Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/rooobsten.jpg

Jako obvykle jsem neodhadla rozsah, takže zítra závěr :)

2. část

 

Jacob

Světla kolem stadionu třikrát zamrkala. Pak konečně hřiště i atletický okruh kolem něj zalila měkká žlutá záře. Můj rytmus to nijak nenarušilo. Počítadlo v mým mozku mi říkalo, že začínám desátej kilometr. Můj trénink byl sotva v půlce. Ještě pořád jsem byl v pohodě. Ještě pořád ne dost zničenej na to, aby se mi po návratu domů podařilo usnout dřív než někdy nad ránem.

Za poslední tři měsíce jsem neuvěřitelně zlepšil svou fyzičku. Vyvažovalo to skutečnost, že moje duše umírala pomalou a bolestivou smrtí.

 

Bella

„Konečně jsem našel nový byt,“ zašeptal uprostřed polibku. Jako by se mi ze srdce odvalila větší část balvanu, který po rozchodu s Jacobem ne a ne zmizet.

„Děkuju,“ vydechla jsem a objala ho pevněji. Svaly na lopatkách se mu napjaly, já se naopak naučeným pohybem uvolnila. V příští sekundě jsme se znovu stali jedním tělem. Jednou duší jsme byli od okamžiku, kdy jsme se poprvé setkali.

 

Edward

Odpočívala schoulená u mého boku. Její horký dech tišil moje svědomí. Tohle byly okamžiky, kdy jsem nepochyboval o tom, že jsme neměli na vybranou. Po těch prvních děsivých dnech, kdy se Jacob se zatvrzelostí jemu vlastní neptal na vysvětlení a já mu přesto chtěl nějaké dát, se nám podařilo ustanovit jakousi zvrácenou tichou dohodu o tom, že se s Bellou v našem bytě nikdy nepotká.

Bydlela s bandou ujetých spolužaček a odmítala scházet se se mnou po hotelích, takže náš – můj a Jacobův - byt byl zatím jedinou možností. Sehnat v Chicagu slušný podnájem před koncem semestru se ukázalo jako neřešitelný problém. Nejspíš jsme se s Bellou chovali jako absolutní sobci, ale i těch pár hodin, kdy jsme museli na přednášky a neviděli se, nám připadalo k nepřežití. Omezovat se i potom, by bylo životu nebezpečným hazardem.

Znal jsem Jacobův rozvrh, a když si pět dnů v týdnu natáhl tréninky až do noci, neprotestoval jsem. Jeho bolest mě rvala na kusy, ale nedokázal jsem mu pomoct. Věřil jsem Belle, když říkala, že mu nic neslíbila. Ale znal jsem ho mnohem líp než ona. Věděl jsem, že nepotřeboval žádný slib, aby ji miloval. Nemohl jsem to nevědět. Byl jsem na tom stejně jako on. Jediný rozdíl mezi námi byla ona. Její volba.

 

Jacob

Po dvou měsících se objevil na tréninku. Nepřekvapilo mě to. Varoval mě předem. Trenér nepřestával otravovat našeho doktora, kdy už mu Cullena konečně vrátí. Edward neměl mou fyzičku a ten kapku neurvalej talent, ale uměl používat mozek a byl rychlej. Do prdele, v některých věcech až děsivě rychlej.

Pozdravili jsme se jako obvykle během posledních pár měsíců – jen neurčitý zahuhlání. Hlavně žádnej oční kontakt. Bezpečná vzdálenost. Byl jsem přesvědčenej, že i kdyby se stokrát osprchoval, tak ji z něj ucítím, pokud se od něj nebudu držet dost daleko.

Rozklusání a protažení. Pak trenér písknul na krátkej zápas. Nejspíš chtěl, aby si jeho miláček dnešní první trénink po takový pauze užil. Kdyby tušil, jak to teď s náma vypadá, nejspíš by nás nikdy nepostavil proti sobě. Později jsem si říkal, že se to asi muselo stát. Edward o tom vůbec nepochyboval.

Ve třetí minutě jsme se srazili poprvý. Otočil jsem hlavu, aby trenér neviděl tu trochu krve, co mi cákla na bradu. Další hvizd. Sedm minut a další příliš tvrdej boj o míč.

„Doprdele Blacku, Cullene, co to tam…“ Odletěli jsme od sebe a nasadili masku úsměvu ze starejch časů. Poslední hvizd před koncem zkrácený půle.

Pak naše poslední srážka.

Na ten zvuk nezapomenu do smrti. Edward neměl čas zařvat, ležel na trávě a zíral na hrot překvapivě bílý kosti, který mu prorazila kůži na lýtku. Když už to konečně vypadalo, že se rozeřve, začal zvracet.

 

Edward

Jel se mnou do nemocnice a mně to vůbec nepřipadalo divné. Je to přeci Jacob, kruci. V sanitce mi píchli něco proti bolesti, ale Jacobův uklidňující hučák jsem slyšel pořád.

„Omlouvám se, kámo, tohle jsem vážně nechtěl, je mi to líto, jsem zasranej idiot, ježíši promiň…“

Drncání koleček po betonu před nemocnicí mě trochu probralo. Před vchodem se nerozhodně zastavil.

se omlouvám, Jacku,“ zaskřehotal jsem. Chtěl jsem ještě říct, ať jí zavolá, ale to už se se mnou znovu motal svět.

 

Bella

Ulila jsem se z dopoledních přednášek. To byl jediný způsob, jak si zajistit, že se mi do koupelny nebude dobývat některá ze čtyř spolubydlících. Právě jsem sledovala, jak na třetím úzkém papírku naskakuje šestá čárka toho dne, když mi zazvonil mobil. Vyjekla jsem. S tím jsem nepočítala. Edward měl být na tréninku a nikdo jiný už mi poslední dobou nevolal. Podařilo se nám odstřihnout se od celého světa. Třásly se mi ruce, když jsem se snažila co nejrychleji odemknout dveře. Zaváhala jsem. O rozhovor s Jacobem jsem teď opravdu nestála. Ale pak mi to došlo. Taky byl na tréninku.

Vyzvedl mě za devět minut. Řekl, ať si nevolám taxi, že bude rychlejší. A byl. Sotva jsem stihla zničit všechny testy a hodit na sebe džíny a triko.

 

Edward

S doktorem dorazil i táta. Bylo jasné, že mám průšvih.

Žádný natažený sval. Otevřená zlomenina jako důsledek, ne jako obyčejné fotbalové zranění.

Osteosarkom. První stádium, nejspíš. Vlastně je všechno super. Jen tu kost nějak nestojí za to rovnat. Na hromadě biologického odpadu nedostane šanci, aby srostla.

Hučeli do mě čtyři dny. Všichni byli tak pozitivní, že nebýt máminých ubrečených očí, myslel bych si, že jsem vyhrál v nějaké podělané loterii.

Hodně se plánovalo. Čekala mě nejlepší nemocnice, nejlepší chemoterapie, nejlepší ozařování, nejlepší amputace.

Strašně jsem se snažil, ale stejně mi párkrát museli píchnout něco na uklidnění. Přesto jsem to úplně nepodělal. Bella uvěřila, že mě rozhodila jen pokažená sezóna. Nejspíš přijdu o místo v A týmu.

Byla tak statečná. A smutná a krásná a děsivě bledá.

 

Jacob

Vymohl si, že ho po týdnu pustili. Nohu mu nějak provizorně srovnali. Dělal si srandu z toho, že se s tím moc nemazali, protože to nestojí za to. Seděli jsme v naší ušmudlaný kuchyňce a nasávali vodku, pro kterou mě hned po příjezdu poslal. Ticho bylo stejně tíživý jako všechny ty poslední měsíce, ale v nějaký zvrhlý opilecký euforii jsem si uvědomoval, že tohle ticho nás nerozděluje. Že nás po dlouhý době zase něco spojuje.

„Končím, Jacobe,“ řekl konečně a kopnul do sebe zbytek dalšího panáka.

Zaskočilo mi.

„Co to kruci… Doktor říkal, že máš devadesátiprocentní šanci na úplný vyléčení bez recidivy, tak si tyhle kecy laskavě nech,“ prskl jsem na něj. Chvíli mě pozoroval. Litoval jsem, že nemáme větší stůl. Jako by mi za sítnicí četl všechny moje pochyby a strachy.

„Nechystám se zhebnout,“ ušklíbnul se konečně. „Aspoň zatím ne. Končím tady, v Chicagu. Se vším,“ dodal hlasem, ze kterýho mě zamrazilo až hluboko v žaludku. „Až si tím projdu, brácho, bude ze mě jednonohý vyzáblý plešatý neplodný impotent. Jsem si jistý, že si takových deset dvacet let vystačím jenom s knížkama a televizí.“ Otočil hlavu a zahleděl se z okna. Když jsem na jeho tváři postřehl slzu, zaměřil jsem se na popraskanou desku stolu. Odkašlal si a pokračoval:

„Belle bude v září devatenáct. Když řeknu, že má všechno před sebou, je to jen odvar toho, jak pravdivý to je. Moc ji miluju, Jacobe.“ Teď už šeptal. A pořád zíral z toho pitomýho okna. „Tohle jí neudělám.“

V dalších sedmi hodinách jsem skoro strhal mozek, jak jsem se snažil vymyslet všechny možný i nemožný argumenty proti tomu, co řekl.

Nad ránem a nad prázdnou flaškou jsem zjistil, že je to marný. Donutil mě přísahat, že jí to nikdy, za žádných okolností, neřeknu.

Byl jsem bez sebe strachy. Kupodivu mě najednou představa Belly bez Edwarda děsila víc, než skutečnost, že jsem se jí musel vzdát já sám.

O dva dny později to s ní skončil.

 

Bella

Nejdřív jsem si myslela, že se nějak předávkoval léky. Určitě mu musely udělat něco s mozkem. Ale hlavně se srdcem. A taky s očima, protože tenhle zelený led, to nebyl Edward. Edward, to byla laskavá a vášnivá a zářící zeleň, ne tahle hrůza, která se do mě opírala a dávala další rozměr všem těm hrozným větám, které mu vycházely z pusy.

O tom, že do Chicaga šel jenom kvůli fotbalu.

O tom, že tu zlomeninu bere jako znamení a jako šanci pohnout se z místa. Neskončí jako pitomý čutálista, stane se nejlepším chirurgem.

Je nejvyšší čas posunout se. A přesunout. Boston je ta správná volba.

Toho jsem se chytila. „Tam můžu s tebou, utáhneme to, jsem druhá nejlepší v ročníku, nebude problém zařídit si přestup…“

Usmál se. Ani ten úsměv jsem neznala. Měla jsem chuť skrčit se před ním a omluvit se, že jsem s tak hloupým nápadem vůbec přišla. Najednou mi mozkem projela jediná jasná myšlenka. Nechávala za sebou drásavě bolavou stopu. Co když je tohle skutečný Edward? Co když to všechno, co mi ukázal předtím, byla jenom maska?

Hleděl na mě a já si byla jistá, že přesně ví, na co myslím. Pomalu kývnul.

„Tak tak, zlato, je čas trochu se poučit. Dospět.“ Sevřela jsem ruce v pěst, abych odolala nutkání a přímo před ním si nevyrvala z těla to, co ve mně nechal. Teď jsem na to nemyslela jako na dítě. Byl to jen zárodek. Zárodek toho cizího bezcitného člověka přede mnou. A zárodek mojí příští hanby.

 

Jacob

Když se po prázdninách vrátila, už to nemohla zamaskovat. Zkoušel jsem s ní mluvit o Edwardovi, ale nedostal jsem se dál než k jeho jménu.

Donutila mě přísahat, že mu to nikdy, za žádných okolností, neřeknu.

 

 

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

kajka

31)  kajka (21.03.2016 17:06)

Já blahová si myslela, že ubližuješ Jacobovi. A ty nešetříš nikoho z nich. Proč jsem vůbec překvapená?! No, to bude tím, že ty vždycky vyrukuješ s nějakým originalním nápadem. A zas ty tvoje smrťácký věty jdoucí až na dřeň. Je to dokonalé.

eMuska

30)  eMuska (23.01.2015 07:58)

Tak...schovavam sa v prázdnej triede a revem. Tento príbeh je jeden z najsilnejších.

29)  danje (15.11.2013 22:13)


Kate

28)  Kate (09.08.2013 21:37)

Smutně reálné, krásné a reálné.

Paike

27)  Paike (21.07.2013 22:02)

Ach jo, ach jo, ach jo. U nich to nikdy nebude jednoduchý, co? Žádný poznali se, zamilovali se, vyspali se a zůstali spolu? Myslím, že vím, čím to je. Jsou stejní. Tak stejní. Neříkej jí to. Neřeknu. Neříkej mu to. Neřeknu. Jeden hloupější než druhý.
A Jacob mezi nimi. Nezáviděníhodná pozice. Jenže on nechce zklamat ji, protože ji miluje. Jenže on nechce zklamat jeho, protože je jeho nejlepší kámoš.
Možná už jsem pomalu zapomínala, jak dobře píšeš a jak reálně to všechno vyznívá. Teď jsi mi to všechno připomněla.

Marvi

26)  Marvi (09.07.2013 20:32)

No teda Ambři, ty mi zase dáváš, jo mohlo mě napadnout, že to nebude žádná taková oddechovka. To je normálně brutální, všechny ty přísahy co Jacob musel přijmout... No není to jednoduché... A jsem zvědavá na poslední část, jak to celé vygraduje!

Anna43474

25)  Anna43474 (28.06.2013 17:31)

Rowana

24)  Rowana (27.06.2013 21:49)


Takový strašlivý přísahy!!! Nemohl by Jacob při tom přísahání mít třeba překřížené prsty? Ne? No, dobře. Ach jo.

SestraTwilly

23)  SestraTwilly (27.06.2013 21:33)

No eMuska,pracuj na tom. Budem ti poprípade
pomáhať nájsť vhodného ženícha a potom už Ambra musí kapitulovať.

eMuska

22)  eMuska (27.06.2013 21:22)

SestraTwilly je to jasné, budem mať československé vydavateľstvo... sa len dobre vydať

Twilly

21)  Twilly (27.06.2013 21:22)

Veď my ju ešte do čítaniek dostaneme... muehehehehe

SestraTwilly

20)  SestraTwilly (27.06.2013 21:05)

Emuska,to aby sa tvoje,alebo akékoľvek deti o Ambre učili ju musime najprv donútiť,aby svoje diela dala do knižnej podoby. Verme,že sa nám to raz podarí.

eMuska

19)  eMuska (27.06.2013 20:46)

dohája, ak toto Jacob nedá do poriadku. na jedenej strane neuveriteľne milujem tieto tvoje nedorozumenia, keď jeden druhému niečo nepovedia a potom to vyzerá, že je to v háji. Na druhej strane je to tá najdesivejšia vec v kvalitnej svetovej literatúre (vravím v kvalitnej, lebo nekvalitná má tiež svojich strašiakov. a o tebe sa raz budú moje decká učiť, celkom isto. )

ambra

18)  ambra (27.06.2013 19:32)

Ááách vy jste prostě dokonalé!!! A já hrozná, je mi to jasné
Ale i když se to teď nezdá, nic není ztraceno! Za chviličku dodám finále ;)

milica

17)  milica (27.06.2013 17:25)

Ach Ambro,
čekala jsem něco, ale ne tohle.
Sedím tady bulím jak želva.
Chudáci takhle je zase trápit, opět všechny tři....
Proč jsem tu povídku našla dneska když ještě není dokončená???? Piš honem
Díky Ambro, jsi skvělá

16)  martisek (27.06.2013 15:18)

Nemám tě ráda! a ani trochu se mi nelíbí, co jsi těm třem zase provedla. Dobře, možná trochu přeháním, ale TOHLE bylo rozhodně překvapující. Doufám, že i ty věříš ve šťastné konce všech, stejně jako já...

Bye

15)  Bye (27.06.2013 15:06)

Tak jsem si to masochisticky dala ještě jednou...
ambro!!!
Samozřejmě se ti povedlo TROCHU mě překvapit. Takovou osudovou ránu pro Edwarda jsem nečekala. Čárky taky ne. A že na Jacoba naložíš náklad skoro těžší než na ty dva chudáky... Tak to už jsem nečekala ZA ŽÁDNÝCH OKOLNOSTÍ!

"Věděl jsem, že nepotřeboval žádný slib, aby ji miloval." Zase jedna TA věta.
"Čekala mě nejlepší nemocnice, nejlepší chemoterapie, nejlepší ozařování, nejlepší amputace." Další...
"Ticho bylo stejně tíživý jako všechny ty poslední měsíce, ale v nějaký zvrhlý opilecký euforii jsem si uvědomoval, že tohle ticho nás nerozděluje. Že nás po dlouhý době zase něco spojuje." A další...
"Kupodivu mě najednou představa Belly bez Edwarda děsila víc, než skutečnost, že jsem se jí musel vzdát já sám." A další...
"Sevřela jsem ruce v pěst, abych odolala nutkání a přímo před ním si nevyrvala z těla to, co ve mně nechal." A další...

Jalle

14)  Jalle (27.06.2013 14:55)

ech, ale si im naložila

Silvaren

13)  Silvaren (27.06.2013 14:38)

Co jim to zase provádíš?!!!:'-( :'-( :'-( Chjo. Ale stejně je to skvělé. Nejsem schopná odhadnout, kterým směrem se vydáš, ale těším se na něj, ať už bude jakýkoli.

12)  lumik (27.06.2013 14:27)

asi je to divný, ale podle mě je na tom nejhůř Jakob. Pěkně se to podělalo, ještě víc než jsme si všichni mysleli. Přesto stále doufám v happyend Těším se na poslední část, ať už skončí jakkoli, určitě budu brečet.

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek