aldi: To já díky, jsem ráda, že se líbilo

1 2 3   »