Sekce

Galerie

/gallery/utok_upira.jpg

Prolog pro povídku Je krásně hříšný... začíná Novým Měsícem. Jedna malá drobnost se změní a jako lavina se změní celý příběh.

Mějte prosím otevřenou mysl, až začnete číst tuto povídku.

„Věděla jsem, že tohle je ta nejpitomější a nejnezodpovědnější věc, jakou jsem kdy udělala. Ta myšlenka u mě vzbudila úsměv. Bolest už povolovala, jako kdyby moje tělo vědělo, že od zvuku Edwardova hlasu už ho dělí jenom vteřiny…

Zvuk vln ke mně přicházel z velké dálky, snad z ještě větší, než když jsem šla po cestě mezi stromy. Ušklíbla jsem se, když jsem pomyslela na to, jak je voda asi studená. Ale nehodlala jsem se tím nechat odradit.

Vítr teď foukal silněji, vytvářel kolem mě deštivé víry.

Vystoupila jsem na okraj a oči jsem upírala do prázdného prostoru před sebou. Prsty u nohou jsem naslepo hmatala před sebe a když jsem nahmatala okraj skály, prsty jsem ho objala. Zhluboka jsem nabrala dech do plic, zadržela jsem ho… a čekala.“*

 

 

„Bello!“ Zaslechla jsem kus za sebou povědomý hlas. Nebyl to ale ten, na který jsem čekala. Otočila jsem se jako ve snu a viděla Jacoba, jak ke mně rychle běží a ještě v běhu si upravuje kalhoty.

„Co blbneš?“ obořil se na mě naštvaně. Podívala jsem se na něj překvapeně.

„Copak nevidíš tu bouřku? I kdybys přežila skok dolů, tak by ses nedostala z vody. Proudy dole budou teďka moc silný,“ vysvětloval mi a jeho výraz se z naštvaného pomalu měnil na utrápený.

„Promiň,“ kníkla jsem.

Kývl hlavou. „Pojď, musíme dolů,“ řekl a natáhl ke mně ruku, aby mě chytil. Pohlédla jsem zpět k moři. Chtěla jsem se ho zeptat, proč neskočí se mnou. Věřím mu, že by nedopustil, aby se mi něco stalo. Ale jako kdyby věděl, na co myslím, tak promluvil dřív, než jsem to stihla udělat já.

„Bello, něco se stalo, musíme se vrátit,“ řekl a jeho hlas byl zvláštně bezbarvý. Rychle jsem se na něj podívala. Až teď jsem si uvědomila, že je podivně bledý.

„Co se stalo?“ vylítlo ze mě a já cítila, jak se mi začíná stahovat krk.

„To Harry Clearwater,“ řekl tiše a zavřel oči. Vzala jsem ho za ruku a snažila se ignorovat paniku, která se začala rozprostírat mým tělem.

 

 

„Ahoj tati,“ zavolala jsem, když jsem otevřela dveře. Neodpověděl. V obýváku se ale svítilo. Že by usnul? Na to jsem se ale nevracela dost pozdě. Zula jsem si boty a pověsila si mokrý kabát na věšák. Rukou jsem si prohrábla vlasy a zauvažovala o rychlé sprše. Nakoukla jsem do kuchyně, tam ale Charlie nebyl. Šla jsem se tedy podívat do obýváku. Uvědomila jsem si, že neslyším puštěnou televizi, takže tam nejspíš neusnul. A obvykle se nestávalo, že by zapomínal zhasnout světla. Ani jsem netušila proč, ale najednou jsem se zachvěla. Nakoukla jsem do obýváku a okamžitě jsem zmrzla na místě.

Ne, to není možné, slyšela jsem myšlenky ve svojí hlavě, ale přišlo mi, jako kdyby nebyly moje. Jako kdyby mi je do hlavy někdo vložil.

Rychle se odsud musím dostat, objevilo se opět v mé hlavě. Ale nedokázala jsem se vůbec pohnout. Nohy mě neposlouchaly.

„Bello,“ řekla a její hlas připomínal vrnící kočku. Nedokázala jsem se soustředit na nic jiného než na její oči. Plál v nich rudý, divoký oheň.

„Čekáme tu na tebe.“ Opět ten vrnící hlas. Musela jsem se přemoci, abych se odpoutala pohledem od těch očí a sledovala ruku, kterou mi ukazovala na tělo ležící vedle gauče. Zajíkavý nádech. Podlaha moc blízko. Příliš blízko. Smích. Kde je bolest? Tma. Všechno kolem začíná zastírat tma.

 

 

Tma a hlasy. Andělsky čisté. Nejvýraznější z nich je mladý, skoro dětsky holčičí. Zvonivě se směje.

„Všechny jsme je zabili,“ řekla ta dívka veselým hlasem. „Snad sis nemyslela, že si vás nevšimneme.“

„Už můžu, Jane?“ ozval se znuděný mužský hlas.

„Proč jsi je vytvořila?“ Ticho následované řevem. Z toho jeku byla slyšet nepředstavitelná bolest.

„Kvůli týhle holce?“ zeptal se překvapeně ten sladký hlásek. Ticho. A pak rána, jako kdyby na sebe narazily dva ohromné kameny.

„Co s ní?“ Opět mužský hlas.

 

---

* citováno z knihy Nový Měsíc od Stephanie Meyer (str. 291, třetí vydání)

Opět děkuji Cam za její bleskovou korekturu a Twilly za její pomoc při hledání vhodného názvu povídky

 

Povídky od Clei

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

Clea

9)  Clea (05.06.2012 10:24)

táááákovejch komentářů hnedka po ránu díky, holky
heh, to budete čubrnět no, dobře, někteří asi tuší, ale co nadělám, já si prostě nedokážu pomoct

maryblack

8)  maryblack (05.06.2012 09:57)

No jsem zvědavá co bude dál

MarryTyger

7)  MarryTyger (05.06.2012 09:55)

Zajímavé Tak honem, honem další!

6)   (05.06.2012 09:45)

hmmm začíná další deprese ....no to jsem zvědavá,co jsi pro nás uchystala

belle

5)  belle (05.06.2012 08:59)

super začátek, vypadá to zajímavě

Niky

4)  Niky (05.06.2012 08:49)

Wow, vypadá to mooc zajímavě! Tak šup na další

Empress

3)  Empress (05.06.2012 08:00)

No teda som zvedavá čo vymyslíš ďalej

Bosorka

2)  Bosorka (05.06.2012 07:54)

Teda Clouši! Jsem hoooooooooooodně zvědavá, jaký zapletenec hodláš z tohohle vytvořit . Ale nezapomeň Doseďál číhá....

Twilly

1)  Twilly (05.06.2012 07:52)

Tak takhle to tedy začíná? No dobrá.... :D

«   1 2

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek