Sekce

Galerie

/gallery/Jessica2.jpg

A je tu další díl, dlouhý, nudný, tralala :D

Na delší dobu poslední, nastává čas učení. Fuj. V úterý a ve čtvrtek mi držte palce, jinak mě asi vážně jebne.

Užijte si Jess a Lucka! :)

4. kapitola

Lampičku už dávno zhasla. Ležela přikrytá jen tenkou dekou ve svém pokoji a bez zájmu zírala na různorodé stíny na stropě, které vytvářely pouliční lampy. Neuvěřitelná zábava. Nikdy by neřekla, že po prožití tak krásného dne, jako byl ten dnešní, může být někdo tak podrážděný.

Odpoledne s Luckem bylo prostě úžasné, nedalo se popsat jinak. Ještě teď cítila jeho sladký dech přímo u své tváře a jeho dokonale hladké rty na těch svých. Připadalo jí to celé jako zážitek z jiné strany. Odněkud, kde je vše jiné. Hezčí, lepší.

Jenže pak znovu dopadla sem. Na zem. A to dost tvrdě.

Luck musel odjet a ona tu zůstala sama. Celý zbytek dne si připadala jako zdrogovaná. Dívala se kolem sebe, ale přitom nic neviděla. Poslouchala, co jí ostatní říkají, ale nerozuměla jim. Byla myslí pořád s ním.

Pro sebe se usmála. Takhle lehce se nechat pobláznit.

Pak jí ale úsměv ihned zmizel. Zítra totiž bude…

Sobota.

Dřív její oblíbený den, ale teď… teď by se nezlobila, kdyby žádná nebyla. Znamenala totiž jediné, že Lucka celý den neuvidí. A neuvidí ho ani v neděli. Až v pondělí.

A to je za dlouho!

Ještě nějakou dobu přemýšlela o zbytečnosti některých dnů, až vyčerpáním usnula.

Probudily ji až protivné světelné paprsky, které ji lechtaly na obličeji. Večer si ani nezatáhla závěsy u oken a teď toho upřímně litovala. Když jí oči zabloudily na reflexní čas na budíku, málem ji šlak trefil.

S tichým brumláním se přetočila na druhý bok, jen zběžně se mžouravě podívala po pokoji a zase oči zavřela. Poslední, co si vybavila předtím, než znovu usnula, byl Luckův melodický smích.

Když za nějaký čas opět rozlepila oči a malátně se posadila na postel, připadala si příšerně. Byla celá rozlámaná a její nálada byla hluboce pod bodem mrazu. Už teď jí bylo jasné, že s ní dneska nic nebude.

Podívala se z okna. Venku bylo zataženo, možná – podle mlhavého oparu na příjezdové cestě – mrholilo. Kopnutím se vymanila zpod deky a nohy přehodila přes postel. Málem tak srazila židli, která stála hned vedle ní. Divný, vůbec si neuvědomovala, že by ji sem dávala.

V doprovodu prapodivného bručení si protáhla ruce vzad a vyhoupla se na nohy. Došla až ke skříni, kde ze sebe shodila pyžamo. Vytáhla čistě domácí oblečení – tepláky a vytahanou košili. Nemá dobrou náladu, poznají to i ostatní!

Přešla k zrcadlu a zadívala se na sebe. Vlasy měla rozcuchané, trčely jí do všech stran, i barvu měla prapodivnou, takovou vyblitou… Byl na ni vážně úžasný pohled. Neudržela se a zašklebila se na sebe. Prapodivný odraz naproti ní, připomínající Jessicu, udělal totéž.

Už se chystala sejít dolů, když její pozornost zaujal plyšový medvěd na zemi pod oknem.

„Chudáku,“ zamumlala k němu a sehla se, aby ho mohla zvednout. „Jak ses tam dostal?“ divila se.

Neodpovídal. Chvíli ho ještě provrtávala pohledem, ale jeho korálková očka ani nemrkla. Posadila ho zpátky na jeho místo.

Jakmile otevřela dveře z pokoje, do nosu jí zavála vůně domácího perníku. Labužnicky zavřela oči a jako pes došla po vůni až ke kuchyňské lince, kde ležel ještě teplý perník. Už se rozhlížela kolem, kde by mohla ukořistit nějaký nůž na porcování, když na ni zezadu někdo sykl. No, někdo. Mamka.

„Jess, ten je pro návštěvu!“ napomenula ji. Jo, dnešek bude vážně skvělej, konstatovala si Jess pro sebe a došourala se k ledničce, kterou otevřela. Chvíli do ní zírala a prohlížela si její obsah, ale nenašla nic, co by jí přišlo vhod. Zase ji zabouchla, možná trošku prudčeji, než měla, protože se za ní zase káravě ozvalo: „Jessico! Ta lednice není ze železa!“

Možná si svůj odchod z Forks a hlavně z tohohle bláznivýho baráku přeci jen rozmyslí. Luck-neLuck.

A pak zazvonil zvonek. Krátce a tak nějak váhavě. Jess už se chystala vypařit zpátky do svého pokoje, kde by se mohla po celý zbytek dne mračit na všechny čtyři stěny, ale to by se nesměl ozvat znovu ten otravný hlas.

„Jess, skočíš otevřít? To bude paní Morissová.“ No jo, sobotní slet čarodějnic a místních drben, klasika.

Hlasitě si povzdychla – dost hlasitě, aby to bylo slyšet i do vedlejší místnosti - a loudavě vyšla ke dveřím. Snažila se tvářit nanejvýš otráveně, aby měla forkská jednací jednotka téma číslo jedna, což se jí nejspíš povedlo, protože jakmile otevřela, osoba za dveřmi lehce vykolejeně ucouvla, ve stejný okamžik Jessica dveře zase zabouchla.

Nevěřila vlastním očím. V hlavě jí naskakovala zcela nesouvislá slova.

Sobota. Luck. Dveře. Tepláky.

No sakra!

„Lucku?“ zkusila to s uchem přitisknutým na prosklené části dveří, aby mohla slyšet případnou odpověď.

„Jess?“ ozvalo se nejistě z venku. Tak to nebyl přelud. Eh!

„Co tu děláš?“ vyzvídala a hlas jí přeskočil. Polkla.

Bylo slyšet, jak se posunul blíž ke dveřím. „Přišel jsem tě pozvat někam ven.“ Ne! Teda jo, ale…

„Jessico? Kdo je to?“ volala na ni máma z kuchyně.

„Kamarád-ka!“ houkla na ni zpátky. No a co teď? Buď statečná, buď statečná, říkala si. Pootevřela dveře a jedním okem vykoukla ven. Stál těsně za nimi a usmíval se. Nervózně si poupravila vlasy a zastrčila si je za ucho. „Dáš mi… pár minut?“

Jeho úsměv se ještě rozšířil. Přikývl. Jessica se na něho taky usmála, i když v porovnání s jeho úsměvem byl ten její naprosto obyčejný, trošku v křeči.

Zase dveře zabouchla. Jako raketa proletěla předsíní, vyběhla schody, které brala rovnou po dvou a zalezla do koupelny. Sice mu řekla pár minut, ale tohle prostě nešlo vynechat. Bylo to rande! Opravdový rande s dokonalým klukem. To chce přípravu.

A hlavně klid.

Zapřela se rukama o umyvadlo a pustila studenou vodu. Nabrala si ji do dlaní a opláchla si obličej. To ji trochu probudilo. Zoufale se podívala do zrcadla nad umyvadlem. Ne, tohle rozhodně nebude snadné.

Pak to šlo všechno až překvapivě rychle. Kartáček na zuby. Hřeben. Řasenka. Stíny. Už už brala do ruky rtěnku, když se zarazila. S lišáckým zaksichtěním ji zase odložila. Co kdyby se přeci jen opakovala včerejší historie? Takhle to bude lepší.

Během pěti minut vypadla z koupelny a už si vybírala nějaké slušivé oblečení. Klid, Jess. To, že nemáš co na sebe, je úplně normální, takže mysli! Nakonec vytáhla svoje oblíbené džíny a tričko s dlouhým rukávem, čapla tašku přes rameno a už dupavě sbíhala schody. Pod nimi se ještě zastavila, stáhla si tričko o něco níž a do ruky ještě vzala mikinu z věšáku.

„Večer budu doma!“ houkla do útrob domu a ve snaze utéct nepříjemným otázkám popadla klíče a vyrazila ze dveří.

Málem do něho vrazila. Naštěstí ji zachytil rukama. Beze slova se jí díval do očí, byli od sebe sotva třicet centimetrů. Jessica sotva dýchala, na takovéhle nápory emocí nebyla připravená. Už dál nevydržela ten oční kontakt, magickou sílu jeho zlatavých očí, dnes tmavších než posledně. S vypětím všech sil sklopila pohled. Dívala se mu teď na dokonale padnoucí tričko. No, to taky nebyla zrovna dobrá volba.

Radši pohledem uhla úplně někam do pryč. „Půjdeme?“ pípla nesměle.

„Jasně,“ řekl pobaveně, bavilo ho sledovat její rozpaky.

Když už si Jess myslela, že ji pustí, znovu překvapil. Svěsil ruku, ale jen proto, aby mohl chytit tu její. Vykuleně se podívala na jejich propletené ruce. Aby si byla úplně jistá, že nesní, tu jeho lehce stiskla. Byla studená a dokonale hladká. Usmála se. Tohle se jí moc líbilo.

Vyšli spolu k autu, přišlo jim to naprosto přirozené. Bylo jim spolu dobře. Nasedli a v autě zavládlo příjemné ticho.

„Tak kam to bude?“ promluvila Jess do ticha. Zamyslel se, od Belly dostal pár tipů, ale nebyl si jistý, jestli by se tam líbilo i Jess. Nakonec to vyřešil úplně jinak.

„Vlastně nevím. Kam bys ráda?“ nadhodil a uculil se. Jessica ho celou dobu pozorovala a při jeho úsměvu se jí zadrhl dech. Snažila se ho chvíli nevnímat, jen chviličku, ale byl to nadlidský úkol. Kam tak jet? Nic ji nenapadalo. Až pak.

Zakřenila se. Jestli bude jako ostatní Cullenovi, moc se mu tam líbit nebude, ale jí! Jí jo.

„Povedu tě,“ broukla samolibě. Moc se jí líbilo, že se tu nevyznal. Nastartoval a vyjel. V rádiu hrála nějaká rocková kapela, kterou Jessica vůbec neznala. Hráli dobře.

„Mám to přepnout?“ zeptal se, když si všiml, že Jess zkoumá display rádia. Zavrtěla hlavou.

„Hrajou vážně dobře,“ pochválila je a Luck se uvnitř zatetelil blahem. Přeci jen mají něco společného, to ho těšilo.

„Tady zatoč,“ navigovala ho Jess, když vjížděli do Portl Angeles. „Už tam budeme,“ uklidňovala ho, když si pro změnu ona všimla, jak nejistě sleduje domy kolem. Ujeli ještě pár set metrů, až Jessica pohotově zavelela: „Zastav!“

Zastavil a bez problémů zaparkoval vedle chodníku. Jessica se už natahovala po klice, když ji Luck zastavil, čekal nějakou luxusní restauraci nebo snad Čínu, ale tohle ne. Jess pobaveně zavrtěla hlavou. Přesně tuhle reakci čekala. Houby Cooper, Cullen je to!

Vystoupila a on ji ihned napodobil. Zabouchla dveře a podívala se na něho. Dívali se na sebe přes střechu auta, on se o něj rukama opíral. Vypadal, jako by právě dotočil reklamu na nový automobilový model.

„Půjdeme?“ Zasmála se a couvla k barevné výloze.

„Ještě nikdy jsem v McDonaldu nebyl,“ reptal cestou ke vchodu. Jessica se na něj zaraženě otočila.

„Nikdy?“ vykulila oči.

„Ne,“ usmál se nesměle. Byl k sežrání.

„Ty vole,“ ujelo Jessice, „tak to seš snad první, koho znám!“

„Beru to jako kompliment,“ zavtipkoval Luck a opět jí gentlemansky přidržel dveře. Zápach, který ho jako atomová vlna nakopl do nosu, byl neskutečný. Ani by nevěřil, že lidské jídlo může smrdět ještě hůř.

Jessica tak odrazeně nevypadala. Nadšeně si stoupla do fronty u pultu. Luck se k ní neochotně - s nakrčeným nosem - přidal.

„Co si dáš?“ vyhrkla na něj Jessica. Znechuceně si prohlédl menu.

„Nevím?“ zkusil to a snažil se přitom vypadat mile. „Co si dáš ty?“

„Cheesburger, je to dobrota.“ Jo, to určitě. „Dáš si taky?“ Evidentně tomu neunikne. Pokrčil rameny, to bylo celkem prima gesto.

Ke stolku si už každý nesl vlastní tác se zabaleným Cheesburgerem, Colou a dlouhými hranolkami navrch. Všichni kolem se na ně dívali. Ani jejich vůni přes ten okolní puch nevnímal. Alespoň nějakou výhodu tohle místo mělo.

Posadili se k nejvzdálenějšímu stolku u okna. Naproti hloučku uchichtaných holek, které po něm házely nenápadné pohledy.

Skepticky si prohlížel svou porci jídla a uvažoval, jak moc divně by vyznělo, kdyby se zeptal, jak se to jí. Co ale pozoroval Jessicu, nedělalo jí to žádný problém. V klidu si rozbalila burger a skoro zbožně na něj koukala. Pak ho ale zase překvapila. Místo toho, aby ho začala jíst, rozevřela ho a vyndala z něj plátek okurky. Pak jako by si uvědomila, že je tu Luck stále s ní, k němu zvedla oči. Krev se jí okamžitě nahrnula do tváří a nevěděla kam s očima.

„Ta mi nechutná,“ pípla omluvně a utřela si ruce do ubrousku. Usmál se. Líbilo se mu, že o ní ví zase něco víc. Stačilo by mu jen sledovat ji, jak jí, ale Jessice to evidentně nestačilo.

„Tak do toho,“ povzbuzovala ho. V tomhle je velká nevýhoda randění s člověkem. V hlavě se mu už vybavovala chuť lidského jídla, do toho všeho ještě ten odporný puch. Měl co dělat, aby se nešklebil.

Jessica ho bedlivě sledovala. Byla vzrušená z toho, že je svědkem jeho prvního Cheesburgeru. Chvíli vypadal, že už si to rozmyslí, ale pak s víčky pevně semknutými k sobě otevřel pusu a ukousl si první sousto. Kdyby měla Jessica lepší zrak, všimla by si, jak mu cuká koutek. Tentokrát ne pobavením, ale znechucením.

Smrdělo to hrozně a chutnalo ještě hůř.

Chvíli to převaloval v puse, nezmohl se na nic víc než zvednutý palec. Jessica se zasmála a přestala mu věnovat plnou pozornost, toho ihned využil a zbytek toho hnusu vyplivl do ubrousku. Rozhlédl se kolem, ale nikdo si jeho počínání evidentně nevšiml.

Jess už dojídala svou porci, pak si ale všimla Lucka, který se svého jídla už ani nedotkl. Zamračila se, obočí se jí stáhlo blíž k sobě.

„Ty už nebudeš?“ Zavrtěl hlavou. Ach, ta zdravá výživa!

„Můžeme?“ zeptal se, když už Jessičin tác zdobilo jen pár prázdných sáčků.

„Jasně,“ zajásala. „Ehe, jsem přecpaná!“ zasmála se, když vstávala. Jak by taky nebyla, snědla i Luckovu porci hranolek. Navíc se přepila Coly. Úplně cítila, jak je nadopovaná cukrem. Dneska asi neusne.

Venku už se ochladilo, takže jí přišlo vážně vhod, že znovu zalezli do auta, které se během chvilky vytopilo. Jen tak seděli. Luck zapínal rádio a dolaďoval topení. Jess zatím zkoumala špičky svých bot. Bylo jí najednou tak nějak trapně. Nechápala proč. Určitě to má na svědomí to auto! myslela si.

Znovu vyjeli, tentokrát Jess vůbec nevěděla kam. Do Forks to ale rozhodně nebylo. Leda že by zabloudil…

„Kam to jedeme?“ nadalo jí to po pár minutách jízdy bůhvíkam. Luck se pro sebe usmál. Zvědavka jedna zvědavá.

„Uvidíš.“ Z místa spolujezdce se ozvalo tiché povzdechnutí. To jeho úsměv ještě povzbudilo.

Po několika metrech sjeli z hlavní silnice na nějakou lesní cestu. Jessice se neovladatelně rozbušilo srdce. To Lucka trochu zarazilo, nechtěl, aby se ho bála. Les kolem začal řídnout, až jich kolem cesty bylo jen pár. U jednoho z nich zastavil a beze slova vystoupil. To Jess trochu rozhodilo, takhle se většinou nechoval. Napodobila ho a také vystoupila.

Podívala se na Lucka, vypadal nějaký nesvůj. Tak nějak nervózně. Pak se rozhlédla kolem sebe, kousek od nich bylo jezero. Vůbec netušila, že tu nějaké poblíž Port Angeles je. Fascinovaně ho sledovala. Bylo klidné s průzračnou hladinou, ale i z téhle vzdálenosti z něj šel chlad. Na koupání to vážně nebylo.

Luck si odkašlal. Stál hned za ní. Znovu se jí srdce rozeběhlo neuvěřitelnou rychlostí, její rty volaly k sobě ty jeho. To všechno způsobovala jeho blízkost. Natáhl ruku a chytl tu její. Byl snad studenější než obvykle. Už se ho chtěla zeptat, jestli mu není zima, ale on začal mluvit dřív.

„Jess…“ Aha, něco se děje, křičelo Jessice v hlavě. Tón, kterým začal, se jí vůbec nelíbí. Byl to přesně takový, který používají muži, když se chtějí nějak na oko citlivě rozejít s holkou. Ale oni spolu nechodili. Vlastně spolu vůbec nic neměli! Co má vůbec právo nasazovat tenhle tón?! Navíc teď byli tady. V lese. Romantický místo u ledovýho jezera! Jestli s ní nechce nic mít, mohl jí to říct klidně doma. Ona by to zvládla! Možná.

Jenže tady? Co se dá dělat v lese, když vás kluk pošle k vodě? K vodě! No jasně. Chce ji utopit! Jessičiny myšlenky letěly stále vpřed.

„Ehm, nikdy mi tohle moc nešlo, nervózně se zasmál, „ale chci, abys věděla, že se opravdu snažím, jo?“ zvedl k ní oči. Proč najednou vypadal tak… provinile? Vážně přikývla. Srdce už jí málem vyskočila z hrudi. Tak to vyklop, vyklop to! „Myslel jsem, že bychom mohli…“ řekni zůstat přáteli a! „že bychom třeba… ty a já. Víš.“

Ne, nevím.

Když viděl její nechápavý výraz, měl chuť si hlasitě povzdychnout, ale přemohl se. Pak mu obličejem projelo odhodlání.

„Ty a já. Jess, budeš se mnou chodit?“ Ehe, chodit! Jessičin úsměv byl skoro oslepující.

 

Ajjinka

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

ambra

16)  ambra (23.10.2011 23:36)

Sobota. Luck. Dveře. Tepláky. Chuděrka malá! Jeden Luck a ze školní hvězdy je troska . Fuj, zrovna do mekáče . Ale lesíček to vylepšil .

Bosorka

15)  Bosorka (23.10.2011 23:16)

Jak to, že jsem ti tady nenechala komentář? Jsem ostuda! A ty jsi, Lucku, taková upírská milunka! I cheesburger si ochutnal No, není tohle láska!

Kristiana

14)  Kristiana (22.06.2011 17:44)

Anóóóóóóóóóóóóóó!
Chudáček Luck. Jak si to představuje cpát ho cheesburgrem?!

eMuska

13)  eMuska (25.04.2011 14:15)

Ne-e, jezdit, žijeme v moderní době!!! Ach jo, ani som nemyslela, že Jess môže byť taká úžasná! Páči sa mi, ako si ju vykreslila!

Gassie

12)  Gassie (11.12.2010 14:53)

Chudák Luck v McDonaldu

Yasmini

11)  Yasmini (10.12.2010 19:49)

Oslepující úsměv jak z reklamy na pastu. :):):)
Zápach, který ho jako atomová vlna nakopl do nosu, byl neskutečný.
No nejsem upír, ale taky mi to tam smrdí. Fujky fujky. Jen zmrzlinu mají dobrou :D:D:D:D

SarkaS

10)  SarkaS (20.10.2010 08:38)

Nesmělý upír to si děláš srandu... Chudák si nejdřív musel vytrpět humus z mekáče a pak ještě tohle...

Bye

9)  Bye (03.06.2010 20:21)

Nechápu, jak mi mohla tahle kapitola proklouznout
Teda, že on ji chodí v noci tajně šmírovat
Tak to si holka nemusí dělat starosti s teplákama, když už ji viděl v pyžamu :D
Zdá se, že ta slušňáckost je u Cullenů nakažlivá, když se chudáka Jessiky ptá, jestli s ním bude chodit

krista81

8)  krista81 (29.05.2010 22:32)

Skvělej díl, moc jsem se pobavila.
Jen takovou drobnou poznámku - toto není dlouhý díl, mě se zdál přímo krátký a nudný už vůbec ne
Ve škole hodně štěstí a budu se těšit na další dilky ;););););););)

sakraprace

7)  sakraprace (29.05.2010 07:04)

Výborný, ale po nočním slídění by si po sobě měl uklízet.
Ráno u dveří mě odbouralo.
A první cheesburger a oni spolu budou, ehe, chodit - skvělý.

Nebraska

6)  Nebraska (28.05.2010 23:40)

Ehe! Chudák Luck! cheesburger, chachááá :-D
A tak yje z něj noční stalker, oni to fakt dělají všichni, úchyláci ledoví
a já se zubím - i když tam nebyl nikdo nahej a dokonce ani nebyla pusa! ale když spolu teda jako budou chodit, tak si počkám

Esme

5)  Esme (28.05.2010 23:36)

sLÁVA NEMOHLA JSEM SE DOČKAT DALŠÍHO DÍLKU

Ajjinka

4)  Ajjinka (28.05.2010 23:26)

Hanetko, díky! :D:D Tu z toho teď umírám :D

Hanetka

3)  Hanetka (28.05.2010 23:24)

Krása, až srdce jásá. Akorát malou technickou... myslím, že tam máš překlep - vážně jeli do Los Angeles? To by se z Forks tedy projeli!
Ale jinak

Karolka

2)  Karolka (28.05.2010 22:57)

Jupí! Hurá! Krásný Luck! Slaďoučký Luck! Hurá! Ajjí!!! Kujůůů!

Ree

1)  Ree (28.05.2010 22:36)

Ten dlouhý nudný díl, u kterého jsem předla jako kočka? :D Luck je vážně sladký :) A jessicu jsem si kvůli tobě oblíbila.
Bylo to hezké

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek