Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/IMSNV.jpg

Tak je tu po delší prodlevě nová kapitola. Doufám, že se moc nezlobíte, ale vyskytly se jisté technické problémy…

V tomhle díle se ovšem rodiny Cullenů ještě nedočkáte, to až v tom následujícím, přesto… Tahle kapitola bude pro Edwarda a Bellu velmi důležitá! :)

Hezké čtení! :) Kikky

f

Později toho dne odpoledne jsem si povolala Aniu, aby mi pomohla s výběrem šatů na večer. Já se prostě pořádně nevyznala v tom, co bylo jen na odpolední čaj, co do společnosti nebo navečer, a co k dalším příležitostem. A nechtěla jsem udělat botu a ztrapnit tak Edwarda. Zvlášť po dnešní noci ne. Naslibovala jsem mu, já hloupá, za ten kus tvrdé věci hory doly, a teď se s tím budu holt muset poprat.

Jenomže já se zkrátka v jeho přítomnosti nedokázala krotit.

Přitahoval mě. Jak můj protipól magnetu.

Musela jsem na něj neustále myslet.

Táhlo mě to k němu…

„Slečno, v tomto budete dnešního večera naprosto kouzelná. Budou moct na vás voči nechat!“ obhajovala svou volbu Ania, když mi ukazovala zvolené oblečení. Ty šaty se mi vážně líbily, takže jsem ochotně souhlasila a s úsměvem větším jak všechny planety dohromady, to odkývala.

Ania vše doladila správným párem bot, klenotů a ostatních potřebných věcí, jako byly například bombarďáky, korzet, spodnička a další… blbosti. Bylo toho hodně! Všechno to dohromady muselo vážit nejspíš tak půl tuny. Ne, to bych už malinko přeháněla, jenže… Někdo by si holt mohl myslet, jak ty hadry nejsou romantické… takové princeznovské, ale bez debat to byl horor hororů. Kousalo a škrtilo to, kde se dalo. O tíze, kterou jsem každý den musela všude nosit, ani mluvit nebudu.

„Slečno, bude to všechno? Jestli už mě nepotřebujete, půjdu vypomoct Henryetě do kuchyně, ano?“ Pokývala jsem jí, že jo. „Kdybyste cokoliv potřebovala, stačí mě přes majordoma zavolat. Jinak se tady ukážu hodinu před večeří, abych vás připravila.“

„Dobrá, Anio,“ odpověděla jsem spokojeně. „Můžete už jít a- děkuji.“

„Nemáte zač, slečno,“ vyhrkla služebná s váhavým úsměvem na rtech a jemnou úklonkou, než zmizela jak pára nad hrncem. A já osaměla. Konečně jsem měla volnou chvíli, jíž jsem mohla věnovat naučné literatuře…, jedné velmi staré a velké bifle.

Čínštině!

Ona se totiž výuka jazyků v tomhle století dost podceňovala, a tak jsem se rozhodla pozvednout hodnoty statistik.

Vrhla jsem se na čtení asi s takovou vervou, s jakou tonoucí lapá po kyslíku. Zajímalo mě to. Jo! Uznávám, že mě to opravdu velmi zajímalo. A musela jsem uznat, že to nebylo nejhorší čtení pod sluncem. V některých pasážích jsem se dokonce i zasmála. Jinak to ani nešlo. Netušila jsem, jestli autor chtěl, aby jeho kniha v těchto úsecích vyzněla humorně, ale… pokud ano, tak se mu to rozhodně podařilo.

Ne vždy, samozřejmě.

Oči jsem pak už doslova koulila v místech, kde Fanny popisovala, jak fingovala ztrátu panenství, které už ale neměla. U tajných přihrádek s čerstvou krví se mi malinko navalilo a zamlžil pohled, ale- Nebyla to pravá krev, jen… ta napsaná, takže se má nevolnost rychle rozplynula.

Takhle to fakt dřív dělali?

A ti chlapi to sežrali i s navijákem?

Jasně, podle popisu to zrovna nijak velcí koumáci nebyli, přesto…

Koutky se samovolně pozvedly v okamžení, kdy se mi z okna po tváři rozlily teplé sluneční paprsky a něžně mě pohladily. Bylo to tak nádherné! A teplé. Jako by se má vnitřní nálada odrážela i venku. Cítila jsem- Jak to jen podat… Lehkost bytí? Jasně, to bylo ono. A to i poté, co jsem se hned po snídani rozloučila se strnulým Edwardem, a pak už ho nezahlédla.

Bylo to zvláštní.

Potom, jak jsem si ho v jídelně dobírala, mě ani nepřišel vypeskovat! A já na ten jeho smělý jazyk opravdu horečně čekala.

Proč se ani nezastavil, aby se podíval jak se mám?

Jestli jsem po včerejší noci v pořádku.

Třeba ale jeho zájem odešel tak rychle, jako vyprchá ta nejlevnější kolínská…

Vyskočila jsem na nohy, knihu rázně zavřela, zamkla zpět do nejspodnějšího šuflete a rozhodla se vyrazit na procházku do zahrady. A ačkoliv dům zepředu nevypadal nijak obrovsky, byl obklopen nejen rozlehlou zahradou, ale i menším parkem. Nejspíš aby se měl kde prohánět Edward na koních.

Někdo najednou zaklepal na dveře. Překvapilo mě to.

Edward?

Že by konečně?

„Slečno!“ zval se známý, uctivý hlas za dveřmi. Edward s Eddiem to nebyli.

„Ano!?“ křikla jsem nazpět, a on pomalu vstoupil.

„Omlouvám se, že Vás vyrušuji,“ promluvil majordomus uctivě a malinko se uklonil. „Ale pan Masen by s vámi velmi rád hovořil. Očekává vás v předním, zahradním altánku,“ vysvětlil mi vážným hlasem. A náhle mě to napadlo – protože jsem právě nad panem Masenem hloubala – zda nějakým záhadným způsobem opravdu nečte myšlenky. Já chci ven, on pro mě posílá. A ještě k tomu do altánku. Žádná pracovna.

Kdo ví, co má za lubem?

V podbřišku se mi nedočkavě zachvělo při žhavé vzpomínce na včerejší noc. Snad po té dnešní snídani dostatečně vychladl… Nebo že by byl ten můj postelový akrobat stále malinko naštvaný? Však já ráno jen vtipkovala. Jasně že si ho vezmu, pokud prozatím ještě nezměnil názor… I když podle všeho se možná rozhodl jinak.

Třeba mu došlo, že za to nestojím.

Neurozená.

Nemajetná.

Nikdo.

A kdo ví, jak se mu se mnou líbilo v posteli?

Podvědomě jsem nad tou úvahou vykulila oči, a co hůř, majordomus tam stále stál a čekal na odpověď. Abych zakryla své vnitřní pochody, zmateně jsem vyhrkla: „J- já ale nevím, kde to je.“ A byla to prostá pravda. Nikdy jsem se do altánku nedostala. Nebyla jsem tu tak dlouho.

„Ovšem. Doprovodím vás,“ navrhl mile.

„Děkuji.“

Kráčela jsem tedy tiše jako myška vedle majordoma a němě koukala po okolí. Bylo tu fakt nádherně. Stromy vysazené ve stejně velkých mezerách lemovaly vydlážděnou cestičku kolem domu. Díky hustým košatým korunám zde bylo příjemné šero, ačkoli se nějaký ten horký paprsek prokousal až k mojí tváři. Vychutnávala jsem si to. Všechno. A- neumím to správně popsat, ani vysvětlit, ale najednou se mi veškeré ty dříve známé věci zdály docela… odlišné. Přesto mě v žaludku neustále dloubal červík pochybností. Co když jsem s Edwardem přestřelila? Sondovat však s jakou náladou mě pán domu očekává, se mi teda rozhodně nechtělo.

Budu silná!

Postavím se mu pěkně čelem!

Netrvalo dlouho a můj doprovod se z ničeho nic zastavil na rozcestí. A pokynul mi dlaní.

„Tudy, paní.“ Ukázal na cestu vedoucí doprava. „Běžte touto cestou a stále rovně, dokud nenarazíte přímo na altánek.“

Zopakovala jsem tedy tichým hláskem předešlé děkuji, a s tím tam nechala toho věrného starouška stát. Když jsem se však kontrolně otočila, abych se ujistila, jestli mě náhodou nesleduje, už si to svižným krokem šinul zpátky k domu. I tenhle starý pán byl gentleman každým coulem. To se mu rozhodně nedalo upřít.

Nyní, když jsem opět osaměla, začala mě znovu nahlodávat otázka: proč?

Co po mně Edward bude chtít?

Zlobí se?

Nebo je to jen takové tajné dostaveníčko v přírodě?

Ještě že tu nebylo vedro, protože s těmi vrstvami neprodyšného oblečení bych se taky mohla dost dobře usmažit za živa. Takhle mi ovšem bylo jen velmi, ale velmi příjemně. Téměř dokonale. Rádoby klidným krokem jsem došla až k altánku. Nespěchala jsem. Nebylo kam. Po nahlédnutí dovnitř jsem však zjistila, že je absolutně prázdný. Teda ne tak úplně, protože altánek byl ze všech stran doslova prorostlý divokými růžemi.

Vypadalo to tu jako v pohádce.

„Edwarde?“ zavolala jsem rozpačitě.

Asi si z tebe vystřelil, dobíralo si mě moje zákeřné podvědomí. Zasloužila sis to!

„Ano?“ ozvalo se mi u ucha roztouženým hlasem, až se mi na okamžik zastavil srdeční rytmus. Překvapil mě tak, že jsem dokonce hlasitě vyjekla a… Tělem se mi rozproudil vztek. Se zamračeným obličejem jsem se po něm otočila, že mu pěkně vyhubuju, ale moc dlouho mi to nevydrželo. Usmíval se na mě totiž tak srdečně a šťastně, až mi to na okamžik vyrazilo dech. Ano. Tohoto muže jsem si mohla bez strachu vzít. Patřili jsme totiž k sobě. O to bych se skutečně nemohla přít…

„Mám pro tebe překvapení, miláčku,“ špitnul mi Edward do vlasů něžně.

„Opravdu?“ vydechla jsem celá vzrušená.

„Ano,“ hlesnul tiše. „Chceš ho?“

„Že váháš!“ popohnala jsem ho a celým tělem se na něj přitiskla. Překvapilo jej to, což nebudu popírat, ale naštěstí se neodtáhl, a to mě potěšilo. Ještě hezčí pak bylo, když se mi jeho paže omotala okolo pasu a druhá se přesunula vzadu na můj krk. Vyschlo mi v puse z pouhého pohledu do těch zářivě potemnělých očí. Edward byl… jednoduše překrásný.

Byla jsem zamilovaná až po uši!

A byl to on, kdo se odhodlal jako první.

Naše rty spolu splynuly jako by byly stvořené jen pro sebe navzájem. Zaklonila a natočila jsem hlavu, aby se ke mně lépe dostal. Přitáhla jsem si ho za hlavu a prohloubila tohle spojení, co to jen šlo. A že to šlo! Druhou rukou jsem naprosto suverénně zajela mezi jeho nohy a uvěznila ho přes látku kalhot v dlani.

Edward se s překvapením zajíknutím odtáhl. Omámeně jsem na něj hleděla, a nechápala, proč to udělal. Říkal, jestli HO chci, a já naprosto přesně věděla, kde se to moje úžasné překvapení schovává. Tyhle chlípné hry na mě neplatily. Takhle zoufale to prodlužovat… nebylo fér!

„Bello!“ zachraptěl, když moje drzé prstíky odtáhl do bezpečné vzdálenosti od jeho poklopce. „Tohle jsem na mysli neměl!“

„Ne? Jsi si tím jistý, Edwarde?“ šeptala jsem svůdně a dlaní mu přejela po hrudi, abych zaparkovala přímo pod pupíkem. Strnul, třebaže dole už byl tuhý dostatečně. „Říkal jsi, cituji: Chceš HO?“ zabručela jsem nechápavě.

Co jiného tím tak mínil?

„Ježíši, Bello, myslíš ty někdy i na něco jiného?“ pověděl celý pohoršený, ale prozradily jej ty cukající koutky. Znova jsem se na něj nalepila a objala ho okolo pasu. Sklonil tvář k té mojí.

„S tebou nablízku mi mozek automaticky vypíná,“ prozradila jsem popravdě a jemně ho líbla na bradu. Zorničky už měl jak dva talíře. Stálo mě to sice spousty sil, ale prudce jsem se od něj odtáhla, abych mohla ostentativně rozhodit rukama. „A pak, Edwarde! Je to překvapení pro mě, ne? Tak si ho snad můžu vybrat!“ Obočí se mi stáhlo jak bouřkové mraky. A on se nad mým výrazem už opravdu pousmál.

„Tak dobrá, když už se po dnešní společně noci cítíš v naprostém pořádku,“ promlouval ke mně o oktávu níž. „Prvně bych ale ovšem rád prozradil, co bylo to oficiální překvapení, a o mé intimní partie se zajisté nejednalo,“ mluvil se stálým, lehounkým úsměvem na rtech. „Ačkoli ti jsem zcela k dispozici,“ dodal nakonec temně, až se mi zas příjemně stáhnul podbřišek.

„Tak sem s tím, Edwarde.“

„Nedočkavá, slečno Isabello?“

„Velmi, pane Masene, ale okrádáte se zde o velmi drahocenný čas, tak laskavě hněte tím výstavním zadkem, a prozraďte mi, co máte za lubem,“ prozradila jsem vážně s pohledem nalepeným na jeho těle, kdyby měl náhodou stále pochybnosti, o jaký druh ztráty času se jedná. Jen nevěřícně zakroutil hlavou a povzdechl si. Pak sáhnul do kapsy saka, a mně se v tom okamžiku stáhlo hrdlo.

„Už?“ zasípala jsem vyděšeně. To snad nemyslí vážně!

Copak nám to někam uteče?

„Bello!“ Jeho hlas zněl káravě. O krok jsem couvla, když si kleknul na jedno koleno a do své ruky vzal tu moji. V té druhé přímo oslepovala už otevřená krabička s prstenem.

A sakra!

Do háje!

Tohle fakt bylo v prd- té nejhlubší díře!

„Isabello Marie Swan,“ oslovil mě pevně, hledíc mi přitom hluboko do očí. Byl až neskutečně vážný. „Dostal jsem od života víc, než v co jsem se kdy odvážil zadoufat. Objevila ses nečekaně. Tajemně. Nevím, kdo o tom rozhodl, ale najednou jsi tu byla. Jako bouřka, která se přežene a přinese s sebou slunce a teplo. Všechno se rozzáří, když tě vidím. Dostala ses hluboko do mého srdce, a na ničem a nikom jiném už mi nezáleží, lásko. Pouhý tvůj úsměv dělá můj svět krásnějším,“ říkal to tak procítěně a bez zaváhání, až se mi z toho vyznání rozmlžil zrak. Ano, brečela jsem. A vůbec se za to nestydím!

Ta slova totiž přišla přímo od srdce.

Cítila jsem to.

Edward se dotkl nejen mojí duše, ale i toho svalu, který momentálně mlátil o překot. Vklouznul tam tak jednoduše a automaticky, až mě to kapánek vystrašilo. Přesto bych už nikdy v životě nedokázala litovat okamžiku, kdy jsem se sem dostala. Nyní to už nebylo možné.

„A tak se tě, miláčku, ptám, zda mi prokážeš tu čest a staneš se mojí ženou,“ zakončil s mírným strachem v hlase.

Co bych mu na to asi tak měla odpovědět?

Jako první žádost to rozhodně neznělo, ta byla pouze z donucení. A třebaže zatím moc času neuplynulo od doby, kdy jsme se s Edwardem seznámili, a já tak nějak prakticky začala žít pod jeho střechou, přesto… Asi jsem ho taky milovala. Muselo to tak být. Ten teplý pocit v hrudi, který se mi rozléval do všech údů a já mu potřebovala být neustále nablízku, popichovat ho, dobírat si ho, kočkovat se s ním… a to nejen verbálně, byl úchvatný.

Zatřepala jsem hlavou, protože se moje myšlenky začaly stahovat na nebezpečné území, a tady se momentálně řešilo velmi seriózní téma. Shlédla jsem dolů, do Edwardovy vyčkávající a napjaté tváře. Vypadal rozrušeně.

„Fajn,“ vydechla jsem. „Ano, vezmu si tě,“ vylezlo ze mě celkem odhodlaně, třebaže jsem se právě tak vůbec necítila.

Sňatek byl vážná věc!

Snad to tedy při první možné příležitosti neopláču…

 


předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

kala

14)  kala (02.04.2015 19:56)

Děkuju
Po pravdě..., emh... no... odpusť mi, prosím, ale už nějak nespěchám...
Právě teď ujíždím na Zkáze z nebes...
Jak ty to vzládáš

Děkuju

13)  kikketka (02.04.2015 19:21)

KALO Miláčku můj dneska a včera jsem napsala dvě kapitolky, dovnou dvě a odeslala na opravu. Jakmile mi je korektorka vrátí, hned přidám, slibuju. ;)

kala

12)  kala (02.04.2015 13:11)

Nemáš, prosím, další kousek

SestraTwilly

11)  SestraTwilly (23.03.2015 22:56)

Bella,je rodená romantička . Chudák Edward,ešte aby to neoľutoval;) .

kala

10)  kala (23.03.2015 20:45)


Děkuji.
Důležité je, že HO chce

9)  winna (22.03.2015 23:15)

těžká romantika:D :D :D :D

8)  betuška (22.03.2015 20:55)

ja ich milujem
a ešte viac kikketku

emam

7)  emam (22.03.2015 20:36)

Takže vážně skončí pod čepcem a nebo jim to překazí návrat do budoucnosti? Snad nééé

6)  c (22.03.2015 18:10)

5)  Markéta Kupčáková (22.03.2015 18:07)

4)  Seb (22.03.2015 18:05)

Krásné dostaveníčko v altánku a koukám, že má opravdu ráda nejen HO.:D
Tu žádost o ruku jsi napsala úžasně.
Těším se na Cullenovi.

3)  BabčaS (22.03.2015 16:45)

2)  RoPa (22.03.2015 15:27)

paráda takhle nějak jsem vypadala minulou neděli...

1)  Niki (22.03.2015 12:18)

minule vypadala Bella, že se docela těší, ale koukám, že se bojí doufám, že další díl bude brzo už se těším

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek