Sekce

Galerie

/gallery/Love.jpg

Co se děje s Jacobem?

Seznámení s Jasperem.

Patten, březen 1986

Domů jsem chodíval až pozdě odpoledne. Nespěchal jsem tam. Vlastně jsem nevěděl, jestli ten malý, zpustlý byt mohu považovat za domov. Čtyři prázdné stěny. Samota. Napadlo mě, že bych si mohl koupit třeba akvárium. Už mě nebavilo ani sledování zápasů v televizi. Dřív jsem to bral jako svůj odpočinek. Chvíli, která patřila jen mně. Ale proč mít chvíle jen pro sebe, když celý život patří jen mně.

Posadil jsem se do křesla a otevřel si pivo. Pár okamžiků jsem uvažoval s dálkovým ovladačem v ruce, s jakým pořadem strávím svůj večer. Než jsem stihl zmáčknout černé tlačítko s dvojkou, rozezvonil se telefon.

„Swan.“ Pomalu jsem se začal zvedat. Předpokládal jsem, že mě volají do služby.

„Charlie!“ Ten ženský hlas mě donutil, abych se zase posadil. Poznal jsem ji okamžitě. Renée. Překvapilo mě to. Byl jsem si jistý, že jsem jí na sebe nedal nové číslo. Neviděl jsem důvod, proč bychom se měli ještě někdy kontaktovat. Nerozešli jsme se ve zlém, ale ani v dobrém. Žádné věty o budoucím přátelství jsme si nevyměnili.

„Ahoj.“ Čekal jsem, že budu mít radost, že mi volá, ale necítil jsem nic. „Co potřebuješ?“

„Charlie… Já… Ty.“ Hlasitě se rozvzlykala.

„Renée, uklidni se a řekni mi, proč voláš.“ Zněl jsem tak cize a chladně. Nepoznával jsem se.

„Budeme mít dítě, Charlie.“ Vysoukala ze sebe, než se poddala dalšímu záchvatu pláče.

„Po mně chceš co?“ Nevěřil jsem tomu, že by se z nás mohla stát šťastná rodinka. Dala mi až příliš najevo, co si o mně a našem společném životě myslí. Ale díky dítěti bychom se mohli aspoň občas vidět.

„Nemůžu to dítě vychovávat.“

„Proč?“ Bylo to vlastně jedno. Ale chtěl jsem to vědět.

„Našla jsem si nového přítele. Nemůžu s ním vychovávat naše dítě… On je mladší.“

Několikrát jsem se musel zhluboka nadechnout, než jsem se uklidnit natolik, abych jí mohl odpovědět. „Jak si to představuješ?“

„Jsem v šestém měsíci. Porodím tady a pak ti ho přivezu. Nebudu ho chtít vídat a ráda bych, abys po mně také nic nechtěl.“ Posledních několik slov skoro šeptala.

„Ho? Budeme mít syna?“

„Ty budeš mít syna, Charlie.“ Uzemnila mě. Došlo mi to. Nic se nezmění. Jen už nebudu sám.

 

Říjen 2006 Seattle

Charlie

„Ahoj, Charlie.“ S neuvěřitelnou lehkostí se vytáhla do okna. Znovu se ocitla v mém pokoji. Čas se najednou zastavil a rychle se vydal směrem zpět. Znovu mi bylo dvacet pět. Miloval jsem ji. Chtěl jsem s ní strávit zbytek života. Ale pak jsem z útrob domu zaslechl hlasy Belly a Jacob. Vrátil jsem se do reality. Bylo mi čtyřicet a měl jsem dvě dospělé děti. Kdežto ona… Jí bude věčně jen dvacet šest. Nikdy více.

„Co tu děláš?“ Nechtěl jsem se jí ptát hned. I po těch letech byly ty rány čerstvé. Bál jsem se toho, co by mohla udělat. Nerad jsem si to připouštěl, ale doufal jsem, že se už nikdy neuvidíme. Příliš mnoho věcí se mohlo její přítomností dát do pohybu a zkazit.

„Nevěděla jsem, že tu budeš.“ Ale tak rychle uhnula pohledem, že jsem jí nevěřil. Rozhlížela se po pokoji. Když uviděla krabici s fotkami, tak se usmála. Natáhla prsty a jemně je pohladila.

„Bydlíme tu už skoro deset let. Dělám detektiva.“ Jako by ji to mohlo zajímat.

„Takže jsi povýšil.“ Vypadala, že z toho má opravdu radost. Na tváři se jí objevil ten úsměv, který jsem znal už z kavárny. Ten, který mi působil zástavu dechu.

„To je vedlejší, Esmé. Chceš si ji odvést?“

„Ne,“ dotkla se mé ruky. Cítil jsem její ledový chlad. Tak to ale bylo v pořádku. „Jen se s ní seznámím. Mám novou rodinu,“ sklopila oči. „Děti, manžela.“

Ulevilo se mi. Tak hrozně moc se mi ulevilo. „Jsem rád, že jsi dokázala jít dál. Vaše děti?“ Věděl jsem, že upírky nemohou mít děti.

„Jsou stejné jako já. Akorát jsou mladší. Ujali jsme se jich. Jsme rodina. Zatím tu je se mnou jen Jasper a ostatní možná přijedou časem.“

„A tvůj manžel?“ Proč jsem se chtěl dobrovolně mučit? Proč jsem chtěl vědět o muži, který ji získal pro sebe… Na celý zbytek věčnosti.

„Carlisle.“ Zašeptala. „Přijede až později.“

„Ten Carlisle?“ Tušil jsem, že to bude on. Jeho jméno jsem znal. Jeho jsem znal. Patřil do té části života, na kterou jsem nevzpomínal rád.

„Pomohl mi srovnat se s tím, co se ze mě stalo.“

„Nemusíš se přede mnou obhajovat, Esmé.“ Nepatřila mi. Nikdy mi nepatřila a o to méně dnes. Nic na tom nemohlo změnit ani to, že jsem ji miloval. Miloval jsem ji celé ty dlouhé roky. Další důvod, proč jsem doufal, že už ji neuvidím.

 

Bella

Ráno jsem se probudila se skvělou náladou a pak mi zrak sklouzl ke žluté květině. Kdo mi ji tam mohl dát. A hlavně proč? Nezlobila jsem se. Zbožňovala jsem gerbery. Kdo všechno to věděl? Jacob a táta. Proč by mi v noci dávali na okno kytku? Pak mi něco došlo.

Vylétla jsem z postele, v běhu sebrala z věšáku župan a v běhu rozrazila dveře do bratrova pokoje. „Co jsem ti udělala!“ Nebyla to otázka jen zvolání. Strhla jsem z něj deku.

Posadil se a nechápavě se na mě díval. Většinou jsme se nehádali a neprali. Ani jako děti.

„S kým ses na mě domluvil?“

„Co?“ Mnul si oči a viditelně nechápal, co po něm chci.

„Ta žlutá kytka na mém okně. Ty řeči o úchylech, které si vedl včera večer. Chtěl jsi mě jen vystrašit. Ale to ti neprojde, Jacobe. Už nejsem malá holka, která ti na všechno skočí.“

Pomalu se mu vyjasnila tvář, jak mu došlo, o čem mluvím. „Bello, já ti žádnou kytku nedal.“

„Táta to byl těžko a nikdo jiný neví, že mám ráda gerbery.“ I když to nebyla pravda, ale ten, co to věděl, už nežil. Ale předtím… Nosil mi je často. K narozeninám, svátku i jen tak pro radost. Prudce jsem zatřásla hlavou, ale to už se mi do očí začaly tlačit slzy. Jacob se jemně dotkl mé ruky.

„Promiň.“ Ocitla jsem se v jeho medvědím objetí.

„Kdy jsi tak vyrostl?“ Kuňkla jsem do jeho trička a nemyslela tím jen jeho velikost.

„Přijdeme na to, kdo ti tam tu kytky dal.“

„Díky,“ zamumlala jsem. Přitáhl si mě ještě blíž. Došlo mi, proč to dělá. Edward mu taky chyběl. Byl to jeho nejlepší kamarád.

 

„Neměli bychom se jít seznamovat?“ Navrhl Jake při cestě do garáže pro auto. Hlavou pokynul směrem k sousedům.

„Jak to myslíš?“

„Je tu novej,“ hodil svůj batoh na zadní sedačku a bouchl dveřmi víc, než musel.. „Odvezeme ho do školy, uděláme si plusové body…“

„Pozveme se na večeři, vyjíme jim ledničku,“ dokončila jsem za něj. Nebylo fér si z něho kvůli tomu utahovat, ale nemohla jsem jinak. Jeho žravost byla neskutečná.

Ohrnul nos. „Nemůžu za to, že jsem ve vývinu.“ Odsekl. Opravdu na mě zvýšil hlas. To mě překvapilo. Nikdy dřív to nedělal. Uvědomil si to a lekl se snad ještě víc než já. „Prostě jsem velkej, tak víc jím.“

Zvedla jsem ruce. „Promiň.“ Sedla jsem si na místo spolujezdce, abych mu dokázala, že mi to je líto.

Spokojeně se zasunul za volant a vyjel ze vrat. Před sousedním domem stál nejspíš Jasper. Vysoký, pohledný blonďák a šklebil se do deště.

„Zastav.“ Navrhla jsem Jacobovi a stočila okýnko. „Hej.“

Otočil se, jak zkoumal, jestli volám opravdu jeho.

Kývla jsem a počkala, až přijde blíž. „Nechceš se svézt?“ Po pohledu na jeho překvapený obličej jsem mu vysvětlila, že máme v ročníku jednu děsnou drbnu, která si o něm už pár věcí zjistila.

„Díky,“ sedl do auta za mě. Na chvíli se zarazil. Vypadal, že ho něco hodně překvapilo. „Jsem Jasper, ale to už asi víte.“

„Já Bella a tohle můj bráška Jacob.“ Čekala jsem, že se nějak Jake projeví, ale on jen zařezaně mlčel a drtil ve svých rukách volant.

Za cestu do školy jsem od Jaspera zjistila, že se přistěhoval se svou mámou. Většinou jsem mluvila já. On jen odpovídal. Dozvěděla jsem se, že ještě pár sourozenců, ale ti zůstali ještě v jejich starém domě s otcem. Prý přijedou až později. Jake za celou cestu nepromluvil.

„Díky za svezení. Uvidíme se.“ Rozloučil se Jasper, když jsme zastavili před kampusem. Vystoupil příliš rychle.

Otočila jsem se na Jacoba, který se nepokrytě šklebil. Chtěla jsem mu vyhubovat za jeho chování, ale on se jen chytl za nos. „Fuj. Cítilas to? Co používá za vůni? Chupa chups?“

„Jaku?“

„No co? Neříkej, že jsi to necítila?“

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Jalle

11)  Jalle (04.01.2013 10:44)

Chupa chups takže Edward, najlepší Jakov kamoš

Michangela

10)  Michangela (14.01.2011 19:08)

Jeden chlapec ve vývinu a ještě mu sladce smrdí nový soused? Co si o tom bude myslet dotyčný a dotčený mladík? Snad se bude brzo pokračovat.

9)  AMO (30.12.2010 16:04)

Dnešek je prostě plný dárků... nejdříve jsem objevila Tvou vánoční povídku a teď jsem si přidala zbytek. Je to zase krásně zamotané a to proplouvání časem . Zase budu úplně rozpolcená a k slzičkám bude blíž, někdy i k smíchu, viz. Jacob a jeho žravost .
No nechám se unášet sněním

Gassie

8)  Gassie (26.12.2010 23:00)

Ambři, děkuji Taky musím před každým psaním číst předchozí kapitoly Kdyby tak byl čas...

ambra

7)  ambra (26.12.2010 17:48)

Gassie, ani Ti nebudu říkat, kolikrát jsem se vracela. Taková povídka by měla přibývat aspoň jednou týdně (to víš, můj lehce vybráklý mozek začíná být inkontinentní a neudrží extra mnoho iformací několik týdnů ). Nicméně jsem se zorientovala a úvodní Charlieho pasáž je napsaná naprosto neskutečně. Ne že by ta další nebyla, ale napsat lehce zahořklého chlapa středního věku tak uvěřitelně... Ty jeho trable a zklamání mě skoro zavalily. A z dalšího se mi začínají probírat motýlci, páč už by tam mohl někde být náš milý E.!!! Ovšem s Jacobem už je to asi jasný...
Gassie, fantazie!!!

Gassie

6)  Gassie (19.12.2010 21:12)

Děkuji za Vaše komentáře.
Jestli je Bella dcerou Esmé se dozvíte brzy.
Moc se omlouvám Renée za to, co jsem s ní udělala. Budhužel jsem z ní pro účely této povídky musela udělat takovou nezodpovědnou...

Nosska

5)  Nosska (19.12.2010 08:00)

Charleihoe mi moc líto, ten chlapvážně nemá v životě štěstí... Jo a ještě otázečka, vážně je Bells dcerou Esmé??? prosím, prosím další
*worchip*

Yasmini

4)  Yasmini (18.12.2010 23:44)

Sakra já chci chlapa co voní pol lízátku. Ale musel by být sladký a uvnitř chci žvejku. Jen by byla asi velká spotřeba :D:D:D:D
Dokonalé, propletené, jsem z toho Jelen. Jupí mám parohy. Jo to sem nepatří.
Je to perfektní. Hravé, lehké a poutavé. Krásně tím příběhem pluješ já už bych byla ztracena.

Y.

Evelyn

3)  Evelyn (18.12.2010 14:26)

Teda, Gassie, to je ale spletitý příběh
Tvoje Renné je neuvěřitelná, bohužel v tom špatném smyslu slova. Dát pryč dítě, aby nepřekáželo novému vztahu. Uf... Až z toho mám husinu.
A Esmé? To je velká záhada.
Bella a Edward, další bod, který je od teď ještě tajemnější.

Hanetka

2)  Hanetka (18.12.2010 13:51)

Tak a já chci další. To je otázek, na které mi chybí odpovědi? Co se stalo tehdy před lety? A je Bella dcera Esmé? Vypadá to, že jo. A co tehdy Carlisle, proč na něj Charlie nevzpomíná rád? A co ta Gerbera, dává ji tam ten kluk, "zabitý" na motorce? Že by Edward? Nebo někdo úplně jiný? Jujky.... Gassie, piš!

Carlie

1)  Carlie (18.12.2010 12:33)

Omg, tohle byla jedna rána na solar za druhou, Gassie!!!
„Ty budeš mít syna, Charlie.“
„Nemusíš se přede mnou obhajovat, Esmé.“ Nepatřila mi. :'-(
Gerberka od... Kde je, kde je... kdy se ukáže?
Bylo to svižné, napínavé, dramatické, vtipné!!!
„Pozveme se na večeři, vyjíme jim ledničku,“ dokončila jsem za něj.
Jacob, který potřebuje kolíček na nos :D
Tohle je čím dál spletitější, jsem v naprostém rauši!!!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek