Sekce

Galerie

/gallery/jina realita.jpg

Po celý život, nebo navždy?

Po velmi dlouhé době jsme se od sebe odtrhli. Edward měl zrůžovělé tváře, opuchlé rty a přerývavě dýchal. Oči se mu leskly a sálaly láskou a něhou. Milovala jsem ho a rozhodla jsem se být takový sobec, že budu s ním.

Už jsem si nedokázala představit další existenci bez něj. Pokud bych ho dnes nepotkala a místo něj přišla Alice a řekla mi, že je její bratr šťastný a žije podle svých představ, byla bych spokojená. Stačilo by mi jeho štěstí, sama bych už nějak proplula svou věčností a žila s nenaplněnou láskou k němu. Nestěžovala bych si. Jenže přišel on a vyznal mi lásku. Nemohla jsem ho opustit. Nešlo to.

Jakoby vycítil mé rozhodnutí, zářivě se na mě usmál a pohladil mě po tváři. Vpíjeli jsme se jeden druhému do očí a nepotřebovali slova. Stačila nám blízkost toho druhého. Cítila jsem se volná, milovaná a lidská.

Nevím, jak dlouho bychom na té lavičce seděli, kdyby mu nezakručelo v žaludku. Roztomile se začervenal a já se uvolněně rozesmála. V naší jiné realitě jsem byla já člověkem s přirozenými potřebami a nyní jsem zapomněla, že on by měl jíst. Přišlo mi to směšné a vtipné.

Vstala jsem a ruku v ruce jako každý zamilovaný pár jsme vykročili ke stánku s občerstvením. Oba jsem museli štěstím a nadšením sálat a vyzařovat do okolí. Lidé se za námi otáčeli a usmívali se na nás. Cítila jsem pýchu a hrdost, neboť jistě nejpohlednější muž v parku byl můj.

Nejraději bych svou lásku vykřičela do celého světa. Momentálně mi však stačily Královské zahrady a procházka za ruku. V ostatních návštěvnících jsme vzbuzovali obdiv a možná i závist.

Došli jsme až ke hlavnímu vchodu, kde si Edward koupil obložený sendvič a láhev vody. Posadili jsme se k jednomu ze stolků a já se musela smát. Edward očividně s jídlem pospíchal a polykal snad úplně bez kousání.

,,Nikam ti neuteču, slibuji. Jez pomalu a pořádně,” oznámila jsem mu mírně maminkovským tónem.

S plnou pusou se na mě usmál a skutečně tempo jídla zvolnil. Fascinovaně jsem ho sledovala a neubránila jsem se vzpomínkám na své poslední lidské jídlo - houbové ravioly na cestě do Volterry. Občas se mi zdálo, že od ní uplynulo celé století a ono zatím jen osm let.

Osm let během nichž Edward dospěl v úchvatného muže. Vystudoval a našel si práci, která ho baví a naplňuje. Psycholog. Doslova jsem se dmula pýchou nad jeho úspěchy. Samozřejmě bych ho milovala, i kdyby byl třeba řidič kamionu nebo prodavač v samoobsluze. Ale takhle jsem si ho i vážila. Šel za svým snem a splnil si ho.

Dojedl a dopil. Opět jsme se vzali za ruce a vydali se na procházku. Navštívili jsem většinu pavilonů, povídali si, vyprávěli o uplynulých osmi letech i dětství, zkoumali květiny, palmy i kaktusy, smáli se, pošťuchovali a každou chvíli se políbili. Celý den byl naprosto perfektní a pro mě nejšťastnější za celý můj život i dosavadní existenci.

Ani jsem si neuvědomila jak, ale najednou se stmívalo a z amplionů se ozvala výzva k opuštění areálu. Tak skvěle jsem se bavila, že jsem zapomněla na čas. Nechtěla jsem se ještě loučit. I když jsme se domluvili hned na druhý den, představa noci bez něj se mi nezamlouvala ani co by se za nehet vešlo.

Edward na tom byl podobně. Stáli jsme u mého auta, objímali se a ani jeden z nás se neměl k odchodu.

,,Hm, Bell, co kdybys dnes zůstala spát u mě? Tedy ne spát, ale mohla bys u mě být přes noc. Nechci ji strávit bez tebe,” přiznal Edward rozpačitě.

Jeho návrh se mi více než zamlouval, ale nebyl uskutečnitelný. Několik hodin jsem strávila v jeho těsné blízkosti a žízeň už se hlásila o své slovo. Nutně jsem se musela napít a krevní konzera nepatřila zrovna mezi běžné vybavení ledničky.

,,Víš, to nepůjde. Já… mám žízeň a krev mám u sebe doma,” přiznala jsem zahanbeně a sklopila pohled. Kdybych byla ještě člověk, červenala bych se až za ušima.

,,Fajn, tak pojedeme na noc k tobě. Vzal jsem si celý týden volno z práce, takže ráno nemusíme nikam pospíchat. A Alice to u mě sama zvládne,” vyrazil mi dech svou odpovědí.

Na Alici jsem úplně zapomněla. Přála jsem si ji vidět, ale zároveň jsem jí nechtěla ublížit. Na setkání s ní si budu muset počkat.

Ani mě nenapadlo, že by Edward chtěl jet ke mně, ale za ten nápad bych ho nejraději zulíbala. Vůbec se nepozastavil nad mým důvodem, nehnusila jsem se mu a neštítil se mě. Nikoho lepšího jsem si neuměla představit.

S úsměvem jsem mu otevřela dveře spolujezdce. Bez protestů se posadil a připásal. Zaujala jsem své místo za volantem a rozjela se směr Wales. Jeho auto vyzvedneme až druhý den.

Edward se celou cestu nenápadně držel dveří a docela křečovitě svíral držátko. Pohledem hypnotizoval tachometr ukazující příliš velkou rychlost, ale neřekl ani slovo. Opět jsem se musela usmát nad tím, jak moc se naše role vyměnily.

K mému domečku jsme dorazili během hodiny a půl, což byl nejspíš nový časový rekord. Edwardovi se zcela očividně ulevilo, když mohl vystoupit.

Provedla jsem ho domem, který mi pochválil. Zdálo se, že se mu opravdu upřímně líbil. Trápilo mě však menší dilema. Potřebovala jsem se napít, ale ani za nic jsem nechtěla, aby mě při tom viděl. Nevěděla jsem, jak ho taktně požádat o chvilku soukromí.

Naštěstí to vyřešil za mě.

,,Bello, mohl bych se osprchovat?” zeptal se a mně spadl kámen ze srdce. Ideální řešení.

S úlevným úsměvem jsem ho vzala za ruku a dovedla do koupelny. Ze skříně jsem vyndala ručník a ze šuplíku s prádlem pánské trenýrky a volné tričko.

Edward na oblečení nechápavě koukal. Měřil si ho docela rozzuřeným pohledem a nevypadal, že by se k němu byť jen přiblížil. Až po chvíli mi došlo, jak to asi vypadá.

,,To tu nenechal žádný jiný muž, Edwarde. Je to docela pohodlné oblečení na doma, když je venku teplo,” vysvětlila jsem mu a rozesmála se.

Edward na mě nejprve nevěřícně mrkal a pak se smyslně usmál.

,,Takže, tohle nosíš, když je teplo? Hm, Bello, to je velmi zajímavá představa a já se jí asi jen tak nezbavím,” zašeptal potemnělým hlasem.

Smích mě okamžitě přešel. Moc dobře jsem pochopila, na co myslí. A pomyslela na to také. Ztěžka jsem polkla.

,,Já… já se musím jít napít. Nemusíš se sprchou pospíchat, budu v kuchyni,” zajíkla jsem se a rychle vycouvala ze dveří.

Přirozenou rychlostí jsem se přemístila do kuchyně. Vrhla jsem se na ledničku a nacpala rovnou dvě krevní konzervy do mikrovlnky. Když konečně ta lahodná tekutina svlažila mé vyprahlé hrdlo, rozlila se po mém těle slastná úleva. Vypila jsem snad pět litrů krve a byla si jistá, že nyní už je vše v naprostém pořádku a já mám nad sebou neochvějnou kontrolu. Nejen co se žízně týká, ale i jiných tělesných potřeb.

Spalovala mě vášeň a nabírala snad větší intenzitu než touha po krvi. Brzdil mě strach, že bych Edwardovi mohla ublížit a také fakt, že jsem stále panna. Když jsem nemohla mít sex s upírem, s člověkem byl už naprosto vyloučený.

Již vzpamatovaná jsem se převlékla do pohodlných domácích kalhot a tílka. Podprsenku jsem nepotřebovala, ale abych zbytečně nedráždila Edwarda, vzala jsem si ji.

Posadila jsem se v kuchyni za stůl a netrpělivě bubnovala prsty o jeho desku. Celých dlouhých osm let jsem bez něj vydržela a teď mi chyběl po pár minutách. Byla jsem nedočkavá a zmítala se ve mně touha neopouštět ho ani na zlomek vteřiny.

Z patra se ozýval šum vody a Edwardovo broukání nějaké písničky. Napadlo mě, že by mohl mít hlad. Jedl naposledy dopoledne. Chtěla jsem mu připravit něco k jídlu, ale zjistila jsem, že vůbec neznám jeho chutě.

Jídla jsem doma kvůli kamufláži a nenápadnosti měla dost, ale inspirace pro vaření nebyla žádná.

,,Edwarde?” zkusila jsem na něj zavolat, ale neslyšel mě.

Rozmýšlela jsem, co dál, když se domem rozhostilo ticho. Svým dokonale ostrým sluchem jsem slyšela, jak vypnul vodu, přešel mokrýma nohama po koupelně a zašustil látkou. Chvilku jsem počkala a vyběhla za ním zeptat se, co by si dal k večeři.

V návalu štěstí, že ho zase uvidím a uslyším jeho hlas, jsem ani nepomyslela na zaklepání a prostě otevřela dveře.

Edward stál u umyvadla. Z vlasů mu kapala voda, nahá hruď byla vlhká a leskla se. Měl nádherné a statné tělo, které přímo vybízelo k dotekům a laskání. Pohledem jsem sklouzla po vypracovaném břichu až k ručníku, který měl uvázaný kolem beder.

Ozvalo se rozpačité a zároveň pobavené zakašlání a já konečně odtrhla svůj pohled od jeho jistých míst. Dívali jsme se jeden druhému do očí a touha mezi námi houstla s každým nádechem.

Omámeně jsem ho sledovala. Cítila jsem skutečnou touhu a s ochromující intenzitou jsem si přála se Edwarda dotýkat, líbat ho a milovat se s ním. Ta představa byla tak lákavá! Jenže zároveň bohužel naprosto nemožná a zcela nereálná.

Zavřela jsem oči a zatřásla hlavou, abych se zbavila těch hříšných myšlenek. Nešlo to. Stále jsem před sebou viděla jeho krásné tělo a dokonalý obličej se rty přímo vybízejícími po polibku.

,,Já… já se omlouvám. Budu v kuchyni. Nic jsem neviděla, vážně,” vysoukala jsem ze sebe nešťastně a přirozenou rychlostí vycouvala ze dveří.

V kuchyni jsem se zhroutila na židli a hlavu položila na desku stolu. Kdyby mé srdce nebylo již pár let tiché a nehybné, nyní by uhánělo jako o závod a napumpovalo by mi červeň do tváří.

Nikdy dříve jsem nic takového nezažila. Celé mé tělo jako by po Edwardovi volalo. Chvěla jsem se touhou. Připadala jsem si obluzená a tak trošku mimo. Stále jsem měla před očima výjev z koupelny a má fantasie pracovala dál. Nedokázala jsem ji zastavit.

Přehrávala jsem si, jak by to mohlo dopadnout, kdybych neutekla. Představovala jsem si jeho ruce na svém těle, jeho rty zkoumající ty mé, jeho oči dívající se na mě s vášní.

Zasténala jsem a sama nevěděla jestli vzrušením, nebo zoufalstvím, protože něco takového jako intimní vztah jsme prostě mít nemohli. Bylo to úplně vyloučené a navíc jaksi nevhodné. Nepočítaje naší jinou realitu, která nikdy nebyla reálná, jsme se znali sotva pár dní.

,,Bello?” ozval se za mnou pobavený hlas Edwarda. Jako zamilovaná upírka jsem za moc nestála. Vůbec jsem ho neslyšela přicházet.

Otočila jsem se a spatřila Edwarda nyní již plně oblečeného. Nevzal si oblečení, které jsem nechala v koupelně, ale měl na sobě svoje kalhoty a košili. Vypadal úchvatně a já se opět neubránila představě, že má jen ručník kolem beder. Jako by poznal, na co myslím, zacukaly mu koutky a v očích zajiskřilo.

,,Já se opravdu moc omlouvám a přísahám, že jsem nic neviděla,” znovu jsem se omlouvala a sklopila hlavu.

Slyšela jsem rychlé kroky následované vrznutím židle vedle mě. Sledovala jsem své ruce položené na stole a do mého zorného úhlu se dostala ruka Edwarda, která zakryla ty mé. Stydlivě a provinile jsem k němu vzhlédla.

,,Bello, jsme dospělí. Nic závažného se přeci nestalo. Tváříš se, jako bych byl první nahý muž, kterého jsi kdy viděla,” uklidňoval mě a hladil mě po hřbetu ruky.

Ušklíbla jsem se na něj a skousla si ret. Uhodil hřebíček na hlavičku. Ani Felixe jsem neviděla úplně bez oblečení.

Edward se na mě usmíval a když viděl můj výraz a rozpaky, došlo mu, že skutečně je první muž, kterého jsem viděla nahého. Tedy ani jeho jsem neviděla úplně, ale stejně to bylo nejvíc odhaleného mužského těla před mýma očima.

Vykulil na mě oči a naprázdno polkl. Vypadal úžasně roztomile a překvapeně.

,,To… to jako vážně? Jakto? Vždyť jsi tak krásná, milá a báječná. Chlapi se o tebe museli jistě prát,” koktal a snažil se srovnat si novou informaci v hlavě.

Rozhodla jsem se jít s pravdou ven a přiznat, jak všechno je. Musela jsem k němu být zcela upřímná a poskytnout mu všechna pro a proti vztahu se mnou. Ač jsem to nepotřebovala, zhluboka jsem se nadechla a spustila.

,,Je pravda, že jsem byla považována za velmi žádoucí, ale já o nikoho nestála. Udržovala jsem takový hraný vztah s Felixem, protože se to od nás předpokládalo a pro nás oba to bylo výhodné. Ale až na pár polibků jsme spolu nic neměli. Ne že by Felix nikdy nechtěl, ale ono to jaksi ani nešlo,” přiznala jsem a dívala se mu do očí čekaje na reakci.

Edward jen pokýval mírně konsternovaně hlavou a řečí těla mě vybízel k pokračování.

,,Víš, tělo upíra se po přeměně už nemění, zůstává stále ve stejném stavu. A já byla při přeměně, hm, mužem nedotčená. Ani to se nemůže změnit. Jediný, kdo by se mnou mohl být po tělesné stránce, je ten, koho sama stvořím. Je to taková složitější upíří záležitost, když budeš chtít vysvětlím ti to podrobněji,” domluvila jsem a přistihla jsem se, že šeptám.

Vpíjela jsem se do Edwardových očí a snažila se zachytit a pochopit jeho myšlenkové pochody. Výrazy jeho tváře se neuvěřitelnou rychlostí střídaly a měnily. Nakonec vyhrálo štěstí, láska a něha. Nechápala jsem ho. Vždyť jsem mu právě  řekla, že spolu nikdy nebudeme moct spát! Každý jiný muž by takovou informaci nepřekousl a nejspíš utekl.

,,Bello, ty jsi opravdu dokonalá. Takže já budu tvůj první. Ani nevíš, jak moc mě to těší a jak si toho vážím. Jen doufám, lásko, že budu i jediný,” usmíval se na mě a pohladil mě po tváři.

Nějak mi unikal smysl a význam jeho slov. Copak můj proslov nepochopil? Docela jasně jsem přeci řekla, že bych mohla být jen s tím, koho sama stvořím. Vtom mi to došlo.

Podívala jsem se na něj a zalapala po dechu. To nemohl chtít, nemohl si přát být jako já! Zamračila jsem se a nevěděla, co mu říct.

,,Bell, promiň, já to tak nemyslel. Vyznělo to vážně hloupě. Prosím, nemysli si, že s tebou chci hned spát. Tedy ne že bych nechtěl, ale ne úplně hned. Samozřejmě až po nějaké době vztahu, to je jasné. Nikdy bych tě nechtěl jen využít. Toužím po tobě, to ano, ale mám tě rád a přál bych si, aby náš vztah probíhal co nejnormálněji,” vysvětloval překotně a červenal se.

Najednou se mi chtělo se smát. Tohle si myslet mě ani nenapadlo.

,,Ehm, to je v pořádku. Nevyložila jsem si to nijak špatně, jen mě zarazilo, že jsi v podstatě řekl, že chceš být upír,” uklidnila jsem ho.

,,Bell, já chci být s tebou. Už napořád. Když jsem tě našel, nevzdám se tě. Ty jsi navěky mladá, nestárneš a nezemřeš. Já však zatím ano. Copak bys chtěla, aby si lidé mysleli, že jsem tvůj otec a pak časem děda? Přál bych si být ti rovnocenným partnerem,” vysvětloval mi.

,,Ale v dnešní době jsou vztahy s velkým věkovým rozdílem naprosto normální a běžné. Nikomu to divné nepřijde,” odporovala jsem mu.

,,Dobře, ale stále můžu třeba onemocnět a zemřít na následky skryté choroby,” vytáhl další argument.

,,Nemůžeš. Nikdy už nemůžeš být nemocný. Krev jednorožce to nedovolí,” zavrtěla jsem hlavou a vítězně se na něj usmála.

,,Vážně? To je zajímavé. Určitě mě ale nezachrání před všemi alternativami ohrožení života. Může mě srazit náklaďák, můžu mít autohavárii, můžu být přepaden a zavražděn, můžu sedět ve vlaku, na který zaútočí teroristé, můžu usnout ve vaně a utopit se,” vyjmenovával spoustu možností, jak nečekaně zemřít.

,,To stačí, Edwarde. Všechno, co jsi řekl je nepravděpodobné. Když tě budu hlídat a dohlížet na tebe, nic se ti stát nemůže,” vyvrátila jsem jeho argumenty.

,,Bello, a co když to prostě chci? Co když mi lidský život nestačí a chci s tebou být mnohem déle?” zeptal se prostě.

,,Neudělám z tebe příšeru, mýtickou bytost, které se lidé bojí. Nevezmu ti duši,” zašeptala jsem přesvědčivě.

Edward zareagoval úplně jinak, než bych očekávala. Rozesmál se a pak si mě přitáhl blíž a spojil naše rty v polibku.

,,Bello, Bello. Víš, já si moc dobře pamatuji, jak jsi mi vyprávěla o podobném rozhovoru v tom našem druhém životě. Tehdy jsi to byla ty, kdo žádal o přeměnu. Byla jsi přesvědčená, že i upíři mohou duši mít. Co se tedy změnilo? Já jsem si naprosto jistý, že ty nejsi žádná zrůda bez duše. Tvá duše je krásná a čistá, i když o tom třeba sama pochybuješ,” použil na mě mé vlastní zbraně.

Vzpomínala jsem na náš jiný život, jak to Edward nazval, a neochotně si začala připouštět, že má pravdu. Když byly naše role převrácené, chtěla jsem to samé, co on teď. Chápala jsem ho, rozuměla mu a věděla, co cítí.

Opřela jsem si čelo o to jeho a zavřela oči. Krásně mě hřál a jeho srdce vydávalo příjemný zvuk. Mohla bych ho poslouchat věčně. Jenže ono by věčně netlouklo. Uvědomila jsem si, že opravdu může kdykoliv utichnout. Bylo nemožné, abych s Edwardem byla všude. Nedokázala bych ho uhlídat a zabránit všemu možnému nebezpečí. Nedokázala bych ho nechat člověkem a donutit smrt nevztáhnout na něj pařáty.

,,Je - li to tvé přání, přeměním tě,” zašeptala jsem a věděla, že to opravdu udělám.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Marvi

11)  Marvi (17.11.2011 21:06)

Oni jsou oba stejní a je jedno který z nich je upír...

Twilly

10)  Twilly (16.11.2011 17:13)

Hani, tak tohodle Edwarda, bych si dovedla představit milovat, je nádherný - neuvěřitelně krásná fantazie a neuvěřitelně přitažlivá postava

Lia

9)  Lia (08.11.2011 13:03)

Janeba

8)  Janeba (13.11.2010 10:19)

Nádherné, strhující a s mou fantazii pohrávající SKVOST! Vrním blahem a doufám, že žádný katastrofický scénář už nemáš v zásobě! Evelynko - Děkuji!

7)   (15.09.2010 17:31)

Jupíííí

Alorenie

6)  Alorenie (14.09.2010 06:58)

Úžasné! Ach Edward... Skvělá kapitola!

ambra

5)  ambra (12.08.2010 17:07)

Tuhle dávku romantiky prosím na předpis!!! V té koupelně jsem se zpotila místo Belly... Nádhera!!! Opět!!!

Ree

4)  Ree (27.07.2010 17:22)

Vůbec jsem nechcípala u toho, jak se mu rozpačitě omlouvala Ona je prostě dokonalá A Edward taky Ovšem ty nejvíc

Linfe

3)  Linfe (27.07.2010 13:59)

Super, Bella je o hodně chytřejší ne ten starý Edward. Šikulka... doufám že nakonec bude Hapilly Ever After :-D

Popoles

2)  Popoles (25.05.2010 22:13)

No aspoň že se nenechala dlouho přemlouvat
Ten jejich důvěrný rozhovor se ti moc povedl a já honem letím dál

Bye

1)  Bye (17.05.2010 08:50)

Tak jsem se musela odskočit uklidnit do Jiné reality a s úlevou zjišťuji, že tady je vše v pořádku...
E+B spolu, s nadějnými vyhlídkami na společnou budoucnost.

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek