Sekce

Galerie

http://stmivani-ff.cz/gallery/20538253045_04.jpg

Cítíte, že se doslova vaříte va vlastní kůži? Také je vám takové teplo?

Dnes do Kupayehu dorazila bouře. Ale skutečně se někdo ochladí?

 

Kuapyeh, Kaya, Ezel


Slunce zapadlo nečekaně brzy.

Někdy se zdálo, že se všechny hříchy Kupayehu dokázaly namísit do jednoho těžkého mraku. Ten mrak se poté usadil nad kamennými zdmi a odmítl vpustit sluneční paprsky. Snad tím dával najevo, že se všechny hříchy toho místa mísí v nekonečném zlém předurčení. To předurčení s sebou však nese také rozhřešení.

Někteří z Kupayehu se svého rozhřešení nedočkají. Někteří umírají v hladu a špíně. Jiní v nemocech, které neodkáže vyléčit ani jejich těžká peněženka. Jiní jsou životem zaslíbeni tomu nepravému… A jiní pro své rozhřešení přichází na vlastních nohách. Bez strachu a obav z toho, co by mohli ztratit…

 

Když dopil svou třetí rakiji, žal se zdál být o několik dlouhých kroků za jeho zády. Přesto jej však cítil. Cítil jeho neodbytnost. Cítil nutkavost. Bylo to jako nekonečná hra.

Pokaždé, když se zamyslel nad sebemenší titěrností života, myšlenky jej k ní opět přivedly. A když myslel na ni, propadal se hlouběji do svého nitra ve snaze, že nalezne cíl. Ten okamžik, kterého si předtím nedokázal povšimnout. Ten okamžik, kdy si ji nechal utéct mezi prsty. Kdy mu ji vzali…

Seděl v otrhaném oblečení, nemytý, nečesaný, sám. Od té chvíle, kdy se dva cizí životy v Kolbě Tammam spojily v jeden, se nedokázal vrátit k rodině. Do toho domu. Blízko těch zdí… Té louky. Vše jí bylo prosáklé do nejmenší kapičky. Vše volalo její jméno. Vše vyprávělo příběh, který si společně vysnili a který chtěli jednoho dne jako muž a žena uskutečnit. Vzpomínal na chvíle, kdy nejistě seděli v jeho domě. Každý v jiné místnosti. Daleko od sebe. A přesto věděli, že jsou jeden s druhým. Že jsou si tak blízko, jak je to jenom možné.

Těžké čelo opíral do rozedrané dlaně, pravidelně oddychoval. Nevnímal, nerozuměl a neslyšel. On nechtěl slyšet. Cokoliv slyšel, bolelo a drásalo. A tak pil…

Na dně šesté sklenice nalezl krásné vzpomínky na jeho dětství. A s hrůzou zjistil, že nikdy nic podobného v srdci neměl. Nikdy se s ní nemusel loučit ani se nemusel nutit na ni zapomenout. Ona tam pro něj byla vždy.

Se sedmou sklenicí přišla nevídaná hořkost. Hořkost vůči osudu, vůči nebesům, vůči zemi, na které stál.

A s osmou sklenicí přišla drzost, kterou postrádal. Jedině s ní se dokázal postavit na nohy a vydat se jej hledat. Pohledět do očí muži, co mu sebral vše, co v životě měl.

 

Kupayehské zdi i v temnotách noci vypouštěly ze svých starých škvír žár tisíce myšlenek. Jak Jacobovy nohy těžce došlapovaly do nerovných a rozkopaných cest Kayi, byly mu zdi oporou. Nesly jej až k mostu utopenému ve stínu těžkého mraku, až k tržišti vylidněnému blížící se bouří, až k domu, kde měl nalézt toho, kdo ji měl ve svých spárech.

Znaven se zapřel dlaní o zdi ordinace. Hlava těžce pulzovala hustou krví plnou nenávisti, jazyk měl tak suchý, že jej sotva dokázal dostat z patra, přesto vyčkával.

Z chladné chodby vystoupila žena v modrém šálu překrývajícím vlasy i ústa. Její šaty byly černé jako noc a padaly až ke špičkám prstů. Takové ženy Jacob nenáviděl. Takové byly jiné. Příliš jiné. A teď se jednou z nich měla stát i ta, kterou bezmezně miloval.

„Doktor Cullen tu není?“ Prořízl temnotu před bouří chraplavý a časem vybledlý mužský hlas starého Arifa. Jacob se zapotácel. Už jenom vyslovení jeho jména mu do žil vlévalo nenávist vroucí jako slunce samotné.

„Není,“ odpověděl mu klidný hlas ženy. „Proč by tu také byl?“ Jacobovi se zdálo, že tu vrásčitou tvář vyhladil úsměv.

„Avšak pravda!“ Zaradoval se muž. „Doktor jistě spěchal za svou nevěstou!“

 

Zůstal opřený o zeď ještě několik dalších chvil. Opozdilí kolemjdoucí po něm vrhali pohledy plné poslední spravedlnosti a nepochopení. Jacobovi v tu chvíli srdce zužovala představa jeho milé v jiných pažích. A jeho vnitřnosti do posledního kousíčku sžírala hořkost rakije. Když pak v jedné chvíli klečel na kolenou a dávil se skrytý v suchých keřích dolmy, zdálo se, že pro tu noc upadne do sladkého spánku a hořké bude pouze probuzení. Ale nestalo se tak.

Když oblohu proťal první dlouhý blesk, byl již na nohou a drásal se nemilosrdnými cestami ke Karakuši. Ten dům znal. Ten dům všichni znali.

Když byl dítě, přál si mít také takový dům.

Otřásl se nad osudem. Kdyby tak jenom tušil, že v tom domě žije nejproklatější muž. O tolik starší. A má tak mladou ženu…

S prvními kapkami deště na ramenou již stál mezi dvěma fíkovými keři. Ve tmě ten dům vypadal hrozivě. O to hrozivěji, že v něm byla úplná tma. A pokud se nikde nesvítí, všichni jistě leží v posteli. A manželé odděleně rozhodně nespí.

S tou nepopsatelnou žárlivostí, s tím pocitem ublížení a zrady a páchnoucí potupy hleděl do jednoho okna. Snad tušil, že za těmi zdmi leží. A on s ní. V tu noc, kdy na něj nedopadal pouze déšť… Ale všechna nenávist a nespravedlnost světa si něco slíbil. Oheň, co vyprchal z jeho očí, se znovu rozhořel. Dlaně, co dříve pálily díky teplé krvi, se znovu probraly k životu. A šrám na srdci dokázala překrýt jasná představa. Té noci pojmenoval své rozhřešení.

A věděl, že i on si pro něj jednoho dne bude muset dojít sám.

 

Kupayeh, Karakuš


Slunce bylo ještě stále silné, když odcházel z ordinace. Nechal za sebou osudy desítek lidí, co jej potřebovali, co jej volali, co umírali. Taková už ta práce byla. Edwardovi ale na srdci ležel jeden z osudů chudých lidí Kupayehu, který měl být vyřešen přednostně. Žil totiž v jeho domě.

Nedokázal skrýt svou rozmrzelost, když procházel tržištěm. Cítil, jak se na něj lidé dívají. Jak si povídají, jak se vyptávají, proč ještě neproběhl zanet… Zdali není nevěsta nemocná. A někteří si s jistotou museli myslet, že to chudé děvče z Kayi ve svatební noc zardousil.

On už ale netušil, jakou cestou se vydat. Na chlácholení, domlouvání nebo snad ponižování doprošováním ani nepomyslil. Takový on nikdy nebyl. Namísto toho se zastavil u stánku, v němž nedávno do nemocnice kupoval pevné železné spony. V tom stánku dcera místního mistra kůže Rámize prodávala i kožené opasky.

Obzvláště jeden se mu zalíbil. To proto, že nebyl na první pohled vůbec pěkný. Byl široký, hliněné barvy, bez zdobení či děrování, pouze s masivní železnou sponou. Na dálku z něj cítil těžký zápach syrovosti kůže. Když tu pevnou kůži vzal mezi prsty a stiskl ji, věděl, že našel to, co potřeboval.

A také věděl, kam až je ochotný zajít pro záchranu manželství.

Pásek si ponechal v dlani po celou dobu chůze k domu. Tušil, že jej bude brzy zapotřebí. Ale chladný stín fíkových keřů mu jej málem vytrhl z ruky. Když se ocitl před domem, uviděl ji poprvé v životě tak, jak o ní poslední dny snil.

Byla obléknutá do modrých šatů a jako víla lehce a s jistotu proplouvala terasou a domem. Její bledá kůže na slunci zářila a vyzařovala svou jedinečnost a hebkost. Snad i cítil její vůni. Snad i cítil, jak hebké má vlasy, co se volně a nekryté závojem přelévaly jako vlny horké čokolády podél jejích tváří, paží a boků. Byla dokonalá.

Když jej spatřila, jak kráčí k domu, úlekem ztuhla. Její oči se rozšířily do dvou velkých studen plných očekávání a strachu.

„Rád tě vidím,“ pozdravil ji a zůstal stát na schodech terasy. Pohlédl na široký stůl obrovnaný těmi nejrůznějšími jídly. Jídly, která on neznal. „Vidím, že ses dala do práce. Inu, chválím tě.“

Bellou cuklo napětí a donutilo ji jednat. Stále se necítila být natolik silná, aby v jeho přítomnosti pronesla větu bez sebemenšího náznaku lítosti nebo smutku. Proto mu pokynula rukou ke stolu. A její muž s povděkem přijal pozvání a posadil se. Na malý okamžik zmizela v útrobách domu, aby mu přinesla vlhký ubrousek na očištění dlaní.

„Děkuji, ale na takovou práci máme doma služebné, Isabello. Ty se tu se mnou posaď a vyprávěj mi.“

Bella opět ztuhla.

„Copak, copak?“ Podivil se. Mezi obočím se mu objevila zádumčivá vráska. Takovou Bella ještě nikdy předtím neviděla. Znala ty vějířkovité kolem jeho očí. Na ty se vždy soustředila…

Když se Edward zadíval do ticha a prázdna domu za Bellinými zády, pochopil. „Aha, my nemáme služebné,“ odtušil. Bella polekaně přikývla. Doktor se hlasitě rozesmál a Belle utkvěl pohled na jeho dokonalém bílém chrupu.

Ty rozdíly pro ni byly tak očividné. Jako den a noc. Jako oheň a led.

„No tak, posaď se, Isabello. A pověz mi něco o sardské kuchyni. Můžu ti říct, že ze všeho toho pohostinství dokážu poznat jenom kávu, dolmu a kupkovou rýži.“ A než se Bella stačila nadechnout, chytl ji za zápěstí levé ruky a stáhl ji na polštář vedle sebe.

Bella cítila, jak se bokem dotýká jeho levé nohy. Cítila, že je také silný, jako Jacob. Dotýkat se jeho těla bylo ovšem jiné. Jacob byl chlapec. On byl muž.

Sledovala jej, jak popíjí černou kávu s datlemi, jak lžící stlačuje kupkovou rýži a poté si ji polévá šťávou z dolmy, jak v těch silných prstech trhá těsto mahmází placiček…

„Nebudeš jíst?“ Překvapil ji. A když cítila, jak jeho spalující pohled neuniká, jak na ní stále visí a nekompromisně odmítá ustoupit, pochopila. Ačkoliv měla žaludek stále sevřený a malý jako datle, nabrala si trochu rýže a poslušně jedla.

„Nemusíš se přede mnou ostýchat, Isabello. Já se před tebou také neostýchám.“ Bella na něj nejistě pohlédla. Všimla si, že teď jasně zelné oči zkoumaly neposlušnost jejích vlasů. Pozoroval ji tak, jakoby ji nikdy předtím neviděl.

Na okamžik se lekla, že se jí snad rýže nebo kousek těsta dostal do vlasů. Proto vlasy stáhla z ramenou na záda a zahanbeně sklopila tvář.

„Jsi velmi krásná,“ řekl s takovou samozřejmostí, s jakou každé ráno matka dítěti oznamuje, že vyšlo slunce. „Máš dokonalou pleť, oči a ty vlasy…“ Prsty přejel po celé jejich délce a nemohl se zbavit pocitu, že se dotýká skutečného hedvábí. A znovu ucítil její vůni. Tu nepopsatelnou vůni.

Naposledy ji cítil před Kolbou Tammam, kde její krásu a dokonalost směli vidět i dva cizí muži. Ta myšlenka jej rozhněvala.

„Avšak… Pamatuješ si, co jsem ti říkal o závoji?“

Bella přikývla. Tvář stále sklopenou k desce stolu. V jeho lesklém odrazu viděla jejich odrazy. Její tvář. A tu jeho, co k ní byla stále otočená.

„A víš, kde se právě nacházíme?“

Bella opět přikývla.

„Jistě pak chápeš, že sem může kdykoliv kdokoliv přijít. A vidět můj poklad tak, jak bych ho měl vidět jenom já.“ Poznala jeho vyčítavý tón. Ale toho dne se jí zdál být smířlivější.

„Nechci to dnes rozebírat.“ Pohodil rukou a napil se kávy. „Jsem rád, že jsem tě tu dnes našel takto…“ Jen co ta slova dořekl, všimla si Bella koženého opasku po jeho pravé ruce. Ležel tam stočený do klubíčka jako had. A nemohla se zbavit pocitu, že ten opasek s ní má něco společného.

Edward její pohled zachytil. A zachytil snad i její myšlenky. „Ano, Isabello. Ten měl být pro tebe. Už bych nesl další den tvého odporu, už ne. Víš, Isabello, já jsem z jiného rodu než ty. A překvapuje mě, že jsi tuhle skutečnost tolik podcenila. Tam, odkud pocházím, má každý muž jenom jednu ženu. Ale o to větší nároky jsou na ni kladeny. Stačí jeden křivý pohled, nepatřičné slůvko… A teče krev. Tam, odkud pocházím, má žena tvář jedině a pouze pro svého muže. Tak si to zapamatuj. A příště, až budeme jíst na terase, mě ušetři vytáček a patřičně se ustroj, ano?“

Nedokázala by na to cokoliv říct. Ani kdyby jí hlas slíbil věrnost a nezradil ji. Proto opět kývla, jako už posté toho dne.

 

Brzy poté, co dojedl její muž večeři, se hrozivá mračna přiblížila k zemi. A než stačila poklidit nádobí, první kapky dopadaly do vyprahlých škvír země.

Bella milovala déšť. Avšak nemohla se zbavit pocitu, že s sebou ty nevinné kapky na zem přináší i neštěstí. Zatím se tak vždy stalo. Když přišel déšť, zjistila, že se stane ženou doktora. Když té noci přišel déšť, tušila, že ta dosud neznámá zkouška každé ženy již visí ve vzduchu. Obzvláště poté, co spatřila opasek zavěšený na věšáku v jejím pokoji.

 

Noc byla tak chladná, že ani sálavé teplo zdí nedokázalo zahřát její kůži. Bouře ohromila celý Kupayeh, byla silná a vytrvalá. A jak se k půlnoci ukázalo, byla také ničivá.

Soused Khaled přišel zmáčený žádat o pomoct k doktorovým dveřím brzy poté, co mu vítr strhl kus střechy. Tak se muži Karakuše seběhli k jeho domu, aby napravili to, co se ještě dalo napravit.

Bella se převlékla do bavlněné dlouhé košile a ve skříni našla teplou přikrývku. Když zhasla světlo a ulehla do postele, nemohla se zbavit pocitu, že ji ten zářivě zelený kámen na jejím krku pálí. A je těžší než kámen od Marjam ležící na dně skříně společně s uvadlým kvítkem.

 

Když se té noci vrátil, bouře byla stále velmi silná a déšť se vytrvale dobýval do škvír domů. Bella nespala. Celou tu dobu čekala na jeho příchod. Chtěla být připravená. Ale jak se jeho těžké kroky blížily schodištěm k jejímu pokoji, zjistila, že připravená není. A nikdy nebude.

Dveře otevřel potichu. Jako by se chtěl ujistit, zda spí. Poté jenom slyšela jeho kroky, jak ze sebe svléká promoklou košili a kalhoty… A marně čekala na další zvuky. Chtěla slyšet, jak se obléká, jak otevírá knihu, jak usedá do křesla… Místo toho ty těžké kroky přešly na jeho stranu postele. Zděšeně zavřela oči a pevně víčka tiskla k sobě, stejně jako v dlaních tiskla teplou deku.

Pelest se prohnula pod jeho váhou, schoval se pod peřinu. Stále však cítila, že není konec. Nebyl oblečený. Slyšela jeho dech. Jak se třikrát dlouze nadechl. Unaveně. Zmoženě. Doufala, že usne.

Pak se jí jeho dlaň objevila na rameni. Přitiskl si ji k hrudi a zabořil tvář do záplavy dlouhých hnědých vlasů. Ztuhla, byla jako kámen. Skulil ji pod sebe a posadil se nad ní. Chvíli se na sebe jen tak dívali. Bella se třásla pod jeho širokými rameny, hrudníkem a příliš velkými a silnými pažemi…

Na malý okamžik se k ní Edward sklonil a lehce ji políbil na špičku nosu. Najednou měla jeho silné prsty na hrdle. Pevně ji sevřel. Na malý okamžik doufala, že ji uškrtí. Palcem sjel dolů a hladil výstupky klíční kosti, vnímal, jak moc jeho kvítek za ten týden strádání povadl, jak křehká byla. A přesto svůdná jako závoj noci.

Jeho dlaň se odplížila ještě níž, nehty přejížděl po bavlněné látce. Přesto každou píď jeho dotyku Bella cítila. Cítila ji tak moc, až měla pocit, že prsty vypaluje do její kůže věčné znamení té noci.

„Já nemůžu,“ tiše si zazoufala. Po dlouhé době promluvila, tentokrát se její hlas vytratil v narůstajícím žáru jeho dechu. Neposlouchal, nedbal. Jeho dlaň jí teď spočinula na pravém ňadru, lehce jej sevřel a začal zhluboka dýchat. Ten dech se odrážel od Belliny kůže jako žár tisíce zářících sluncí.

„Prosím,“ špitla naposledy. Pak se jeho dlaň ztratila, ucítila ji až na svém lýtku. Odkud ji hladil až do výšky pasu. Se svou dlaní bral i bavlněnou košilku. Vykasal ji k Belliným bokům a ulehl mezi její stehna. Dlouze ji políbil na šíji a lokty se zapřel do měkkého polštáře pod její hlavou.

Bolest byla náhlá a překvapující. Bella doširoka rozevřela oči a hledala útěchu a únik v temnotě pokoje. Prsty pevně svírala přikrývku a bolestivě se zakousla do spodního rtu. Slíbila si, že vydrží. Že nebude křičet. Avšak tělo nedokázala ovládnout. Třásla se, zatímco její muž prudce oddychoval s tváří přitisknutou k její šíji.

Cítila na těle jeho pot, jak se jí jeho pach vsakuje do kůže. Vzduch mezi nimi se plnil nevídanou horkostí a vůní deště.

Bolesti se nedokázala vyhnout. Čím více zatínala svaly celého těla, tím nesnesitelnější pro ni jeho přítomnost byla. A v jednu chvíli, kdy se k ní tiskl tak pevně, že nemohla dýchat a jeho tělo si nárokovalo víc a víc, si již nedokázala představit horší bolest. Pak ale naposledy silně vydechl a v křeči zůstal ležet v jejím klíně.

Když bouře ustala, uklidnil se i jeho dech. Skulil se z ní a zůstal pod přikrývkou ležet po jejím boku. Bella bez hnutí čekala, co se bude dít dál.

„Takhle to v manželství chodí, Isabello. A není na tom vůbec nic zlého.“

Usnul během kratičké chvíle. Když se do spánku nořila Bella, věděla, že je již ženou. Skutečnou ženou. A nebylo na tom vůbec nic pěkného.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Gabbe

20)  Gabbe (13.08.2015 15:02)

Děvčata

19)  betuška (13.08.2015 07:24)

kala: dakujem ti za tvoj komentár,pretože si slovami vyjadrila to, čo ja som po prečítaní nebola schopná,ale presne som to tak cítila
poviedka je nezvyčajná prostredím, ktoré možno zaujme prvotne , ale moju pozornost drží hlavne krásne spracovanie príbehu a strašne sa teším až gabbe napíše čokolvek,pretože si myslím ,že to bude stát za to

18)  Diblik (12.08.2015 22:05)

Gabbe, já si tvoji povídku užívám, protože je jiná - pro mě pozitivně jiná - než většina s E a B, kde je Edward princem na bílém koni v plné zbroji od začátku do konce, což je pro mě už nuda. Takže já Ti fandím - pokud to není z mých komentářů zřejmé.

Gabbe

17)  Gabbe (12.08.2015 20:55)

emam, tak to jsem ráda. Ono je u těch Zdí složitější no, člověk se musí trochu odloučit od původních postav. Prostě FF.

emam

16)  emam (12.08.2015 20:46)

Rozhodně si mě nezklamala. Já jen často čekám věci růžovější než jsou. Celkově to naprosto sedí a i tak si to užívám. Díky

Gabbe

15)  Gabbe (12.08.2015 20:31)

Diblik, děkuji, jsem ráda, že jsi zaznamenala Jacoba... No, mlčím.
betuška, ach ty věčné otázky romantiky... Zdali platí v Kupayehu... Děkuji!!!
Kala...
Nikdy jsem nebrečela, když jsem četla komentáře. Dnes poprvé ano. Upřímně, úplně jsi mě dostala a padla jsem na hubu... Jsem nadšená, že si tolik pamatuješ a že skutečně vnímáš to, co se snažím podsouvat. Strašně mě potěšilo, že to cítíš, ale strašně moc!!! Tady ani slova nestačí k tomu, abych ti to vysvětlila, prostě...

kala

14)  kala (12.08.2015 18:43)

Gabbe
Tak mám pocit, že já tu povídku vnímám celou jinak, úplně jinak a možná špatně. Za mě je romantická. Necítím u Edwarda ani nezdravou sobeckost a chtíč. Je jen mužem v prostředí, ve kterém žije. A už tak se dost vymyká. Čekal celý týden, aby udělal to, co měl udělat už tu první noc. Udělat z ní ženu bylo jeho právo, ale možná i povinnost. Ve světě, kde je možné si ženu prostě koupit, udělal ústupků víc než dost. I ten opasek jsem mu odpustila. On byl vychován určitým způsobem a už prostě nevěděl jak dál. Zbít ji, ale bylo podle mě to poslední, co chtěl. Ostatní muži to tam, ale tak běžně dělají, když žena neplní jejich očekávání... Nikdo ho nenaučil nic jiného. Opasek byl jen projevem jeho bezradnosti. Určitě čekal, že ho Bella nakonec s radostí přijme. Být v tak honosném domě, ženou lékaře... Jeho věta: "Vždy ti tu nechám peníze, abys mohla zajít na trh. A když budeš chtít a něco se ti bude líbit, klidně si to kup, ano?" Tak ta je víc než vstřícná...

Ta romantika, je v tom, že navzdory tomu z jakých poměrů ona přišla jí okamžitě přiznal právo paní domu. Nezlobil se, že sama rozhodla a propustila služebné. Romantika je v tom, že se nezlobí, že mu podala jídlo, na které není zvyklý, ale sedne si ke stolu a jí. Posadí si ji vedle sebe. Všimne si, že ona nejí... všimne si, že její pohled padl na pásek... Řekne jí, že je krásná... Možná i tu jejich noc by chtěl jinak, ale společenské konvence a zanet nepočkají... On prostě už musel, i kdyby vůbec nechtěl... Jsem moc zvědavá na pokračování. Na Esme, na zanet...

Děkuji za tvá písmenka

13)  betuška (12.08.2015 17:36)


tak som tiež nejak romanticky dúfala, ale samozrejme máš pravdu...žiadna romantika, diblik to vystihol...odo mna skvelé, pochopila som,že u teba je treba zobrat postavy jak sú a nemat žiadne predstavy, bo popravde tie moje mi to akurát ničia, tak sa teším na pokračovanie ako budem s pusou na podlahe civieř na monitor

12)  Diblik (12.08.2015 16:23)

Tato povídka je důkazem toho, jak člověka dokáže ovlivnit a formovat výchova a společenská pravidla. Manželství založená na lásce jsou v takové kultuře zcela ojedinělá. A zatím je to stejné u E a B. Bella je zmítána strachem a nejistotou a Edward jen svým chtíčem a sobeckostí, takže pak bohužel první společná noc nemohla dopadnout jinak. Byla chladná, syrová, drsná. Opravdu z toho běhá mráz po zádech. Ale protože je to jen povídka a ne reálný život, taky doufám, že bude líp a najdou k sobě cestu. I když to teda rozhodně nebudou mít jednoduché a jsem zvědavá, jak se s tím jako autorka popereš, protože z Belly zbyl po jejich první noci jen pošlapaný luční kvítek.

Ad Jacob - skvěle popsané pocity muže, kterému vezmou jeho lásku... Děsím se, k jakým činům ho jeho pocity povedou...

Gabbe

11)  Gabbe (12.08.2015 14:50)

Seb, děkuji.

10)  Seb (12.08.2015 12:23)

Je to až děsivé, jakými jsou ti dva zajatci svého kulturního prostředí
Podle tvých komentářů mám naději, že bude líp.

Děkuji

Gabbe

9)  Gabbe (11.08.2015 22:38)

Empress, no, chudák.
emam, mrzí mě, pokud jsem tě zklamala, to mi věř, ale doufám, že tě trochu uspokojím v budoucnu.
kala, vítám tě u Zdí!!! A děkuji ti. Jsem ráda, že se někdo také vžil do toho ctnostného muže.
DopeStars, děkuji!!! Nojo, pan doktůrek je pěkná sviňka.
Sneja, děkuji ti velmi pěkně. Já vím, ten pitomý opasek... Ale!!! Však ono se uvidí!

8)  Sneja (11.08.2015 21:24)

Ďakujem za ďalšiu kapitolu :). Ja viem, že je to krajina s odlišnou kultúrou, ale chýba mi ten Edward, vieš ten očarujúci gentleman...no verím, že sa to časom zlomí. Aj keď to s tým opaskom ma šokovalo, v tej chvíli by som ho najradšej... neviem si predstaviť, že by ho použil, nie na Bellu - veď je to Edward! A teraz som fakt zvedavá, čo bude ďalej, keď sme už jedného z Bellinýh strašiakov prekonali. Ako vždy, neviem sa dočkať pokračovania

DopeStars

7)  DopeStars (11.08.2015 20:37)

Tak teraz som dosť v šoku a hlavne momentálnu situáciu nezávidím ani Belle a ani Jacobovi... pán doktor asi nebude taký ohľaduplný ako sa na prvý pohľad mohlo zdať Som zvedavá, aké zvraty prinesú ďalšie časti!

kala

6)  kala (11.08.2015 20:30)

Děkuju.
No já myslím, že ten týden, co jí Edward dal, byl víc než vstřícné gesto. Sám musí být pod obrovským tlakem. Nikdo jeho ženu, neviděl vyjít z domu... obřad zanet neproběhl... E. by příliš snadno ve světě mužů mohl ztratit svou reputaci. Už to že si vzal chudou a nechtěnou... Edward to nemá jednoduché.

Jsem zvědaná na setkání Isabelly a Esme.
Děkuju

emam

5)  emam (11.08.2015 19:48)

To nás tedy čekají ještě "pěkné" věci. A jáse těšila, že alespoň mal romantické gesto ještě otřese domem novomanželů :( No, tak třeba někdy výhledově;)

Empress

4)  Empress (11.08.2015 18:56)

Achjo... chudák Jacob :'-( :'-( :'-(

Gabbe

3)  Gabbe (11.08.2015 17:59)

Děkuji!!!
hvw, ano, neřekla bych sice, že to bylo obtížné, ale to víš, musíš nad tím přemýšlet... A to ne vždy bývá úplně příjemné.

2)  hvw (11.08.2015 17:01)

Tohle muselo být velice obtížné psát... Jsem zvědavá, jak to bude pokračovat...

1)  BabčaS (11.08.2015 16:52)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek