Sekce

Galerie

http://stmivani-ff.cz/gallery/20538253045_04.jpg

Nojo, Gabbe začíná řádit a vychutnává se každý okamžik. I maličký okamžik. A hlavně by si dnes s chutí dala jednu melounovou stradu... Děkuji Vám za krásné komentáře! Udělaly mi velkou radost.

 

Kupayeh, Kaya


Kamenné zdi ji toho dne dusily svou strnulou a letitou přítomností. Vycházel z nich chlad podobný tomu, co cítila v srdci. Stesk zažila snad tisíckrát, nikdy však nebyl tak silný, aby se mu poddala.

Když toho dne utíkala z Kolty tammam, modlila se, aby ji Bella neviděla. Marjam jí neustále kladla na srdce, jak je důležité, aby byla silná. Tak jako všechny ženy. Musí se postavit své nové povinnost. A pokud se s ní naučí dobře a poctivě žít, může zažít kousek z toho štěstí, co ženě v Karakuši přísluší.

Kdyby ji bývala Bella viděla, jak se slzami v očích utíká z Kolty, jistě by se také rozplakala. A pak by její odchod do Karakuše byl nepředstavitelně bolestný a těžký.

Seděla na jejich louce a v rukou mnula usychající květy vlčího máku. Když se jí mezi prsty začala rozlívat ta zvláštní a ojedinělá vůně, přinesla s sebou všechny vzpomínky života, které se zpět k srdci nepřináší s radostí. Ale s bolestí a výčitkami. Takové výčitky měla i Marjam.

Životem jí prošly ty nejhorší chvíle ženy pohřbené v korytě řeky. A teď musela opustit i její dceru, jíž hrozí smrt stejně bolestivá a prokletá jako Kupayeh sám.

 

Kupayeh, Kolta tammam


V Aliho očích se zablesklo jasně ostré světlo.

Podobné se v nich objevilo naposledy před několika desítkami let, když spatřil na tržišti mladou ženu pracující pro kořenáře. To světlo měl v očích i ve svatební noc. To světlo bylo to poslední, co ta nebohá dívka viděla, než ji kamenem utloukl k smrti.

To světlo přišlo v okamžik, kdy tiše sledoval z chodby novomanžele. Zůstali stát samotní v obřadní místnosti. Jeho dcera klopila oči k zemi, krčila ramena a třásla se z toho nově získaného pocitu. V její těsné blízkosti stál její muž. Boky se jí téměř dotýkal a skláněl se k ní takovým způsobem, jaký si může dovolit jedině muž. Ali nepochyboval, že tento muž jeho dceru chce tím stejným způsobem, jakým chtěl on svou novou ženu. Věděl, že v něm také hoří ten oheň, který dokáže uhasit pouze její klín.

Viděl, jak jí cosi zašeptal blízko tváře a pak z kapsy kalhot vytáhl černě lakovanou dřevěnou krabičku. Když ji otevřel, zablýskl se v ní smaragd zavěšený na jemném zlatě.

Avšak bylo tu něco, čemu Ali ani jako muž stejných potřeb nerozuměl. Edward Cullen byl samotář již od té doby, co si jej jenom pamatoval. Obklopoval se tichem a samotou. Nedával veřejně na odiv své bohatství a postavení, jímž se měl plné právo pyšnit. A pak přijde dívka chudší než město samo a on je ochotný zaplatit veškeré úhrady a problémy rodiny, navíc jí pak předá dar, který podle tradice předává rodina nevěsty. Cullen ale věděl, že by nedostala ani zrnko rýže…

„To je mi ale šperk,“ pronesl obdivně, když se k nim přidal. Se spokojeností a předstíranou lhostejností založil ruce do kapes a usmíval na svou dceru. Bella věděla, jak přesvědčivé divadlo hraje, aby zůstal v očích jejího muže stále dokonalým otcem utrápeným osudem a nepříznivostí Kupayehu.

„Dar od nové matky mé ženy.“ Jindy by mu Edward Cullen věnoval mírný úsměv či by mu pokynul hlavou. V ten den ale zíral na svou ženu a snažil se pochytit veškeré drobné náznaky jejích ještě drobnějších odpovědí. Sotva se na náhrdelník podívala, upínala oči k zemi a prsty křečovitě zatínala do dlaní.

Ali by ji dobře mířeným slovem či pohlavkem naznačil, jak se má zachovat. Její muž však neváhal ani chvíli a náhrdelník jí zapnul na šíji. Při dotycích jeho rukou se Bella otřásala jako při zimnici a chtělo se jí plakat tak, jako už dlouho ne. Sama nerozuměla, jak ještě dokázala ty neustále přílivy a vlny bolestivého svírání schovat a uzamknout v těle.

Edward se k ní opět sklonil a prsty levé ruky ji jemně pohladil po zatnutých dlaních. Bella leknutím ucukla. Chtěla poděkovat, ale hrdlo měla bolestně semknuté.

„Poděkuj svému muži, Isabello.“ Ali ji oslovil výhružným tónem a přiblížil se k ní sotva na vzdálenost paže. Všichni strnuli, když zhrublým hlasem plným varování vyslovil její nové jméno.

„No!“ Zvýšil Ali hlas, až Bella nadskočila. „Poděkuj!“

V tu chvíli vešel do místnosti Mulla Fajzuláh a jeho hrubý hlas přerušil dusný a nedýchatelný vzduch v místnosti.

„Ale pánové!“ Rozhodil rukama, v nichž svíral modlitební svazky. „Je to dnes náročný den, nevěsta je jistě nešťastná z odchodu z domova, ženy takové přeci jsou.“ Vlídně se usmíval, až se mu vrásčitá pleť napjala do několika silných obloučků a propastně hlubokých vrásek. V ten den byla i jeho tvář oholena. „Uvidíte, že si zvykne.“ Soucitně vzal Edwarda za paži.

„Omlouvám se, že vyrušuji, ale musím s vámi ještě mluvit ohledně zanetu, budete tak laskav?“ Edward mu chladně přikývl a nechal se Mullou Fahzuláhem odvést do chodby, kde mu se vší poctivostí a přesností jemu vrozenou líčil své obavy o jeho chudou ženu a bohatý zanet.

Ali využil plně příležitosti, kdy zůstal se svou dcerou sám. Od toho okamžiku se nepohnula o jediný kousíček. A Ali se obával, že by tak chladná a nevděčná mohla být i v jejím novém domě… A co hůře, ve svatební noc.

Přistoupil k ní a objal ji, přitiskl si ji na hruď. Muži stojící v chodbě se usmívali nad láskou otce a dcery a nechali je samotné v jejich posledních společných chvílích. Ali však Bellu pevně sevřel v pažích a tiskl ji tak, jakoby jí chtěl rozdrtit každou kost v těle. Belle uteklo bolestné zasyčení.

„Ten náhrdelník je cennější než ty, doufám, že to víš! Tohle je tvoje jediná šance a ty ji využiješ! Ty mu budeš dobrou ženou a dáš mu syny, které bude rozmazlovat. Budeš sedět doma a starat se o něj jako bys jej milovala. Nebudeš mu odmlouvat a nebudeš k němu takhle chladná. Pokud ti dá něco tak cenného, náležitě se mu odvděčíš tak, jak si to muži nárokují… Pohlídám si tě. Pamatuj si to.“

Pak ji s úsměvem políbil na tvář. Ten úsměv zmizel v okamžiku, kdy vyšel z místnosti a nechal ji o samotě čekat na příchod manžela.

 

 

„Přeji ti štěstí, Edwarde. Jsi dobrý muž a zasloužíš si dobré manželství.“ Mulla Fajzuláh jej objal a políbil na obě tváře. Tak to ti nejvyšší z představených Kupayehu dělávali.

Když se jeho postava ztratila v šeru místnosti, zůstali před Kolbou tammam stát osamoceni. Edward, Bella a Ali. Proběhlo poslední rozloučení a poté Edward ustoupil o krok na stranu z úcty k otci nevěsty. Ali sevřel Belliny dlaně a s úlisným úsměvem a nejtišším šepotem dodal… „Ať se mu to dnes v noci líbí, dochtaró.“

 

 

„Můj dům je pár kroků od Kolby, projdeme si město a vyčistíme hlavu.“ Na rtech se mu objevil malý úsměv a nejistě pohlédl na její zářivé a nezahalené vlasy. Ve větru vály jako šál z lehkého hedvábí a donášely k němu vůni sladkou jako poslední letní večery.

Bella na něj nejistě pohlédla. Na slunci byly jeho oči zářivé zrovna tak, jako její nový náhrdelník. Marně se v nich snažila nalézt alespoň kousek z té hřejivé hnědosti, jakou měly Jacobovy oči. Ty hledala. Jej hledala. A když poznala, že jej už nikdy vidět nesmí, snažila se cokoliv z něj nalézt v jejím manželovi. Marně. Pro ni byl chladnější než bouře úplňkové noci, pro ni byl příliš starý… Příliš mužný. A ona ještě toužila po všech květech louky a zaprášených ulicích Kayi.

„Ovšem takto nepůjdeme.“ S drzostí v očích jí předal rudý šál, který celou dobu svíral v levé dlani. „Takto ženy v Karakuši nechodí. Musíš mít vždy zahalené vlasy, na tom neústupně trvám. A pokud budeš procházet tržištěm, zahalíš si i tvář.“ Bella zírala na svého muže a na ten kus hebkého šálu nesmírně velké ceny. A nedokázala pochopit, kde se v něm najednou dokázal vzít tak silný chlad.

Poznala, že v sobě Edward Cullen bude mít nedílný kus jejího otce.

Promnula ten hebký skvost v prstech. Rudá barva je barvou svatby. Rudý závoj viděla na pramálo ženách v Karakuši, když zde pracovala, aby ji a Marjam uživila. A když ji vzpomínky zavedly do Kayi k Marjam, prošli ulicí dva mladí muži vřele diskutující kvalitu mardby. Když ji spatřili, zastavili se v polovině kroku a jeden do druhé vrazil loktem. Ohromeni její krásou zapomněli zavřít ústa.

Edward nevrle předstoupil před Bellu a zastínil jim tak výhled. S nezdvořilým smíchem odkráčeli.

„Teď jsi spokojená?“ Otráveně na ni zaútočil a ta zeleň zchladla do ledových prázdnot. Vytrhl jí závoj a sám jím překryl její nepoddajné vlasy. Bella si jej okamžitě přidržela u tváře, ale byl to Edward, před kým se chtěla ochránit a skrýt.

„Nechtěl jsem být hrubý,“ zamračil se na ni, „ale donutila jsi mě k tomu.“ A bez vyzvání se rozešel ulicí ke kamenné cestě vedoucí ke Karakuši. Bella chvíli ztraceně stála před Koltou a srdce jí bušilo jako zvon. A tolik se chtěla rozeběhnout pryč…

Pak se Edward zastavil v půli kroku a se stejně zamračenou tváří na ni pohlédl. Když zjistil, že stále stojí na místě, pokynul jí rukou. A tak Bella šla sotva dva kroky za ním až k počátku Kupayehského tržiště, kde se jejich kroky i dech vyrovnali. Z toho rudého skvostu již zvídavě vykukovaly pouze hnědé utrápené oči.

Procházely shluky lidí a brzy narazili na první stánky a obchody… A všichni do jednoho věděli, že je doktorova žena. Bylo to cítit z každého pohledu. Muži Edwarda zastavovali, líbali jej na tváře a blahopřáli mu. A Bella se vždy tiše schovala za jeho záda, sklopila zrak a jenom čekala, kdy odejdou…

Vnímala také pohledy žen, skrz nejrůzněji zbarvené šátky se zlatým zdobením… Byly to odlišné ženy, naprosto. Měly drahé, lesklé šaty. V uších náušnice s nejrůzněji zbarvenými kameny, takové kameny nedokázala Bella ani pojmenovat. Jejich oči byly výrazné a bodavé, zdůrazněné černým líčením. Seděly ve svých malých hloučcích v kavárnách a tiše si vyprávěly tak, aby je neslyšeli jejich muži. Ti seděli opodál.

A ona mezi nimi procházela ve svých starých šatech. Jediným skvostem byl ten blyštivý kámen a rudý závoj... Nepatřila tam, cítila to z každého pohledu. Nepatřila k Edwardovi, to také cítila z každého pohledu, ale především jí to křičelo srdce i mysl.

„Vidíš ty ženy?“ promluvil na ni, když procházeli kolem kavárny. „Každá poctivá žena musí nosit závoj… Nechci tě bez něj na ulici nikdy vidět. Neměj mi to za zlé,“ pousmál se a zkontroloval pohledem, zdali jej poslouchá. „Takhle jsem tě přeci našel. Nevšiml bych si tvé krásy a vzpurnosti, kdybys ke mně přišla chráněná závojem.“ Bella jej pozorovala a soustředila se na každý jeho pohyb. Byl pro ni stejně nepochopitelným stvořením, jakým byla i ona pro něj.

Sledovala jeho úzké rty. A představovala si, jaké to bude, až na ni bude křičet…

„A jako tvůj muž si nepřeji, aby mohl kdokoliv jiný vidět to, co je teď mé. Jsi jako můj diamant, moje cennost. Musím to před ostatními ochránit a střežit.“

Když procházeli úzkou chodbou vedoucí k prvním domům Karakušských zahrad, chytil ji Edward pevně za ruku. Jeho věčně ledové prsty ji pevně chytily za zápěstí. Cupitala za ním po špičkách a ani si neodvážila postěžovat, že jde příliš rychle. A když už se zdálo, že se jí dech vytratí z plic, narazili na stánek s ledovým ovocem.

Jako dítě vždy obdivovala rychlost rukou, jakou prodavač osekával z kovové nádoby kusy ledu a vkládal je do křupavého oplatkového kornoutu. Poté přihodil několik kusů čerstvého manga a melounu a vše polil hustým rudým sirupem…

Edward si povšiml jejího pohledu. „Máš ráda stradu?“

Bella mu věnovala polekaný pohled. Ale ani tentokrát nepromluvila.

„Ještě jsi ji nikdy neměla, viď?“ Odtušil a jeho hlas se zdál být tak smířlivý a plný obav. Stejně jeho oči. Blesklo se v nich pochopení. To pochopení poznala. Byl to soucit.

A tak se Edward u stánku zastavil a poručil své ženě její první stradu.

Prodavač mu zvesela přitakal a začal tím rychlým a naučeným pohybem osekávat led a krájet ovoce. Přitom se zadíval na Bellu. Ta se zapomněla schovat za Edwardova záda a s úžasem hleděla a vzpomínala na dětství. Jako dítě pozorovala ráda děvčátka karakušských žen. Ta děvčátka chodila v krásných šatičkách a každý den dostávala stradu. Jednou malé dívce upadl kousek křupavého oplatku na zem, nevšimla si toho a Bella ten kousek včas našla. Cítila vůni vanilky a cukru, oplatek ji ještě hřál a zároveň studil… Ale pak jej zahodila. Bála se, že by jí strada natolik zachutnala… A pak by litovala, že ona ji mít nikdy nemůže.

Ze snění a vzpomínek na to malé ušmudlané děvče se zbytkem oplatku v rukou ji vytrhl prodavač.

„Vaše dcera?“ optal se s úsměvem a podal Belle stradu.

Belle ztuhla krev v žilách. Čekala křik a ostrou drzost ze strany jejího muže. Ten se však jenom usmál a s tím nezvyklým úsměvem řekl: „Nikoliv, je to má žena. Dnes ji tak poprvé mohu nazvat.“ Prodavač se omluvně uklonil a na Bellu se ze vší úcty a slušnosti k jejímu muži už ani nepodíval.

Tehdy si to Bella uvědomila více než kdy předtím. Když se podívala na jeho silné ruce, na jeho široká ramena. Na ty zvláštní vrásky kolem očí… Jacob byl urostlý, ale nikdy nevypadal jako dospělý muž. Vždy v něm bylo více chlapecké nerozvážnosti a divokosti.

„Tak ochutnej,“ pobídl ji a sledoval, jak opatrně a pomalu stahuje závoj ze své tváře. Jenom tak, aby mohla ukousnout sousto. Ani o kousíček víc. Ukousla si sladký vanilkový oplatek s mangem. Fascinovala jej. Opatrně žvýkala a přivírala oči ze sladkosti a vtíravé opojnosti strady. Když jí v jeden malý okamžik ukápl sirup na bradu, neváhal ani chvíli a s úsměvem tu kapku prsty setřel.

„Konečně máš krásnou barvu.“ Usmál se na ni. „Zdála ses mi příliš bledá.“

Když na něm zůstaly ty velké hnědé oči viset v očekávání a nejistotě, zahřálo jej to u srdce.

„Chutná ti?“ Bella s docela malým náznakem smíchu přikývla.

Zadíval se na ni a snažil si ten výraz zapamatovat. Bylo to poprvé, co ji tak viděl.

A bylo to poprvé, co Bella nechala starat se o ni někoho jiného než sebe. Bylo to poprvé, co sama stála na ulici s dospělým mužem. A bylo to poprvé, kdy se naprosto vyděsila z představy, že se po lahodné stradě nevrátí domů a nepoví Marjam, co se jí dnes přihodilo.

„Jestli to bude to jediné, co tě dokáže rozesmát, budu ti stradu kupovat třeba i každý den.“

 

 

 

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Gabbe

12)  Gabbe (07.08.2015 13:37)

betuško, dnes to klapne. Jenom mě někdo pořád zaměstnává a láká na zákusky do cukrárny, takže se vždy najde něco sladšího, než Kamenné zdi.

11)  betuška (06.08.2015 19:04)

Kedy už pridáš ďalšiu kapitolu? Prosím

Empress

10)  Empress (04.08.2015 20:49)

Nádhera

DopeStars

9)  DopeStars (04.08.2015 08:47)

Ten koniec!!! Zamilovávam sa do tejto poviedky viac a viac a čert by to vzal ak nemám teraz chuť na tú stradu! :D Teším sa na ďalšiu časť, som zvedavá s čím nás nabudúce "nadopuješ" . WOW!

8)  Sneja (03.08.2015 22:13)

Len pokračuj v detailoch! Tento štýl naťahovania sa mi páči.Ďakujem za kapitolu, vychutnala som si ju tuším viac ako Bella stradu...

Gabbe

7)  Gabbe (03.08.2015 22:11)

oooo, dívky!!!
Děkuji, děkuji, děkuji!!!
Nojo, jsem holt natahovadlo, ale musí to být.
No a další? No doufejme, že v takovém normálním cyklu jako všechny předchozí.

emam

6)  emam (03.08.2015 21:53)

Áááách... Ty si to tedy užíváš a my s tebou Těším se na další

5)  BabčaS (03.08.2015 21:46)

4)  betuška (03.08.2015 21:43)

teda nadrapuješ nás, ale krááááásne...si bohyňa...detaily tvoria celok;)

3)  Viky (03.08.2015 21:40)

Tak tá kapitola pribudla rýchlo. Len ďalej. Už sa teším ako bude ďalej vyzerať ich vzťah. Skvelá kapitola A kedy bude ďalšia?;)

Gabbe

2)  Gabbe (03.08.2015 21:19)

Seb, já děkuji za komentík.
Vím, vyžívám se v detailech, ale nemohla jsem jinak...

1)  Seb (03.08.2015 21:09)

Tak po téhle kapitole jsem ještě víc zvědavá, jak se bude jejich vztah vyvíjet.

Děkuji za další super kapitolu.

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Edward & Bella