Sekce

Galerie

/gallery/96474.jpg

Tato kapitolka vznikla v pozdních večerních hodinách na Štědrý den a byla dokončena dneska na První svátek vánoční. Měla jsem plodné dny :-D Tahle kapitolka je nejdelší pohled Belly, který kdy vzniknul, takže si toho važte ;-) Mějte se krásně a přeju Vám všem krásný zbytek Vánoc. Vaše semiška =)

26.

Pohled Belly:

„Edwarde,“ vydechla jsem a na víc se nezmohla. Jen jsem ho objala a zabořila svoji hlavu do jeho jamky od klíční kosti.


V Edwardově objetí jsem se uklidňovala poměrně dlouho. Byla jsem strašně vyšokovaná, že jsem ztratila řeč.

„Miláčku, šššš, to bude dobré. Copak se ti stalo? Na něco sis vzpomněla? Chceš mi to říct?“ vyptával se mě Edward a já prostě mlčela. Moc jsem mu chtěla odpovědět, ale nešlo to. Edward mě choval v náručí jako miminko a konejšil mě. Po delší době jsem byla natolik klidná, že jsem konečně popadla dech a mohla promluvit.

„Ono to zase přišlo. Byla jsem v nějakém domě, v kuchyni. Slyšela jsem hlasy. Vešla jsem do té místnosti a tam byl nějaký muž se ženou. Spíš se hádali, než aby vedli normální rozhovor. Měli dceru. O ní byla ta rozprávka. Něco provedla. Ta žena ji zavolala, aby šla dolů. A když jsem se podívala, kdo jde dolů, málem jsem sebou švihla.“ Poslední slova už jsem jen šeptala.

„Kdo to byl?“ ptal se Edward zvědavě.

„Já,“ šeptla jsem. Nevěřícně na mě hleděl. Byl také v šoku, ale ne tak velkém jako já. Jeho stisk objetí přitvrdil a začal mě zase chlácholit.

„Takže si spatřila své rodiče?“ Kývla jsem pomalu v jeho náručí.

„Jak se jmenují? Teda spíš jmenovali.“

„Renée a Charlie Swanovi. Já Isabella, Bella, Swanová,“ šeptala jsem a plakala.

Tišil mé štkaní. Byl tu pro mě. Po tomto zážitku zmatenou a zároveň hluboko v duši šťastnou. Uklidňoval mě a já ho za to milovala. Byl to přítel a zároveň partner. Moje opora na všechno zlé i dobré. Záchranné stéblo, kterého se tonoucí chytá. Nemohla jsem si vybrat lepšího partnera a možná, kdo ví, i budoucího manžela?

Jak jsem byla zahloubaná do sebe, pocítila jsem na čele malé motýlí políbení, jako když vás políbí maminka na dobrou noc. Obrátila jsem hlavu z jeho hrudi k jeho obličeji a nepatrně a nesměle se pousmála. Edward vykouzlil svůj oslnivý úsměv a políbil mě. Krásně, něžně, dlouze. V tomto polibku se odrážela jeho láska ke mně, vroucná, oddaná, nesmělá a zároveň plná touhy, odhodlání a vášně. I když polibek nabíral na intenzitě, pořád byl něžný a velmi láskyplný. Svými prsty jsem se mu proplétala ve vlasech a ty jeho mi sjížděly ze zad až k bokům a zadečku. Hladil mě a občas mi na zádech udělal uklidňující kroužky. Tato chvíle byla nádherná. Zpívali kolem nás ptáci, šuměla zde voda z nedalekého potůčku, z květu na květ tu přelétali čmeláci a včelky. Nádherný letní den.

Po polibku jsme jen tak leželi na od teď naší louce, dívali se do očí a drželi se za ruce.


„Jak jsi to myslel s tím volnem?“ prolomila jsem ticho.

„Emmett vytopil školu, takže od zítřka až do neděle můžeme být jen spolu. I když si nás Alice utrhne na sobotní nakupování...“ povdechl si.

„No, snad to nějak přežijeme. Při nejhorším se někam vytratíme a uděláme si hezké odpoledne, co ty na to?“

„Jsme rád, že mám tak skvělou a chytrou přítelkyni. Jsi báječná. Už jsem ti dneska řekl, jak strašně moc tě miluju?“

„Ehm, ne?“ Laškovně jsem povytáhla nahoru pravé obočí.

„Tak ti to říkám teď: miluju tě,“ a následně na to mě políbil.

„Jak s to vlastně Emmovi povedlo vytopit tu školu?“ ptala jsem se zvědavě.

Vyprávěl mi o pokusech Emmetta poštvání Jessiky proti němu, jak se mu to moc nepovedlo, jak můj milý zuřil a Emm to málem schytal, jak vzal Emmett zneškodnění Jessiky skoro doslova, jeho zběsilé přilítnutí do školní jídelny a následné zatopení školy. Co se dělo doma, to už jsem vyslechla.

„Téda, neměla bych žárlit náhodou na tu Jessiku? Ví se ve škole vůbec, že existuju?“

„Nemáš vůbec proč žárlit, lásko. Jessika se mě snaží sbalit už od prvního dne, co jsme tady nastoupili do školy. Někdy mě i fascinovalo, co všechno dokázala vymyslet, i když jsem to věděl dopředu díky jejím myšlenkám. Dneska její snažení o svůdné pohledy a pozdravy byly opravdu ubohé. Počkej, až nastoupíš s námi do školy po letních prázdninách, to bude teprve poprask,“ smál se Edward.

„Takže o mně ve škole nikdo neví, že?“ Záporně zakroutil hlavou.

„No, tak to bude teda senzace. Já a středem pozornosti? Já zešílím v ten osudný okamžik. Nikdy jsme nebyla ráda středem pozornosti a vy mě uvrhnete do jámy lvové. To vám pěkně děkuju,“ urazila jsem se jen tak na oko.

„Uvidíš, že to nebude tak zlé,“ chlácholil mě, „Jen mi tě všichni budou závidět a já je budu chtít za jejich myšlenky pozabíjet, jinak celkem nic vzrušujícího pro tebe.“

„Tak to si mě skvěle uklidnil. Můj kluk a vraždící monstrum, supééér!“ vykřikla jsem a smála se na celé kolo.

„Jen si ze mě utahuj, ty ještěrko. Však si taky užiješ svý...“ A mně v tu chvíli sklaplo.

„Ale pomůžeš mi, viď? Nenecháš mě v tom samotnou, že ne?“ prosila jsem ho a dělala na něj psí oči.

„No, uvidíme...“ Tvářil se všelijak. Nakonec se ale usmál.

„To víš, že ne. To bych byl proti sám sobě. A navíc, to bych, ti lásko, přece neudělal,“ utěšoval mě. Copak já vím, co se to v jeho hlavičce rojí za nápady? Já mu do ní nevidím. On do ostatních vidí, jen do té mé ne, což je skvělé, protože by všechna překvapení věděl dřív, a to já nechci. Však to někdo nad námi zařídil přesně tak, jak to má být.

Edward si mě zkoumavě prohlížel jako vždy, když jsem nad něčím přemýšlela a jemu to zůstávalo utajeno.

„Já se z tebe zblázním, “ hořekoval.

„Copak?“ ptala jsem se ho nevinně.

„Však ty moc dobře víš co. Ani nevíš, jak rád bych věděl, o čem přemýšlíš. Co bych za to dal...“ stěžoval si.

„Nic důležitého. Snad jen... “ odmlčela jsem se.

„No, povídej, “ pobídl mě.

„Myslíš, že by se dalo někde zjistit něco o mých rodičích? Nevím, třeba na internetu nebo v nějakém archívu či matrice?“

„Tak určitě by se to dalo nějak prozkoumat.“

„Moc ráda bych chtěla o své původní rodině, o sobě, rodičích, třeba i příbuzných něco vědět. Šlo by to nějak zařídit?“ tázavě jsem se na něj podívala.

„Jednoduché to asi nebude, protože tě nejspíš prohlásili za nezvěstnou. A jistě by je trefil šlak, kdybys tam přišla, řekla své jméno a chtěla po nich nějaké dokumenty o Swanových, kde by tě pak poznali podle přiložené fotky v dokumentech.“

„To my je jasné, ty jeden chytráku...“ čertila jsem se. Blbá nejsem a blondýna tuplem ne.

„Já vím, že blondýna nejsi. Jen tohle neříkej před Rosalií,“ šeptnul mi.

„Co? Jak víš, co jsem si teďka myslela? Vždyť mi číst myšlenky nemůžeš!“ Tak tohle byla podpásovka.

„Jis roztomilá, když se naštveš a čertíš se. Neslyším tvé myšlenky, ale jak si byla rozrušená, přeci jen lehce jsem něco zaslechl. Jako by se něco odkrylo a já slyšel: „... nejsem blondýna“.“

Tak to bylo teda něco.

„Myslíš, že mi někdy budeš moci číst moje myšlenky normálně?“ Záporně zavrtěl hlavou.

Uff... Oddychla jsem si. Zářivě jsem se na něj usmála.

„Aspoň si budu moct myslet cokoliv a ty na to nepřijdeš,“ vyplázla jsem na něj jazyk.

„No jo, no, co nadělám?“ vzdychl rezignací.

Pošťuchovali jsme se dlouho, dokud se nezačlo stmívat. Zvedli jsme se a společně běželi domů.

Emmett opravdu bydlel v pokoji pro hosty. Rose se nesmilovala. Emmett byl jako hromádka neštěstí. Nevymýšlel žádné legrácky, vtípky ani žertíky. Bylo mi ho malinko líto, ale trest byl trest. Dala jsem si sprchu a navlékla na sebe něco titěrného od Alice. Copak nemůžu mít nějaké skvělé a pohodlné bláznivé pyžámko na válení se v posteli?

„Ne, ani omylem,“ ozvalo se přes zeď.

Ach jo, asi si jedno propašuju z nákupů, co jsou v sobotu.

„Na to zapomeň!“

Vylezla jsem z koupelny v županu. Tady se fakticky nic neutají.

„Alice, ke mně. Okamžitě!“ vřískla jsem. Dotyčná tu byla v cukuletu.

„Já si nechci v těhle oblečkách připadat jako, ehmm, šlapka či nějaká taková laciná, no, však víš. Chci mít hezké pohodlně tričko a tepláky, něco obyčejného,“ stěžovala jsem si jí.

„Dobře, uznávám, tohle je moc, ale netušíš, jak se mému bráškovi líbí, i když by ti to asi nepřiznal.“

Za dveřmi se ozvalo Edwardovo zavrčení.

„Tak vidíš, němý souhlas,“ zasmála se Alice. Druhé zavrčení a o něco hlasitější.

„A nemyslíš, že bych si o tom, co si chci vzít na sebe, chtěla rozhodovat sama?“ Alice byla úplně paf.

„C-c-c-cóóó? Tt-t-to jako m-m-myslíš vážně?“

„Jo. Jako neříkám, že se mi tvé kousky oblečení nelíbí, ale někdy je méně více. Dneska se prostě cítím na obyčejné tílko a volné tepláky. Až budu chtít svádět Edwarda, přijdu si pro něco odvážnějšího, ju?“ snažila jsem se Alici utěšit.

„Jsi skvělá ségra, víš to? Jen občas štveš,“ mrkla na mě a objala mě.

„Ty taky nejsi ségra k zahození,“ smála jsem se.

„Tak já ti dám něco jiného, pojď ke mně,“ táhla mě za ruku k sobě do pokoje. Na chodbě jsme minuly Edwarda, který při pohledu na mě vykulil oči a měl co dělal sám se sebou. Jednak - aby se nevrhl na mě, druhak - aby nezaškrtil Alici.

„Bráško, klídek. Vrátím ti ji za pár vteřin,“ uchichtla se a zmizely jsme u ní v pokoji.

Posadila mě na postel a začala se přehrabovat ve své skříni. Po chvilce vytáhla spodní prádlo, jedno červené saténové tílko se širokými ramínky a černé tříčtvrťáky.

„To je přesně ono, to jsem měla na mysli,“ zajásala jsem a objala Alici. Alice zářila štěstím a spokojeností.

„Nechtěli byste nám s Edwardem něco říct?“ ptala se mě a rengenovala mě pohledem.

„Spíš zítra ráno, jo? Já se na to teďka moc necítím. Nevadí? Chci to říci všem na jednou. “

„Dobře, nechám si to pro sebe. Už jdi, nebo se Edward zblázní. Kryju si myšlenky čínštinou, takže je pěkně nervózní. A to s myšlenkama chci, abyste řekli taky. Možná bychom ti mohli nějak pomoci, teda spíš Carlisle.“

„Alice, děkuju za všechno,“ líbla jsem ji na tvář a odešla.

Jen co jsem vylezla z pokoje, někdo mě čapnul a rychlostí blesku odtáhl do pokoje. Když mě pan Záhadný postavil do pokoje, už nebyl tajemným únoscem. Byl to můj bronzovlasý anděl.

„Ty jeden...“ Ani jsem to nedořekla a drtil mé rty těmi svými.

„Copak se děje?“ vydechla jsem pod jeho nátlakem.

„Odměna,“ culil se na mě.

„Čím jsem si to zasloužila?“ divila jsem se.

„To je za Alici, a tohle,“ obdařil mě dalším vášnivým polibkem, „je za to, že jsem si nemohl vybrat líp.“

„Miluju tě.“

„A já tebe.“

„Kde to jsme?“ ptala jsem se zvědavě.

„Vítej v mém skromném království.“

Jeho pokoj nebyl obrovský, spíše menší. Jednu stěnu zdobila knihovna plná knih, druhou obrazy krajin a polička s cédéčky. V rohu stála béžová pohovka, na které se povalovaly dva polštáře, jeden modrý a druhý bílý. Koberec měl barvu hnědou. Poslední stěna byla prosklená s dveřmi na menší balkón s lavičkou. Jeho pokoj byl překrásný.

„Tvé království je stejně tak krásné jako ty sám.“ Usmál se. Jeho mužské ego bylo zřejmě potěšeno.

„Jsem moc rád, že se ti u mě líbí. Máš plán na dnešní večer?“ Zvědavka moje, hihi.

„O něčem bych věděla,“ řekla jsem mu tajemně.

„A co se skrývá pod pojmem něco?“

„Co třeba tvoje knihovna?“ Nechápavě na mě hleděl.

Přešla jsem k jeho knihovně, prohlížela si všechna díla, až jsem sáhla po jednom svazku her od Shakespeara.

„Ty máš všechny jeho hry?“ Přikývl. Svazek, co jsem vybrala, byly komedie. Navrhla jsem mu, že bychom si mohli číst. Vybrala jsem hru Zkrocení zlé ženy. Edward uměl celou hru nazpaměť, takže nebyl problém si ji jakoby hrát. Já jsem četla všechny ženské role a on odříkával všechny mužské. Nasmáli jsme se u toho. Seděli jsme u toho na pohovce, přesněji Edward seděl a já ležela svou hlavou jemu na klíně. Edward mě hladil po vlasech a láskyplně mě pozoroval při čtení. Když zrovna neodříkával své role, rozptyloval mě při čtení těch mých, holomek jeden. Párkrát jsem se po něm ohnala knížkou, ale byl rychlejší, sebral mi ji a jako správný drzoun mě v nekontrolované chvíli políbil, šašek jeden. Takhle krásně a neobvykle jsme strávili celou noc až do svítání.


předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

Lipi4

8)  Lipi4 (11.04.2011 23:41)

Zlatíčko , krásná a jedinečná kapitolka .... Úžasná reakce Belly na obleček od Alice a to řešení:D :D :D ... letím dál

semiska

7)  semiska (27.02.2011 22:23)

Mysterko, děkuju za komentík. Njn, to víš i Edward má občas své choutky... :D

Mystery

6)  Mystery (26.02.2011 22:27)

Isabella Swanová. A je to tady! Žejo? Teď to odstartuje! Hledání! Já to tuším! Já to vím!!! (Mýlím se moc? )

Tak, a teď s dovolením...
Ááááách!!!
Utěšování v Edwardově náručí -
"„A co se skrývá pod pojmem něco?“" - Edwarde, ty zvrhlíku! -
A Edward jako herec -

5)  Ashley (17.01.2011 20:06)

taková idylka!!! hmm, taky bych si dala;)

Janeba

4)  Janeba (10.01.2011 11:36)

:) Pěkné Semiško, další vydařený dílek! Už se nemůžu dočkat, až se o sobě dozví mnohem víc! Díky!

mima19974

3)  mima19974 (26.12.2010 15:54)

:D :p

2)  hellokitty (26.12.2010 13:29)

Eleanor

1)  Eleanor (26.12.2010 09:35)

Jé, to je tak příjemné si přečíst něco pohodového takhle po ránu. Napsala si nám to moc hezky

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek