Sekce

Galerie

/gallery/jina realita.jpg

Sbohem

Svého rozhodnutí ohledně Alice jsem nedokázala litovat. Věřila jsem jí, že moje tajemství ochrání, a já zase ochráním ji. Zůstane mou přítelkyní po zbytek svého života.

Sbalila jsem si všechny své věci a plnou vahou na mě dopadla smutná a děsivá skutečnost, že zítra se natrvalo vracím do Volterry. Dnes naposledy uvidím Edwarda. Naposledy se ho budu moci dotknout, poslouchat tlukot jeho srdce, naposledy ho políbím. Naposledy za celou svou nekončící a bezútěšnou existenci. S těžkým srdcem jsem se rozběhla do nemocnice za svou láskou. Zázračný lék jsem měla s sebou.

Vstoupila jsem k Edwardovi do pokoje a zaplavil mě klid. Dnešní noc budu ještě šťastná, nenechám si ji zkazit zítřkem, přemlouvala jsem se. Bez dalšího váhání jsem se k Edwardovi přitulila. Dnes jsem mu nic nevyprávěla, už nebylo co. Slova na vyjádření mých pocitů a citů nestačila. Chtěla jsem prostě jen být v jeho blízkosti a cítit jeho nádhernou vůni.

Střídavě jsem mu ležela na hrudi a poslouchala líbezný zvuk jeho bijícího srdce, dívala se mu do očí, hladila ho po vlasech a líbala do dlaně. Nedokázala jsem si představit, jak zvládnu celou věčnost bez něj. Už teď mi chyběl a to jsem ještě byla s ním. Zoufale jsem toužila zůstat tady ve Forks a alespoň z povzdálí ho sledovat. Dohlížet na něj, aby se mu už nikdy nic zlého nestalo. Stát se jeho strážným andělem. Jenže když jsem o této možnosti byť jen čistě hypoteticky uvažovala, cítila jsem chladný dotek řetězů ve své hrudi. Daný slib jsem nemohla porušit. Volturiovi moc dobře věděli, co dělají. Tlukot Edwardova srdce nekompromisně dokazoval ubíhající čas.

Se svítáním jsem vytáhla z výstřihu vzácnou baňku se zázračnou tekutinou. Opatrně a pečlivě jsem si dvěma kapičkami svlažila rty a políbila Edwarda. Poprvé a naposled opravdově na pusu. Třela jsem své rty o jeho a cítila, jak krev jednorožce proniká do jeho úst. Usmála jsem se. Životodárný polibek. A to doslova. Když jsem si byla jistá, že se lék dostal do jeho organismu, mírně jsem se odtáhla a úplně naposledy jsem ho políbila na čelo, pohladila ho po tváři a podívala se mu do očí.

,,Miluji tě, Edwarde Cullene, víc než vlastní život. Sbohem, má lásko. Žij šťastně!”


Utíkala jsem pryč, jak nejrychleji jsem dokázala. Tohle bylo to nejtěžší, co jsem kdy udělala. Cítila jsem, jak nějaká moje část v agónii umírá. Toužila jsem plakat, zbavit se té bolesti, ale nešlo to. Má upíří podstata mi to nedovolila. Hluboko v lese jsem se zhroutila do trávy. Mé chladné, tvrdé tělo ovládly vzlyky. Nechápala jsem, jak mě může tak hrozně bolet dávno mrtvé srdce. Vždyť to místo něj mám v hrudi jen nehybný, ledový kámen! Ale byla jsem za tu bolest zároveň ráda. Díky ní jsem věděla, že ještě nejsem taková zrůda. Dokud mám city, dokud mě může skolit zármutek, mám v sobě pozůstatky lidskosti.

I přesto, jak strašně mi bylo, jsem v sobě musela najít sílu a pokračovat dál. Doslovně i v přeneseném významu. Účinek krve jednorožce se projeví zhruba za hodinu od jeho podání. Musela jsem mít důkaz, že se Edward uzdravil. Přesvědčit se o tom na vlastní kůži. Alice by měla být dnes doma s Esmé, jistě jim tu radostnou a neuvěřitelnou zprávu budou z nemocnice volat. Zmobilizovala jsem zbytky síly a rozběhla se k domu Cullenových.

Zvláštní, i jejich dům vypadal stejně jako v mém snu. Přitiskla jsem se na stěnu a zaposlouchala se. Slyšela jsem tlukot dvou srdcí. Alicino jsem poznala a to druhé jistě patřilo Esmé. Obě byly v patře. Neslyšně a opatrně jsem vstoupila do domu a vydala se do kuchyně.

Alice říkala, že momentálně všichni užívají nějaký sirup obohacený o vitamíny, kyselinu listovou a železo. Tento domnělý lék skladovali v ledničce. Potichu jsem ji otevřela a usmála se. Ve dveřích stálo v řadě šest ampulí s nevábně vypadající zažloutnou tekutinou, na každé bylo napsané jméno jednoho ze členů rodiny. Bleskově jsem všechny vyndala a postavila na linku. Jednu po druhé jsem otevřela a do každé přidala kapičku zázračné krve jednorožce. Ampulky jsem pak protřepala a stříbřitá tekutina se v nich zcela ztratila. Vše jsem vrátila na původní místo a odcházela z domu. V obýváku mě upoutala zarámovaná fotografie. Zachycovala celou rodinu Cullenových i s ještě zdravým Edwardem na zahradě. Alice, Rosalie a Esmé seděly na houpačce a muži byly rozestaveni kolem nich. Emmett stál s vyplazeným jazykem za Rosalií a dělal jí parohy. Neodolala jsem a fotku vzala. Nemohla jsem si pomoct.

Venku jsem se opřela a strom a snažila se nemyslet. Nehnutě jsem čekala, až u Cullenů zazvoní telefon a skutečně, během pár minut jsem se dočkala. Celý rozhovor jsem slyšela naprosto perfektně.

,,Esmé Cullen, prosím?”

,,Dobrý den, tady doktor Summers, volám ohledně vašeho syna Edwarda…”

Esme se zajíkla a její srdce se rozbušilo mnohem rychleji.

,,Neděste se, paní Cullenová, mám pro vás neuvěřitelnou zprávu. Je to zázrak, snad ještě větší než se slečnou Swannovou. Váš syn se probral. On… vypadá zcela zdravě. Váš manžel je teď s ním na testech. Nikdy jsem nic takového neviděl. Slečna Swannová byla v komatu, z toho se lidé občas proberou i po takhle dlouhé době, ale Edward… to je skutečně zázrak, vyšší vůle. Je zcela při vědomí a postavil se. Jako by poškození páteře zmizelo… Nikdo z nás to nechápe. Večer přiletí největší kapacity z řad neurologů a podívají se na něj. Paní Cullenová, tohle je opravdový zázrak.”

Pak se ozvala dutá rána, jak Esmé vypadl telefon z ruky. Slyšela jsem její vzlyky i spěšné kroky Alice.

,,Mami, mami, co se děje? Je něco s Edwardem?”

,,Je v pořádku. Alice, Edward je zdravý!” Plakala Esmé a nebyla schopná říct Alici nic víc.

Usmívala jsem se a cítila se šťastná. Povedlo se to. Volturiovi mi nelhali, nepodvedli mě. Dala jsem své lásce život. Dokázala jsem to. Můj vlastní život skončil, já sama jsem otrokem Volturiových, ale nemohla jsem toho litovat. Zpráva o Edwardově zdraví mi vynahradila veškerá minulá i budoucí utrpení. Naposledy jsem se podívala na dům Cullenoých. Alice a Esmé právě odjížděly. Alice řídila a při couvání mě spatřila ve zpětném zrcátku. S úsměvem jsem na ni kývla a zmizela v lese.

Běžela jsem a ani pořádně nevnímala směr. Zastavila jsem se až v La Push na tom útesu, ze kterého jsem kdysi skočila. Jak osudové a příhodné. Lidským krokem jsem došla až na okraj útesu a posadila se. Spustila jsem nohy do prostoru a pozorovala oceán. Mísily se ve mně protichůdné pocity. Cítila jsem štěstí a smutek, naději pro Edwarda a zoufalství nad sebou, zadostiučinění a nekonečnou prázdnotu. Zase jsem začala vzlykat. Dnes naposledy  jsem si mohla dovolit projev emocí a slabosti.

,,Jste v pořádku, slečno?” ozval se za mnou důvěrně známý hlas.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

Marvi

11)  Marvi (16.11.2011 19:12)

Myslím si že to bude Jacob, a naplní se její sen z letadla???

Twilly

10)  Twilly (15.11.2011 16:52)

Hani, vysvětli mi, proč se tak blbě culím! No jo, protože jsi prostě dobrá

Lia

9)  Lia (07.11.2011 19:40)

že by Jacob?

Janeba

8)  Janeba (12.11.2010 18:37)

:'-( :'-( :'-( Je mi smutno, Bellinko, snad Ti pomohou mé slzy!Strhující nádhera umocněná na entou!:'-( Evelynko - Zachránilas celou rodinku! Díky!

7)   (14.09.2010 06:53)

Juch... :'-( Nádherné, Edward je uzdraven a přece jen je to tak smutné... A ten hlas??? Kdo? Někdo z indiánů?? A Edward si musí přeci něco pamatovat, ne? Jsem strašně zvědavá, tak ponechávám psaní a jdu na další Tvou úžasnou kapitolu

6)  Alorenie (13.09.2010 18:55)

Brečím :( Jsem šťastná, ale stékají mi slzy :( :) Je to opravdu úžasné!

ambra

5)  ambra (04.08.2010 09:54)

Zase bulím. Fajn, že je Edward zdravý, ale to loučení bylo hrozné:'-( :'-( :'-( . Jacob? Kvůli štítu ji necítí? . Musím utřít slzy, abych viděla na další!

Ree

4)  Ree (27.07.2010 13:14)

Ááááááá, fňuk :'-( :'-(

Linfe

3)  Linfe (27.07.2010 11:22)

Jooooooooooooo, jsou je zdravej :-) A kdopak nam ti klepe na dveře....že by? miluju tuhle povídku

Bye

2)  Bye (06.05.2010 21:46)

Edward! Ano, ano!
Kdo se skývá za důvěrně známým hlasem?
La Push. Jakob?

Popoles

1)  Popoles (01.05.2010 14:17)

Radostné a přece tak smutné. A co Jake? Jak ten do toho zapadá?

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek