Sekce

Galerie

/gallery/Jessica2.jpg

Jess nevěřila svým uším. Čekala hodně. Výčitky, křik, ale tohle opravdu ne.

6. kapitola

 

Jen co za sebou Jessica zabouchla vchodové dveře, neudržela se na nohou a svezla se podél nich na zem. Jestli mohla něco pokazit, tak to pokazila. Rukama si rozrušeně zajela do vlasů a očima sledovala červený vzorek v podlaze.

Už neměla před kým skrývat svůj smutek, doma bylo jen tíživé ticho a ona. Nechala slzy téct…

Vůbec nevěděla, kolik času strávila bezvládným ležením a litováním sama sebe. Když poprvé po dlouhé době zvedla hlavu a očima střelila k hodinám v předsíni, ručičky ukazovaly půl dvanácté. Podepřela se rukama a zvedla hlavu ze studené země. Trochu jí v ní pulsovalo. Chlad a pláč zjevně udělal své.

Nohy měla slabé, jen tak tak se na nich udržela. Nemotorně vyšla schody a jako omámená zaplula do svého pokoje. Neřešila, že je oblečená, ani to, že má na sobě své nejlepší šaty. Nechala své tělo dopadnout na nerozestlanou postel a znovu trpitelsky zavřela oči.

Proč se zrovna jí musí vždycky povést taková ukázková bota?

Asi nějaký zvláštní talent. Poslední, co se Jessice mihlo hlavou předtím, než usnula, byl Luckův smutný pohled.

Toho se snad už nikdy nezbaví.


Ráno se probudila celá přeleželá a bolavá. Hlava jí třeštila jako po té největší kocovině a asi jako bonus ji bolelo za krkem. Namáhavě se posadila a rozhlédla se kolem, záclony měla tentokrát zatažené, což bylo divné. Vůbec si nepamatovala, že by je večer zatahovala. Mávla nad tím rukou a nohy přehoupla přes postel. Tím rychlým, škubavým pohybem se jí trochu zatočila hlava.

Došla k oknu a roztáhla závěsy. Do očí ji udeřilo prudké světlo, rychle si rukou překryla oči. Slepá a sama rozhodně skončit nechtěla.

Otočila se a mhouřivě se zadívala na čísla na budíku. Vykulila oči a musela se jít podívat blíž, jestli vidí správně. A viděla. Budík ukazoval 12:39. No, to se jí zase něco povedlo.

Na druhou stranu byla ráda, že dnešní školu zaspala. Ještě se necítila na to, podívat se Luckovi do očí nebo ho vůbec vidět. Vlastně sama netušila, jestli toho bude někdy schopná. Moc dobře věděla, že mu ublížila. I když nechtěně. Naprosto nechtěně!

Kdyby tak věděl, co k němu cítí ona. Co dělá její srdce, když je jí nablízku. Kdo jí každou noc dělá milou společnost ve snech… Byl v každé její normálnější myšlence, a když si teď uvědomovala, co k němu přesně cítí, zase jí bylo do breku. Chtěla brečet, křičet a kopat kolem sebe.

Proč mu nemohla normálně odpovědět? Nebo alespoň být zticha? Všechno by bylo lepší než tohle.

Během svého přemýšlení ze sebe stáhla večerní šaty, které byly o něco pomuchlanější, než bylo běžné, a natáhla na sebe domácí oblečení. Tepláky a vytahané tričko.

Jo, to bude přesně ono, co teď bude nosit. Vytahaný, obnošený věci a už nikdy nevyleze z domu. Ne, nikam nepůjde. Ani otevřít pošťákovi!

Už oblečená se přesunula dolů do kuchyně. Na kuchyňském stole ležel malý papírek popsaný nesouměrným písmem. Máminým. Jídlo máš v troubě. Jess si odfrkla. Najednou se stará. Zajímavý.

Stejně jí to nedalo a šla do trouby alespoň nahlédnout. Kuře. Na které vůbec neměla chuť, jenže hlad už měla pořádný. Natáhla se po chlebníku a zašátrala v něm. Vytáhla si jeden obyčejný rohlík a zakousla se do něj. Chutnal zvláštně, gumově. Zamávala s ním v ruce a smíchem se div nezadusila. Nebylo jí do smíchu, byla to spíš hysterická reakce, kterou se snažila zamaskovat všechno to, co v ní vřelo.

I s rohlíkem v ruce si sedla v obýváku na gauč a přetáhla si přes nohy deku. Zapla televizi a znuděně projížděla kanál po kanálu. Nebylo žádnou novinkou, že nic nedávali. Prostě tam nechala běžet nějaký bláznivě uječený film, jen o něco ztišila zvuk a bez zájmu to sledovala.

Možná zase usnula nebo byla tak duchem nepřítomna, každopádně ji probral domovní zvonek.

Kopnutím vysvobodila nohy zpod deky a dupavě doběhla ke dveřím, přičemž po cestě na něco šlápla. Posledních pár kroků dohopsala jen po jedné noze.

Když otevřela dveře, málem jí vypadla čelist z pantů. Za dveřmi stála Bella. Ještě se školní taškou v ruce a tvářila se soucitně? Omluvně? Úplně jinak než normálně.

Jess ani nevěděla, proč a co dělá, prostě to udělala. Natáhla se po ní a objala ji. Potřebovala být jednou ta, kterou utěší kamarádka. Ta kamarádka, která řekne, že všechno bude dobrý. Ta, která všechno svede na chlapa a je jedno, jestli za to může, nebo ne. Přesně po tom toužila. Do očí se jí znovu vehnaly slzy. Chvíli si připadala trapně, nebyla si s Bellou zas tak blízká, ale jakmile slyšela její uklidňující „ššš“, přestala se tomu bránit a naplno se rozplakala.

Ani nevěděla jak, ale najednou seděly na gauči, na kterém před chvílí Jess seděla sama. Bella byla trpělivá, moc dobře tohle znala. Věděla, že to Jess potřebuje ze sebe dostat ven. Jen ji tiše objímala a nechala ji, aby se vybrečela. Nic víc pro ni stejně udělat nemohla. Zatím.

Jess se trochu uklidnila, z úst jí však pořád vycházelo tiché a zoufalé kňourání.

„Co se přesně stalo?“ zeptala se Bella jemně. Nechtěla ji nutit, aby o tom mluvila. Jessica zakvílela a znovu se rozvzlykala. Bella čekala.

„On,“ popotáhla, „řekl, že mě milujeeee,“ zakvílela znovu. Bella samozřejmě už dávno věděla, oč běží. Hned ráno za ní přišel Luck. Byl nějak podezřele divný. Divnější než obvykle. A pak jí všechno řekl, nejdřív se jí chtělo smát, ale když si všimla jeho smutné grimasy, zatvářila se soucitně a popleskala ho konejšivě po rameni.

To on ji vlastně požádal, jestli by za Jess nezaskočila.

„To je přece úžasný, Jess,“ dělala Bella hloupou. Chtěla to slyšet přímo od ní. Jessica udělala tak zoufalý zvuk, že ji Bella musela znovu obejmout.

„Je,“ fňukla Jessica. „Jenže,“ na chvíli se odmlčela a utírala si slzy do deky přehozené přes pohovku. „Já mu za to poděkovala,“ řekla a hlas se jí zlomil.

„Poděkovala?“ zeptala se Bella nechápavě. Jess najednou úplně obrátila.

„Jo, prostě poděkovala! Chceš mě v tom ještě víc vymáchat? Tak si posluž! Poděkovala jsem mu, stejně jako každý ráno děkuju mámě za svačinu, chápeš? Poděkovala!“ křičela hystericky a rukama máchala kolem hlavy, jak divoce gestikulovala.

Bella se raději přikrčila. Když si to Jess uvědomila, znovu propukla v pláč. Všechny od sebe odháněla… Bella si povzdychla, takhle nešťastnou Jess nikdy neviděla, a i když ji dřív dokázala pořádně naštvat, nechtěla ji vidět takhle trpět.

„Jess,“ promluvila na ni, „to bude dobrý, víš. Luck je úžasnej kluk a určitě chápe, že jsi byla… mimo,“ usmála se. Moc dobře věděla, co ty jejich upíří fígle s člověkem dokážou. Jess popotáhla a zadívala se na ni uslzenýma očima. Řasenku ještě ze včerejší noci měla rozmazanou po tváři. Kdyby tahle situace nebyla tak absurdní, byla by k smíchu.

„Myslíš?“ zamumlala Jess s nadějí v hlase. Bella se usmála ještě víc a přikývla. Jess se taky pousmála, ze rtů jí pak unikl další nesmyslný vzlyk, ale nepřestávala se usmívat. Byla vážně zamilovaná a celá poblouzněná.

„Měla by ses jít umýt,“ poukázala Bella na Jessičin obličej, který hrál snad všemi barvami černé. „Přece nechceš, aby se tě Luck lekl.“

„Ne, to ne,“ zavrtěla hlavou a snažila si rukama šmouhy odstranit, rozmazala si je tím ještě víc.

„Výborně. Mám ho k tobě zavolat?“ zeptala se Bella a ohlídla se dozadu do kuchyně a jako by nic prohodila, „máma není doma?“ Jess znovu zavrtěla hlavou, moc dobře věděla, kam Bella směřuje. „Tak fajn, ty se teď půjdeš umýt a já zařídím, aby za tebou…“ podívala se na nástěnné hodiny, „za hodinu přijel, hm?“

Jessice se rozzářil obličej. Pak se na Bellu doslova vrhla. Pevně ji objímala a mačkala k sobě.

„Jess… Jess, nemůžu dýchat!“ dostala ze sebe namáhavě a zkoušela Jess odstrčit. Byla horší jak klíště.

„Díky, Bello. Nikdy ti to nezapomenu!“ haštěřila zpěvavě a Bellu z toho kdoví proč zahřálo u srdce. Slepovat vztahy ji asi začalo bavit.

Když Bella odešla, Jessica ihned zaútočila na koupelnu. Svého odrazu v zrcadle se div nelekla. Zapadla pod sprchu a vydrhla si houbičkou obličej i celé tělo. Chtěla být v koupelně co nejdéle, oddálit tak neoddalitelné. Moc si přála vidět Lucka, všechno mu pořádně vysvětlit, ale byla nervózní. Strašně moc.

Z vany vylezla už svěží a s optimistickou náladou. Prostě mu řekne, jak to bylo a uvidí. Svět se nezboří. Snad.

Pročesala si vlasy hřebenem, přičemž si jich polovinu díky své netrpělivosti vytrhala a pak je vyfoukala. Chtěla se namalovat, ale uvědomila si, že nemusí jít vše tak úplně podle plánu a rozhodně nechtěla vypadat znovu jako panda.

Celá nesvá sešla dolů do kuchyně a chtěla si připravit něco k jídlu, když se ozval domovní zvonek. Podívala se na hodiny a na sucho polkla. To bude on.

Zkoprněle došla ke dveřím a otevřela je. Stál tam. V celé své kráse.

Ale neusmíval se tak, jak u něj bylo zvykem. Popravdě vypadal dost nejistě a stejně nejistě se také zeptal:

„Můžu dál?“ Jess otevřela dveře ještě víc, aby mohl vejít. Celou dobu mlčela, jen ho pozorovala. Nevěřila, že tohle dokázala udělat s optimistickým a vždy usměvavým Luckem. Měla by si jednu fláknout. No, třeba později.

Došel do obýváku a rozhlížel se kolem. V Jess napětí doslova bublalo, chvíli ji zajímalo, jestli je na tom podobně.

„Dáš si něco k pití?“ zeptala se nesměle.

„Ne, díky,“ usmál se a otočil se na ni. Jess děkovala tomu, že je opřená o futro dveří, protože i ten slabý úsměv ji oslnil. „Bella říkala, že bys se mnou chtěla mluvit.“

Ehe, tak Bella říkala. Hodná holka.

Jessica přikývla, donutila nohy k chůzi a posadila se na stejné místo, kde proseděla většinu dnešního dne. Rukou pobídla Lucka, ať se posadí vedle ní. Koukala před sebe, když ucítila, jak se pohovka vedle ní zhoupla.

To zvládneš, zvládneš, utěšovala sama sebe. Podívala se na něj a zjistila, že ji bedlivě sleduje. V oku měl zvláštní jiskru, kterou tam nikdy neviděla, nebo si jí nevšimla, ale o tom pochybovala, znala jeho oči nazpaměť.

Už otvírala pusu a chtěla se pustit do obsáhlé omluvy, když jí položil prst na ústa, aby byla tiše.

„Nemusíš se mi omlouvat, Jess. Já to chápu, bylo to zkrátka moc brzo. Nechci, aby sis něco vyčítala.“ Mluvil naprosto klidně, díval se na ni.

Jess nevěřila svým uším. Čekala hodně. Výčitky, křik, ale tohle opravdu ne.

„Ne, nebylo to brzy. Tedy… Já… Moc se omlouvám!“ Musela se mu omluvit, potřebovala to. „Vůbec nevím, co to ze mě vypadlo, vážně. Byla jsem mimo,“ rozhodila nechápavě rukama. Luck se trochu zastyděl, už jednou dnes dostal od Belly přednášku o tom, že na Jess nemá tak upřeně zírat. Jenže copak to šlo?

„Nemáš se za co omlouvat,“ broukl tiše a rukou jí přejel smířlivě po stehně. Jess se zalykala štěstím.

„Já, víš… Nechci, aby sis myslel, že tě nemám ráda,“ brblala dál, ale Luck ji chvatně umlčel. Tentokrát svými rty, aby dokázal, že tohle si rozhodně nemyslí. Jessica v hlavě zasténala, nečekala, že to půjde tak snadno. Líbilo se jí to.

Rukama si ho stáhla k sobě a nenasytně ho líbala. Chtěla mu to všechno vynahradit. Rukou mu zajela pod tričko a skoro sykla leknutím, jak je jeho kůže opět ledová. Pod návalem emocí to ale dál neřešila.

„Můžu něco zkusit?“ zeptal se Luck zadýchaně. Odpovědí mu byly další horoucí doteky.

Odtáhl se od ní a Jess nesouhlasně zakňučela. Usmál se tomu. Zadíval se jí do očí, sledoval ten tančící plamen v nich. Pak se usmál a začal ji líbat na krku. Jess hlasitě zasténala. Takhle daleko ještě nikdy nedošli. Zavřela oči a smyslně si skousávala ret, jak se v sobě snažila udržet všechno to vzrušení. Luck ji samolibě sledoval a rukama jí něžně přejížděl po pažích.

Byl tak zaměstnán svým konáním, že ho téměř zaskočilo, když mu Jessica položila ruku na tvář a přitáhla si ho blíž.

„Miluju tě,“ zašeptala. Nečekala na odpověď a políbila ho.

Teď se pro změnu štěstím tetelil Luck. Byl v sedmém nebi. Vlastně se momentálně nacházel v ještě vyšších patrech.

„Děkuju,“ vydechl pobaveně, když Jess lapala po dechu. Oba se zasmáli.


„Měla bys spát,“ šeptal Jessice do ucha. Ta se jen ošila, nechtěla spát. Chtěla dělat úplně jiné věci a on ji nenechal. Dokonce se bránil!

Poraženě si povzdychla, když už to opakoval potřetí. Pohovka nebyla dostatečně široká a to mělo jednu výhodu. Musela ležet natisknutá těsně na něm. Když si Luck všiml jejího nového nadšení, protočil oči v sloup. Ty ženský hormony.

Jessica se pohodlně uvelebila. Ležela na boku, jednu nohu přehozenou přes peřinu a hlavu si položila na jeho hruď. On ji pevně objímal rukou, aby nespadla dolů. To by nikdy nedopustil.

„Dobrou, Jessi,“ broukl sladce a políbil ji na spánek, který měl nejblíž.

„Dobrou,“ zívla Jessica a slastně zavřela oči. Všude byl klid, jen sem tam zašumělo listí stromů hned u domu…

Najednou tichý noční vzduch proťal Jessičin vyděšený jekot.

 

Ajjinka

Jako bonus tu máte Lucka Coopera "osobně" =D


předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

sakraprace

14)  sakraprace (17.06.2010 22:38)

Teď si určitě všimla, že mu netluče srdce!!!!:D :D :D No tak to jsem na frajerku zvědavá, jak to skousne. A na Lucka taky, jak jí to vysvětlí Fakt díky za ten ustřelený konec :D

krista81

13)  krista81 (17.06.2010 22:27)

Krása, usmiřování moc hezké a Bella jako kamarádka, které se můžeš vyplakat na rameni .
Ovšem to s tím spaním chlapec nedomyslel - sice je z něj Jess kapku mimo, ale že mu neslyší tlouct srdce si všimla Teď bude muset něco vymyslet nebo říct pravdu
No už se těším jak z toho vybruslí

Karolka

12)  Karolka (17.06.2010 22:23)

Ano, všichni víme, kde si Lucka zabral první...

sfinga

11)  sfinga (17.06.2010 21:59)

ÁÁÁÁCH Copak to může moje vetché srdce vydržet?
Vydrž srdíčko, vydrž

Ajjinka

10)  Ajjinka (17.06.2010 21:55)

Bos, tadyyy http://bit.ly/1ngeJq

Bosorka

8)  Bosorka (17.06.2010 21:52)

A už je tady!

Karolka

7)  Karolka (17.06.2010 21:49)

Jů... Hůůůů... Jo jo jo! Přesně tohle! Nádherná usmiřovačka. Děkuju!

Bosorka

6)  Bosorka (17.06.2010 21:46)

Chystáš skřín Neb? Ale bacha na Karolku....

Nebraska

5)  Nebraska (17.06.2010 21:43)

Já tě fláknu už ale!!! Co to jako je?! Takovej konec? To se dělá? Fuj, ošklivá Ajjinka, máš popiškotku, potvoro!
No dobrá... Jsem ráda, že si to vysvětlili a poděkovali si, hehe A Jsem ráda, že Bella byla tak statečná a stane se z ní vztahová terapeutka;)
A jsem ráda, že další díl napíšeš děsně brzy!
Jo a ahoj, Henry Teda Lucku, nebo kdo že to vlastně... Ono je to asi jedno

Bosorka

4)  Bosorka (17.06.2010 21:32)

Ten seriál nic moc, ale Henry....mňam. Lucku Lucku, kde se mi schováváš?
Že by si Jess uvědomila absenci jistého charakteristického zvuku obvykle se linoucího z oblasti hrudního koše?

Ajjinka

3)  Ajjinka (17.06.2010 21:25)

Bosorko, bod pro tebe! :D

Bosorka

2)  Bosorka (17.06.2010 21:21)

Ha Henry Fitzroy!

Ree

1)  Ree (17.06.2010 20:58)

Hele, a mně píšeš, že mám děsné konce? Koukni se na ty svoje! Co to je? Doufám, že ji akorát něco šťouchlo do břicha, protože jinak tě něčím kovovým šťouchnu do oka

«   1 2

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek