12.06.2012 [21:30], Clea, ze série Je krásně hříšný..., komentováno 17×, zobrazeno 3056×
3. kapitola - Lenost
Lenost - též lhostejnost. Hříšník odmítá využívat potenciál svých schopností.
Celou noc po nepříjemném zážitku v hlavní síni se Bella převalovala na posteli a nemohla pořádně usnout. Záda ji bolela od dvojího nárazu do zdi a v hlavě se jí pomíchaly představy vysátých lidí v hlavní síni se vzpomínkami na její bývalé spolužáky z forkské střední školy. Byla napůl ve snu, napůl při vědomí. Procházela hlavní síní a na zemi leželi její spolužáci. Pak se najednou objevila v nějaké jiné síni, plné antických sloupů a zrcadel. Zpoza jednoho sloupu vyšel Caius a zářivě se na ni usmíval. Nějaké světlo se odráželo od jeho bílých zubů a ona musela přivřít oči. Světlo zmizelo a když oči znovu otevřela, Caius stál těsně před ní. Díval se na ni hladově. Všechna zrcadla v místnosti odrážela jeho chtivý výraz. Nedokázala se ani pohnout. Pomalu se sklonil k jejímu krku. Snažila se křičet, ale vůbec jí to nešlo. Po tvářích se jí začaly kutálet slzy. A pak se tam objevil on, Mike Newton. Neohroženě šel k ní a na jeho výrazu bylo poznat, že ji jde zachránit. Caius se těsně nad jejím krkem zastavil a otočil se na Mikea. Jediným pohybem ho chytil za krk a přitáhl si ho k sobě. Před Bellinýma očima se zakousl do jeho krku a přitom se na ni stále ještě díval. Věděla, že přijde na řadu hned po Mikeovi. A pak už sny přestaly dávat i sebemenší smysl.
Ráno se Bella probrala a zjistila, že ji záda bolí tak, že se skoro nemůže hýbat. Trvalo jí přes deset minut, než se dostala z postele do koupelny. Potřebovala na záchod a doufala, že jí horká sprcha pomůže. Posazení na záchod jí dělalo nemalé potíže. Z bederní části zad jí vystřelovala bodavá bolest, která byla při močení velice nepříjemná. A pak Bella ještě zjistila, že má v moči krev a to nezanedbatelné množství. Pochopila, že se v tomto stavu nedokáže osprchovat a tak si přes triko a tepláky, co měla na spaní, neobratně oblékla župan a vydala se hledat nějakou pomoc. Při každém kroku jí vystřelovala bolest z bederní části a díky napůl probdělé noci byla unavená.
Doufala, že v kuchyni sežene někoho, kdo by jí mohl pomoci. Cesta jí trvala velmi dlouho. Každou chvíli se zastavovala, aby si na moment ulevila alespoň od té vystřelující bolesti. Dýchalo se jí ztěžka. A jednou rukou se stále držela za bok, zdálo se jí, že jí to usnadňuje dýchání.
„Co tu tak hekáš?“ vyjela na ni Jane, která se vedle ní objevila při jedné ze zastávek. Bella se přidržovala zdi a snažila se uklidnit. Bolest jí začínala připadat čím dál tím víc nesnesitelnější.
„Bolí mě záda,“ dostala ze sebe s problémy Bella a trhaně se nadechla. Jane se jenom zvonivě zasmála a už se otočila k odchodu, když tu se za ní objevil Aro a Felix. Zamračila se a otočila se zpět k Belle.
„Má drahá, co se ti stalo?“ zeptal se Aro a přistoupil až k ní. Vzal ji za ruku a pozorně si ji prohlédl.
„To mám ze včerejška, rozleželo se to,“ odpověděla mu a snažila se vyhnout pohledu do jeho očí. Včera jí zachránil život tím, že ji dostal ze dveří vedoucích do hlavní síně. Nepřišlo jí správné ho nyní obvinit z její bolesti zad. Naštěstí to ale nemusela říct nahlas. Pokýval na souhlas.
„Odvezu tě do nemocnice,“ nabídl se najednou Felix. Bella vytřeštila oči. Ne, Felix ne. To snad radši pojede s malou Jane. Ta byla Arovi naprosto oddaná a nijak by jí neublížila, pokud by jí to Aro výslovně nepřikázal, tím si byla Bella jistá. Všimla si, jak se Aro nenápadně dotkl Felixova předloktí, když od ní o krok ustupoval.
„Ne, to je dobrý, vezmu si prášek a bude mi dobře,“ vyhrkla Bella příliš rychle a tím si způsobila další bolest zad. Přes obličej jí přelétl stín bolesti. Na krev v moči v tu chvíli ani nepomyslela. Bolest vystřelující z bederní oblasti byla mnohem aktuálnější problém.
„Tak ji rovnou přeměníme, to jí záda spraví,“ navrhla Jane a její hlas nesl stopy veselí.
„Felixi,“ řekl Aro pevným hlasem a Jane ignoroval. Bella jasně cítila, jak se jí podél vlasů svezla kapka potu. „Dojdi pro Fillipa, je u Sulpicie,“ dořekl a Belle se ulevilo. Pouhá představa toho, že by měla být sama s Felixem, se jí vůbec nelíbila. A tušila, že obyčejný prášek proti bolesti by její bolesti nespravil.
„Pojď, dovedu tě zatím do garáže,“ řekl Aro a natáhl k ní ruku. Chytla se ho a pustila se zdi, kterou křečovitě svírala druhou rukou. Aro vykročil k druhému konci chodby. Už při prvním pohybu znovu ucítila výstřely bolesti. Když ovšem udělala první krok, bolest ji tak ochromila, že zavrávorala a jediným jejím pevným bodem se stala ruka, která byla schovaná v té Arově. Aro ji okamžitě zachytil a ani si neuvědomila jak, ale už nestála na vlastních nohou. Držel ji v náručí a odnášel ji chodbou ke garážím. Nesl ji kus od svého těla, takže cítila pouze jeho ruce pod koleny a zády, která se bolestivě ozývala. Snažila se na to nemyslet. Snažila se věnovat čemukoliv jinému, hlavně nemyslet na bolest. Dívala se mu do tváře. Měl naprosto dokonalé rysy. A přesto nebyl tak úchvatně krásný, jako ostatní upíři. Jeho pleť byla příliš bledá. A oči příliš rudé. Nedíval se na ni, měl napjatý výraz a díval se před sebe. Přesto tušila, že ví, že si ho takto neomaleně prohlíží.
Zrychlil. Jeden velmi ostrý hrot se jí zabodl do zad a tak jí přes obličej přelétl stín bolesti. Postřehla, že zase zpomalil. Trhaně se nadechla a poprvé si uvědomila jeho zvláštní vůni. Lehce nasládlá s příměsí něčeho hořkého. Připomnělo jí to vůni mandlí. Nadechla se znovu a zavřela oči. Mandle milovala. Ta vůně byla zvláštně opojná. Jak je možné, že si toho dřív nevšimla? V jeho blízkosti byla už mnohokrát. Ne sice v tak těsné blízkosti, ale přesto…
Najednou se zastavil. Otevřela oči a viděla nad sebou betonový strop. Opatrně se rozhlédla kolem a zjistila, že jsou v podzemní garáži plné luxusních aut. Na druhém konci garáže zahlédla žluté porsche, červené lamborghini a šedomodré bentley. Vedle Ara stálo několik černých mercedesů, všechny se zatemněnými skly. Bellu by to nejspíš uchvátilo, kdyby pořád necítila bodavou bolest v zádech a kdyby podobnou, ačkoliv o něco menší sbírku už neviděla u Cullenů.
Čekala, že ji Aro postaví na zem, ale on ji stále držel v náručí kus od sebe tak, aby se ho nedotýkala. Díval se před sebe a vypadalo to, že se mu tato situace vůbec nelíbí.
„Fillipo tě odveze do nemocnice a potom tě přiveze zpět,“ řekl, ale stále se na ni nepodíval. Bella cítila podivné nutkání vztáhnout ruku k jeho obličeji a natočit ho k sobě, aby mu viděla do očí. Obvykle to bývalo naopak. Přála si, aby se na ni nedíval. Najednou jí ale ten hluboký pátravý pohled svým způsobem chyběl. Připadala si zvláštně sama i přes to, že cítila jeho ruce na svém těle.
Během chvíle uslyšela otevření dveří a přibližující se kroky dvou mužů.
„Pane,“ pozdravil Fillipo, když došel až k nim. Aro se na něj otočil.
„Odvezeš Isabellu do nemocnice,“ oznámil mu Aro chladným hlasem. Fillipo kývl na souhlas a přistoupil k jednomu z vozů.
„Neměl bych jet přeci jenom s nimi?“ ozval se Felix a snažil se ve svém hlase skrýt přílišné vzrušení.
„Ne,“ odpověděl prostě Aro. Z tónu toho krátkého slůvka se Belle stáhl žaludek. I na Felixovi bylo znát, že už si nedovolí naléhat. Aro kývl hlavou k zadním dveřím auta a Felix je otevřel. Bella si nejprve neuvědomila, co se Aro chystá udělat. Ale jakmile se sehnul s ní v náručí ke dveřím auta, tak jí to došlo.
„Můžu sedět vepředu,“ hlesla slabým hlasem. Arův pohled se k ní konečně stočil. Jakékoliv další námitky ji okamžitě přešly. Aro se s ní sklonil k zadnímu sedadlu a položil ji tam. Celou tu dobu ji jeho pohled propaloval. Nevěděla, zda je ráda, že jí konečně věnuje pozornost, nebo by raději unikla jeho hlubokému pohledu. V tu chvíli mu byla za celou dobu nejblíže. Prudce se nadechla a ucítila vůni mandlí ještě intenzivněji. Viděla před sebou rozkvetlý mandloňový sad zalitý slunečními paprsky. Sálalo z nich teplo.
Jakmile ji položil na zadní sedadlo, tak okamžitě zmizel z auta a stál vedle zadních dveří. Chvilku jí trvalo, než na něj dokázala zaměřit svůj pohled a pak už jen viděla, jak zavírá dveře.
„Kapsulární lacerace?“ zeptala se Bella a dívala se na doktora unaveným pohledem. Už tu byla přes čtyři hodiny, prodělala několik různých vyšetření a všichni kolem ní mluvili pro ni neznámým jazykem, kterému evidentně rozuměl pouze personál nemocnice. Chtěla dostat silné prášky na bolest nebo rehabilitační cviky a zase se vrátit zpět. Když si uvědomila, co to vlastně chce, zarazila se. Opravdu pomyslela na to, že se chce vrátit? Vybavila si vzpomínku z včerejšího odpoledne z hlavního sálu a touha co nejrychleji se vrátit polevila.
„Máte natržené pouzdro ledviny,“ vysvětloval jí doktor pomalu. Bella si stejně nebyla jistá, co to pro ni bude znamenat.
„A to se léčí jak?“ zeptala se po chvilce.
„Dostanete od nás nějaké prášky na bolest,“ začal doktor a Belle se při slově prášky ulevilo. Neměla ráda nemocnice a jakékoliv lékařské zákroky počínaje injekcemi. „Pár dní vás tu budeme sledovat a pokud bude vše probíhat bez komplikací, pak budete moci jít domů.“
„Pár dní?“ hlesla Bella, které se udělalo špatně jen při pomyšlení, že by tu měla zůstat přes noc.
„Počítám, že tak čtyři, pět dní a mohla byste domů,“ odpověděl jí doktor a když viděl její výraz ve tváři, tak ještě dodal: „To krvácení není bezvýznamné, musíme hlídat, aby se to nezhoršilo.“
Bella si představila pět dní strávených v nemocnici a žaludek se jí nepříjemně stáhnul. Nechtěla tu zůstat. Pak si ale uvědomila, že krvácení v hradu plném upírů by pro ni nemuselo dopadnout nejlépe. Ani jedna z těch dvou představ se jí nelíbila.
„Pošlu vám sestru s přijímacími papíry,“ řekl jí ještě doktor a odešel pryč. Během chvíle za ní přišel Fillipo a ptal se, co jí je. Když mu řekla, že chtějí, aby tu pár dní zůstala, tak se zamračil. Z kapsy vytáhl telefon a přes rychlou volbu vytočil číslo. Belle se zdálo, že příjemce přijal hovor okamžitě.
„Má natržené pouzdro ledviny,“ oznámil Fillipo do telefonu a rovnou pokračoval: „Má tu několik dní zůstat na pozorování.“
Bella se snažila rozpoznat, komu to Fillipo volá a co mu říká. Tušila, že to je Aro, ale nedokázala to říct jistě. Když si pomyslela, že by to opravdu mohl být on, tak se jí v žaludku ozvalo ne nepříjemné šimrání.
„Ano, pane,“ ozval se Fillipo.
Jistě, proč by to nemohl být on? Už jí tolikrát pomohl. Nenechal ji s Caiem samotnou. Zachránil jí život. Nenechal ji samotnou s Felixem. Nedovolil, aby spadla na zem a ublížila si ještě víc. Sám ji odnesl až k autu. U téhle vzpomínky setrvala nejdéle, protože ji zvláštním způsobem uklidňovala. Snažila se představit si tu hořkosladkou vůni mandlí. Viděla jeho pohled, kterým se na ni díval, když ji pokládal na zadní sedadla auta. A když pak okamžitě z auta zmizel, Bellu to zamrzelo. Najednou si uvědomila, nad čím uvažuje. Zatrnulo jí. Na takovéhle věci by myslet neměla. Mělo by jí být jedno, jestli si Aro, vládce velké části upířího světa, přeje být v její blízkosti či nikoliv. Nemělo by ji mrzet, že se na ni nepodíval, že odvracel pohled. Nemělo by ji zajímat, zda se Aro, rudooký upírský vládce Volterry, stará o její zdravotní stav. Mělo by jí to být jedno. A taky jí to jedno je, rozhodla se.
„Dobře, vyřídím to, pane,“ ukončil Fillipo hovor a Bella se přistihla, jak se ho chce zeptat, kdo to byl. Pak se ale zarazila, uvědomila si, co si právě sama sobě slíbila. Nebude na něj myslet. Nebude se snažit připomenout si tu omamnou vůni.
„Aro by byl radši, kdyby ses vrátila do hradu. Zajistí veškeré potřebné vybavení,“ oznámil Belle Fillipo. Ta na něj jenom překvapeně zírala.
„A s bezpečností si nemáš dělat starost, přestěhuje tě do jiné části hradu,“ dodal ještě, když viděl její výraz. V Belle se bouřily pocity. Na jednu stranu ji těšilo, že se o ni Aro stará a že nebude muset zůstat v nemocnici, na druhou stranu měla přeci jenom špatný pocit z toho, že bude v blízkosti tolika upírů, i když v jiné části hradu. Každý z nich by se na ni mohl kdykoliv vrhnout.
V tu chvíli do místnosti vstoupila sestřička s nějakými papíry.
„Mohla byste nám prosím donést papíry o propuštění?“ začal Fillipo a šel k sestřičce, aby to s ní vyřídil. Ta se nejprve zamračila a pak se podívala na Bellu. Ta jenom chabě kývla, že souhlasí.
Fillipo zaparkoval auto v garáži a šel k jejím dveřím. Přemýšlela, jestli ji nechá jít po svých nebo jak ji dostane k ní do pokoje. Od lékařů měla přísně zakázáno chodit. Vlastně měla zakázáno skoro všechno mimo ležení a sezení. Dali jí silné léky na bolest a nějaké další pro tvorbu krvinek. A doporučený jídelníček. Ještě neměla odvahu se do něj podívat.
Fillipo otevřel dveře na její straně a v tu chvíli se vedle něj objevil Felix se svým obvyklým sebevědomým úsměvem na rtech. Belle se stáhl žaludek a uvědomila si, že si přála, aby to byl Aro, kdo se tu zjeví.
„Aro mě poslal, abych tě odnesl k tobě do pokoje. Máš ho zařízený na druhé straně hradu, abys tam měla soukromí,“ řekl Felix a jeho následný úsměv vyvolal na Bellině tváři mrzutý výraz. Necítila se však po těch lécích dost silná na to, aby zvládla chůzi až k sobě do pokoje sama. A Fillipo by ji určitě neunesl. Nechala tedy Felixe, aby ji vzal do své náruče a velmi pomalu ji odnesl do pokoje. Držel ji pevně přitisknutou na svém těle a celou dobu ji sledoval. Bella se celou cestu dívala jinam. S hrůzou si uvědomila, že už zase myslí na Ara. Jak rozdílná byla její první cesta ve srovnání s touto.
Felix ji odnesl do jejího nového pokoje, který byl zařízen skoro stejně jako její předchozí pokoj. Luxusní starožitný nábytek byl doplněn několika kusy nemocničního vybavení. Felix ji položil do ohromné postele, kupodivu bez nějakých dalších dvojznačných pohledů či úsměvů.
„Za chvíli sem přijde ošetřovatelka a se vším ti pomůže,“ řekl Felix a odešel. Jakmile za sebou zavřel dveře, tak se Belle ulevilo.
Stál mezi dveřmi a sledoval ji tím hlubokým pohledem. Cítila, jak ji něco šimrá v žaludku. Nedokázala a tentokrát ani nechtěla očima uhnout. Cítila, jak jí srdce začíná bušit rychleji. On to slyšel přes celou místnost také. Lehce se pousmál. Po zádech jí přejel mráz, ale nebyl to nepříjemný pocit. Než stihla mrknout, tak stál u její postele a shlížel na ni z výšky. Její pohled sjel o kus níž, k jeho ústům a nedokázala nemyslet na jejich dokonalost. Snažila se potlačit touhu kousek se k němu natáhnout a dotknout se jich. Chtěla vědět, zda jsou na dotyk tak jemné, jak vypadají. Cítila, jak jí červenají tváře a odvrátila od něj pohled. Jemně ji vzal pod bradou a otočil ji zpět ke své tváři. Naklonil se k ní a držel ji uvězněnou ve svém pohledu. Viděla v jeho očích touhu. Plíce ji najednou píchly a ona si uvědomila, že zapomněla dýchat. Prudce se nadechla a na jeho rtech to vykouzlilo další úsměv. Sklonil se až k jejímu obličeji. Byl tak neskutečně blízko. Nadechl se a slastně přivřel oči. Pak je prudce otevřel a Bella poznala, že je něco jinak. Najednou se velmi rychle sklonil k jejímu krku a zakousl se do něj. Ucítila ostrou bolest a vykřikla.
Prudce se posadila na posteli a vytřeštila oči. Chytla se za krk a pomalu si začala uvědomovat, že to byl pouze sen. Jak se prudce posadila, tak jí opět vystřelila ostrá bolest ze zad. Zkřivila obličej a rozhlédla se po pokoji. Z vedlejší místnosti se k ní hrnula ošetřovatelka.
„Dobré ráno, slečno, jak jste se vyspala?“ ptala se jí přívětivým tónem.
„Měla jsem divný sen,“ zamumlala a znovu si lehla. Ošetřovatelka k ní došla a podala jí kalíšek s léky a vodou na zapití. Bella je poslušně spolkla a doufala, že zaúčinkují rychle.
Celý den musela být v posteli a ležet. Díky práškům bolest skoro necítila, ale byla zvláštně otupělá. Sledovala televizi a snažila se nemyslet na sen, který se jí zdál v noci a ve dne se jí stále vracel na mysl. Večer by se možná bála usnout, ale díky lékům usnula tak rychle, že si to ani neuvědomila.
Slyšela, jak někdo blízko u ní mluví.
„Řekni Sulpicii, že se za ní zastavím, až budu chtít,“ promluvil Aro rozmrzelým hlasem.
„Paní si myslela, že to řeknete. Mám vám tedy od ní ještě vyřídit, že dnes má dorazit host z Asie,“ řekl Fillipo.
„Marcus a Caius to zvládnou tentokrát i beze mě,“ odpověděl Aro pevným hlasem, který nepřipouštěl námitky.
„Dobrá, já to vaší paní vyřídím,“ odpověděl Fillipo a Bella slyšela tiché zavrčení. Její srdce na to reagovalo větší rychlostí.
„Běž,“ řekl ještě Aro. Bella otevřela oči a uviděla ho stát u okna. Díval se na ni. Popošel pár kroků k ní a Bella se chystala vyndat ruce zpod peřiny, aby mu je mohla podat. On se ale zastavil kus od její postele.
„Jak se cítíš?“ zeptal se a v jeho hlasu zaslechla něco neznámého. Obvykle se mile usmíval a i v jeho hlase byla cítit vřelost, často to však byla přetvářka. Dnes však ne, neusmíval se a ani jeho hlas nebyl vřelý. Bella se zachvěla.
„Už líp,“ odpověděla mu popravdě.
„Dobrá. Po snídani se zastavím a budeme pokračovat s francouzštinou,“ řekl a odešel. Bella se cítila podivně prázdná a vůbec se jí to pomyšlení nelíbilo. Snažila se nemyslet na to, že by chtěla, aby nikam nechodil. Stačilo by jí, kdyby se vedle ní posadil. Jenže pak si vzpomněla na sen z minulé noci a otřásla se. Opět si zakázala jakékoliv myšlenky na něj.
Pomalu žvýkala kus bagety a poslouchala, jak jí ošetřovatelka vypráví nějakou příhodu s jejím psem. Nebo to byla kočka? Bella si nebyla úplně jistá. Každou chvíli se její pohled svezl ke dveřím a když si to uvědomila, tak se s rozmrzelým výrazem opět zadívala na ošetřovatelku nebo z okna.
Chvíli po tom, co dojedla, se Aro objevil ve dveřích. Srdce jí poskočilo, když ho viděla a všimla si, že se opět usmívá. Došel k ošetřovatelce, vzal ji za ruce a s poděkováním ji vyprovodil ke dveřím. Dívala se na něj překvapeně a zdráhavě se podívala na Bellu. Aro ji ujistil, že se o ni postará. Ošetřovatelka přikývla a odešla. Aro za ní zavřel dveře a přešel k židli vedle Belliny postele.
Otevřel knihu, kterou s sebou přinesl a začal francouzsky číst. Byla to kniha, ze které už jednou četla. Od něj to však bylo jiné… Přečetl odstavec a přeložil jí ho. Bella okamžitě poznala, že se jedná o příběh Tristana a Izoldy.
Celé dopoledne jí četl. Jeho hlas se příjemně poslouchal. Po obědě, který jí donesla kuchařka, pokračoval, dokud Bella neusnula. Zdál se jí zvláštní sen, ve kterém se Caius obořil na Ara, že hrozně zlenivěl, že se nechce věnovat vládnutí. A potom mu ze zad strhl černý plášť a sedl si na jeho židli uprostřed hlavního sálu.
---
moc děkuju Cam za její korekturu :-) a Bos za podnětné nápady
16) Niky (29.06.2012 09:28)
Skvělá kapitolka Bella začíná mít zajímavé sny
15) Lipi4 (20.06.2012 06:26)
Já za to nemůžu, ale on mi tak opravdu připadal
14) Clea (19.06.2012 17:36)
tfuj, to už nikdy neříkej ani nepiš (jinak mi už nikdy nedovolí o něm psát )
13) Lipi4 (19.06.2012 15:04)
Aro nám zedwardovatěl
12) Marvi (18.06.2012 15:59)
Nemocnice.... No ještě že je zpátky v hradu.
11) Kia (16.06.2012 17:53)
Wow, z poviedky som mala zmieasne pocity,ale tento vyvoj sa mi velmi paci Som zvedava na koniec a hlavne na kapitolu tuzbu. Dufam, v skore pridanie dalsich dielov
10) Clea (14.06.2012 07:53)
jo, belle, ne, z vlastní zkušenosti to nemám, proto jsem hledala někoho, kdo by mi o tom něco pověděl a nakonec mi Bos pomohla najít příčinu bolesti zad a velkou dávku informací o této problematice
Fanny a já se na začátku (asi tak u prologu, pak už mi bylo jasný jak to zase je... ) hrozně těšila, jak budou všichni šokovaný a budu tu mít spoustu otazníků, jako co že má tohle znamenat (a možná i pár vykřičníků ) u Bos mi to bylo jasný, ta snáší moje ódy na Ara neuvěřitelně často a neuvěřitelně klidně
9) Fanny (13.06.2012 21:17)
Průhledná. Průhledná. Průhledná!
A sny jí teda pěkně berou spánek, má docela patent na živé a děsivé sny...
8) Clea (13.06.2012 20:10)
moc díky za komentáře, jsem ráda, že se vám povídka líbí
belle, ne tyhle fotky neznám a ta první mě rozesmála další Sulpi bude v příštím díle, tak uvidíš
Marcelle, jsem ráda, že aspoň někdo to tu nečekal a že ačkoliv jsem tě překvapila, tak jsem tě neodradila
6) Pilly (13.06.2012 16:58)
4) misa (13.06.2012 14:05)
moc krásná povídka i kapitolka, už se moc těším na další. A jsem moc ráda že to vypadá že nebude o páru Bella a Edward, na tuhle dvojici jsem už alergická.
3) Marcelle (13.06.2012 13:46)
Bella a Aro? Zvláštní, ale zajímavá kombinace......Je to hezké a moc se mi líbí ty obrázky
2) belle (12.06.2012 22:40)
skvělá kapitolka, díky moc za rychlé přidání
Mike na začátku už jsem se bála, kam to bude směřovat
doufám, že popsaná nemoc není tvůj zážitek (jak jsi sháněla medika), protože byla popsaná naprosto věrohodně
"Vaše paní" - tak to jsi Aroušoj tu manželku nezkonfiskovala uvidíme, jak z toho vybruslíš, v nejhorším si Bellča opeče buřtíka u táboráku
jinak asi tuhle fotku znáš:
http://volturi-art.deviantart.com/gallery/?29840397#/d4oteq8
vždycky, když se chci pobavit, tak se mrknu
ale Arouše mám nejdradši tady :
http://beautifulelfy.deviantart.com/gallery/#/d4a6b5e
jen kdyby mi ho ta..... slečna neošahávala
1) Bosorka (12.06.2012 21:37)
Jéééééééééééééé
17) julie (24.07.2012 21:44)
Lipi, to je přesné!!!!