Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/smutn%C3%A9%20srdce.jpg

Taková krátká věc...

 

 

Tuhle část dne jsem měla nejraději. Tělo vlastně ještě spalo, ale do snů už problikávaly kratinké jasné myšlenky o tom, že jsou to jen sny…

Kupodivu je to napojení na realitu činilo krásnějšími – všechno jsem vnímala napůl probuzenými smysly – vychutnávala jsem si to. Jeho doteky. Jeho polibky. Cítila jsem jeho dech, jak mě lechtá na krku, když mi šeptal do ucha ty sladké hloupé fráze milenců. Pokaždé mě znovu dokázal rozechvět. Když mě dostal k hranici touhy, která už se nedala odbýt lehkým vzdychnutím, a já ho potřebovala obejmout a pevně přitisknout k sobě, definitivně mě probudil skutečný pohyb mých spánkem ztuhlých paží.

A všechno bylo pryč.

Už to tolik nebolelo. I mé podvědomí už dokázalo vstřebat ten fakt, že zmizel. Žádné horké slzy.

Díra v hrudi byla mou přirozenou součástí, nedokázala jsem si představit, že jsem někdy skutečně byla úplná. Ano, měla jsem dost krásných a živých vzpomínek na dobu, kdy tomu tak bylo.

Vzpomínka na naši první schůzku na sluncem ozářené louce byla nejkrásnější, ale zároveň jsem o ní nejvíc pochybovala. Vážně se to někdy stalo? A tohle mě poslední dobou děsilo nejvíc – ne mé nenapravitelné poškození, ani ta všudypřítomná otupělá a otupující bolest. Děsila jsem se toho, že se mi jednou ráno vzpomínky definitivně prolnou se sny a já skutečně uvěřím tomu, že jsem blázen.

Právě když mě téměř ovládla panika, vstoupila do mého pokoje Anna. „Ahoj, Bello,“ mrkla na mě přátelsky. „Jdeme na to?“ Annu jsem měla ráda. Nechovala se ke mně jako k postižené chudince. Občas jsme si velmi příjemně popovídaly. Nikdy jsem jí při odchodu nezapomněla poděkovat. Viděla jsem na ní, že z toho má opravdovou radost. Navíc jsme si byly dost fyzicky podobné. Když jsem to poprvé vyslovila nahlas, nejistě se zastavila před mou toaletkou a pohladila si své lesklé hnědé vlasy. Ano, ta zářivě bledá pleť, teple hnědé oči, dokonce základní kontury obličeje.

Nakonec se usmála a dala mi zapravdu.

Trhla jsem sebou a uvědomila si, že Annin příchod byl posledním z mých dnešních ranních snů. Definitivně mě probralo až skutečné zaklepání. Vzápětí dveře bez pozvání rozrazila Kitty. Nestála jsem jí za pohled. S třísknutím položila na stolek tácek s léky a lehkou snídaní.

Naklonila se k mému dennímu záznamu a místo pozdravu na mě houkla: „Stolice už konečně byla, madam Swanová?“ Vyhrkly mi slzy. Nedokázala jsem nic říct. Netrpělivě podupávala špičkou boty a se zdviženým obočím stále čekala.

Oči jí sklouzly zpátky k papíru. „Á! Slečna má dnes narozeniny!“ vyjekla nepřirozeným ječákem. Kdovíproč mě zamrazilo. Zapomněla jsem. Leknutí vystřídalo zděšení.

Všichni přijdou a já nemám nic připraveno. Nemám ani umyté vlasy. Nic slušného na sebe… Ano, je to jen blbej ústav, ale aspoň na svoje narozeniny se dám do pořádku…

„Kitty,“ vymáčkla jsem ze sebe konečně. „Copak, chceš pomoct s mejdanem?“ zeptala se jedovatě.

„Kitty, já vím… vím, že se musí návštěvy nahlašovat. Nevíte… nevíte, jestli se nahlásil ještě někdo kromě mých rodičů a Jacoba Blacka?“ Skousla jsem si nervózně ret a doufala, že se nezeptá na konkrétní jméno. Od jeho odchodu jsem ho stále ještě nedokázala vyslovit.

Podívala se na mě a její oči byly ledové.

„Zlatíčko,“ zašeptala, „tvoje máma nepřijde. Ani táta. Ani podělanej Jacob Black. Budeš si muset vystačit s náma. Serou na tebe. Všichni. Dávno.“

Proč to dělala? Vždyť věděla, že mě rozpláče! Že budu strašně brečet a křičet. Věděla to, a proto to udělala. Protože po každém záchvatu přišel trest. Přišel doktor Chambers s velkou stříkačkou a já pak hrozně moc hodin spala. A máma s tátou a s Jacobem přišli, oni je ke mně zavedli a hned je zase poslali pryč, protože jsem stejně byla mimo…

Nenávidím Kitty…


xxx

 


Nevím, jak dlouho jsem spala. Probudil mě Kittin řehot. Seděla na okraji mé postele a kývala nohama. Nedělalo mi to dobře. Po sedativech mi vždycky bylo zle od žaludku…

Držela v ruce nějakou krásnou zlatou kartu se spoustou drobných růží. Pořád houpala těma svýma tlustýma nohama a pokřikovala do otevřených dveří směrem na chodbu:

„Hele, Anno, tohle si poslechni!

 


Bello,

lásko moje, jsem šťastný. Znovu jsem Tě viděl. Znovu jsem Tě držel za ruku. Znovu jsem hladil Tvou krásnou tvář.

Ach, lásko, každý den se modlím, abys mi odpustila. Dnes v noci jsem přesvědčil sám sebe, že se toho možná jednou dočkám. Vypadalas tak klidně – žádný křik, žádný pláč…

Miláčku můj, nezapomeň na můj slib. Setkáme se. Nenechám Tě samotnou.

Miluji Tě navěky.

Tvůj Edward.

 


Anna stála ve dveřích, poslouchala a upřeně se na mě dívala. Na konci zavrtěla hlavou. „Stejně je záhada, kde se to tu každý rok vezme. Ten dort, přání, kytky a všecko. Teď už aspoň nemusíme řešit ty cennosti, ale nemáš zdání, jakej je problém uložit někam stříbrnou růži osázenou perlama.“ Viděla jsem, že se Kitty ušklíbla. Anna se tvářila pouze ustaraně. A soucitně. Vzala do ruky velký nůž a znovu se na mě podívala.

„Tak co, Bello, nakrojíme ten tvůj úžasnej dort?“ Po sedativech jsem ještě nemohla mluvit. Jen jsem mlčky na znamení souhlasu na chvíli zavřela oči.

Anna se rozmáchla a rozřízla velkou osmdesátku přesně napůl.

„Je to tvůj den, tak všechno nejlepší, Bello…“

 


Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2 3 4   »

Rosalie7

22)  Rosalie7 (27.10.2010 14:06)

Ach, Ambro. Proč tohle děláš? Proč to děláš mně? Já ani netušila, že se dá člověk mučit slovy.
Doufám, že ode mě nečekáš nějaký smysluplný komentář. Snad ti stačí pouhé odi et amo

ambra

21)  ambra (27.10.2010 12:51)

Berunky, děkuju za komentáře, popravdě jsem se bála, že mi budete nadávat víc, ale zřejmě už ode mě řachandu nečekáte (a já jsem tak vtipný člověk, že Karolko:D :D :D ). Asi budu muset dát nějakou parodii... Děkuju!

Lenka326

20)  Lenka326 (27.10.2010 11:59)

Vy jste se proti mě dneska všechny spikly!!! Nejdřív jsem četla Zlomené upíří duše od Linfe a měla jsem slzy na krajíčku a pak se jsem, já vůl, pustila do tohoto. Už teda brečím naplno (a to mám mít za pár minut pracovní schůzku). Jako kdybych už od tebe nečetla pár povídek a neuvědomila si, že tohle fakt umíš. Ale pořád jsem čekala na zázrak a světlo na konci tunelu, ale ty ses dneska rozhodla, že mi ten smutek necháš vypít až do dna.
Samozejmě to není kritika, je to úžasné , napsat něco tak silného je opravdu dar.

DeSs

19)  DeSs (27.10.2010 11:47)

No to si děláš srandu!
Jak má po tomhle člověk normálně fungovat?!
Jasně, kdyby neskočila z toho útesu, takhle nějak by to možná dopadlo. ALE! - takhle to nemá být. Nechtěla jsem vědět, jak by to jinak skončilo - jasně, četla jsem na toto téma už docela dost variací, jenže žádná nebyla takhle silná a od tebe - ty sakra moc dobře víš, jak dokážeš míchat emoce a naschvál napíšeš něco takhle smutnýho?!
Já celou dobu čekala, kdy se tam objeví Edward a vytáhne sotva dvacetiletou Bellu z toho ústavu! Že to skončí třeba slovíčkem ano nevěsty v bílém, ale tohle? :p
Když pominu to, co se tam stalo a jak to skončilo, bylo to samozřejmě perfektní...

Ewik

18)  Ewik (27.10.2010 11:42)

Bože ambro! Jsem úplně mimo a až nelidsky bulím.:'-( :'-(
Miluju tvoje povídky a miluju právě tyhle povídky. Srdcervoucí a naprosto dokonalé. Děkuji

17)  Anna43474 (27.10.2010 11:21)

Tak tohle... budu ještě chvíli vydýchávat. :/
Tývade.
No...
TKSATVO

16)  Lejla (27.10.2010 11:14)

Drahá Ambro, tak to bylo ůžasné, když vemu na vědomí mého tříletého synka, který se mi snaží vysvětlit, že nemusím plakat, že on už zlobit nebude a já ho tisknu ve své naručí a vysvětluji, že za to nemůže on, ale ta paní jménem Ambra, která mě dohání k slzám, zavrtí hlavičkou a jde stavět mašinky a já mohu ještě trochu nechat ty slzy stékat. Děkuji byla to nádhera.

15)  Contaester (27.10.2010 10:38)

Ta poslední slova mě uplně dorazila. Jsem z toho celá špatná... Problém je, že je to zase protkané realitou, i my takhle můžeme skončit (sice bez Edíka), ale můžeme. A ten fakt, že se to stalo i mé oblíbené hrdince je skličující.
Jsi skutečná umělkině, ambro.
Marně si tady slibuju, že brečet nebudu, ale copak to jde?

Tohle téma ti skutečně sedlo a moc se ti povedlo!

Gassie

14)  Gassie (27.10.2010 10:36)

To bylo...
Tíživé a smutné a naprosto dokonalé.

Linfe

13)  Linfe (27.10.2010 10:32)

ech.... Ambro já zas nevím co ti na to mám napsat. Vždycky něco od tebe dočtu a nemůžu se tozhodnout jestli se mi to líbí nebo ne. Promiň mi to. Je to neskutečné, reálné a..... no sakra já prostě nevím no....

Každopádně

Amisha

12)  Amisha (27.10.2010 10:17)

Ty se nás chceš krutě zbavit?!
Bylo to nádherné ale tak tíživě smutné...
Miluju tvoje psaní a zbožňuju tebe, ale zlatíčko něco veselejšího by tam nebylo?

henna

11)  henna (27.10.2010 09:56)

Ambro... Vychválila bych to do nebe, ale o to už se postarali jiní... Nezbývá mi než souhlasit a obdivovat tě...
Vždycky dochází slova...

Bye

10)  Bye (27.10.2010 09:19)

A co takhle varování do perexu?
Nečtěte po ránu, budete celej den na maděru...
...nebo...
Dobře si to rozmyslete...

Achjo, kromě Belly, se kterou už od začátku NĚCO nebylo v pořádku, a Kitty, se kterou nebylo v pořádku VŠECHNO(!!!), jsi tam dosadila Edwardův dopis s TOU větou, s TÍM slovem.
Má to jedno úskalí. V takový věci člověk musí věřit. Já to tentokrát zkusím. Kvůli Belle. Kvúli Edwardovi.

Nebraska

9)  Nebraska (27.10.2010 09:13)

No ty vole, ambro! Ne, tohle jsem dneska neměla číst, pořád ještě jsem lehce mimo a teď jsem se totálně zničila :(
Takže to bylo perfektní
Možná kdybych stihla přemýšlet, tušila bych, na co se připravit, jenže mě to tak vtáhlo, že jsem se jen vlzla na vlně smutku, vzteku, obav, naděje - a pak jsem se rozsekala o zeď.
Kurnik, ženská!

ambra

8)  ambra (27.10.2010 09:09)

Dívky, děkuju, omlouvám se, někdy se mi to prostě stane, no... A každá z Vás mě už aspoň jednou taky rozbrečela, tak je to fifty fifty:D

Nerissa

7)  Nerissa (27.10.2010 09:01)

Ambří to je něco naprosto... úžasného? Ano, je to úžasné. Takovou dávku emocí a hned po ránu. Přiznávám se, ukápla mi slza. Prostě nádhera. :'-(

SarkaS

6)  SarkaS (27.10.2010 07:43)

Ambro jak ty to děláš? Nejdřív mě úplně zmateš, pak rozesmutníš a nakonec všechno vysvětlíš jedinou poslední větou... To už není psaní, to je regulérní kouzlo...

Astrid

5)  Astrid (27.10.2010 01:04)

ok, ambra, ja ... si zaklínač srdci, bolo to viac než bolestne a samozrejme krásne a za trest si prečítaš tunel 3 a hotovo.



Popálila si mi srdce. Mne je strašne, jak mám išt spať, rozhodilo ma to, dnes končím deň úplne zničená a všetko to zlé s čím sa potýkam je tu teraz predo mnou, to bude chcieť asi sedatíva.

Astrid

4)  Astrid (27.10.2010 01:01)

Pre Boha, toto mi robíš naschvál. Ja som len otvorila túto jednorázovku a stislo mi srdce, keď som videla, že je od teba, prvý odstavec a mala som strach.
Ja viem ako to je, ty len tak niekde postávaš a úplne si ťa predstavujem ako ťa to napadá a bolí a stíska srdce, lebo to cítiš hlboko v duši tú ukrutnú bolesť a dívaš sa a nevidíš nič iné, len ju na tej nemocničnej postely, inak by si to nenapísala- vieš ako to myslím. Toto bolelo a veľmi!

Astrid

3)  Astrid (27.10.2010 00:53)

ambra... zase to robíš...

«   1 2 3 4   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek