Sekce

Galerie

/gallery/jasper 1.jpg

Jasper opúšťa Mariu i jej armádu...

Invincible

hudba k poviedke



Jasper sa pomaly otočil a zadíval sa do temnej noci. Pohľad mu skĺzol na chatrč, ktorú s Mariou využívali na výcvik novorodených. Cítil, že mu sa mu robí zle už len pri letmom pohľade na tú barabizňu stojacu uprostred ničoho. Za celé tie roky, čo s Mariou dobrovoľne strávil, zažíval každý deň svoje súkromné peklo. Stále dokola požadovala od neho to isté. Ona prinášala nové a nové obete a on získaval nové a nové jazvy. Na tele i na duši. Jediné, čo ho ešte drží pri chuti s ňou dýchať jeden vzduch, je jej vášeň. Tento prudký cit je ako morfium, ktoré ho na malú chvíľu otupí. Žijem len pre tú krátku chvíľu túzby, dýcham len pre ňu, zabíjam len pre ňu. Pre Mariu.


„Maria, poď ku mne.“ Potľapkal miesto vedľa seba na posteli. Túžobný pohľad do jej karmínových očí veľavravne odhalil, ako veľmi po nej túži. Už len pri pomyslení na jej chladné telo sa zachvel túžbou.


„Daj mi pokoj Jasper, ako to šlo dnes s výcvikom?“ Až príliš nápadne zmenila reč. Snažil sa zachytiť lem jej dlhej indigovej mexickej sukne, ale bola rýchlejšia a odcupitala na druhý koniec ich izby. Napadlo mu, že sa ho buď štíti, alebo chce byť len v bezpečí. Pred ním? Veď ho vlastní, ochotne sa stal jej otrokom, nikdy by jej neublížil!!! Dotieravú myšlienku rýchlo zahnal do zabudnutia.

„Hmmm... čo ja viem, celkom to ušlo. Je tam zopár takých, čo za to stoja,“ zamrmlal.


„Poď ku mne, nechcem hovoriť o boji, chcem ťa, tu a teraz.“ Znova naznačil pozvanie do postele. Vzrušene vrnel a nespúšťal oči z jej ebenových vlasov. V duchu už videl, čo všetko sa bude dnes v noci diať v tejto starej rozheganej posteli. Och áno, čo všetko táto posteľ pamätá. Myšlienka mu prihrala zmyselný úsmev na pery, ktoré inak bývali pevne stiahnuté do prísnej čiarky. Úsmev bol v jeho tvári veľmi vzácna devíza. Keď sa usmieval, vyzeral ako anjel. Anjel smrti. Mnoho žien si o ňom robilo veľké ilúzie, mnoho ľudských žien. Ale tým sa vyhýbal ako moru. Pre neho mohli byť len korisťou.

Pre upírky už taký príťažlivý nebol. Jeho šľachovité vysoké telo odhaľovalo upírim očiam to, čo by ľudské nikdy nezazreli. Tisíce drobných i veľkých jaziev spôsobených v každodennom boji. V zápase o všetko a o nič. V zápase, v ktorom bojoval za ňu. Ale za veľmi vysokú cenu? Cítil, že už si viac nepatrí. Nie je sám sebe pánom.

Maria. Jeho stvoriteľka, jeho modla, jeho všetko. Skutočne je Maria všetko, čo mu osud ešte môže priniesť? Skutočne už zvyšok existencie strávi len s ňou? Chce ju vôbec ešte? Nechal myšlienky nech sa rozptýlia všade vôkol. Ak by ich rozvíjal, tušil, že by sa mu ich smerovanie nemuselo páčiť. Aký obrat, od vzrušenia k odporu...

A vtom prišla, vkradla sa nenápadne do jeho unavenej mysle. Nevinná myšlienka, ktorá pomaly hlodala pevnosť jeho vôle ako drobné kvapky vody, čo nakoniec časom rozlomia aj tú najtvrdšiu skalu.

Existuje svet za bránami jej krvavého kráľovstva? Kto vie, aký je život bez Marie? Čo by sa stalo, ak by sa jeho smer odklonil a on si našiel iný cieľ? V mysli sa mu okamžite premietla jeho obľúbená predstava. Videl drobné žieňa s neobvykle krátkymi strapatými tmavými vlasmi. Jej pohľad bol stelesnený život. Jej úsmev, čistá energia prúdiaca jeho žilami ako blahodarná živá voda. Osud ho trestá touto príťažlivou fatamorgánou a pľuje mu do tváre za zverstvá, ktoré napáchal v mene Marie!!!

Tisíc krát preklial chvíľu keď ju stretol a spečatil tak svoj osud.

Nemohol si už viac klamať. Nikdy ho nechcela ako muža, nikdy ho nebrala ako rovnocenného partnera. Nikdy ho nemilovala. Ani trochu. Všetko, čo tá potvora kedy chcela, bol jeho prekliaty dar. Zatiaľ čo on ju zbožňoval... uctieval... vraždil pre ňu, alebo len v jej mene???

Zúrivo tresol do prvej veci, ktorá mu prišla pod ruku. Vratký stôl sa zmenil na kopu íverkov. Nie je ho škoda, bol starý a opotrebovaný. Aj tak sa rozpadal ako všetko v tejto starej kutici. Všetko vrátane jeho samotného.

Preč, musím preč... od nej, od tohto života, od vraždenia, proste len tak zmiznúť...

„Idem na chvíľu von.“ Nemal odvahu pozrieť sa jej do očí. Všetku vôľu koncentroval do nenápadných pohybov. Nesmie sa prezradiť, nedovolila by mu odísť. NIKDY. Z vešiaka zvesil svoj starý klobúk a zvyčajným spôsobom si ho nasadil. Vykročil k dverám.

Nevenovala mu ani len najmenšiu pozornosť. Jemu ani tomu úbohému stolu. Nestál jej už ani za ten krik. Ale už ho to nezabolelo, nie tak, ako kedysi, keď ešte naivne veril, že je jej vyvoleným.

Preč!!! Preč!!! Preč!!! povzbudzoval ho neznámy hlas v jeho hlave.

Jasper sa pomaly otočil a zadíval sa do temnej noci. Pohľad mu skĺzol na chatrč, ktorú s Mariou využívali na výcvik novorodených. Ticho vyjadril posledné zbohom svojmu úbohému prežívaniu a vrhol sa hľadať svoj nový zmysel bytia, drobnú hnedovlásku, ktorá možno žije iba v jeho chorej nezničiteľnej mysli. Cítil sa rovnako ako sa Don Quijote de la Mancha, plný elánu a nádeje, že ju raz nájde... svoju Dulcineu. Veril, že spolu zaženú jeho temné chmáry, že premôžu jeho skazenú minulosť.

Kdesi hlboko vo svojom najhlbšom vedomí vedel, že ak ju nájde, pokoj si ho navždy vezme pod svoje ochranné krídla a spolu budú neporaziteľní...


Prajem príjemné čítanie :-)

 

 

Zhrnutie

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

Janebka

27)  Janebka (14.07.2015 07:41)

Mylovanej Verýšku, sice Máriu moc nemusím, ale představa Alice a konečně šťastného, ikdyž hladového Jaspera, mě moc těší. Je krásné, když zase v paměti ožívají obrazy, vyvolané pocity z naplněného čtení. Piš, piš, piš!!! Když jsi tohle dokázala před tolika lety, neumím si ani představit, jaká kouzla s písmenky vyvoláš nyní. Těším se!!!
Děkuji!!!

Twilly

26)  Twilly (14.10.2013 23:18)

Možná ano, ale přiznám se, že se mi líbila představa, že ti dva jsou si tak nějak souzení. On jí prostřednictvím vizí a ona jemu přes jeho zesilené emoce. Že o ní prostě "nějakým" způsobem ví. Přesto všechno je tohle jedna z mých nejstarších povídek vůbec, takže je nutno brát ji s notnou rezervou

Jinak moc děkuji

emam

25)  emam (14.10.2013 22:36)

Hezky popsaný přerod, ale neodpustím si jednu malilinkatou drobnůstku. První naději by měl cítit, až tu drobnou hnědovalásku uvidí a ne ji takhle tušit už dopředu. Ale chápu a děkuji ti za tu naději, kterou tak čtenáři necháváš, protože jinak by to byla pěkná depka;)

kajka

24)  kajka (09.04.2012 23:53)

Mno... komu ne?

Twilly

23)  Twilly (09.04.2012 23:40)

Mno... možná mi temno příjde malinko víc sexy, to jo...

kajka

22)  kajka (09.04.2012 23:37)

Twilly, to nebude knihou. Tvůj Jasper je mnohem temnější a rozhodně víc (mnohem víc) sexy!

Twilly

21)  Twilly (09.04.2012 23:26)

kajko, zlato, já miluju knižního Jaspera, to vím už dávno... mám na něj slabost a najdeš ho ve více mých povídkách. Moc moc moc dekuju

kajka

20)  kajka (09.04.2012 23:23)

Twillýsku! Ty jsi mě dneska večer dostala, dokonce i bez písničky, protože mi nejde zvuk. "Ona prinášala nové a nové obete a on získaval nové a nové jazvy. Na tele i na duši." Víš, z tvýho Jaspera mě mrazí, vstávají mi z něj chlupy za krkem. Je to anděl smrti, ano, víc než kdy jindy si to teď uvědomuju a je v něm i ta temná vášeň, když zmiňuješ jeho úsměv.....wow. S Alice je mnohem krotší, sice něco sem tam probleskne, jenže.....a nejsou to jen ty jizvy. Čaruješ.

semiska

19)  semiska (14.06.2011 15:09)

Můj první koment u tebe a určitě ne poslední ;):
Páni,tohle je fakt dobrý. Tvůj Jasper se mi fakt líbí. Je opravdu zvláštní, že ty jeho jizvy beru jako jeho součást a nijak je neřeším. A myslím, že jemu i slušej...

Twilly

18)  Twilly (05.05.2011 21:16)

... vykreslila som ho tak, ako ho vidím , som rada, že sa vám takýto páči... ďakujem

nikolka

17)  nikolka (05.05.2011 21:12)

ja ho milujem... viac ako pred tým... maria bola len poblúznením.. v jej rukách bol ako bábka na špagáte... oslobodil sa, aby našiel, čo dávno hľadal... a ty si ho vykreslila tak dokonale, tak živo, tak že...

Twilly

16)  Twilly (05.05.2011 20:56)

Bosi, já už ani nepochybuju...

Bosorka

15)  Bosorka (05.05.2011 20:56)

Já ho totiž takhle nějak viděla! Na tom našem propojení fakt něco bude

Twilly

14)  Twilly (05.05.2011 20:53)

Bosi, tys ji nečetla tak to zírám, já myslela, že ti pak Jasper z pps přišel tak nějak známý...

Bosorka

13)  Bosorka (05.05.2011 20:52)

Anjel smrti - ano to je. Jasper a jeho začátky..........jak mi mohla tahle povídka uniknout?

Twilly

12)  Twilly (05.05.2011 20:47)

Nádherný komentář, a opravdu mě zahřál u srdíčka, Kristiano. Děkuju ti za něj moc

Kristiana

11)  Kristiana (05.05.2011 20:35)

Kdo by asi mohla být ta drobná hnědovláska z jeho představ .
Bylo mi Jaspera líto, když se k němu Maria chovala chladně a neosobně, ale na druhou stranu jsem byla ráda, protože kdyby k němu cokoliv cítila, jeho by to u ní drželo mnohem dýl.
Nikdy neudělal lepšího rozhodnutí než opustit Marii. Mám pocit, že ona vytušila jeho nenápadný odchod, ale nevadilo jí, že odejde.
U odstavce o jeho jizvách jsem si uvědomila jednu věc, nikdy jsem se na ně nedívala jako na něco ohyzdného, ale jako na důležitou součást jeho samotného, protože ony jsou symbolem bolestně kruté minulosti, bez které by nikdy nemohl být, takový jaký jednou bude s Alicí. Ať si o těch rankách myslí, co chce, já je mám ráda.

Krásná povídka.

Twilly

10)  Twilly (02.05.2011 15:19)

Že lenoch... a já tě normálně přehlédla stydíííííím se, Květuš, promiň a děkuju

kytka

9)  kytka (03.04.2011 18:55)

Veru, brouzdám a čtu. U některých věcí vím, že jsem četla, ale nekomentovala, já lenocha, ale toto! To mi uniklo. Nádherný výběr písničky, spolu s povídkou se mi klepe brada. Co Jasper prožíval. A ta útěcha pro mne, že vím, že našel, to co hledal. Děkuji.

Twilly

8)  Twilly (11.01.2011 10:24)

Tak teraz je to pre mňa dokonalé, keď to je dokonalé pre Vás, kočičky moje

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek