Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/burning-books%20small.jpg

2. kapitola

„Co je?“ zeptala se překvapeně.

„Tak jo, fajn. Ať to máme za sebou,“ odsekla jsem.

„Co?“

„Poznámky, narážky, divný pohledy a blbý otázky.“

„Proč?“ Stále jí to nedošlo. Nebo byla hodně dobrá herečka.

„Jmenuju se Bella Swanová.“

„Aha, tak už to chápu,“ hlesla. „To je kvůli tomuhle, viď?“ Zvedla balík knih a hodila je na postel vedle sebe.

„Kvůli čemu jinýmu.“ Pořád jsem byla ještě připravená po ní vystartovat hned, jak z ní vypadne první zmínka o té věci.

„Tak to tě lituju,“ povzdechla si.

„Co?“ Pro změnu jsem nechápala já.

„Že tě lituju, protože to musí být peklo žít s tímhle jménem, když tohle,“ ukázala na hromadu na posteli, „čte každej.“

Ech. „Takže ty jsi normální? Myslím, tím jako nepostižená tímhle vším,“ zeptala jsem se opatrně.

Vypadalo to, že se nad tím skutečně zamyslela.

„No, nepostižená nejsem, ale troufám si tvrdit, že jsem normální. Alespoň dost na to, abych rozlišila realitu od fikce a pochopila, že s tím nejspíš nebudeš mít nic společnýho. Navíc to asi bude pěknej vopruz mít takový jméno s tím vším kolem.“

„Jo a dost velkej. Dělala jsem si iluze, že s příchodem na vysokou se to změní.“

„Tak to je blbost,“ ušklíbla se.

„To vím taky.“

„Já mám ráda většinou úplně jiný knížky. Tohle jsem si přečetla spíš ze zájmu, když už lidi kolem mě nemluvili o ničem jiným.“

„Vlastně je to dost jednoduchej příběh, styl psaní a tak, ale zjistila jsem, že mi pomáhá se odreagovat a zapomenout na problémy. Nechávám se vtáhnout do děje a svět zůstává tam venku. Zaklapnu knihu a příběh je tam uvnitř.“

„Takže nečekej pokoj oblepenej plakátama a sladký řečičky. Pár věcí sice mám, ale není to nic, co by tě mohlo obtěžovat.“

Svezla jsem se na zem do tureckýho sedu. „Díky bohu.“

„Jsi v pohodě?“ zeptala se.

„Jo, ale teď bych si nejradši dala panáka,“ zahučela jsem. „Celý tohle šílenství kolem je něco jako moje osobní noční můra.“

Caroline se chvíli přehrabovala v kufru a pak vytáhla čtyři malý lahvičky Finlandie. Takový ty, co se dávají do barů na hotelech. Jednu po mě hodila.

„To mi podstrčil táta. Prej na uklidněnou, kdybych měla nervy nebo na oslavu. Tak si vyber.“

„Beru ty nervy.“

„Fajn. Na zdraví.“

Pozvedla jsem ruku a pak to do sebe naráz obrátila. Jo, tohle bylo přesně ono.

„No,“ Caroline odložila prázdný obal a zvedla se z postele. „Myslím, že si dám sprchu a pak to pro dnešek zabalím. Mám pocit, že už se neudržím na nohou.“

Popřála jsem jí dobrou noc a šla taky spát. S trochu lepším pocitem než ráno. Moje spolubydlící snad bude v pohodě.

 

Ráno mě probudilo slunce v obličeji. Strčila jsem hlavu pod polštář a snažila se vsugerovat si, že vůbec nejsem vzhůru. Jak mě jednou něco probudilo, bylo to v pytli. Už od malička obdivuju lidi, co dokážou usnout a spát kdekoliv a kdykoliv. Zašátrala jsem rukou po mobilu, sedm ráno. No, mohlo to být i horší.

Zalezla jsem potichu do koupelny. Dneska jsem měla v plánu jít si poprvé zaběhat a zmapovat zdejší park a jeho cesty. Byla jsem už oblečená a Caroline spala jako dřevo. Jenže když jsem si vytahovala z police přehrávač, srazila jsem z ní loktem hrnek.

„Doprčic,“ zaklela jsem potichu.

„Jdeš běhat?“ ozvalo se za mnou rozespale.

„Jo, spi dál,“ odpověděla jsem jí.

„Počkej, půjdu s tebou,“ řekla a hrabala se z postele.

Když zalezla do koupelny, hodila jsem kyselej ksicht. Přesně tohle jsem nechtěla. Ranní běhání byl můj rituál, měla jsem klid, svoje tempo. Znám ten americkej ranní jogging, při kterém se slečinky ani nezadejchaj a ještě stihnou zdrbat celý město. Navíc to zas určitě bude doba, než se vypraví. Dřepla jsem si otráveně zpátky na postel.

Kupodivu byla rychlá, hodila na sebe tepláky a triko a šly jsme. Ale stejně se nehodlám podřizovat jejímu tempu, nadávala jsem v duchu. Venku jsem se nasadila sluchátka do uší a vyrazila. Tak a teď se snaž! Po pár krocích jsem se jako vždycky ponořila do hudby a rytmu svého srdce. Přestala jsem úplně vnímat okolí.

Proběhla jsem přes druhé a třetí nádvoří až na Northampton Street. Odtud už to bylo jenom kousek po hlavní ulici do velkého parku, kam jsem měla namířeno. Tuhle trasu jsem si naplánovala ještě doma, když jsem zkoumala okolí univerzity. Překvapilo mě, že je tady na ulici ráno klid.

Park byl velkej a nebyly tu žádný asfaltový cesty, jenom štěrk a písek. Příjemné zjištění, moje klouby to jistě ocení. Trochu jsem zrychlila a bylo mi jedno, jestli za mnou Caroline někde vlaje nebo ne. Cítila jsem, jak se moje tělo navzdory námaze nabíjí energií. Cesta vedla většinu času kolem řeky, takže když kolem projela osmiveslice s namakanejma veslařema, na místě jsem zastavila a naprosto nepokrytě zírala na ty krásný kluky.

Když mi skoro v tom samém okamžiku Caroline zaklepala na rameno, málem jsem vylítla leknutím půl metru vysoko. Sakra, ta holka se nezdá, nečekala jsem ji hned za sebou.

„Vídíš to?“ zafuněla a kývla bradou směrem k nim.

„Jo, koukám na ně. Kvůli tomuhle se sem klidně poženu každej den,“ zavtipkovala jsem.

Svalovci nám brzy zmizeli z dohledu, a tak jsem využila zastávky a trochu si protáhla svaly na nohou.

„Teda, já od tebe čekala spíš pomalou ranní procházku, ale tohle mě příjemně překvapilo. Potřebovala jsem si protáhnout nohy z toho letadla,“ řekla.

Pozvedla jsem obočí. „No, já zase zírám, že vážně umíš běhat a nežvaníš při tom jako nějaká drbna.“

Caroline se začala smát. „Moc koukáš na americký seriály,“ zpražila mě.

Trhla jsem ramenem a znovu se rozeběhla. Tentokrát jsme na kolej už běžely společně vedle sebe.

 

Kolem poledne, kdy jsme se jen tak flákaly na pokoji a já už měla fakt hlad, Caroline promluvila. Poprvé od tý doby, co jsme se ráno vrátily.

„Hele, tohle mě vážně nebaví. Nevím, co přesně máš za problém, ale budeme tady spolu rok bydlet a já bych se tu docela nerada votravovala s někým, kdo mi nesedí. Chápu, že to asi nemáš úplně jednoduchý, ale nemůžeš mě házet do jednoho pytle se všema ostatníma pubertálníma holkama.“

„Takže, co kdybychom vyrazily na něco k jídlu, mám hlad jako vlk, a potom nakoupit nějaký ty chybějící věci?“ zeptala se.

S touhle větou, jako kdyby ze mě spadnul všechen ten podvědomej strach. Najednou jsem si vážně uvědomila, že je to úplně normální holka a já s ní nemusím bejt neustále ve střehu, kdy zas řekne něco absolutně stupidního a rádoby vtipného na můj účet.

„Asi máš pravdu,“ souhlasila jsem. „Tak kam vyrazíme? Znáš tady něco?“

Zakroutila hlavou. „Budeme muset cestou něco najít.“

Než jsme se dostaly ven, tak nám oběma pořádně kručelo v břiše. A trvalo to dalších dvacet minut, než se nám podařilo najít v jedné boční uličce malou restauraci, kde nebyl skoro nikdo, nesmělo se tu kouřit a na jídelním lístku byly víc než dvě věci.

„Jestli jim to jídlo bude trvat hodinu, tak půjdu a osobně si popovídám s kuchařem,“ vyhrožovala Caroline.

„To byl ale blbej nápad nejít na snídani. Doma vždycky spořádám ráno alespoň dva tousty a misku cereálií.“

„A ty snad víš, kde je na koleji jídelna?“ zeptala jsem se. Obě jsme naráz vyprskly smíchy. Jasně, že jsme to nevěděly. První školní den je až zítra a teprve pak dostaneme školní plány, mapy a všechny ty papíry týkající se organizace semestru. Do té doby se tu nikdo o prváky nestaral.

„Mám z toho zejtra fakt strach,“ povzdechla jsem si.

V tu chvíli Caroline zvážněla. „Myslíš jako kvůli tam tomu?“

„Kvůli čemu jinýmu, vždycky je to stejný. Nikdo se mě na nic neptá a už jsem divná.“

„A na jakým jsi vlastně oboru?“ Až teď jsem si uvědomila, že jsme jedna o druhé nic nevěděly.

„Na právech,“ odpověděla jsem jí.

„No, tak to jsme dvě, takže v tom nebudeš sama. A na ostatní se vykašli. Nestojí ti to za to si kvůli nim ničit nervy. I když mně se to lehko říká, ale vsadím se s tebou, že si do mě taky někdo zejtra rejpne.“

„Proč by to dělal?“ nechápala jsem.

„Uvidíš. Chceš se vsadit?“ Tak jsme se vsadily o kafe.

Konečně nám přinesli jídlo a bylo ticho. I na dezert došlo, jak jsme byly hladové. Zhltly jsme to, zaplatili a vyrazily znovu ven najít nějaké velké nákupní středisko a trochu se rozhlédnout po městě. Nebylo těžký něco najít, obchodů tu bylo spousta. Ovšem všechny mi přišly tak trochu jiná cenová kategorie. Neměla jsem v plánu rozházet svoje peníze za něco, co stálo dvakrát víc jenom proto, že to na sobě mělo nášivku známé módní firmy. Naštěstí Caroline byla stejného názoru, takže když jsme nakonec našli Grafton, obě jsme zajásaly. Obchoďák vypadal normálně a podle svítících poutačů v něm byly i normální obchody a dokonce i kino. Dobrý vědět.

Za chvíli jsme se už procházely mezi výlohama a já si začala připadat trochu ztracená. Jakmile jsem šla nakupovat, aniž bych věděla, co chci, dopadlo to vždycky mizerně. Spoustu věcí, které jsem nepotřebovala, a nic, pro co jsem přišla. Naštěstí to zase zachránila Caroline. Začínala jsem tu holku milovat.

„Takže potřebuju si koupit hlavně notebook a nějaký věci na přednášky. Doma jsem měla jenom starej velkej počítač a s blbostma na psaní jsem se tahat nechtěla. Pak bych prošla nějaký hadry, protože tu mám jenom jedny džíny, pár triček a kabát. Chtělo by to něco slušnějšího na přednášky a taky něco pohodlnýho na normální nošení. A hlavně něco teplýho. Takovou kosu jsem u nás fakt nezažila,“ otřásla se.

„Myslím, že nakoupím to samý,“ souhlasila jsem a byla vděčná za to, že alespoň jedna z nás má v tomhle jasno.

Zpátky na kolej jsme dorazily až večer za tmy a s obrovskou hromadou tašek. Vždycky jsem si říkala, jaký to asi musí být, když slečinky vyrazí na nákupy a chodí si po bulváru s rukama plnýma tašek. Teď už to vím, buď jsou úplně prázdný, anebo potřebujou řidiče, protože vláčet se s tou váhou a ještě na jehlových podpatcích je naprosto nemožný.

Upustily jsme to na jednu hromadu uprostřed pokoje a padly na postel.

„Teda, dospěla jsem k názoru, že ta cesta sem a to letadlo byla procházka růžovou zahradou proti dnešnímu odpoledni,“ konstatovala Caroline.

„Mě to povídej. Ale jsem ráda, že máme snad všechno i za cenu vlastního sebezničení. Doufám, že hodně dlouho na takhle velký nákupy nepůjdu.“

Namáhavě jsem si zula tenisky a promnula bolavá chodidla. Z jedný z tašek jsem vytáhla plyšový infantilní pantofle a děkovala bohu, že jsou tak měkký. Uklidila jsem tu hromadu věcí do skříně a to ostatní včetně krabice s notebookem hodila jen tak na stůl. Původně jsem plánovala, že si to všechno rozbalím a pořádně prohlídnu, ale byla jsem tak mrtvá, že jsem se zmohla už jenom na sprchu a cestu do postele. Z posledních sil jsem ještě zvládla nastavit budíka. Asi by nebylo dobrý přijít hned první den pozdě.


Povídky od Linfe

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

18)  nathalia (26.01.2011 21:31)

Nebude se nahodou jmenovat po Caroline z toho filmu jak v nem hraje i "Edward"? :D Ja jsem ho teda nevidela, ale nejak tak me to napadlo :o)

Karolka

17)  Karolka (17.01.2011 23:53)

Víš co? Jsem nadšená! Ty víš, že miluju ZUD, ale tohle je zase o krok dál. Ta joggingová scéna byla úžasně sugestivní!
Vypadá to, že Caroline je anděl, jinak si to nedovedu vysvětlit. Moc to Belle přeju. Těším se na první školní den.

Lipi4

16)  Lipi4 (15.01.2011 03:30)

Linfe , já normálně nemám slov , jak je to úžasný . .. . .. Tohle je opravdu geniální nápad za všechny prachy . . . Obě holčiny už teď po prvních dvou kapitolkách miluju . . .. . Lituju toho, že jsem si na tohle čtení nenašla čas dřív, jelikož tohle je dokonalá povídka , která je úplně z jinýho soudku než všechny ostatní

Bye

15)  Bye (10.11.2010 08:37)

Caroline je sympoška. Hezky jim to holkám zatím klape. Koukám i v tom, že budou dělat terče vtipálkům. To zní skvěle.
P.s.: Kde je ten Edward?

Lioness

14)  Lioness (09.11.2010 18:11)

Krása! Vypadá to vážně úžasné. Holky si očividně sedly, tak jsem zvědavá, jak to roztočí! :D
Proč si mají do Caroline utahovat? Snad se také nejmenuje podle někoho slavného? Nebo slavná je?
A jak tahle povídka zapadne sem? Objeví se upíři, že?... Nebo ne?

MisaBells

13)  MisaBells (09.11.2010 08:52)

Tak a co je jako Caroline zač? Proč si do ní rejpnou? Snažím se přemýšlet, ale jaksi mě nic nenapadá, přesto - PARÁDA!!!! (ano, vím, že se capslock nemá používat a ano, vím, že jeden vykřičník stačí) Sakryš, snad to bude rychle pokračovat.

sakraprace

12)  sakraprace (09.11.2010 06:26)

Ale, ale, tak teď jsem faktzvědavá, jaké příjmení či co jiného má Caroline Hlavně, že spolu holky vychází. Lin, je to paráda, čte se to úplně samo, jen bych hned potřebovala další

julie

11)  julie (08.11.2010 21:44)

Copak se děje?Jaký problém bude mít Caroline?Belle asi něco dost uniklo-no není divu,při těch nervech,ale aspoň se zaměří taky na něco jiného,než je její problém .... moc fajn napsané,paráda

10)  Scherry (08.11.2010 21:12)

Moc moc hezká kapča

semiska

9)  semiska (08.11.2010 21:08)

Lin, povedlo se ti to a moc. Bella je skvělá normální holka a musí to mít opravdu moc těžké, když se jmenuje stejně jako hlavní hrdinka nějakého bestselleru. Nedivím se jí, že si tvoří zábrany a zdi kolem sebe a nechce si za ně nikoho pustit. No, určitě to nebude mít jednoduché.

Bosorka

8)  Bosorka (08.11.2010 20:46)

Linfe ty se mi tak krásně čteš. ;) Vždy si to vychutnávám a je mi po duši a po těle, jako bych cumlala čokošku s min. 70% kakaa (a s nějakým tím oříškem navíc).

7)  ada853 (08.11.2010 20:25)

skvely super uz se tesim na dalsi

Janeba

6)  Janeba (08.11.2010 19:54)

Bezvadný nápad, vážně se nemůžu dočkat dalšího pokračování! Díky!

5)  Iwka (08.11.2010 19:50)

Super!
Tahle Bella je normální pohodová holka a to je fajn. A fakt se mi líbí, že to popisuješ všechno tak věrohodně - například to s nedůvěřivostí, protože je přirozené, že si už zvykla budovat kolem sebe zdi, aby se nenechala ponížit a teď je těžké je jen tak bořit, i když je Caroline milá holka.
A i to, že píšeš nespisovně dělá své.
Na tom celém mě tedy asi nejvíc okouzlil ten krásně přirozený nádech, protože na něm hodně záleží. Tahle povídka se mi moc líbí, čím dál tím víc.

Hanetka

4)  Hanetka (08.11.2010 19:37)

Linfe... mám to z první ruky a ty zas moji reakci, ale stejně to musím napsat i sem! Je to báječné! Užívám si to!

3)   (08.11.2010 19:33)

Tak to je fajn, že je "normální"
Ale ta sázka mi vrtá hlavou proč by si z ní někdo "střílel?"
A moc dobrá délka!!!!

sfinga

2)  sfinga (08.11.2010 19:31)

Tééda Lin, já tě vážně miluju. Napsalas to skvěle. Bella vyfasovala prima spolubydlící. Jen by mě zajímalo, co má Caroline za problém, kvůli kterému se do ní budou navážet, ale ty nám to jistě povíš, že? Moc se těším na další díl

Michangela

1)  Michangela (08.11.2010 19:19)

Už se těším na záhadu okolo spolubydlící!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek