Je krásně hříšný... - 2. kapitola | Stmívání FF

Sekce

Galerie

Breaking Dawn, Part I.
Breaking Dawn, Part II.
Eclipse

Non-twilight tvorba

Nenechte si ujít!

Sponzoři

Naše ikonka

Přidejte se k nám!

Affiliates

Návštěvnost

10.06.2012 [12:45], Clea, ze série Je krásně hříšný..., komentováno 24×, zobrazeno 4749×

2. kapitola - Hněv (muhehehe)

Hněv se projevuje nekontrolovanými pocity zlosti vůči jiné osobě.

hněv

Stála před knihovnou a ruku měla vztaženou k jedné z knih v polici. V polovině pohybu ale pod náporem vzpomínek zmrzla a tak tam stála s rukou nataženou a očima vytřeštěnýma. Slyšela jeho tichý hlas, jak jí cituje Romeovu roli. Na lehkém křídle lásky zeď jsem přelít, slyšela jeho podmanivý hlas. Cítila jeho omamný dech na uchu, na šíji. Plazil se tam a svíjel. Zde leží Julie, krása její činí hodovní síň z té klenby. Viděla jeho planoucí pohled plný vášně. Oči, naposled se podívejte! Paže, přijměte poslední objetí! Bella znovu cítila díru v hrudi. Nebyla tak ostrá jako dřív, ale přesto tam stále byla.

„Bello,“ ozvalo se ode dveří. Rychle zamrkala, aby se zbavila té vzpomínky, stáhla svoji ruku a otočila se za hlasem. O dveře se opíral Felix a měřil si ji pobaveným pohledem.

„Zase zahrabaná v knihách?“ Cítila z jeho hlasu mírný výsměch, ale znělo to spíš jako přátelské rýpnutí. Pokrčila rameny a otočila se zpět ke knihovně. Pohledem se vyhnula sekci věnované Shakespearovi a raději se zaměřila na moderní literaturu.

„Mohl bych ti nabídnout lepší zábavu, kdybys neměla co dělat,“ ozval se najednou šeptem Felix u jejího ucha. Stál těsně za ní. Nečekala to a tak sebou trochu cukla, na což reagoval pobaveným smíchem.

„Já se zabavím sama,“ řekla a snažila se, aby její hlas zněl jistě.

„Tak sama, hmm,“ ozval se u jejího druhého ucha. Cítila, jak se k ní ještě víc naklání. Těsně u temene hlavy se zastavil a nadechl se. Vztáhl ruku k jejím vlasům a zrovna, když se na něj chtěla obořit, tak se zarazil a otráveně se stáhl.

„Jane, potřebuješ něco?“ zeptal se. Bella se rychle otočila ke dveřím a tam opravdu stála Jane. Vypadala jako rozzuřená saň. Vztek v ní bublal těsně pod povrchem.

Mlčela, jednou švihla pohledem po Felixovi, ale pak se pátravě dívala do Belliny tváře. Bella by přísahala, že opět zkouší, zda se jí nepodaří na ni uplatnit svůj dar. Nic se ale nedělo a po chvíli se jí po tváři zase rozprostřela kamenná maska.

„Máš jít za Arem do hlavní síně,“ řekla klidným hlasem a hned byla pryč.

Bella si povzdechla a pomalu se vydala do hlavní síně. Neměla z toho dobrý pocit. Nerada chodila do té místnosti. Dokázala si v ní až příliš živě představit, co se tam s obyčejnými lidmi, jako je ona, děje.

Blížila se ke dveřím a uvažovala, zda má zaklepat či rovnou vejít dovnitř. Jakmile ale došla ke dveřím, tak se otevřely a za nimi stál Alec. Tvářil se stejně jako Jane, když odcházela. Rukou jí naznačil, aby vešla dovnitř.

„Isabello, má drahá,“ ozval se okamžitě Aro. Stál vedle Marcuse a měl položenou ruku na jeho opěradle. Bella šla pomalým krokem k nim a všimla si, že na opěrce křesla má Marcus ruku. Aro se ho nenápadně dotýkal. Co spolu asi řeší, napadlo Bellu. Vtom se Aro vydal směrem k ní. Vzal ji za obě ruce a opět na ni pátravě pohlédl.

„Pojď, rád bych tě s někým seznámil,“ řekl jí a vedl ji ke středu místnosti, kde postával hlouček upírů, kteří se mezi sebou velmi rychle bavili.

„Chelsea, drahá, mohla bys na minutku?“ Jedna z žen se otočila a se zářivým úsměvem se podívala na Ara. Přistoupila k nim a Aro pustil jednu Bellinu ruku a chytl jí Chelsea.

„Isabello, chci ti představit svoji dlouholetou přítelkyni, Chelsea. Byla teď nějakou dobu mimo Volterru, musela vyřídit nějaké důležité záležitosti.“ Pohlédl na Chelsea a jeho pohled dostal vřelý nádech.

„Chelsea, o Isabelle jsem ti už povídal. Její nadání je neuvěřitelné, nemůžu se dočkat, až ho budeme moct rozvíjet.“ Podíval se zpět na Bellu a spojil jejich ruce. Rychle pohledem kmitl k Chelsea a Bella měla pocit, že jí tu něco uniká. Po Arově tváři přeběhl stín zklamání. Pustil jejich ruce a povzdechl si.

„Opravdu ráda tě poznávám, Isabello,“ řekla najednou Chelsea. Bella se na ni překvapeně podívala a pak se mírně usmála.

„Aro mi o tobě vyprávěl. Prý se začínáš učit francouzsky. Kdybys chtěla, mohla bych ti pomoct,“ mluvila Chelsea dál. Zdála se milá, ale Bella z ní měla nepříjemný pocit. Zdálo se jí, že to jenom hraje. Mezitím se Aro vzdálil ke křeslu, ve kterém seděl Marcus.

„Díky za nabídku,“ hlesla Bella. Pohledem sledovala Ara a tak viděla, že opět položil svoji ruku na tu Marcusovu, která stále ležela na opěradle židle.

„Ještě si potřebuji něco vyřídit, ale pozítří budu mít čas. Sejdeme se v knihovně, tam na tu francouzštinu budeme mít dostatek času,“ řekla Chelsea a Bella se na ni překvapeně podívala. Ačkoliv byl její hlas stále milý a laskavý, zarazil ji mírný důraz na slově francouzština. Z Chelseainy tváře se však nedalo nic vyčíst a Bella usoudila, že se jí to možná jenom zdálo.

„To je dobrý, Aro věnuje mému studiu dostatečnou pozornost,“ odpověděla jí Bella a doufala, že zmínka pána hradu bude mít kýžený účinek. Moc se jí nelíbila představa, že by měla být s touhle upírkou sama v zavřené místnosti. Chelsea se na ni jenom usmála, skoro jako na malé děcko.

„Aro teď má spoustu důležitější práce, tak jsem mu slíbila, že ti s tím pomůžu,“ řekla a na rtech se jí na malý moment usadil vítězoslavný úsměv. Na tohle neměla Bella co namítnout. Nechtěla Ara popudit a tak přikývla na souhlas. Tu hodinu, maximálně dvě, s ní přece vydrží.

Bella seděla v knihovně a čekala na Chelsea, která měla už patnáct minut zpoždění. Na stole měla položené francouzské vydání Hraběte Monte Christa a znuděně si v něm listovala. Najednou se otevřely dveře a Chelsea vešla do knihovny. Pečlivě za sebou zavřela dveře a šla se posadit naproti Belle.

„Nečekáš tu moc dlouho, že ne?“ řekla a její hlas byl milý, ale stejně v něm Bella cítila zvláštní nepříjemný podtón. Zavrtěla hlavou, nechtěla se s ní dohadovat. Doufala, že to bude mít rychle za sebou.

„Hrabě Monte Christo, hm?“ Chelsea se natáhla po knížce, která ležela před Bellou, a usmála se.

„To zrovna není ta nejlepší volba. Co takhle něco jiného?“ řekla a už vracela knihu na její původní místo. Bella se snažila zamaskovat povzdech, ale podle tichého smíchu usoudila, že se jí to nepovedlo.

„Tajná historie Isabelly Bavorské,“ přečetla Bella název knihy a překvapeně se podívala na svoji společnici. Ta se na ni zářivě usmála a pokynula jí, aby knihu otevřela. Bella tak učinila a namátkou prolistovala pár stránek. Bylo na nich několik černobílých obrázků, při jejichž spatření se Bella začervenala a překvapením se jí zvětšily zornice. Knihu okamžitě zaklapla a podívala se na jméno autora na vazbě. Markýz de Sade. Zatnula zuby a s odhodlaným pohledem knihu podala zpět Chelsea. Ta se jen zvonivě zasmála a knihu vyměnila za jinou.

Bella začala číst. Chelsea ji nechala číst pár minut v klidu. Pozorně přitom sledovala svoje perfektní nehty.

„Máš strašnou výslovnost,“ prohlásila najednou Chelsea, když byla Bella uprostřed stránky. Ta se to snažila ignorovat a pokračovala dál. Chvíli byl slyšet jenom Bellin hlas.

„Ještě, že máš tu svoji schopnost,“ zasmála se Chelsea neupřímně. Bella přestala číst a pohlédla na ni.

„No, kvůli tvým ostatním přednostem by si tě tu Aro určitě nedržel,“ řekla a hlavou kývla ke knize. Bella zatnula zuby. Už věděla, že není dobré upíry provokovat. Vzpomínka na příhodu s Caiem byla stará pár týdnů a i tak ho stále viděla příliš živě před sebou.

„Ty si to ani neuvědomuješ, co?“ zeptala se a v jejích očích se blýskl posměch. Bella si nebyla jistá, na co naráží.

„Ten tvůj dar, který tě chrání…“ řekla a Bella cítila, že se Chelsea rozmýšlí, co jí řekne.

„Aro ho chce, proto pro mě poslal,“ dořekla a zvědavě očekávala Bellinu reakci. Ta ovšem nepřicházela.

„Proč pro tebe?“ zeptala se po chvíli Bella a tvář se jí zachmuřila.

„Protože já dokážu zpřetrhat vazby,“ odpověděla jí samolibě.

„Zpřetrhat vazby,“ řekla Bella dutým hlasem. Nebyla to otázka, jenom prosté konstatování.

„Na tvůj minulý život. Upíři se moc nemění, proto je lepší, když se to udělá, dokud jsi ještě člověk.“ Belle připadalo, jako kdyby její hlas přicházel z veliké dálky. Zpřetrhat vazby k jejímu životu? Takže když pomyslí na otce, tak to bude jako vzpomínat na cizího člověka? Nebo to znamená, že si ho nebude pamatovat vůbec? A co Jake? Už to nebude ten ochotný přítel, který jí rozehříval dny jako její osobní slunce? Snažila se nemyslet na Cullenovy a na Edwarda, přesto ji najednou ochromila zlost. Ona se z toho nedostávala, to tahle ženská se jménem striptérky pomalu zpřetrhávala vazby, které ji poutaly k lidem v minulosti. Jak si to mohla dovolit? Kdo jí dal právo si takhle zahrávat s jejími city? Aro. Najednou viděla rudě jenom při myšlence na něj. To on za tohle může. Byla mu vděčná, že se o ni staral, ale tohle už bylo příliš. Tohle si nesměl dovolit. Překotně vstala ze židle. Ani si nevšimla vítězného úšklebku na tváři Chelsea a vyrazila do hlavní síně, kde určitě byl Aro.

„Slečno Isabello, tam teď nesmíte,“ volala za ní Gianna od svého mahagonového stolu. Nedbala jejího varování, nezajímalo ji, jestli jim přeruší nějakou jejich schůzi. Rychle došla ke dveřím a prudkým trhnutím je otevřela. Okamžitě se však zarazila a doslova zamrzla na místě. Před ní se odehrávala scéna jako z hororu. Na zemi ležela spousta mrtvých těl. V rukou několika upírů viděla další bezvládná těla. Jakmile se dveře otevřely, tak se pozornost všech upírů okamžitě zaměřila na ni. Všechna těla uvnitř místnosti už byla bez krve. A najednou se jim sama přišla nabídnout další. Mladá, čerstvá, voňavá. Bella akorát stihla zahlédnout Caiův hladový pohled. Viděla, jak se mu v očích chtivě zalesklo. To, že tělo, které ještě před chvílí svíral v rukou, najednou padá k zemi už ale neviděla. Ve dveřích se totiž v tu chvíli objevil Aro s hrůzu nahánějícím výrazem. Rychlým pohybem jí jedinou ranou do hrudi odmrštil ode dveří a rychle je přibouchnul. Bella narazila do zdi, po které se svezla. Vystřelující bolest v zádech si ani neuvědomovala, jediné, co její mysl byla schopná vnímat, byl neuvěřitelný hluk za dveřmi. Jako padající lavina kamení. Vrčící lavina kamení. I přes tu bolest se okamžitě zvedla a rozeběhla se chodbou pryč.

Otevření dveří za sebou si ani nevšimla, snažila se soustředit na to, aby neupadla a dostala se do bezpečné vzdálenosti. Ovšem zabouchnutí dveří si už uvědomila. V tom samém okamžiku ji však něčí ruka bolestivě stiskla rameno a trhnutím ji k sobě prudce otočila. Bella byla uprostřed běhu a tak tato nečekaná změna pohybu vyvolala zakolísání a ona znovu zády narazila do zdi. Z úst jí přitom vyšel vyděšený výkřik.

Dívala se teď do hněvivých rudých očí. Nikdy, za celý svůj život, nebyla takhle vyděšená. Ani James v baletním studiu nepřiměl její tělo k úzkostnému třasu a její srdce k tak splašenému běhu jako Aro svým jediným nahněvaným pohledem. S hrůzou si všimla, že v koutku úst má rudou kapku krve. Pustil její rameno a chvíli se na ni zlobně díval. Přála si uhnout pohledem, ale nedokázala to.

„Už nikdy…“ začal mluvit Aro, ale spolu s jeho zhrublým hlasem vycházelo z jeho hrudi děsivé vrčení.

„Už nikdy nevstupuj do síně bez vyzvání,“ řekl znovu po chvíli. Tentokrát už bez vrčení. Stále ovšem v jeho očích viděla hněv. Bála se ho. Tak strašně moc. Najednou se jeho pohled lehce změnil. Bellino tělo tu změnu vyhodnotilo jako hrozbu a její srdce vynechalo jeden úder. Slyšel to, jeden koutek se mu mírně nadzvedl a pak zmizel. Slyšela klapnout dveře od hlavní síně a pak bylo ticho. Až příliš tíživé.

Když se trochu vzpamatovala, tak se vydala na vzduch. Opět se posadila na své oblíbené místo. Bylo to v nejvzdálenějším rohu zahrady od vchodu, pod krásným košatým stromem. Na svůj původní hněv si už ani nevzpomněla. V mysli se jí stále dokola přehrávala celá scéna od okamžiku, kdy otevřela dveře hlavní síně, až do momentu, kdy Aro zmizel a ona jenom slyšela zaklapnutí dveří. Ze začátku ji ochromovala hrůza, když si vzpomněla na jeho rozhněvaný pohled, kterým ji propaloval v chodbě. Postupně si však víc a víc uvědomovala, co se mohlo stát v hlavní síni. Viděla teď Caiův hladový pohled. Slyšela děsivý hluk, když Aro zavřel dveře. Oni by ji napadli. Zabili by ji. Vysáli. Rukama si pevně objala kolena a snažila se zahnat chlad.

Ztratila přehled o čase. Měla zavřené oči a nechala myšlenkám volný průběh. Přibližující se kroky ji vytrhly ze zamyšlení a ona si s hrůzou uvědomila, že její mysl začala obviňovat Edwarda z její aktuální situace. Rychle otevřela oči a snažila se zahnat hloupé myšlenky soustředěním se na přicházející osobou.

„N´as peur pas, je ne veux pas tu blesse, ma chérie*,“ řekl Aro potichu, když došel až před ni. Zmateně se na něj podívala. Usmál se.

„Nechtěl jsem tě vyděsit, má drahá Isabello,“ řekl, když si uvědomil, že ona stále ještě francouzsky nemluví. Přikývla. Když ho viděla stát před sebou, opět klidného, vrátil se jí na mysl důvod návštěvy velké síně. Už ovšem necítila vztek, pouze zvědavost, proč ji chtěl odstřihnout od jejího minulého života. Vycítil, že se ho chce na něco zeptat a tak ji kývnutím hlavy pobídl.

„Proč…“ začala, ale hlas jí uvízl ve staženém hrdle. „Proč mi měla Chelsea zpřetrhat vazby na minulý život?“ zeptala se na druhý pokus a doufala, že ho takhle přímo vyslovená otázka nenaštve. Nechtěla si znovu prožít ten strach z chodby. K jejímu překvapení se ale usmál.

„Přece bys nechtěla žít celou věčnost se smutkem v srdci,“ řekl. A ona si vzpomněla, že jí vlastně Chelsea sama řekla něco podobného. V tom návalu vzteku a později stresu na to úplně zapomněla.

„Takže až se jí to povede, tak mě přeměníte?“ zeptala se ho a snažila se, aby se její hlas moc nechvěl. Bylo to zbytečné, moc dobře věděl, jak moc je nervózní.

„Ani její dar na tebe nepůsobí,“ odpověděl Aro. „Musíme počkat…“ Na chvíli se zamyslel a pak pokračoval: „Marcus si ovšem myslí, že se začínáš zlepšovat rychleji.“

To věděla i sama. Už dokázala myslet na Edwardovo jméno bez problémů. Dokonce si už i mohla představit jeho bezvýraznou zamyšlenou tvář, aniž by se do jejího těla zakousla ta prázdná bolestivá díra. Myslela si, že to zlepšení v tomhle ohledu bylo dáno vším tím stresem, ale kdoví, čím to skutečně bylo?

---

* z francouzštiny - "neboj, nechci ti ublížit, má drahá" za překlad děkuji Lipi4

moc děkuji Cam za korekturu, byla bych bez ní opět nahraná :-)

Povídky od Clei