20.11.2010 [20:30], Lily, ze série Já jsem Blacková, ty jsi Cullen, komentováno 5×, zobrazeno 2341×

Ahoj, je tady další kapitola. Co se v ní stane? To si budete muset přečíst :) Jinak moc moc děkuju za komentáře, je to strašně povzbuzující :)

Pohled Edwarda

„Co se děje, Em?“ ptal jsem se jí. Její smutek mě ničil.

„T-to ni-nic,“ plakala a opřela si o mě hlavu. Objal jsem ji a pohled se mi zatoulal na album.

„Můžu?“ zeptal jsem se. Jen přikývla.

Vzal jsem do ruky objemnou knihu s fotografiemi a otevřel ji. Na první stránce se na mě usmívalo miminko. Okamžitě jsem poznal ty oči.

„Byla jsi krásná,“ zašeptal jsem.

„Nemyslím si. Rebeca i Rachel byly daleko hezčí,“ nesouhlasila se mnou. Políbil jsem ji do vlasů.

„Jsi nádherná. Tenkrát i teď,“ koukala na mě skrz mokré řasy, musel jsem se usmát. Na další stránce byla se svými sestrami a Jacobem. Všichni měli černé oblečení. Bylo mi okamžitě jasné, ze které doby tahle fotka je.

„Víš, já si ji skoro vůbec nepamatuju,“ přiznala tiše. Po tvářích jí opět stékaly slzy.

„Ale moc mi chybí,“ broukla a já si ji ještě víc přitulil k sobě. Chtěl jsem jí říct něco povzbuzujícího, ale nenapadalo mě nic, co by ji mohlo potěšit a zároveň to neznělo jen jako prázdná slova.

„Rebeca na mě byla vždycky přísná a já ji za to nesnášela. Ale ona se mi jen snažila nahradit mámu. Myslela to dobře,“ vzlykala.

„Em, je to dávno. Určitě už ti to odpustila,“ utěšoval jsem ji.

„Myslím, že ne. Já byla vážně hrozná. Moje bouřlivé dospívání jí dalo pořádně zabrat. Řekla jsem jí spousty hrozných věcí a už to nemůžu vzít zpátky,“ šeptala a já si ji posadil na klín.

„Přijede na Rachelinu svatbu,“ zamumlala.

„Tvoje sestra se bude vdávat?“ zeptal jsem se.

„Jo, s Paulem do toho chtějí praštit příští měsíc. Chce, abych jí šla za družičku,“ kysele se ušklíbla.

„Když ale Rebeca přijede, máte možnost si promluvit. Nevěřím, že by se na tebe zlobila,“ utěšoval jsem ji.

„Možná máš pravdu,“ připustila a pokusila se o úsměv. Přitáhl jsem si její obličej a spojil naše rty. Byla váhavá. Ale za chvilku jsem slyšel její bušící srdce a ona začala polibek prohlubovat. Miluju ji. Kdyby moje srdce dosud tlouklo, vyskočilo by mi radostí z hrudi. Ona je moje, jen moje.

Zůstal jsem s ní celou noc. Prohlíželi jsme si fotky a ona mi je všechny barvitě popisovala. Ke každé se vázala vzpomínka, kterou jsem si mohl přečíst. Když později usnula, zdály se jí sny o její minulosti. Ještě pár slz jí steklo po tvářích a potom už byla klidná. Dokonce se i usmála.

Pohled Emmy

Ráno mě probudilo tiché šeptání do ouška. Edward byl stále se mnou. Byla jsem naprosto spokojená. Otevřela jsem oči a usmála jsem se na něj.

„Dobré ráno, lásko,“ zašeptal.

„Ahoj,“ usmívala jsem se na něj.

„Co máš dneska v plánu?“ zeptal se mě. Zamyslela jsem se.

„Dneska hlídám Bellu a potom máme společný trénink. Victoria by měla přijít zítra.“ Posmutněla jsem. Absolutně vůbec se mi nechtělo bojovat. Pohladil mě po tváři.

„Mám pro tebe návrh. Celá moje rodina jde dnes v noci lovit. Mohl bych jít už teď a potom bychom mohli spát u nás.“ V očích mu hrály šibalské jiskřičky.

„Pane Cullene, chcete mě snad svádět?“ zeptala jsem se se smíchem.

„Jen když se necháte, slečno Blacková.“ Ten návrh byl neskutečně lákavý.

„Dobře. Uvidíme se odpoledne. Užij si lov,“ zavolala jsem za ním, než vyskočil z okna.

Zaplula jsem do koupelny a osprchovala se. Jako obvykle pršelo, a tak jsem vyhrabala džíny a mikinu. Ještě jsem si sbalila věci ke Cullenovým. Billy seděl ve svém kolečkovém křesle v obýváku a díval se na televizi.

„Ahoj tati,“ pozdravila jsem ho při cestě do ledničky. Popadla jsem láhev s vodou, sendvič a vydala se ke dveřím.

„Nazdar Em, nevíš, co je to za auto před domem?“ zeptal se podezíravě.

„No, totiž… To je moje auto. Edward mi ho koupil,“ vysvětlovala jsem mu rychle. Nadzvedl obočí.

„Koupil ti auto?“ divil se.

„Jo, koupil.“ Už jsem málem byla venku když jsem si vzpomněla.

„Tati, můžu dneska přespat u Cullenových, že jo?“ nahodila jsem psí, nebo spíš vlčí oči.

„Dobře. Ale stavíš se tady zítra ještě před bitvou, že ano?“ Byl nervózní.

„Jasně, dovezu sem Bellu a Charlieho,“ připomněla jsem mu.

„Hezky se bav,“ zavolal za mnou a já spěchala ke svému autíčku. Hodila jsem tašku, vodu i jídlo na sedadlo spolujezdce a vyjela z vesnice. Cestu jsem sotva vnímala. Zabočila jsem na známou příjezdovou cestu k Belle. Už na mě čekala mezi dveřmi.

„Ahoj Bells,“ objala jsem ji na uvítanou.

„Čau, co to máš za auto?“ ptala se nechápavě. Ach jo.

„To je dárek od Edwarda,“ vysvětlila jsem jí. Jen se na mě zakřenila a pustila mě do domu.

„Jake je ještě tady?“ zeptala jsem se jí a hledala očima bratra.

„Ne, odešel před chviličkou. Chtěl s ním mluvit Sam,“ odpověděla mi. Jen jsem přikývla a sedla si na pohovku. Začala jsem jíst sendvič a Bella si sedla vedle mě.

„Bojím se, víš?“ řekla mi tiše a sklopila oči. Vzala jsem ji za ruku.

„Já taky, ale jen toho, že se ti něco stane. Bude to dobrý, Bello. Zbavíme se té zrzky a bude klid,“ usmála jsem se na ni.

„Opravdu vás obdivuju, jak jste všichni klidní,“ řekla podrážděně.

„V klidu Bells, trošku nám důvěřuj.“ Tento rozhovor trval ještě dlouho, než Bella rezignovala a rozhodla, že se se mnou nechce hádat. U Belly se odpoledne objevil Jared a já odjela po cestě k lesu. Auto jsem nechala těsně před vstupem mezi stromy a vběhla jsem do lesa. Vysvlékla jsem si oblečení a proměnila se. Tohle byla opravdu hrozná nevýhoda.

Čau Emmo! Zdravil mě nadšeně Seth.

Nazdar. Zasmála jsem se.

Už jsou tady všichni, Emmo, čekáme jen na tebe. Upozornil mě Sam.

Promiňte, byla jsem u Belly. Omlouvala jsem se.

To je dobrý, ségra. Uklidňoval mě Jake. Vyrazila jsem větší rychlostí a za chvilku jsem smykem zastavila na louce vedle Sama.

Vejtaho. Zasmál se Paul. Zavrčela jsem na něj. Slyšela jsem, jak se Edward zasmál. Měla jsem dneska trénovat s Emmettem. Měl plnou pusu keců, ale skutek utek.

„No tak, Em, přece se mě nebojíš?“ posmíval se mi.

No počkej. Vycenila jsem na něj svoje zuby v hrozivém úsměvu. Udělala jsem výpad a on to nečekal. Skočila jsem na něj a uzemnila ho.

Edwarde, vzkaž svému bratrovi, že si se mnou nemá zahrávat. Zasmála jsem se. Když jsem s ním potom ještě bojovala, naše síly byly víceméně vyrovnané. Byla to celkem sranda. Než trénink skončil, domlouvali jsme ještě poslední nedostatky. Zaběhla jsem mezi stromy, kde jsem se přeměnila a oblékla. Edward na mě čekal.

„Svezu tě autem,“ usmála jsem se na něj. Oplatil mi to.

„A já tě zase odnesu k autu,“ zasmál se, popadl mě do náruče a už utíkal. Cesta k němu domů mi utekla rychle. Vážně jsem se těšila, že budeme mít dům celý pro sebe. Vedl mě k sobě do pokoje. Čekala tam na mě měkká postel.

„Nemyslela sis, že tě nechám spát na zemi, že ne?“ zasmál se.

Přitáhla jsem se k němu a políbila ho. Opětoval mi polibek s nečekanou naléhavostí. To mě potěšilo. Věděla jsem, že cítí přesně to, co cítím já. Že chce přesně to, co chci já. Chytil mě okolo pasu a zvedl ze země. Obmotala jsem kolem něho nohy a polibek prohlubovala. Začal mi přetahovat tričko přes hlavu a já rozhodně nezůstávala pozadu. Moje tričko následovala jeho košile. Položil mě na postel. Slyšela jsem trhavý zvuk a na zemi najednou ležely moje rifle na dva kusy.

„Hej, to byly moje oblíbený džíny,“ zasmála jsem se. Hravě zavrčel a znovu mě políbil. Nemusel se bát, že mi ublíží. Moje tělo nebylo tolik křehké. Srdce mi bušilo jako splašené. Šeptal moje jméno, zatímco jsem ho líbala na krk.

Naše těla byla jako dva kousky skládačky. Naprosto dokonale jsme k sobě pasovali. Bylo to nádherné, slovy jsem to nedokázala popsat.

„Miluju tě,“ šeptal mi. Blaženě jsem se na něj usmála.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

1