Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/IMSNV.jpg

Po menší prodlvě přidávám další kapitolu.

Večeře s Culleny! Jak asi dopadne?

A co když si na Edwarda brousí drápky někdo další? ;)

Přeji krásné Velikonoce! A moc děkuji za úžasné komentáře! Kikky

f


Seděla jsem v jídelně, po Edwardově pravici, a pozorně si prohlížela čtyři nové, pro mě absolutně neznámé osoby.

Cullenovi.

První podivná věc, co mi padla okamžitě do oka, byla jejich nepřirozená bledost. Tohle snad ani nemohlo být normální. A to říkám já! Já, co jsem skoro albína, proboha! Sotva se dotkli jídla. Až tahle zvláštní seance na téma, kdo se nejvíc povrtá ve své večeři, aniž by cokoli ochutnal, skončí, musím se Edwarda zeptat, co s nimi je. Byli divní nejmíň na půdu. Měla jsem vážné obavy, jestli Carlisle není skrytý tyran. Na venek ťu, ťu, ťu a doma pak rodinku zamyká do temného sklepení, aby se o jejich bledou pokožku neotřel ani jediný paprsek slunce. Zřejmě se tam ale s nimi musel zavírat i on sám, protože byl bělejší, jak ta na čerstvo natřená, venkovní stěna stáje.

A ta teda zářila bělobou!

Možná ze mě taky trošku mluvila žárlivost, protože nikoho tak krásného, jako byly ty tři ženy, jsem fakt ještě nespatřila. Nemluvím teď o všech vyretušovaných modelkách z časopisu budoucnosti, ale o skutečné kráse. Byly jako víly z pohádky. O Carlisleovi jsem se vyjadřovat nechtěla… Já totiž měla mého Edwarda, a ten byl, je a bude rozhodně ze všech nejkrásnější. Přesto… Proč si nezvolil jednu z těch kultivovaných princezen? Alici nebo Rosalii? To mi bylo vážně záhadou! Zvlášť pak u bloncky by zřejmě, soudě těch horkých pohledů, které jeho směrem celý večer vrhala, neměl problém.

Mě ta grácie naopak nepředstavitelně vytáčela!

Nic to však neměnilo na faktu, že obě byly až nelidsky dokonalé, slušně vychované a majetné. Vlastně celá ta jejich rodinka vypadala, jako by ji vytáhli z nějakého hororu o porcelánových pannách s andělskými hlasy a tvářemi… a těly. Všechno ťip ťop. Jako by ani nebyli reální. Pod pohledem Rosalie se mi dokonce ježily chloupky na zátylku.

Instinktivně jsem se otřásla a raději si ukrojila z hovězího.

Bylo vynikající a rozpadalo se na jazyku.

Úplná mňamka.

Slečna, pro mě nejméně sympatická, vyfiknutá blondýna, opravdu až příliš často vykukovala Edwardovým směrem. A tím jen podněcovala a zvětšovala vztek ve mně. Žárlivostí jsem pod kůží doslova doutnala. Měla jsem chuť nabrat ty rozemletý brambory do dlaně a švihnout je jejím směrem, abych dozdobila tu růžovou nádheru. Sotva mi ta uspokojující myšlenka proletěla myslí, Alice vedle mě se zvonivě zasmála. Šlehla jsem po ní pohledem, abych zjistila, co tak vtipného má, ale jen na mě spiklenecky mrkla. MRKLA! Tohle že slušně vychované dámy tohoto století dělají?

Jo, tak tímhle to bylo zpečetěno!

Alice se mi zamlouvala. A moc!

A jak se mi ta černovlasá bledulka líbila, tak nevraživost k její světlovlasé sestře Rosalie rostla přímo úměrně. Usmívala se na mého Edwarda tak okatě, až mi nervy začínaly haprovat. Nezáleželo na tom, jestli jsme nebo nejsme zasnoubení, tady šlo o princip! Neflirtuj s někým, o kom netušíš, zda je sám!

Tsss…

Ropuší verze bílé paní s naducanými kadeřemi.

Musím uznat, že na druhou stranu jsem ale byla tomu mému zlatíčku neskutečně vděčná. O našem dnešním zasnoubení naštěstí pomlčel. Nechtěla jsem to vytahovat. Možná ne pro tyto lidi, ale pro mě, jakožto ženu jednadvacátého století, to byla potupa největšího kalibru. Takhle brzo se vstupovalo do manželství jen z jednoho jediného důvodu. Těhotenství.

Zbouchnutá já rozhodně nebyla.

Zabouchnutá jo a stokrát jo, ale to druhé?

Ani omylem!

„Angusi!“ zavolal na majordoma rozzářený Edward. „Mohl byste ze sklepa přinést šampaňské? To z Francie, co přivezl ještě můj otec?“

„Ovšem pane,“ odporoučel se vetchý staříček čile. Na svou osobitou úklonku ovšem nezapomněl. To on vlastně nikdy.

„Na co tak lahodný mok, z nejlepších zásob vašeho pana otce, Edwarde?“ optal se milým hlasem Carlisle. „Není to plýtvání?“

„Není,“ odpověděl pohotově můj nastávající. Nastávající… jak… zvláštně, a přitom hezky to znělo. „Je třeba něco velmi důležitého oslavit, a rád bych si připil právě s vámi, mí drazí přátelé,“ vysvětloval Edward a mě najednou ztuhnul úsměv.

„Jsi si jistý?“ vypálila jsem odvážně a nebrala ohledy na zdvořilost. Čtyři páry překvapených očí se po mně otočily, jen ten pátý páreček nebyl nikterak rozhozený mojí troufalostí. Oči mu naopak žhnuly čerstvou zelení.

„Naprosto, Isabell,“ hlesl sladce a lišáčky se na mě pousmál. Spolkla jsem ten šutr, co se mi nastěhoval do krku a vyděšený pohled už se ani nepokusila krýt.

Musela jsem zakročit!

Jakkoli!

„Dovezl ho ještě tvůj nebožtík otec, Edwarde,“ vytáhla jsem se s trumfem. Pokud měl tátu rád, přece to šampáňo neotevře, no ne? Kvůli zásnubám? Taková škoda… Učiněné mrhání!

„Byl by velmi potěšen, že jsem jej využil k těmto bohulibým účelům,“ mluvil tákkk radostně, že bych mu snad byla schopná odsouhlasit nebo odpustit všechno.

„A co tedy budeme oslavovat, Edwarde?“ optala se Esmé mile. Její hlas připomínal spíš líbezný zpěv ptáčků, a nemám na mysli žádné roztomilé krákorání. Přivřela jsem oči, a zcela se ponořila a lebedila si v té zpěvné tónině.

„Zásnuby,“ prozradil rozhodně a tak… mužně. Ach. Od doby, co jsme na to s Edwardem skutečně hupsli a on se stal mým prvním, už jsem z hlavy nedokázala vyhodit konstantní myšlenku na jeho nahé tělo.

Bylo všude, kam jsem se hnula.

„Zásnuby?“ hlesla zmatená Rosalie, přičemž pohledem přeskakovala ze mě na Edwarda a zase nazpátek. Poprvé za celý večer jsem vytáhla úsměv hollywoodské hvězdy, abych se předvedla s mým běloskvoucím chrupem. A proč taky ne? Oni jsou bílí jak křída snad všude, já mám alespoň křídové zuby!

Proč se nepochlubit?

Muž, jehož prezenci bych už v životě nechtěla postrádat, ke mně natáhl ruku. Automaticky jsem mu do té jeho vsunula svoji dlaň. Můj! Můj! Můj! A jenom můj! Ječelo v duchu mé namistrované sebevědomí směrem k té blond panence, která se právě netvářila ale vůbec potěšeně. A klidně se z toho poser! Dodalo jako ten nejchutnější zákusek nakonec, tuhle ‚zadostiučiňující‘ větu.

„Ano,“ šeptl zamilovaně ‚můj a pouze můj‘ Edward, a koukal na mě jak na dokonalé zjevení. Láska z něj čpěla na kilometry. Já na tom ale, k jeho radosti, byla úplně stejně. Hruď se mi hrdě nafoukla tak, že i z mých korzetem stlačených jedniček se rázem staly slušné dvojky. „Bella dnes odpoledne souhlasila, že se stane mojí ženou,“ prohodil znovu tak sladce, div se mu v ústech místo slin netvořil rovnou sirup. Později bych to měla důkladně propátrat, jestli je skutečně tak cukrový, jak se dělá. Blahem jsem se však vznesla do vzduchu v okamžiku, kdy ten blonďatý, zlatooký anděl pohledem padl na prsten, zkrášlující moji ruku.

Ano!

Moji ruku!

„Tak to, drahý Edwarde, je ta nejkrásnější zpráva,“ pronesla Esmé nadšeně. „Tví rodiče by z toho měli nesmírnou radost.“

„A odkud, že to jste, Isabell?“ zasekla dráp Rosalie.

„Z Londýna,“ hlesla jsem skromně, a pokusila se neznít tak hrozně, ale v porovnání s těmi božskými hlasy, to bylo naprosto zbytečné.

„Z které části, smím-li se zeptat?“ nevzdávala to.

Ne! Nesmíš, káčo jedna pitomá!

„Tam to jistě neznáte,“ pokoušela jsem se z toho vybruslit. Byla jsem i příjemná. Proč taky ne, když ta z nás dvou, co má Edward, jsem přeci… já! Bylo by velmi neslušné, nechat ji pocítit mou nadřazenost v této věci, kterou ona zjevně nemínila respektovat. Pokud s tím rýpáním ale urychleně nepřestane, nejspíš jí opravdu zatočím tou její labutí šíjí.

„Myslím, že ano. Procestovala jsem Londýn celý.“

Mrcha!

A nedá si pokoj!

Před očima se mi zjevil obrázek. Stála jsem za tou potvorou, v dlani jí pevně svírala ten mistrně načesaný balón a obličej přidržovala pod hladinou zeleninové polévky. Jen ať si dá, rýpalka rýpavá! Ta polívka byla vynikající!

„Rosalie,“ oslovil ji rázně Edward, „Isabella je dcerou přítelkyně mé matky. Obě jsou již na pravdě boží, přesto… Nemyslím si, že byste její rodinu znala. Isabella nepochází z vyšší společnosti.“

Co- cože?

Myslím, že jsem teď odstínem připomínala ty čtyři bledule, sedící s námi u stolu. Vždycky mi byla otázka peněz ukradená, ale před nimi jsem se momentálně, kvůli Edwardovu pokusu zachránit mě před tou harpií, styděla jako nikdy. Tohle byla sprostá podpásovka.

TAK!

A MÁŠ PRŮSER, BROUKU!

Mysl se mi snažila předhazovat veškeré rozumné argumenty, proč to Edward řekl, ale tam někde uvnitř, hodně hluboko, mi tohle prohlášení prostě ublížilo. Snad za to mohl i fakt, že jsem skutečně pocházela z nuzných poměrů. Nehodila jsem se k někomu jako on. To byla asi ta nejdrtivější pravda ze všech. Nebyla jsem urozená, nebyla jsem… nic.

Můj táta býval obyčejný policista a máma se živila prodejem obrazů.

Tihle, tahle smetánka se nejspíš narodila – obrazně řečeno – se zlatým dudlíkem v hubě. Já ne. Možná měli ještě dokonce i kojnou? K prvním narozeninám všichni do jednoho dostali poníka. Já dort. Vím ale jistě, že můj dort byl dělaný s láskou. Poník dělal tak leda hněďounké lívance, které si ve svých dvanácti měsících nejspíš nijak neužili.      

Opatrně a tak, aby to nevypadalo, že jsem naštvaná nebo uražená, moje ruka opustila tu Edwardovu. Rosalii jsem jen němě kývla a raději se pustila do jídla.

Horší už to být nemůže…

„Myslíte, drahý Edwarde, že by s vaším rozhodnutím rodina souhlasila?“ zeptala se zaujatě a s takovým škodolibým úsměvem žraloka, který se právě připravil na útok. „Myslím tím, sloučit se s plebejkou?“

„Rosalie!“ okřikl ji naštvaný Carlisle. Já tak leda zalapala po vzduchu. Jestli jsem si myslela už prve, že je drzá a oprsklá, pak právě překročila stanovené limity. Urážet se tedy nenechám! Stačila ta předchozí rána o mém nuzném původu. Prudce jsem vstala, až židle za mnou přepadla a s hlasitým třísknutím sletěla na podlahu. Edward mě napodobil, ale už bez toho, aby následoval příkladu s mou židlí. A taktéž Esmé s Carlislem.

Do očí se mi proti vůli nahnaly ty proradný slzy.

„Vyprošuji si a varuji vás, slečno, abyste se podobně hanlivým způsobem o mojí nastávající ženě, už nikdy nevyjadřovala!“ vyštěknul rozzuřený Edward. Netvářil se pěkně ani trošičku. Krk jako by měl v jednom ohni a tváře taky.

„Velice se omlouvám za chování mé dcery, Edwarde,“ vmísila se do toho zděšená Esmé. Vlastně všichni se tak tvářili, všichni až na jednu osobu… běhnu Rosalii. Ta se usmívala stylem predátora, co se právě zakousl do slabiny oběti, kterou jsem nejspíš byla já. „Ona to tak jistě nemyslela, že ano?“ prohodila měkce, koukajíc přitom nesmlouvavým pohledem právě k oné odporné osobě, která jí však nevěnovala ani za mák pozornosti. Ne, zarytě hleděla jen na… Edwarda!

Pak se prudce postavila.

„Omlouvám se tedy, že jsem tak neomaleně vypustila z úst pouhopouhou pravdu,“ pronesla s hranou pokorou a Edward vedle mě viditelně strnul. „Měla jsem ji tedy nejprve zabalit do hedvábí a ovázat nejluxusnější stužkou? Ale pod tím nánosem drahých věcí,“ pronesla blahosklonně, „to vše stejně zůstane jen tím, čím je.“ Poslední dvě slovíčka ven vypustila způsobem, jako by jí přes pusu spíš lezly psí exkrementy.

A to byl ten okamžik, kdy jsem se vysmekla z jednoho horkého náručí, na patě otočila a normálně se rozběhla pryč. Ve dveřích jsem ještě málem srazila majordoma, kterému ze rtů slezl úsměv tak rychle, jak pohotově se moje maličkost vyřítila ven.

Neběžela jsem do pokoje, ani do knihovny. Moje tělo si žádalo čerstvý vzduch. Zastavila jsem na okamžik pod schody, abych nabrala do plic tuhle voňavou svěžest. I tak mě to neuklidnilo. Chtěla jsem se tak moc vrátit domů, do mého času, protože v tom případě jsem se mohla s kde jakou kačenou porvat a utvrdit ji tak v tom, že ze mě si nikdo boxovací pytel dělat nebude.

Tady to nešlo.

Musela jsem se tam odtud zdejchnout dřív, než bych udělala nebo třeba jen řekla něco fakt hnusnýho. A tím bych to asi nejvíc podělala právě Edwardovi. Chtěla jsem pro něj být stejně kultivovaná jako všechny ty husičky tohohle století. Nepřežila bych, kdyby se za mě musel stydět… i když, po tom jak jsem utekla, už se tomu nejspíš nedalo vyhnout.

Hluboce jsem si povzdechla, nadzvedla sukně a rozběhla se pryč. Směrem do zahrady. Co nejdál. Tam, kde mě nikdo nebude moct najít. Chtěla jsem si v klidu poplakat a nemuset se tvářit, jak jsem velká a statečná. Opak byl pravdou, jen jsem si to dřív tolik neuvědomovala. Musela jsem se zatvrdit, když mi zemřeli rodiče, a pak tady s Edwardem, jsem na okamžik polevila a troufla si doufat v lepší zítřky. Ty ale neexistovaly. Vždycky to bude takhle.

Já obyčejná, bez ničeho. Nula.

On dokonalý, a se vším. Jackpot.

Seděla jsem v trávě pod stromem a pozorovala hvězdy. Obloha byla jak vymetená. Za to uvnitř mě se ta smradlavá melancholie divoce proháněla žílami. Věděla jsem, že… Jednou mi to vyčte. Toho jsem se asi děsila nejvíc. A já proti tomu nebudu moct nic podniknout. Moje láska pak v těch chvílích nebude dostatečná a ta jeho, kterou mě nyní zahrnuje, zcela jistě zmizí. Rozplyne se společně s poznáním, že se uvrtal do něčeho, v čem už nebude chtít déle setrvat. A s touhle poslední myšlenkou jsem i přišla k spásnému řešení.

Zvedla jsem se na nohy a urovnala si krom sukní i vlasy. Dlaněmi jsem otřela mokré tváře a pak se vydala nazpátek. Mé rozhodnutí bylo pevné a neměnné.

Vrátím Edwardovi slib i prsten.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

kikketka

12)  kikketka (10.04.2015 13:10)

DopeStars, BabčaS, Betuško děkuji! MOc

Seb!! Nene, Bella se snaží chovat vzorně a hezky. Miluje Eddieho, takže mu nechce dělat žádný trable. Jo, ale nečekala, že by ho třeba chtěla taková Rosalie. ;) Další kapču už jsem přidala, tak jak schválí, jde to do placu!! Snad se bude líbit.;)

Emam! Tys to trefila! EDward se jen tak nedá, to víš že ne... :D :D :D :D :D Díky

SestraTwilly Jj souhlasím, že se Edward mohl zdržet toho, že je Bella chudá. :p Je to chlap noooo--- :D

JajaM. Přesně Rose se žárlivá mrcha. Ještě nemá Ema a štve ji, že Eddie jí neleze za zadečkem. Místo toho má oči jen pro Bellu... Jj Edward je do ní naprosto hotovej!!!

martisku, to teprve uvidíš. B) ;) A dík!

Kalooo Přesně takkkk!!! Edward přestřelil, ale uvidíš už v příští, CO A JAK! ;) B) Děkujíííííííííííí!

FANY!!! Vítej a děkuju za komentář. S těma začátkama to máš pravdu, ale chtěla jsem Bellu vykreslit tak trochu jako zastydlou puberťačku. Rodiče jí zemřeli a ona se musela postavit na vlastní, takže když už byl klid, chovala se trochu... no blbě... :D :D :D :D :D :D Ale ruku na srdce, jak bychom se tvářily my, kdybychom se probudily pod stromem a čučel na nás chlápek oblečenej 'do minulého století?' Taky bych nevěřila... :D Děkuji ti moc za krásnej komentář!!!

A. díky :D :D :D :D :D :D

11)  a. (09.04.2015 12:22)

Fanny

10)  Fanny (06.04.2015 20:21)

Překousnout prvních pár kapitol nebylo nejpříjemnější. Bella na začátku... No, slušně řečeno byla prostě na ránu
Ovšem pak se to začalo moc hezky projasňovat. A to z obou stran. :)
Sem tam nějaká bouřka, ale těch rychle ubývá. A osobně už jsem si nějakou dobu přála, aby mu na tu žádost o ruku kývla. A na tu poslední by snad musela kývnout úplně každá! Tam nešlo říct "ne".
Zradu od blondýny jsem čekala, ale tohle se snad rychle vyřeší. A Alice s vizemi je už od pohledu skvělá. No, nečekala jsem, že budou upíři, tak jsem zvědavá, co to ještě přinese. :D
Díky a těším se na další kapitolu. :) :) :)

kala

9)  kala (06.04.2015 19:09)

"A máš průser, brouku!" Jo ten problém není Rosalí (mimochodem skvěle napsaná), ale Edward. Šlápnul vedle brouček a už teď mi ho je líto. Mohl to říci nějak něžněji. Jsem zvědavá, jak tohle vyžehlí. A ono taky, kam by Bella šla...
Děkuju
Těším se na pokračování.

8)  martisek (06.04.2015 18:11)

Už dlouho jsem nečetla povídku, kde by Rose byla taková mrcha. Je to moc fajn rozptýlení. A Edward s Bellou? Fakt jsem zvědavá, co sis pro ně ještě připravila..
Nádhera!

7)  Jaja.M (06.04.2015 11:39)

To je škoda, že se večeře s Cullenovými tak zvrtla. Rosalie si na Edwarda zřejmě myslela sama a on ji takhle zaskočil. Asi strašně žárlí na Bellu. Alice si Bellu oblíbila, tak uvidíme, co bude dál. Omluví se Belle Edward za sebe i za Rosalii?

SestraTwilly

6)  SestraTwilly (05.04.2015 22:28)

Tá Rosalie je teda blbá ,mala si nechať Bellu po nej vyštartovať...zaslúžila by jednu do zubov .Ale aj Edward by zaslúžil,nemal začínať o jej pôvode,tým jej dal len zámienku,aby rýpala .Snáď to Bella predýcha a nebude to hnať do krajnosti.:p

emam

5)  emam (05.04.2015 21:59)

Ale nééé, to jí Edward jen tak nedovolí a obvzlášť ne po tom, co se mezi nimi už stihlo stát. Že jo?!

4)  betuška (05.04.2015 21:07)


tak už to vidím v jasných farbách jak to bella zamotá...a taká romantika to bola

3)  Seb (05.04.2015 13:36)

Kikketko, kapitolu už jsem netrpělivě vyhlížela, chyběl mi džentlmensky vášnivý Edward i decentně svérázná Bella. Já se těch dvou asi nenabažím nikdy a jsem ti vděčná za každé písmenko o nich.
Když jsi avízovala, že večeře nedopadne, myslela jsem, že Bella způsobí nějaké společensky nepřijatelné faux pas a ona Rosalie.
Grr, fakt mě naštvala, ale víc se mi nelíbí, co má v úmyslu Bella, to přece Edwardovi nemůže udělat!
Doufám, že další kapitola bude brzy, tenhle konec je na infarkt.
Děkuju za super kapitolu.

2)  BabčaS (05.04.2015 13:32)

Rosalie je krá......!

DopeStars

1)  DopeStars (05.04.2015 13:28)

Tak čakala som popravde niečo iné a nie TOTO!! Rosalie sa teda predviedla, hoci ktohovie o čo tej práve ide, a ten koniec... no som zvedavá ako sa to vyrieši

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still