Sekce

Galerie

/gallery/kočka.jpg

Že kočka není pes, že včera není dnes, že hip-hop není swing a louka není les.
To každý ví, to každý zná ...
a přesto se do toho dá tak lehce zamotat...

Oh babe, I hate to go

„Tak jdeme na to,“ zatleskala povzbudivě mamka a pokusila se netvářit jako boží neštěstí. Marně. Brácha to vzdal a šel si lehnout. Jen já s Edwardem jsme věděli, že se jde utápět ve svém soukromém neštěstí. Kdybych nebyla v téhle šlamastice, nejspíš bych mu šla foukat rány jako on včera mně. Jenže já v tuhle chvíli připomínala Caspera a to se mi moc nehodilo. Popravdě ani nelíbilo.

„Tak co jsi udělala, že ses dostala sem?“ vybídla mě mamka a pro odpověď se otočila k Edwardovi. Z mně neznámých důvodů jsem nebyla schopna normálně mluvit, a jelikož můj hlavní tlumočník chyběl…

Nakreslila jsem tenhle obrázek.

„Namalovala tohle,“ ukázal Edward.

„A pak?“ naléhala máma.

Pak byla mlha a já se tam ocitla.

„Přemístila se,“ zašeptal děda. Bylo mu to nejspíš stejně nepříjemné jako mně.

„O tom nepochybuj,“ souhlasil a smutně se usmál.

Mamka dělala, že to neslyší a pokračovala: „Zkus vygumovat podpis. Když jsme posílali vzkazy k tetě, bez podpisu to nešlo,“ navrhla.

Jak asi, když neudržím tužku? Čertila jsem se.

„Prý to nejde. Není schopná něco vzít do ruky.“

„Musí to jít! Vždyť jsi vlezla do okna a v autě jsi taky byla,“ panikařila máma. Jen abych jí udělala radost, natáhla jsem se po tužce.

Jé!

Tužka mi zůstala mezi prsty. Zkusmo jsem se dotkla deníku. Stejný výsledek.

„Možná to je propojené,“ zvažoval Edward. Otočila jsem tužku a gumou, která byla na druhé straně jsem vygumovala podpis. Čekala jsem nějakou mlhu, jako předtím a poté zaostření, ale nic se nestalo.

„Nefunguje to,“ přetlumočil mé myšlenkové pochody Edward.

„Vidím,“ sykla na něj nakvašeně máma. Edward jen rezignovaně vzdychl, jako kdyby jí říkal, že on tohle nezpůsobil. „Otoč podpis. Hannah od tety ti to taky posílala obráceně. Možná se podepisovala stejně, jenže časoprostor to otočil.“ Poslechla jsem ji a místo“HB“ napsala „BH“ ale zase nic. Začala jsem se bát a máma mi na klidu nepřidala, když mrskla židlí z okna.

„Lure, klid. Dostaneme ji z toho. Děsíš ji,“ tišil ji Edward.

„Jak? Jak ji z tohohle chceš dostat? Všiml sis vůbec, že moje dítě je Casper?“ vrčela. Hele, ona si to taky spojila jako já! Edward se málem zalkl smíchy. Táta, který celou dobu seděl mlčky na mé posteli, vstal. Objal mamku a vtiskl jí jeden z těch polibků, které se v televizi mohou vysílat až po desáté večer. Naučeným gestem – i po třiceti letech života – jsem zavřela oči.

„Je ti líp?“ zašeptal táta s úsměvem.

„Co?“ zalapala po dechu máma a chvilku jí trvalo, než se zorientuje, ale už vypadala vyrovnaněji. Tichá závist, kdo políbí mě, abych se uklidnila? Edward se na mě otočil a povytáhl obočí.

Však mlčím, kuňkla jsem.

„Hannah, zkus nový obrázek,“ vybídl mě táta a nespouštěl oči z mámy. Ta jen souhlasně kývla.

A co mám kreslit?

„Tenhle pokoj,“ odpověděl mi zamyšleně Edward. No co, zkusit se to musí. Otočila jsem list v deníku a nakreslila svou milovanou postel, stolek a samozřejmě jsem nesměla zapomenout na počítač. Co kdybych se tam přemístila a on tam nebyl? Jak bych mluvila s Chrisem?

Hotovo, vydechla jsem po patnácti minutách a děda Edward mi vzal deník z ruky. Podal ho mámě. Sjela ho pohledem a svraštila obočí.

„A podepisovat se bude Santa Claus, nebo kdo?“ zavrčela. Vystřihla jsem svou zkratku a zatajila dech. Byla jsem tak unavená, že už jsem na to skoro neviděla. Promnula jsem si oči a cítila, jak mě pálí. A nejen ony. Celé moje tělo stávkovalo a těžklo.

„A pak že na to nepřijdeme,“ zasmál se Edward. Otevřela jsem oči a vše bylo ostřejší. Než jsem se však stihla pořádně rozkoukat, měla jsem kolem krku tři páry rukou.

Já bych raději výprask než zadušení, jestli si smím vybrat… hekla jsem.

„Dusíme ji,“ zasmál se Edward a byl první, kdo mě pustil.

„Fajn, tak tohle bychom měli. Nejspíš je na čase začít trénovat tenhle tvůj um,“ oddechl si táta a praštil sebou zpět na postel.

„Dnes ne, je už pozdě a ráno Danny odjíždí. Musí se oba vyspat,“ rozhodla máma a táta se okamžitě odpéroval zpět na nohy.

„To jsem myslel,“ vyhrkl a pokoušel se tvářit neprůstřelně.

***

Nepomáhal mi ani polštář přes hlavu. Slyšel jsem je. Slyšel jsem ségry myšlenky i odpovědi mámy. Slyšel jsem jásání, když se moje malé dvojče nejspíš stalo opět hmotným. Slyšel jsem, jak se jejich kroky blíží k mému pokoji. Zavřít oči, na nic nemyslet, předstírat, že spím, poručil jsem si.

„Už spí?“ vzdychla máma.

„Asi jo,“ zašeptal táta.

„Chtěla jsem ho pomazlit. Vyrostli hrozně rychle. Kam mi to uteklo? Myslíš, že se na nás zlobí?“ ptala se.

„Myslím, že ne. Nechte ho spát,“ šeptal Edward. Nešlo na nic nemyslet. S každým jejich slovem jsem viděl kus svého života. Kam to uteklo? Samotného mě to zajímalo. Vrátil bych čas, kdyby to šlo. Tak moc bych ho vrátil. Tolik věcí bych napravil. Řekl bych Chrisovi pravdu, neřekl bych Pearl pravdu. Jaká ironie. Jeden ji chtěl a druhý před ní utekl. A odnést to mám teď já? To je trest za co? Co jsem udělal, že musím odtud? Od rodiny? Od Hannah? Nebyl den, kdy bychom my dva nebyli spolu a teď se máme rozdělit?

Hanny?

Hm?

Budeš mi volat?

Ne.

Ne? A budeš mi psát?

Ne.

Taky ne? Budeš na mě alespoň myslet?

Ne.

Tak mi aspoň hlídej Pearl, ano?

Hm… ne. Co bych z toho měla? Cože? A tohle mi bude chybět?

Co za to chceš?

Rozmyslím si to. Její strana ohluchla a já měl jít spát se sžíravým pocitem, že se na mě vlastní sestra vykašlala.

Spánek nestál za nic. Budil jsem se každou chvíli. Ve tmě viděl Pearlinu tvář. Slyšel v tichu noci její křik, když jsem jí řekl pravdu. Cítil její strach ze mě. Její slova se mísila s Hannah. Uprostřed noci jsem se musel jít osprchovat, jak jsem byl hrůzou zpocený, a než jsem stihl opět usnout, budil mě táta, že je čas vstát. Mé poslední ráno doma.

***

(Pozn.autorky: Jinak to nešlo. Ideální seskupení pro umocnění. Pro neangličtináře opět odkaz)

„Hanny, vstávej. Pojď se rozloučit s Dannym,“ budila mě Bella.

„Nejdu,“ sykla jsem.

„Ne?“

„Ne. Nebudu se s ním loučit. Alespoň bude mít důvod se ke mně vrátit. Když mu řeknu ahoj, bude to definitivní a to nechci. Babi, já nechci, aby odjel. Nejde to jinak?“ brblala jsem.

„Nejde. Všem to prospěje. Tobě také. Lpíte na sobě až moc.“

„No a? Je to moje dvojče. Nemůžete nás roztrhnout!“

„My vás ale neroztrháváme, proč si to myslíš?“ vyhrkla a ve tváři měla děs.

„Vidím to. Posíláte ho do Evropy. Kvůli takové blbosti. Pearl je fajn a nic nepoví,“ bránila jsem ty dva.

„Nech to na nás, ano?“ utnula mě. Teda tak tohle se mi stalo prvně!

„Pojď se rozloučit,“ křikla máma z přízemí.

„Nemůžu,“ vykvikla jsem a krk mi zaplnily slzy. Pálily v nose, v hrdle i v očích. Ještě jedno slovo a rozbrečím se.

Bella vstala a odešla. Ve dveřích se objevila jiná tvář.

Vypadni, blbečku. Nebo budu brečet! Ječela jsem v duchu.

„Tak budeme brečet dva, pojď sem, Méďo,“ vzdychl a natáhl po mě ruce. Vystřelila jsem z postele, jako raketa a nechala se obejmout.

„Ještě mi nebudeš volat?“ zasmál se.

„Ne!“

„Ani psát?“

„Ee.“

„Ohlídáš mi Konvalinku?“

„Ne!“

„Děkuju, Méďo,“ zašeptal a políbil mě do vlasů. Byl vyšší! Jak se to stalo? Kdy mi bráška přerostl přes hlavu?

„Nepustím tě,“ vzlykla jsem.

„Dobře,“ zasmál se. Stáli jsme tam a on mě svíral v náruči. Jemně se mnou kolébal a já si do paměti vrývala jeho vůni. Z očí se mi kutálely slzy jak kola od traktoru a z nosu mi teklo.

„Danny, už musíme jet. Chris na nás bude čekat. Uletí vám to,“ přerušil nás táta. Automaticky jsem Dana sevřela pevněji v náruči.

„Méďo, musím jít.“

„Ne.“

„Nebuď vlkodlak, já ti budu volat a psát a budu mít sebou notebook. Nedělej mi to těžší, než už to je. Prosím, dej mi sílu, sestřičko,“ šeptal. Na tvář mi spadla mokrá kapka. To byla ta správná poslední kapka. Pustila jsem stavidla naplno. Stáli jsme tam a brečeli si navzájem do oblečení. Tedy já mu brečela do košile, kdežto on mně do vlasů. Když ho teď pustím, zmizí na bůhvíjak dlouho. Nikoho tu nemám! Budu sama!

Ohlídám ti Pearl, když ty dáš pozor na Chrise, navrhla jsem.

***

Platí, souhlasil jsem a spolkl nový příval slz. Tohle nebyla moje velká prostořeká ségra. Byla to malá sestřička. Malý medvídek, který byl celý z porcelánu. Bál jsem se ji pustit, aby se neroztříštila na milion kousíčků. Bál jsem se jí pustit, abych se nerozsypal na milion kousíčků. Když jsem ji od sebe odtáhl, bylo to, jako bych si vyrval žaludek. Hanny sklopila hlavu a utřela si oči a nos.

„Koukej, dobytku, na tu košili. Jdi se převléct,“ sykla a začala se smát.

„Dík,“ odfrkl jsem si a sám si do ní otřel oči. Stáhl jsem si ji a strčil do podpaží. Hanny vykulila oči v jakémsi návalu a rozeběhla se ke skříni.

„Na,“ podávala mi novou a čistou. Byla její, ale díky jejímu pohlavnímu úletu byla pánská. Čuchl jsem si k ní. Voněla mojí sestřičkou. Hanny mi vyrvala tu umolousanou a smotala si ji do náruče. Oči se mi opět zalily slzami. Přešel jsem k jejímu toaletnímu stolku a vzal malou lahvičku do ruky. Její voňavka. Dostala ji ode mě k loňským Vánocům. Každý rok jsem jí dával tu samou. Milovala ji. Několikrát jsem stříkl na košili a sevřel ji stejně, jako ona v náruči.

Hanny se opět rozvzlykala.

„Nebudu ji prát,“ mrkl jsem na ni přes sklo v očích.

„Dobytku,“ zasmála se a nepřestávala brečet. „Vždyť já taky ne,“ dodala.

„Až vyčichne, vrátím se, jo?“ slíbil jsem.

„I kdyby nevyčichla, tak se vrať!“ panikařila.

„Rozmyslím si to,“ mrkl jsem na ni a naposled ji políbil. Tak, jak bratr líbá sestřičku. Krátce a láskyplně. Zabořila mi hlavu do trička, které jsem měl původně pod košilí. Tohle nezvládnu! Skučel jsem v duchu.

Ve dveřích se objevila Bella a odtáhla ode mě Hanny. Smotala si ji do náruče a láskyplně se na mě usmála.

„Tak utíkej, cestovateli. Brzy najdi cestu domů,“ prosila. Smutně jsem kývl. Naposledy natáhl ruku na Hanny a přejel jí prsty ve vlasech. Trhaně jsem se nadechl a potlačil nový příval slz. Musel jsem jít. Rychle.

Hned.

Tak se měj, Méďo…

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

Kristiana

33)  Kristiana (05.05.2011 19:08)

:'-( Dojemné a Leaving on a jet plane k tomu dokonale sedla

32)  Anna43474 (19.04.2011 19:32)

No to né, jak´s mě mohla takhle... Vrr :'-( :'-( :'-(
Výměna košilí :'-( :'-( :'-(
TKSATVO

Yasmini

31)  Yasmini (03.01.2011 21:45)

Sakra, ty to napíšeš tak dojemně a ještě k tomu ta písnička. To je moc i na mě. A to jsem cynik k pohledání.
:'-( :'-( :'-(

Amisha

30)  Amisha (26.10.2010 07:33)

Noo a tohle bylo co?:'-(

29)  Lejla (02.10.2010 00:23)

tAKY FNUKAM

28)  Alorenie (28.09.2010 14:29)

Ňuňá...:'-( :'-( :'-( :'-( To je tak smutné :) Oni jsou tak sladcí :)

Elizabeth

27)  Elizabeth (24.09.2010 14:15)

Je moc hezký, jak se mají rádi a loučení je zas strašně moc smutný. Doufám, že se vrátí, co nejdřív a všechno se urovná. Hannah bez Dannyho... Danny bez Médi... to prostě nejde :'-( :'-( :'-( :'-(
V každém případě budu netrpělivě čekat na další kapitolku, protože píšeš moc čtivě a krásně

Lenka

26)  Lenka (24.09.2010 11:01)

Skvělý.

krista81

25)  krista81 (23.09.2010 23:29)

To je táááák smutný, ale krásně napsaný to loučení - snad se vrátí brzo :( :( :(
a jsem ráda, že Hanny je zase hmotná

Marketa

24)  Marketa (23.09.2010 22:41)

:'-( :'-( :'-( :'-( :'-( :'-(

23)   (23.09.2010 21:56)

Moc krásný !

Stelletta

22)  Stelletta (23.09.2010 21:51)

Tak teĎ jsme poprvé měla na krajíčku. Moc mě to dojalo. Krásně si to popsala. TO jejich loučení. Božínku. Ty mě dostáváš do kolen.

P.S. Doufám, že Danny promluví Chrisovi do duše.

eElis

21)  eElis (23.09.2010 21:44)

To bylo tak dojemný, brečím tu jako malá holka:'-( :'-( Jen doufám, že si jim tu cestu do Evropy nějak nezkomplikovala, ale v to asi doufat nemůžu co???

semiska

20)  semiska (23.09.2010 21:37)

Moc krásný a dojemný. Brečím u toho jako želvička:'-( :'-( :'-( CO mi to děláš? Ať pěkně zůstanou oba doma, oba si to vyřeší s holkama a Hanny s Chrisem a bude!!!

19)  Zuzka (23.09.2010 21:36)

:'-( :'-( :'-( :'-( to byla kapitolka jen je (nás) netrap moc dlouho, nebuď vlkodlak

milica

18)  milica (23.09.2010 21:26)

Nádhera, ještě teď brečím. Miluju tvoje povídky. Je to nádhera a hlavně to není co kdyby, ale pokračování stmívání a to je na tom to nejkrásnější

17)  mary (23.09.2010 21:21)

oh, to byl doják :'-(

SarkaS

16)  SarkaS (23.09.2010 21:07)

Áááá co mi to děláte holky? Já tu bulím jako málá. To bylo tak... já nevím jak to říct. Něco mezi dojemným a smutným, ale správné slovo ještě nikdo nevymyslel... Neuvěřitelná kapitola, jen doufám, že se to teď trochu urovná a hlavně že se těm dvěma v Evropě nic nestane. Ale to se mi asi nesplni co?

15)  nathalia (23.09.2010 20:56)

Jejda... to bylo smutne :D
Ale ta nadavka NEBUD VLKODLAK me fakt dostala :D :D

Texie

14)  Texie (23.09.2010 20:48)

Oh můj Bože! To bylo neuvěřitelný. Povídka, kapitola, každá větička i slovo. Hltala jsem to, že jsem ani na záchod nešla. Opravdu se nešlo odtrhnout. Nemít kapesníky hned vedle monitoru, tak mám teď i nudli až nad desku stolu .
Tak prosím, moc hezky a klečím skoro na kolenou, o další kousek.

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek