Sekce

Galerie

/gallery/Jessica2.jpg

No, tak hurá do toho.

(Nemám z toho dobrý pocit, takže mě, prosím, nebijte. A když jo, tak ne do hlavy, díky :D)

7. kapitola


Najednou tichý noční vzduch proťal Jessičin vyděšený jekot.

Luck jednal úplně instinktivně, nejšetrněji, jak v danou chvíli dokázal, ji od sebe odstrčil a pro něj přirozenou rychlostí přeběhl ke dveřím. Vystrašenýma očima zíral do dvou momentálně extrémně vykulených.

No ty vole, problesklo Jessice hlavou a čelist jí spadla o pár čísel níž.

„Sakra,“ zaklel Luck tak potichu, že ho Jessica neměla žádnou šanci slyšet. Tohle se nemělo stát, ne teď, ne takhle. Ale už bylo pozdě. Starostlivě Jessicu sledoval, byl připravený ji okamžitě zachytit, kdyby omdlela. Ona ale pořád pevně stála na nohou, sice se jí lehce chvěly, ale vypadala stabilně. Byla skoro schovaná v koutě místnosti, kam možná ještě v šoku skočila.

Luck chtěl udělat krok k ní, ale když viděl všechno to zděšení v jejích očích, zase se zastavil. Pomalu pokrčil ruce, jako by se vzdával. Jess je obezřetně sledovala. Pořád nemohla uvěřit tomu, co viděla. Jak se dokázal tak rychle přesunout? A co jeho srdce? Proboha, vždyť mu nebije!

Polkla, v ústech měla najednou sucho. Chtěla se Lucka zeptat, co se děje. Ale nic z ní nevyšlo, jen na prázdno polykala vzduch.

To Lucka docela vyděsilo, vypadala, jako by se začala dusit. Už neřešil své prozrazení, stejně to už bylo v háji, a rychle přispěchal k Jessice. Rychle bylo opravdu rychle.

„Nehrab na mě!“ zakřičela sípavě Jessica, když konečně našla hlas. Luck se zastavil uprostřed pohybu. Stáhl ruce z jejího útlého pasu a poplašeně je skryl za zády. Byl rád, že se nedusila. Alespoň něco bylo v pohodě.

„Vidíš, nic ti neudělám,“ dušoval se smutně Luck. Její slova ho drásala tam, kde kdysi míval srdce. Teď tam cítil nepříjemné svírání.

Jessica se ale nedala. „Já to viděla, chtěls mě ochmatávat! Co jsi zač!“ Hystericky se rozhlídla po místnosti a chňapla po prvním, čím by se mohla bránit. K Luckovu štěstí toho poblíž moc nebylo. Jaké však bylo jeho zděšení, když do ruky popadla malou stolní lampu.

Chvíli si myslel, jestli není už úplný blázen, když mu teď připadá Jessica vtipná, ale jakmile na něj s lampou v ruce namířila, ihned zase zvážněl.

„Jessi? Zlato, prosím, polož tu lampu, ať si neublížíš,“ zašeptal k ní naléhavě. Opravdu se bál, aby si neublížila. Její reakce však byla úplně opačná. Moc dobře viděl, jak se jí prsty kolem kovového stojánku sevřely ještě víc. Povzdechl si. Už byla prostě taková.

„Řekni mi, kdo jsi!“ naléhala a máchala na něj lampou, která s kabelem zapojeným v zásuvce škubavě protestovala. Zrychleně dýchala a v obličeji byla celá rudá. Jen prsty u ruky, kterou svírala svou provizorní zbraň, měla bílé.

Luck nevěděl, jak začít. S tímhle neměl žádnou zkušenost. Nikdy neměl v plánu své tajemství někomu prozradit. Je pravda, že v posledních týdnech tomu bylo jinak, ale pak se vždy podíval do Jessičiných modrých očí a jeho úvahy byly zase na nule. Nemohl ji vzít ze světa, ve kterém žila. Nebyla na to připravená. A když se do těch očí zadíval dál, nebyl si vůbec jistý, jestli na to někdy připravená bude.

„Proč mlčíš?“ Jessica byla zoufalá, naštěstí už ztišila hlas. „Jsi vůbec Luck?“ Při vyslovení jeho jména se jí zhoupl hlas.

„Jess, co to povídáš? To víš, že jsem to já. Možná ne tak úplně ten, za kterého jsi mě dosud měla, ale pořád jsem to já.“ Uklidňoval Jessicu dál, ale že by na jejím strnulém postoji byl vidět nějaký vnitřní pohnutek, se říct nedalo.

„Kdo jsi?!“ štěkla netrpělivě, div si nedupla. Luck přemáhal touhu založit si ruce na prsou, někdy se chovala vážně jako malá.

„Luck. Jessi, nech toho. A polož tu lampu,“ pobízel ji jemně a skřípal při tom zuby.

„Možná bys měl odejít,“ kuňkla a střelila očima ke dveřím. Byla vystrašená, vůbec nechápala, co se děje. Navíc si naprosto nelogicky připadala obelhaná. Kdo je zač? Říkal jí pravdu, když i jeho totožnost je lež? Luck si podle jejího výrazu domyslel, o čem přemýšlí a přinejmenším ho to znepokojilo.

„Nemůžu,“ zašeptal zničeně. Jess okamžitě střelila pohledem zpátky na něj. Potřebovala mít alespoň takhle situaci pod kontrolou. „Nemůžu odejít, ne bez vysvětlení,“ mluvil tiše a klidně doufajíc, že trochu klidu přenese i na ni.

Jessica zvažovala své možnosti. Uvnitř ji hryzala zvědavost, přímo toužila dozvědět se o něm něco víc, nebo něco alespoň trochu pravdivého. Na druhou stranu, žádná oběť si svého vraha domů nepozve, tedy většinou. Většina vrahů se ani neumí pohybovat takhle rychle. To bylo dilema.

Ale pořád měla lampu. Věřila, že kdyby se silně napřáhla a přetáhla Lucka přes hlavu, minimálně ho to zdrží. Pak může začít křičet. Ovšem stejně pochybovala, že by ji nahluchlá paní Norrisová, která bydlela hned vedle nich, slyšela.

Přirozená zvědavost byla nakonec silnější.

„Dobře,“ souhlasila nejistě. Pak si ale všimla jeho ostražité pozice a zauvažovala. „Sedni si,“ poručila a tvrďácky mu pohrozila lampou. Luck se nad tím nijak nepozastavoval a posadil se na koberec. Nohy si dal křížem a čekal. Dlouho.

A čekal by mnohem déle, kdyby nezvedl prázdné ruce do vzduchu. Byl překvapený, že je Jessica tak obezřetná. Zároveň na ni byl skoro otcovsky hrdý, což v jeho situaci působilo dost úchylně. Sledoval ji a přesně poznal, kdy si uvědomila, že je neškodný. Tedy, to si alespoň myslela. Zatím.

Napůl si sedla na postel, ale stále vypadala neklidně. Luck zalitoval, že na dnešní usmiřovačku nevzal taky Jaspera. Teď by se docela hodil. Lampu si neochotně položila do klína. Luck však pořád viděl, že nervózně žmoulá její kabel. Jednu naprosto nemožnou chvíli mu připadala tak rozkošná.

„Tak povídej.“ Zabodla oči do těch Luckových. Tentokrát se v nich nezačala topit, tvrdě se do nich dívala a hledala odpovědi. Neviděla však nic, co by jí i jen něco naznačilo. A tak se do nich dál dívala a čekala.

Luck se z jejího pohledu, který ho trochu vyvedl z míry, rychle vzpamatoval. Teď ještě kde začít… Rozhodl se, že pozvolná cesta bude tou nejlepší variantou. Třeba Jessice nebude muset říkat nic. Na to ale rozhodně nemohl spoléhat, moc dobře věděl, že v ní momentálně pulzuje společně se strachem i nezkrotná zvědavost.

„Chceš se na něco zeptat?“ Nad tou otázkou Jessica pozvedla jedno obočí, dělá si z ní legraci? No, to nezačal moc dobře. „Dobře, tak jinak. Co si o tomhle myslíš?“ Tím Jess zaskočil. Zamyslela se a pak hlasitě vypustila vzduch z pusy.

„Seš na drogách? Nějaká genetická mutace? Zkouší doktor  Cullen nějaký nový druh léku? Protože jestli jo, měli by mu to určitě rychle zakázat, tohle se mi totiž vůbec ne-“

„Ne, Carlisle žádné prášky netestuje. Nejsem mutant a ani neberu drogy.“ Jessica vypadala trošku zklamaně, do svých nápadů dala snad všechno. Dobrá věc byla ta, že byl Luck v pořádku. Špatná, že byl teda sakra divnej.

„Co to tedy mělo znamenat? Já to viděla, Lucku. Viděla. A nejsem hloupá, ležel jsi vedle mě a najednou jsi byl někde v trapu u dveří a já to viděla! Slyšíš, takže mi nevěš bulíky na nos a řekni mi pravdu. Co jsi zač?“ Ke konci jejího zbrklého monologu ztišila hlas a atmosféra v místnosti náhle potemněla.

Luck byl nešťastný. Na tohle se necítil připravený, Jess na to nebyla připravená. Svět na to nebyl připraven.

No, tak hurá do toho.

„Když ti to povím, utečeš mi. To já nechci,“ mumlal Luck spíš pro sebe, takže Jessica musela hodně stražit uši, aby ho vůbec slyšela. „Víš, že každý má svá tajemství. Já mám taky takové. Možná je trošku větší, než běžná tajemství bývají. Je víc nebezpečné.“ Jess skoro nedýchala. Cítila, že přijde něco opravdu velkého a najednou si nebyla úplně jistá, jestli to vědět chce. Pro jistotu sevřela nožičku lampy pevněji, i když si tímhle gestem připadala dětinsky.

„To zvládnu.“

Luck si posměšně odfrkl. Nelíbilo se mu, jakým způsobem Jessica reagovala. Měla by být vystrašená, měla by ho odehnat a nesnažit se z něj dostat to jediné, co by měl chránit.

„Já nejsem člověk, Jessico.“ Nebude jí přece mazat med kolem pusy. To však nečekal Jessičinu reakci. Ta totiž vyprskla smíchy. A smála se dlouho, dokud z jejího smíchu nezmizely i poslední stopy humoru.

„Cože? Lucku, jestli máš nějaký problém a bojíš se o něm mluvit… Mně můžeš věřit.“ Luck v duchu zaúpěl. O co se asi snažím!

Nastala krátká chvíle ticha. Luck zvažoval, jakou verzi využít. Vybalit to na ni rovnou, anebo se nejdřív projít okolo talíře horké kaše? Nakonec se rozhodl, že to vezme pěkně zpříma. Zhluboka se nadechl a spustil:

„Ne, bohužel, Jess. Nedělám si legraci. Dal bych bůhvíco, abych si z tohohle mohl střílet, ale ne. Doopravdy nejsem člověk…“ Jessica kulila oči, tón, jakým to říkal, používal opravdu zřídka a vždy jen, když jí potřeboval něco vážného říct. Třeba to, že ji miluje. Napjatě poslouchala a srdce měla snad až v krku. „Možná vypadám jako člověk. Na první pohled se tak i chovám… když se nepodíváš blíž jako dnes ty.“ Jessica si vzpomněla na moment, který jí přišel už tak vzdálený, přitom se mohl stát teprve před chvílí. Jeho srdce. Nebilo.

Zajíkla se. Chtěla, aby Luck přestal mluvit. Určitě si vymýšlí, ale on nehodlal přestat. Ne teď, když se ke všemu odhodlal.

„Nejsem člověk, byl jsem, ale už jím nikdy nebudu. Jsem predátor. Lovec. Většina lidí ze mě má přirozený strach, divný pocit. Zvířata přede mnou utíkají a mají důvod,“ zdráhavě se zasmál a ukázal přitom do světla lampy, která ležela rozsvícená Jessice u nohou, svůj oslnivý úsměv.

V Jessice se najednou něco pohnulo. Jako by něco věděla, ale nemohla si dát dvě a dvě dohromady. Byl to zvláštní pocit, obzvláště když pořád hleděla do jeho okouzlujících očí. Zamrkala a zavrtěla hlavou, aby se trochu probrala.

„Já-já… nechápu.“ To bylo to správné slovo. Nic nechápala. V hlavě měla jen čirý zmatek. I na strach zapomněla.

„Nikdy ti nepřišlo divné, že když jsem s tebou, nejím?“ Když viděl, že Jess otevírá pusu v protestu, umlčel ji pohledem a pokračoval. „Ne, nedržím žádnou uhozenou dietu. Jen nepotřebuju jíst…“ Jessica si připadala zvláštně. Samozřejmě si všimla, že si Luck na jídle nepotrpěl, přišlo jí to divné, ale nehrotila to, prostě jedl doma. Nikdy by ji však nenapadlo, že jíst nemusí.

„Jsem silný a rychlý. Nepotřebuju spát a nikdy se neunavím,“ pokračoval suchým tónem dál.

Jess vypadala, že se každou chvíli zhroutí. V uších jí nepříjemně tepalo a každé Luckovo slovo se uvnitř její hlavy rozlehlo v ozvěnu.

„Jediné, co k přežití potřebuju…“ Na chvíli se dramaticky odmlčel. V místnosti by bylo slyšet i spadnutí špendlíku. „Je krev.“

Krev, krev, krev, krev… znělo Jessice v hlavě pořád dokolečka. Pištělo jí v uších, ale i přesto neudržela svou reakci na uzdě a prostě se rozesmála. Smála se hlasitě, ne však pobaveně. Zkrátka nemohla uvěřit té absurdní informaci, kterou teď Luck vyslovil.

Luck v klidu seděl. Sledoval její škubající se tváře a čekal. Přesně tak si to představoval – neuvěří mu.

„Výborně!“ smála se Jessica. „Počkej chviličku, dojdu pro skelničky a do sklepa pro áčko negativní. Myslím, že tam má máma ročník devadesát, to je prý extra kvalita!“ Luck na ni vykuleně zíral. Dělá si legraci?

„Já lidi nezabíjím,“ řekl naprosto vážně.

V Jess kvůli jeho odměřenému a naprosto vážnému hlasu trhlo. Podívala se na něj, neusmíval se, jak předpokládala. Koukal se na ni s naprosto vážnou tváří, oči měl smutné, ale tak nějak smířené. Působily prázdně. Najednou jí už nebylo do smíchu. Až teď si uvědomila, že ať to zní jakkoliv absurdně, on si legraci nedělá.

Na prázdno polkla. „Takže ty jsi…?“ Nedokázala to vyslovit nahlas.

„… upír,“ dořekl za ni klidně Luck. Byl připravený na křik, útok i pláč. Jess ale seděla dál naprosto bez emocí, očima bezcílně bloudila po pokoji a snažila si všechno srovnat v hlavě. Musí být přeci rozumná.

Je u sebe doma a na koberci u postele jí sedí upír. Který pije krev. Ale ne z lidí. No, páni… To je skoro jako v True Blood!

Zvláštní bylo, že si nepřipadala nijak ohrožená. Strach, který pociťovala na začátku, odezněl. Teď by se měla bát, měla by utíkat, ale ani jedno nechtěla. Prostě tam jen tak seděla se svým klukem upírem. Normálka.

Ještě dlouho dobu byla zticha a pak nejistým hlasem promluvila. „Nejíš lidi.“ Luck zavrtěl hlavou. „Takže mě sníst nechceš.“ Další zavrtění. „Ani jsi nechtěl.“ Další. „Fajn.“ Zase bylo ticho.

Dlouhé ticho.

„Hele, Lucku… Ehm, neber to nějak špatně, ale mohl bys mě nechat o samotě?“ Opravdu potřebovala být sama, utřídit si myšlenky - a to v jeho přítomnosti nemohla. „Prosím?“ dodala, když se Luck k ničemu neměl.

„Dobře,“ souhlasil nakonec. Už byl na cestě ke dveřím, ale ještě se na Jess otočil. Vypadala nepřítomně. „Budu mít u sebe mobil, ano?“ Jess přikývla.

Odešel.

Počkala, dokud neuslyšela klapnutí domovních dveří a pak přeskočila na druhou stranu postele. Nohou tím vytrhla kabel od lampičky, který na konci zajiskřil. Neřešila to, jen chňapla po telefonu a vytočila číslo.

„Jessico?“ ozvalo se překvapeně a ochraptile do sluchátka.

„Bello, potřebuju, abys přijela. Hned!“ kuňkla zoufale a rozbrečela se.

 

Ajjinka

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

ambra

15)  ambra (24.10.2011 00:22)

Jessica a její sebeobrana lampou odlehčily krásně nutnou vážnou kapitolu:D :D :D . Tak jsme se kolem talíře s horkou kaší moc neprošli, co? Jak rychle to Jess bude vstřebávat? Vždycky jsem ji považovala za děvče do nepohody:D :D :D . A když si k tomu přivolá Bellu, která jí vysvětlí, že jedinou zásadní nevýhodou vztahu s upírem je sexuální abstinence, tak to snad bude v poho:D :D :D .

Kristiana

14)  Kristiana (22.06.2011 18:06)

Ech. On jí to vážně řekl. Sice jsem chtěla, aby si vyjasnili i tuhle záležitost, ale teď na ni bylo moc brzo...
Jess to vzala relativně dobře. Bála se, ale na konci už byla dobrá, že jo?
Zavolat Bellu byl dobrej nápad. Ona jí všechno vysvětlí... Jenže i tak mám trochu strach, jak to mezi Luckem a Jess dopadne...

eMuska

13)  eMuska (25.04.2011 14:52)

Uááá! Tak toto bolo! Jediné, ,čo mi pri čítaí vadilo, bol fakt, že ležím na mokrej posteli (hej, ocko sa nechal uniesť) ale inak je to totálne perfektné a ja som sa do príbehu až nezdravo zažrala!

Gassie

12)  Gassie (11.12.2010 19:01)

Teda... Čekala jsem trošku jinou reakci... i když šok udělá svoje a ještě není konec. Co když to nakonec nerozdýchá? Jaký bude asi rozhovor s Bellou

Yasmini

11)  Yasmini (10.12.2010 21:45)

Já bych se taky smála. Je to můj oblíbený stav před zkouškou. Takový ten hysterický smích. A že jsem to zažila často. Převážně když jsem zněla jako bambus.
Y.

SarkaS

10)  SarkaS (20.10.2010 09:06)

Neječela? Nebála se? Sakra co to s těma holkama ve Forks je?

Bye

9)  Bye (29.06.2010 17:58)

Uf, tak se mi ulevilo.
Vypadalo to totiž od začátku dost beznadějně. Myslela jsem, že to nedaj.
No, ale Luck je šikulka a Jess je holka statečná, takže snad... mám, totiž maj, naději, že to zvládnou. Spolu. Nějak. A bude love!

krista81

8)  krista81 (27.06.2010 22:34)

Tak další moc krásná kapitolka - Jessica s lampičkou jako obrana moc dobrá a Luck - no prostě sladkej
Uvidíme jak se s tím holka vyrovná - jsem zvědavá co budou probírat s Bellou :D :D :D :D
Těším se na další kapitolky

Bosorka

7)  Bosorka (27.06.2010 18:43)

Tak jsem se dočkala. O Henry...teda Lucku...mé srdce buší jako zvon...
Jak se s tím holka popere, když její vysněný princ není ani princ a vlastně ani člověk.... (co by za to zdejší osazenstvo dalo, že?)

sfinga

6)  sfinga (27.06.2010 13:40)

Jó, tak tohle bude zajímavý. Jess není Bella, která by kvůli milovanému Edwardovi spolkla i fakt, že je Lochnesska. Myslím, že s Jessicou bude trochu víc práce, že?
Ajjinko, ty se hlavně neplaš, ta kapitolka je přesně taková, jaká má být.
Ještě štěstí, že jsem zvyklá, že Neb taky u každý druhý kapitolky Myšky vyšilovala, že zrovna tahle je nejslabší. :)
Tleskám a těším se na další díl

Nebraska

5)  Nebraska (27.06.2010 07:48)

Jess je vtipná za každé situace, dokonce i když je na pokraji zhroucení A Luck to vzal pěkně chlapsky, žádný velký vytáčky, tak se mi to líbí! A Bella udělá Jess přednášku na téma Bezpečnost práce v provozu plném upírů a bude klid
Prosíím, že se Jessica dozví, že Edward umí číst myšlenky? Až jí dojde, jak přesně o něm pořád přemýšlela, hahaaaaa

sakraprace

4)  sakraprace (27.06.2010 07:27)

Tato Jess s lampičkou je super a Luck tak okouzlující, když se jí to pokouší vysvětlit. Paráda, čte se to úplně samo a o konec jsem doslova zakopla, jak jsem ho ještě nečekala :D

Hanetka

3)  Hanetka (27.06.2010 00:52)

Tahle Jess mě dostává. Tváří v tvář neuvěřitelné absurdní realitě dokáže jednat logicky a zavolá jediné osobě, která jí to může vysvětlit! Bravo, holka, ty se teda neztratíš!

Karolka

2)  Karolka (26.06.2010 23:37)

Milovaná Ajjinko, píšu ti, abys věděla, jak nadšená a spokojená jsem s touhle kapitolkou. Nemusíš se bát, nic jí nechybí, ani nepřebývá. Dialogy dokonalé, odsýpání děje dechberoucí (vážně, mám dechový deficit), Jess roztomile zmatená, Luck fenomenálně přitažlivě okouzlující. Jsem nadšená a spokojená a culím se! A chci dalšííííííííííííí! Posílám pusu! Tvá vděčná čtenářka Karolka

Karolka

1)  Karolka (26.06.2010 23:25)

Uá uá! Red alert! Red Alert! Je tu Luck! Jdu číst!!!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still