Sekce

Galerie

/gallery/448.gif

Útok se nezdařil, ale nepřátelé nespí. Edward se o Bellu bojí. Bella udělá rozhodující krok dopředu a souhlasí s tím, že se seznámí s jeho rodiči.

„Naši přátelé to kompletně podělali,“ hlásil Ruben Elyn do telefonu. Stál s dalekohledem asi sto metrů od hromadné autonehody a celé to pozoroval.

 

„Cullen má auto na šrot, ale jinak se jim nic nestalo. Doufal jsem, že kdyby třeba auto vybuchlo a hořelo, že bychom se zbavili i jeho.“ Ruben tiše zaklel. To staré přísloví mělo pravdu: Jestli chceš, aby bylo něco uděláno pořádně, udělej to sám.

„Odvolej je,“ řekla Elyn. „Napadlo mě něco jiného. Nic komplikovaného, jednoduchý plán je vždy nejlepší. Zjistíme o té ženě něco víc. Pokud má s Cullenovými něco společného, využijeme ji proti nim.“

 

***

 

„Vidím, koho myslíš,“ řekl Edward, „ale jeho tvář zakrývá dalekohled a telefonuje. Vypadá, jakoby patřil k těm čumilům okolo.“

 

„Pozoruje,“ řekla Bella. „Pozoruje nás.“

 

„Cítíš jeho energii? Je stejná jako moje?“

 

„Ne, tvou nevnímám negativně. Jeho je silná, ale ne tolik jako tvoje, a běhá mi z něho mráz po zádech.“

 

V tom Edwarda zavolal jeden z policistů. Bella ho následovala. Místo nehody se pomalu vyprazdňovalo. Svědci podali výpověď a většině lidí se podařilo objet zdemolované volvo a pokračovat v cestě. Odtahová služba už odklidila trojici aut v levém pruhu a zprůchodnila aspoň částečně provoz na silnici. Další odtahové auto čekalo, až policisté uzavřou vyšetřování ohledně Edwardova auta. Musel nahlásit číslo pojištění, řidičský průkaz a podepsat hromadu papírů, než vrak konečně odvezli.

 

Uvolněnou silnicí se k nim dostala i Alice, která čekala, až se všechno vyřídí a budou moci odjet. Čas jim utíkal, protože celé je to zdrželo už hodinu.

 

Bella zjistila, že se už cítí lépe, žádný chlad, takže se ohlédla za podezřelým mužem, ale ten už byl i s autem pryč. Byla to náhoda?

 

Edward k ní přistoupil spolu s malou střapatou dívkou, kterou jí představil jako svou sestru Alici. Ta nadšením skoro nadskakovala, protože díky této nešťastné náhodě předběhla celou svou rodinu, a mohla se s dívkou, která učarovala jejímu bratrovi, seznámit jako první.

 

„Ahoj, já jsem Alice. Určitě budeme skvělé kamarádky,“ zašvitořila líbezným hláskem, na který reagoval Edward tichým zavrčením.

 

„Už bychom měli jet. Možná už nemáš chuť jet se mnou do hotelu, ale samotnou tě v chatě nemůžu nechat. Určitě už znají její polohu a sledovali nás, když jsme ji opouštěli. Byl bych radši, kdybys jela se mnou, ale Alice by tě mohla odvézt i k mým rodičům. U nich bys byla v bezpečí,“ navrhl Edward Belle a položil jí ruku kolem pasu.

 

K rodičům? To snad nemyslel vážně? Tak dobře se ještě neznali a zatím ani nevěděla, co za vztah mezi sebou mají. Už mu chtěla něco peprného odpovědět, když se mu podívala do očí a tam uviděla zranitelnost a touhu. Nic neřekl, ale jeho oči doufaly.

 

„Pojedu s tebou do hotelu,“ odpověděla a sklopila oči, aby neviděla, jak se jeho výraz mění ve vítězný. Alice se vědoucně usmívala, i když Bella nevěděla, proč. Zatím poznala dva z rodiny Cullenových a došla k názoru, že jsou oba divní. A ještě ke všemu upíři.

 

Bella byla příliš neklidná, aby jen vysedávala v Edwardově apartmánu, zatímco on pobíhal po celém hotelu a dohlížel na opravné práce. Poté, co se vykoupala a převlékla do věcí od Alice, vyčistila drobné ranky na rameni, zjistila, že nehodu přežila bez vážného zranění. Trochu ji pobolívalo rameno a záda, ale nechtěla se tomu poddávat. Vydala se proto na obchůzku s Edwardem. Sledovala ho na krok, ale do ničeho se nemíchala. Nakouknout za kulisy luxusního hotelu bylo fascinující. Celý ten podnik vřel. Než aby čekal, až se pojišťovna postará o posouzení škody, sám zavolal znalce, kteří všechno vyfotili, aby mohl začít s opravami co nejdříve.

 

Když se jednalo o hotel, byl neústupný. Všechno muselo být prvotřídní, od toaletního papíru až po povlečení. Jestliže se zápach z kouře nedal ze záclon odstranit, byly vyhozeny, stejně tak kilometry koberce.

 

Skoro všichni hosté byli přemístěni do druhého neporušeného křídla hotelu, takže se mohlo začít s opravami, aniž by byl narušen provoz hotelu. Jako první se opravily škody ve foyer, aby byly odstraněny jakékoliv stopy po požáru, jakoby ani žádný nebyl. Hosté a návštěvníci kasina nesměli být ve své zábavě ničím rušeni. Pověst byla v této branži důležitá.

 

Alice je brzy opustila s tím, že se musí vrátit do kasina. Při své obchůzce s Edwardem dorazili i do kasina, kde nic nepřipomínalo nešťastnou událost, která se tu stala předminulou noc. Hosté se bavili a utráceli. Někdy i vyhráli, ale Bella věděla, že v konečném důsledku vydělalo vždy kasino. V kasinu se znovu setkala s Alicí a ta ji seznámila se svým manželem Jasperem.

 

„Už jsi něco zjistil ohledně těch detektivů, Jazzi?“ zeptal se Edward svého bratra.

 

Jasper zvedl tázavě obočí a hodil pohledem po Belle, která spolu s Alicí stála vedle nich.

 

„Zajdu si na něco k jídlu,“ ledabyle prohodila Bella a už byla obrácená k východu, ale Edward ji zadržel. Nedbal na udivené pohledy svých sourozenců, přitáhl si ji do své náruče a políbil do vlasů.

 

„Nikam mi neuteč! Našel bych si tě! Bude lepší, když se vrátíš do apartmánu a něco si objednáš. Do restaurace může přijít kdokoliv a po tom útoku se bojím, co přijde jako další. Za chvíli přijdu za tebou.“ S těmito slovy ji postrčil směrem ke dveřím a nad rozzuřeným pohledem, kterým po něm Bella šlehla, se jen zasmál.

 

Když se od nich vzdalovala, to jak si rázně vykračovala, vypovídalo o jejím temperamentu.

 

„Je poněkud výbušná, ne?“ komentoval její odchod Jasper, který k tomu měl z první ruky i stav Belliných emocí.

 

„O Belle se bavit nebudeme. Dokud nebude připravena setkat se s celou rodinou, budete se od ní držet dál,“ usadil je Edward.

 

„Dobrá, ale nemůžeš ji před námi schovávat věčně. Co se týká těch detektivů, tak jsem zjistil, že tu byli na základě anonymního telefonátu. Zřejmě nám Ansara chtěli uškodit i tak, že nám hodí na krk pojišťovací podvod. Naštěstí byl závěr vyšetřování jednoznačný a případ uzavřeli. Domnívají se, že to volal sám žhář, aby na sebe upozornil.“

 

„V pořádku, aspoň o to se nemusíme starat. Dnes mám v úmyslu zavolat Volturiům a oznámit jim, že jsme se stali cílem útoku Ansara, ale budu se snažit zabránit tomu, aby se do toho míchali. Teď je tady nemůžeme potřebovat,“ oznámil Edward, který už se těšil, až bude zpátky s Bellou.

 

„Ještě nemáme přesnou částku, na kolik opravy přijdou, ale snad budou rezervy stačit a nedostaneme se do problémů,“ přemýšlela Alice nahlas. „Zatím jsem žádnou vizi neměla.“

 

„Ani nebudeš muset. Pokud se jedná o čísla, nemá Bellina schopnost konkurence. Když se jí zeptám, kolik budou opravy stát, řekne mi to na halíř přesně. Jdu se jí hned zeptat,“ a s těmito slovy je opustil, aniž by si všímal vědoucích úšklebků svých sourozenců, které ho provázely.

 

Bella se mezitím najedla v soukromí apartmánu. Myslela si, že hotelová suita bude neosobně zařízena, jako ostatně všechny suity, a proto ji překvapila velice příjemná atmosféra jednotlivých pokojů. Cítila zde stejnou ruku jako v chatě. Jednotlivé kusy nábytku byly luxusní, ale zároveň vytvářely dojem domova.

 

Edward vstoupil do apartmánu, a i když už zvenku slyšel tlukot jejího srdce, přesto si oddechl, když ji uviděl. Čím víc času uběhlo, co odešla, tím víc ho napadaly pochybnosti, jestli nevyužije příležitosti a neuteče. To, co řekl, myslel vážně. Kdyby utekla, našel by ji a přivedl zpátky. Ještě nebyl schopen pojmenovat potřebu, která ho k tomu hnala, ale nemínil proti ní bojovat. Bella patřila k němu a teď bylo na něm, aby o tom přesvědčil i ji.

 

Bella seděla v křesle a bosé nohy měla přehozené přes opěradlo. Bylo vidět, že se tam cítila dobře. Na břiše měla položený talíř a vidličkou v něm lovila poslední kousky zeleniny. Asi ji ještě držel vztek, protože dělala, že si ho nevšimla, i když stál přímo u ní. Ale jakmile jí sebral talíř, nasupeně vzhlédla.

 

„Musím ti říct, že tvůj autokratický přístup se mi vůbec nelíbí. Nejsem zvyklá přijímat rozkazy od nikoho!“ spustila na něj zhurta.

 

„Všiml jsem si,“ lakonicky poznamenal Edward a upíří rychlostí si Bellu nadhodil v náruči a vyměnil si s ní v křesle místo. Teď tam seděl on a Bellu mu seděla na klíně. Bella nestačila ani vypísknout. Když se nadechovala, aby mu pěkně od plic vynadala, umlčel ji tím, že přitiskl své rty na její. Symbolicky udeřila pěstičkou do jeho hrudi, ale jako projev urputného odporu by to nikdo neuznal. Chňapl po její ruce a uvěznil ji ve své velké dlani. Přitom ji nepřestával líbat. Bella mu zvláčněla v náruči a to byla pro něj nejvyšší odměna, protože to znamenalo, že mu důvěřuje. Když se od ní odtrhl, potěšil ho omámený výraz na její tváři.

 

„Ještě nějaké námitky?“

 

Bella usoudila, že tato otázka není hodna odpovědi. Místo toho se zeptala, jak pokračují opravy.

 

„Vypadá to dobře, ale bude to stát hromadu peněz. Rodina má nějaké rezervy, ale do příštího měsíce musíme mít připraveny peníze, které odvádíme vládcům. Potřeboval bych vědět přesnou sumu, kterou nakonec za opravy zaplatíme. Kolik myslíš, že to bude stát?“

 

„Hm, 365.094 dolarů a 60 centů,“ odpověděla mu s klidem Bella, aniž by nad tím přemýšlela.

 

„Děkuji,“ zašeptal jí do ucha. Pak si Edward povzdychl a zabořil obličej do jejích vlasů.

 

„Musím vyřídit jeden velmi důležitý hovor. Zavolám teď do Volterry a oznámím jim, co se stalo. Potřebuji, abys byla tiše jako pěna, protože upíři mají vynikající sluch. Rozumíš mi?“

 

„Ani nepípnu!“ ujistila ho Bella.

 

Edward stiskl číselnou předvolbu a na druhém konci se po chvíli ozval hlas Ara.

 

„Edwarde, jak příjemné překvapení! Dlouho jsme se neviděli. Kdybych byl podezřívavý, tak bych řekl, že se nám vyhýbáš.“

 

„Zdravím, Aro. Přejdu hned k věci. Byli jsme napadeni příslušníky Ansara. Založili v kasinu požár. Možná to mělo vypadat jako nehoda, nevím, ale žháře jsem dostihl a zabil dřív, než mohl nadělat nějaké větší škody. Situaci máme pod kontrolou.“

 

„Stále mě překvapuješ, Edwarde. Toto jsou velmi znepokojivé zprávy. Myslel jsem, že jsme se jich zbavili nadobro, nebo přinejmenším na dlouhou dobu. Pokud jste se stali terčem útoku, určitě se nejednalo o nějakého jednotlivce, ale vypadá to na větší skupinu. Pošlu za tebou pár upírů z gardy, musím přece plnit svou část dohody. Nemůžu si dovolit přijít o Cullenovic klan, jste mi všichni příliš drazí.“ Z Arových slov odkapával med i jed současně. Edward ho znal natolik dlouho, že mu bylo jasné, co tím Aro sleduje. Jeho rodina byl největší klan vegetariánů ve světě upírů a taky odváděli nejvíce peněz. Carlisle byl první vegetariánský upír a kdysi dávno dokonce žil ve Volteře a s Arem se přátelil. Ale toto přátelství bylo velmi nerovné a nedalo se na něj moc spoléhat.

 

Aro využije příležitosti a pošle někoho, aby jim pomohl s útočníky, ale zároveň je tak zkontroluje, pomyslel si Edward. Jindy by mu to až tak nevadilo, protože čas od času se u nich vždy někdo z Volterry objevil, ale teď tu byla Bella. Aro se o ní nesměl dozvědět!

 

„Dej nám pár dní, než zjistíme víc. Třeba je to jen zbytek Ansara, kteří přežili a chtějí se pomstít. Nemůže jich být moc, protože jinak by už otevřeně zaútočili. Není tajemstvím, kde máme sídlo, ale zatím jsme si ničeho podezřelého nevšimli. Dávku samozřejmě odvedeme bez problémů,“ snažil se zlehčit situaci Edward.

 

Arovi bylo jasné, že se Edward brání přítomnosti gardy v Las Vegas, které bylo jejich územím, ale neměl  důvod mu nedůvěřovat. Naopak, když došlo k pronásledování vegetariánů a tito se museli čím dál více bránit i jinak než diplomacií, kterou ovládal Carlisle, Edward převzal roli vůdce klanu a jako první uzavřel s Volterrou smlouvu o ochraně.

 

„Dobrá,“ svolil nakonec. „Dávám ti lhůtu týden na to, abys vypátral zbylé Ansara a zlikvidoval je, nebo mi nahlásil jejich sídlo a garda se o ně postará. Doufám, že bys kvůli své pýše neohrozil svou rodinu, Edwarde, to by mě velmi mrzelo.“ A s těmito slovy Aro položil.

 

„Vypadá to, že jsme jejich návštěvu o něco odložili, ale dlouho se vymlouvat nepůjde,“ oddechl si Edward. „Ještě zavolám Carlislovi a ostatním a řeknu jim, jak jsem se s Arem dohodl.“

 

Bella jen mávla rukou a dál se věnovala přepínání televize. Nic ji tam nezaujalo, ale napadlo ji, že pokud mají upíři tak úžasný zvuk, tak možná zaregistrují i tlukot jejího srdce. Přes rámus televize to bude přece jenom obtížnější. Edward se jejímu počínání pousmál a vytočil číslo svého otce zrovna ve chvíli, když Bella přepnula na kanál, kde právě dávali pořad o vaření.

 

„Carlisle, ano, už jsem mu volal. Dal nám týden, abychom je zničili sami, pak pošle gardu. Je tu se mnou, ne, Esme, ještě je brzy. Na noc zůstaneme v hotelu, chata už není bezpečná. Ahoj, taky tě mám rád, mami.“

 

Edward složil telefon a ušklíbl se na Bellu, která na něj koukala s otevřenou pusou.

 

„Moje rodina by tě hrozně ráda poznala. Všichni jsou zvědaví na dívku, která mě tak učarovala.“

 

„Vždyť mě vůbec neznají, proč by mě měli chtít vidět?“ zamrmlala si Bella pro sebe, protože ji jeho poslední slova uvedla do rozpaků. Ona mu učarovala? Čím? Je jen obyčejný člověk, který se protlouká sám životem, jak to jde.

 

„Počkej, zůstaneme tady v hotelu? Očekáváš další útok?“

 

„Ta autonehoda měla za cíl tebe. Mohu se pouze domnívat, že nás sledovali, a už jim došlo, že jsi člověk. Musím tě za každou cenu chránit.“

 

„Kdyby ses o mě nemusel starat, co bys udělal?“ dožadovala se odpovědi Bella.

 

„Jel bych k rodině domů, abychom se poradili na dalším postupu. Zatím ses seznámila s mou sestrou Alicí a jejím manželem Jasperem. V hotelu pracuje ještě Rose s Emmettem. Naši rodiče Esme a Carlisle nechtěli mít s kasinem nic společného a věnují se své soukromé lékařské praxi, protože otec je doktor.“

 

Bella na něj nevěřícně koukala. Takovou velkou rodinu si ani nedovedla představit. A podle toho, jak o nich mluvil, všechny spojovala vzájemná láska a sounáležitost. Něco ji však zarazilo.

 

„Počkat, mluvíš o nich jako o sourozencích a rodičích. Ty ses jako upír narodil?“

 

„Samozřejmě, že ne. Nejsme pokrevní příbuzní, ale Carlisle nás všechny kromě Alice a Jaspera všechny stvořil a bereme ho s Esme jako naše rodiče. Spojuje nás úcta k životu, kterou nám vštěpil Carlisle.“

 

Bella se zhluboka nadechla, protože se chystala udělat něco, co bylo zcela proti její povaze, zásadám, prostě všemu, čím se doposud v životě řídila. Ale je pravda, že se ještě nikdy s nikým necítila tak jako s Edwardem. Co to s ní udělal? Od doby, co se setkali, převrátil její život naruby.

 

„Pojedu s tebou…“ zašeptala, ale pohledem hypnotizovala vzor na koberci, protože se bála na něj podívat. Nějakou chvíli se nic nedělo, ale říkal přece, že upíří mají dokonalý sluch, takže ji slyšet musel. Nevydržela to a vzhlédla.

 

Edward si myslel, že se mu snad srdce rozběhne radostí, ale nechtěl Bellu poplašit, aby si to nerozmyslela. Tak ji jen sevřel v náruči a vtiskl jí krátký, ale intenzivní polibek.

 

„Cos to se mnou udělala? Jsi čarodějka, nebo kdo jsi? Srdce mi nebije už přes sto let, a přesto mám pocit, jakoby se ten kámen pohnul. Pojď, pojedeme s Alicí a Jasperem.“

 

Když už se rozhodla, jakoby se Belle ulevilo. A pohled na šťastného stoletého mladíka stál za to.

 

„A moje věci? Budu potřebovat plno věcí, které se v upíří domácnosti asi nevyskytují, ne?“

 

„Neboj se, vše potřebné seženeme. Má sestra je maniak přes nákupy, bude nadšená, když bude moct nakupovat.“

 

„A když budu chtít odejít? Necháš mě jít?“ Bella se musela zeptat, i když už se rozhodla, že přestane utíkat.

 

Edward sevřel rty a jeho oči hrozivě zčernaly, ale za chvíli ze sebe přidušeně vyrazil: „Pokud bys mě nejdřív nechala udělat všechno pro to, abys byla v bezpečí, pak ano. Nechal bych tě jít. Ale až poté, co bych vyčerpal všechny možnosti, jak tě přesvědčit, abys zůstala.“

 

To bylo fér. Bella chtěla, aby mezi nimi bylo jasno.

 

V garáži už na ně čekala Alice s Jasperem. Oba dva se usmívali na pozdrav a Bella nemohla jinak, než jim úsměv opětovat. Nastoupili s Edwardem dozadu a Alice s Jasperem si sedli dopředu. Jasper řídil a sotva se rozjeli, Alice se k nim otočila a spustila na Bellu: „S oblečením si nedělej starosti, mám plno nových věcí, které ti můžu dát. Ledničku jsme plnili nedávno, to víš, musíme navenek působit jako lidé.“

 

Potom se obrátila na Edwarda: „To, že jsi domů nezavolal, se Esme líbit nebude, ale Bella se opravdu rozhodla až na poslední chvíli, takže já sama jsem se to dozvěděla teprve před chvílí.“

 

Bella celou cestu mlčela, ale to nijak nevadilo. Opírala se Edwardovi o rameno a občas jí hlava klimbla dopředu, až to nevydržel a stáhl si ji klín, aby měla větší pohodlí. Pak už si nic nepamatovala, protože usnula. Měla pocit, že ani nezavřela oči a už s ní někdo třepal. Edward ji nesl v náruči k domu, ze kterého viděla pouze osvětlenou siluetu, protože se mezitím setmělo. Okamžitě se začala kroutit. Nechtěla, aby ji v této poloze představil svým rodičům.

 

Když byla konečně oběma nohama na zemi, chvatně si upravila halenku a zastrčila pramen vlasů, který se jí uvolnil z culíku. Roztřesenými prsty netrpělivě strhla gumičku a zažitým gestem projela prameny, aby jim dodala plnosti. Edward se musel při pohledu na ni smát.

 

Zpražila ho pohledem, vystrčila bradu a odvážně vykročila k domu. Tři uchechtaní upíři ji následovali. Edward jí galantně otevřel dveře a společně vešli do vstupní haly. Bella se zvědavě rozhlížela, ale zarytě držela pusu zavřenou. Po návštěvě jeho chaty a apartmánu v hotelu už byla na ledacos přichystaná, ale tady ten dům byla prostě nádhera. Edward ji pomalu vedl až obývacího pokoje, kde stály čtyři překrásné usměvavé bytosti se zlatýma očima. Ohlédla se za sebe na Alici a Jaspera a pak zase zpět. Všichni si byli podobní jako opravdoví příbuzní.

 

„Bello, to je můj otec Carlisle a matka Esme. Vedle nich je Rose s Emmettem,“ představil je Edward.

 

Esme si Bellu hned získala. Z celé její osobnosti sálalo takové teplo a dobrota, že musela zamrkat, aby zahnala podezřelé slzy. Přistoupila k ní a krátce ji objala, protože nemohla jinak. Když od ní zase odstoupila, spatřila údiv na tvářích všech upírů a sama Esme byla dojatá. Carlisle jí potřásl rukou. Rose s Emmettem ji překvapili. Nádherná blondýna vypadala docela chladně a odtažitě, ale teď se na Bellu taky usmála. Emmett si ji bez okolků přitáhl do své medvědí náruče a na chvíli její nohy ztratily kontakt se zemí. Znovu uslyšela známé zavrčení a byla odtrhnuta od Emmetta.

 

„Opatrně, Emmette, nebo ji rozmačkáš!“ osopil se na svého bratra Edward.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

Jalle

9)  Jalle (02.01.2013 11:36)

Opatrně, Emmette, nebo ji rozmačkáš

HMR

8)  HMR (02.08.2012 23:00)

ano, Emmette, opatrně

7)  Nath (10.07.2012 23:14)

Omlouvam se,ze komentuji az ted, ale predchozi dily jsem si precetla jednim dechem neschopna se zastavit!!! Perfektni povidka s neohranym scenarem, vyborny styl! Bude dalsi?
Vazne perfektni!!!!

Marcelle

6)  Marcelle (09.07.2012 09:33)

Vážně se mi to moc líbí

5)  martty555 (05.07.2012 17:49)

mispa

4)  mispa (05.07.2012 12:51)

3)  leluš (05.07.2012 12:28)

Edo sa zalúbil

2)  BabčaS (05.07.2012 11:48)

1)  marcela (05.07.2012 11:22)

Jsi kouzelnice.Tenhle díl byl nádherný.

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek