Sekce

Galerie

/gallery/hlwn.png

Ach, ta Alice... 
I když tentokrát v tom nemá prsty jen ona.

Dal by si někdo prsty? Ňamka! :-)

„Alice...“

„Ne! Žádný tvoje Alice na mě neplatí! Už jsem řekla!“

„Jen jsem chtěl říct-“

„Já vím, co jsi chtěl říct. A ty víš, co bych ti na to odpověděla. Pak bys apeloval na můj smysl pro zodpovědnost a já bych ti řekla, že o Bellu se vůbec nemusíš bát. A nakonec bych stejně vyhrála, tak nám oběma ušetři čas i dech!“

„Ty nepotřebuješ dýchat. A úspora času – vážně? To je tvůj argument?“

Připadala jsem si jako na tenise, jak jsem otáčela hlavou z Edwarda na Alici a zase zpátky.

„Víte,“ pokusila jsem se do toho vložit, ale vůbec mě neslyšeli.

„Víš, jak to dopadlo při poslední oslavě, kterou jsi pro Bellu připravila,“ zavrčel Edward.

„To bylo něco jinýho,“ bránila se Alice. „A vůbec to nezmiňuj. Jasper z toho má ještě pořád noční můry!“

„Já bych jen-“ zkusila jsem to znovu.

„Noční můry? Co to zkoušíš?“

„No dobře! Ale měl by je, kdyby spal! Cítí se kvůli tomu vážně špatně!“

„Já bych oslavu chtěla!“ vykřikla jsem. Tentokrát se oni otočili na mě. Zatímco Alici svítily oči nadšením, Edward vypadal ztrápeně. Představa, že se navlékneme do kostýmů, zaplníme jejich dům potřebnými rekvizitami a budeme pít punč, se mu moc nelíbila. A nebylo to jen kvůli tomu, že všechen punč by byl jen pro mě. I když... nemusela by to být jen rodinná oslava, ne?

„No, tak ti děkuju!“ rozhodila rukama Alice. „A je po legraci! Nic nevidím! Vlky jsem sem rozhodně pozvat nechtěla!“

„Pardon,“ pokrčila jsem rameny. „Bude to legrace, ne?“ A byla jsem si jistá, že to fakt bude legrace.


„Děláš si ze mě legraci?“ zeptal se Jake. Natáhl ruku a prohmatal mi temeno. „Zase ses praštila do hlavy?“

„To není vtipný,“ zašklebila jsem se na něj dotčeně. „Co se ti na tom nezdá? Bude to bezva oslava!“

„S upírama.“

„Jo, Jakeu, s upírama. Jestli sis nevšimnul, tak nějak patří do našich životů.“

„Bello, já nevím. Klukům se určitě nebude chtít. Je to trapný, a navíc to tam bude smrdět.“

„Jo, oni budou smrdět vám, vy budete smrdět jim, to je ohraná písnička. Proto budou všude v domě vonné svíčky a tyčinky, neboj nic.“

„Svíčky v domě upírů?“ zakřenil se a najednou pookřál. „Tak jo, to se mi líbí! A doufám, že tam nebudou hasičáky!“

Došlo mi, že otevřený oheň není právě praktický. Sakryš. Budu muset vymyslet něco jiného. Třeba sprej s vůní jehličí, nebo tak něco.

„Jsi hroznej! A vůbec, proč tu s tebou debatuju? Prostě tě jednatřicátého čekáme, i se smečkou. Esmé už se nemůže dočkat té hromady jídla, kterou bude muset uvařit, abyste se mohli nažr-najíst. V tomhle ji vážně nechápu, ale když jí to dělá dobře...“

„A musíme přijít v maskách?“

„Rozhodně!“

„Žádnou nemám.“ Založil si ruce na širokém hrudníku a odhodlaně řekl: „A nehodlám nic kupovat!“

Nejdřív jsem mu chtěla navrhnout, ať si nějaký převlek vyrobí. Nebo ať se po něčem poohlédne v lese. Ale došlo mi, že by nakonec všichni přišli přestrojení za vlky, a tak jsem radši navrhla:

„Dám to za úkol Alici. Bude mít radost.“

„Faaajn,“ zahučel Jake rezignovaně.



V den D, teda vlastně den H, jsem byla jako na trní. Alice mi zakázala přijít dřív než na šestou, aby už byla pořádná tma – a abych se jí nepletla do příprav. Trochu se mě to dotklo, ale aspoň jsem měla čas si pořádně vyhrát s maskou. Chtěla jsem jít s Edwardem za něco hrozně romantického. Třeba Romeo a Julie, nebo Tristan a Isolda, případně César a Kleopatra. Ale Edward mi to rozmluvil Jednak se mu nelíbilo, že většinou měl pak jeden ze dvojice zemřít, jednak se mu rozhodně nelíbily ty ženské kostýmy, které jsme našli na internetu.

„Moc krátká sukně... Moc velký výstřih... No tohle? Vždyť je to celé průsvitné?!“

Namítala jsem, že jsem taky klidně mohla jít za sexy sestřičku, sexy čarodějnici, sexy školačku nebo sexy jeptišku, ale dělal, že mě neslyší. Nakonec jsme se rozhodli pro Krásku a Zvíře. Oponovala, že bychom měli být spíš Krasoň a Zvířena, ale pak mě Edward chvíli líbal, takže jsem celá zvláčněla a zrosolovatěla a on toho zneužil, protože v takovém stavu jsem byla schopná mu slíbit cokoliv.

A protože vypadat vedle Edwarda jako Kráska byl zatraceně těžký úkol, měla jsem před sebou spoustu práce. Zatímco jsem si sušila a natáčela vlasy, přemýšlela jsem o tom, jestli si na sebe Edward vezme masku, nebo bude Zvíře po proměně. Když jsem si trhala obočí (au!), přemítala jsem, za co asi půjdou ostatní. Všichni svoje masky pečlivě tajili – a bylo to děsně bezva.

Ve tři se najednou objevila Rose. Dole chvilku poklábosila s Charliem, kterého naprosto okouzlila, a pak znechuceně mlaskla:

„Cos tu dělala celý den? Vypadáš děsně!“

„Dík, Rose,“ zahučela jsem a přemýšlela, jestli by se mi ulevilo, kdybych po ní hodila hřebenem. Přestože nedokázala číst myšlenky, nějak na to přišla a hned mi ho zabavila. Následně se pomstila tím, že mě učesala (au!), znovu vytrhala už vytrhané obočí (sakra, au!) a pak mě nutila hrozně dlouho nemrkat.

Vždycky jsem ji podezřávala z toho, že je tak trochu sadistka.

Když jsem se ale uviděla v zrcadle, musela jsem uznat, že odvedla skvělou práci. Byla jsem krásná. Skoro jsem se ani nepoznala!

„Jsi čarodějka,“ vydechla jsem omámeně.

„Simtě, za to chodí každej blbec, já budu dneska za něco mnohem lepšího!“

„Jo? A za co?“

„Nečekáš, že ti to řeknu?“ usmála se a byla fuč.



Když jsem se drkotala po příjezdové cestě ke Cullenovic domu, nevěřila jsem svým očím. I ona byla vyzdobená pavučinami, lucernami z vydlabaných dýní a netopýry se svítícíma očima.

Samotný dům se pak vznášel v oranžově nasvíceném oblaku umělé mlhy a vypadal vážně strašidelně.

A co teprve, když jsem vystoupila! Zlověstné vytí, tajuplný chechot i vyděšené výkřiky se ozývaly ze všech stran a mně naskočila husí kůže. Alice se pořádně vyblbla, a prodavači sezónních dekorací od Forks až po Seattle si mnuli ruce nad nevuěřitelnou tržbou.

Cestička ke dveřím byla lemovaná náhrobními kameny, a když jsem přišla blíž, zatrnulo mi. Na každém náhrobku totiž bylo jméno jednoho z Cullenových, a podle čísel na tom Edwardově mi došlo, že jsou to skutečná data narození i přeměn. Tohle mi přišlo trochu moc – ale pak jsem si vzpomněla na ty jejich interní vtípky, jako třeba kříž z kostela a maturitní čepice, a nechala jsem to být.

Těsně přede dveřmi na mě z rakve vypadl kostlivec. Čekala jsem to, vážně, ale stejně jsem hlasitě vyjekla. Emmettův nadšený řehot se nedal přeslechnout.

Zazvonila jsem. Chvíli se nedělo nic. Pak se se skřípěním otevřely dveře a já zařvala.

A pak znovu, když mi došlo, že někde pod těmi chlupy, děsivými zuby, svítícíma očima a uslintanou hubou není Jake, ale Edward.

„Proboha!“ hekla jsem a srdce mi bušilo až v krku.

„Dej mi pusu, lásko,“ vybídl mě Edward. Natáhl ke mně ruku, chlupatou a s odpornými černými drápy, a já se musela oklepat. Takhle jsem si to nepředstavovala. Tak... reálně.

„Budeš to na sobě mít celý večer?“ zeptala jsem se opatrně a dál dělala, že si nutně potřebuju jednou rukou upravovat živůtek a druhou se drbat na boku. Jen abych se ho nemohla dotknout. Kdo by byl býval řekl, že je něco takového možné?!

„Budu rád, když to ze sebe nějak sundám,“ přiznal Edward. „Alice sice nakoupila spoustu věcí od maskérů, ale to jejich lepidlo na naši kůži nějak špatně reagovalo a nelepilo, tak to vzala Pattexem.“

Udělala jsem zvuk, jako by ze mě někdo vypustil vzduch.

„Dobrá zpráva je, že Carlisle mi kdyžtak napíše omluvenku do školy. Říkal, že to svede na akutní kožní angínu, nebo co.“

No... to je rozhodně dobrá zpráva.

„Kde jsou ostatní?“ Rozhodla jsem se radši obrátit list. A taky jsem byla zvědavá. Edward ucouvl, abych kolem něj mohla projít do domu. Který se nějakým kouzlem změnil z krásné harmonie dřeva, skla a béžové barvy na jeskyni.

„No nazdar,“ udělala jsem obdivně. Nechtěla bych to tu pak uklízet.

„Bello!“ ozvalo se z obýváku. „To je dost, že jsi tu!“

Alice přihupsala k nám a já měla co dělat, abych nestála s pusou dokořán.

Byla za vílu.

Poznala jsem to podle těch křídel. A taky podle stříbrné hůlky, kterou měla v ruce.

Rozhodně jsem to nepoznala podle jejího... oblečení. Nebo spíš neoblečení, protože bylo vidět všechno. Všechno! Víly nosí béžová tanga s vyšívanými růžičkami.

„A tys mi nechtěl dovolit sexy jeptišku,“ vyčetla jsem Edwardovi.

„To je něco úplně jiného!“ bránil se huhňavě. Pak chlupatou prackou zalovil v tlamě své masky a vytáhl si ven jazyk. „Furt se mi tam plete a zapadává,“ vysvětlitl mrzutě.

„Nestěžuj si!“ doporučila mu průhledná víla.

„Jo, nestěžuj si,“ řekl Jasper, který se zvláštním krokem přišloural k nám. Zhruba v úrovni pasu vlekl velkou vydlabanou dýni plnou sladkostí.

„Jé, můžu si vzít?“ zeptala jsem se a natáhla ruku, ale Japser rychle uskočil a Edward na mě sáhl tou svou pazourou. „Co je?“ nechápala jsem. Alice se jen zahihňala a někam odcupitala.

„To nic,“ koktal Jasper. „To já jen... To je takové krytí...“

Tázavě jsem se podívala na Edwarda. Zatvářil se rozpačitě – kdyby mohl, určitě by zrudl – a pak mi pošeptal, že Jasperovi se díky Alicinu kostýmu nějak nedaří potlačit vzrušení. A tak to kryje dýní.

„Jestli se tu objeví nějací koledníci, nenabízej jim z téhle dýně, prosím,“ hlesla jsem. Horlivě přikývl. Teprv teď jsem si uvědomila, že netuším, za koho jde. Měl divnou blonďatou paruku, celou ulíznutou, oblečení, co už dávno vyšlo z módy, a na krku měl něco, co jsem po chvilce přemýšlení zařadila mezi stetoskopy.

„Ty, Jaspere,“ začala jsem a snažila jsem se znít vesele a zvědavě, ne zhnuseně a trochu vyděšeně. „Za kohopak to jdeš?“ Byla jsem fakt ráda, že mi Edward nedokázal číct myšlenky, protože jsem v duchu dodala: za masového vraha?

„Achjo,“ zakručel Jasper. „Tys to taky nepoznala? Vždyť je to jasný! Jdu za Carlislea!“

Čekala jsem, kdy řekne, že si ze mě dělá srandu. Ale mlčel.

„Dala bych si něco k pití,“ vyhrkla jsem. Edward mi položil hnátu na záda – statečně jsem se neoklepala – a odvedl mě do kuchyně, kde byl udělaný švédský stůl s hromadou jídla.

Které vypadalo nepoživatelně.

Protože halloweensky.

Esmé si na tom vážně dala moc, moc záležet.

Fujtajbl.

Bylo tam něco, co vypadalo jako oční bulvy. Pak něco, co vypadalo jako mozek. Usekané prsty. Červi. A dort, jemuž vévodilo lidské srdce.

„Krev,“ kníkla jsem a začalo se mi zatmívat před očima.

„Neboj se! Všechno je to jen marcipán a cukrářské a potravinářské barvivo! Všechno, co tu vidíš, je normální jídlo, jen trochu poupravené,“ uklidňovala mě Esmé, která se zničeho nic objevila za námi. Otočila jsem se na ni a musela ocenit její kostým Lary Croft. Měla dokonce i pistole!

„Panejo,“ pochválila jsem ji. „To bych do tebe neřekla.“

„Chtěla jsem se trochu odvázat,“ uculila se a pohodila dlouhým culíkem. Jehož trasu sledoval Carlisle, převlečený za Alberta Einsteina.. Byl trochu jako v transu, očima těkal od culíku k Esméiným kraťáskům a zase zpátky, a mě si vůbec nevšiml. Zamávala jsem mu před očima rukou:

„Haló, pane Einsteine?“

Probral se, podíval se na mě a zasmušile odpověděl:

„Nejsem Einstein.“

„Ale jo, jsi. A moc ti to sluší.“

„Ne, Bello. Vážně nejsem.“

„Prosimtebe,“ uchichtla jsem se. „Kdo bys jinak byl? Máš jeho vlasy, jeho knír, divnej svetr...“

„Jsem K. E. Matoněnko,“ vysvětlil Carlisle unaveně.

„Eh?“ udělala jsem.

„Karel Evženovič Matoněnko, autor známé teorie o vlivu teploty na peptidoglykanový kortex endospor.“

Několik dlouhých vteřin bylo trapné ticho. Pak Esmé vesele navrhla:

„Chce mi někdo zkontrolovat pistole?“

Panebože! To tu nikdo nemá normální převlek? Co je to za večírek?!

„Kde je Rose?“ zeptala jsem se a snažila jsem se neznít hystericky. Rose bude mít normální masku!

„Leží na gauči,“ zahuhňal Edward. „Sakra, jazyk,“ dodal a zase začal šmátrat po obličeji tou odpornou věcí. „Mohla bys mi pomoct, prosím?“

Dělala jsem, že ho neslyším, a utekla jsem do obýváku.

Kde ležela Rose v převleku mořské panny.

A tvářila se hrozně, ale hrozně naštvaně.

„Ahoj?“ pozdravila jsem nejistě.

„Vůbec na mě nemluv!“ štěkla.

„Tak promiň,“stáhla jsem se a chtěla odejít.

„Nikam nechoď!“ vyjekla. „Nenechávej mě tady!“

„Sluší ti to,“ pípla jsem a poslušně si šla sednout vedle ní.

„Je to úplně naprd! Nemůžu se v tom hnout! Nemůžu chodit! Budu celej večer na pitomým gauči!“

„A jak jsi se sem dostala?“ nechápala jsem.

„Emmett mě přinesl.“

„Aha,“ přikývla jsem. Chvíli jsme mlčely. „A kde je?“ zeptala jsem se pak.

„Jsem pžííímo fa tebou!“ odpověděl mi. Jeho přízvuk byl strašlivý, a když jsem se otočila, vyprskla jsem smíchy. Emmett šel za Drákulu. Měl všechno: oblek, květinu v klopě, plášť, vlasy sčesané do takové té špičky na čele... a měl i umělé upíří zuby.

„To je skvělý!“ zajásala jsem. Konečně! Konečně někdo normální!

„Je to pěkně napvd,“ zaksichtil se. „Už fem dvoje vofkoufnul. Ještě že jich mám takovou zváfobu.“

„To jo,“ uznala jsem. „Ale je to boží. Upír jde za upíra!“

„Já fím!“ radoval se se mnou. Zazubil se na mě a pak zaklel: „Kfakvu!“ A vyplivl několik kusů bílého plastu. „Jdu pro další. Jo, a abych nezapomněl!“ Zarazil se, natáhl se na stolek, kde byla sklenice s vodou, a chrstl její obsah na Rose.

„Ty idiote!“ zaječela.

„To abys nám neuschla, ne?“ mrkl na ni a zmizel.

Věděla jsem, že s Emmettem bude legrace. Už mi nevadilo, že Alice je skoro nahá, Jasper dělá do dýně díru, Carlisle není Einstein a Edward je zrůda. Tenhle večer bude fajn.

A byla jsem si tím jistá i o pár minut později, kdy jsem v sobě měla už dva punče a trochu se mi motala hlava. Ozval se zvonek a já věděla, že přijel Jake. Kopla jsem do sebe třetí punč, umně se vyhnula Edwardově napřažené pazzouře a rozběhla se ke dveřím.

Ve kterých stála mrkev.

Dvoumetrová.

A tvářila se hrozně naštvaně.

„Kde je Alice?“ zeptala se Jakeovým hlasem. To mě dodělalo. Začala jsem se nahlas řehtat, až jsem se ohýbala v pase.

„Ha ha,“udělal dotčeně. „Neříkalas, že nám koupí dementní kostýmy!“

„Já to... échechéé... nevěděla!“ bránila jsem se.

„Měl sis koupit vlastní,“ řekl někde vzadu Seth. Mezitím se procpal do dveří obří plyšový medvěd.

„Jo, měl fif koupit vlastní,“ přitakal Emmett s novými zuby a přitáhl k sobě medvěda. „Pofem, ať tě pomuflám!“

„Nesahej na mě, nebo tě nakopu do koulí!“ Díky medvědí hlavě to znělo dutě, ale bylo jasné, že je to Leah.

„Méďánek fe nám flobí,“ zašklebil se Emmett. „Abyf si tě nevfal do poftele, hele!“

„Já tě slyšela!“ štěkla Rose. Mrkev Jake se znovu naštvaně dožadoval Alice.

„Fakt nechápu, že jste od ní nečekali žádnej podraz a nepořídili jste si vlastní masku,“ řekl Seth a vstoupil dovnitř. „Podívejte na mě. Mám vlastní a jsem...“ Asi chtěl říct v pohodě, ale pak uviděl Emmetta a bylo mu jasné, že v pohodě není.

„To fi dělá pfdel?!“ zavrčel Emmett a ozval se zvuk drceného plastu. Narovnal se, a tak Setha v obleku Drákuly o dost převýšil.

„Já? To ty si děláš prdel! Co je vtipnýho na tom, když jde upír za upíra, aha?“ bránil se Seth.

„A když jde za upíra vlkodlak, tak je to co?“ vztekal se.

„Tak je to vtip, ty vole!“

Jenže Emmettovi to vtipné nepřišlo. Ještě chvíli na Setha štěkal, ať se okamžitě svlíkne nebo zmizí, a nakonec hlasitě zařval, že odchází.

A odešel.

Někde po Forks teď běhá naštvanej upír v převleku upíra. Hustý.

„Dáte si někdo oči? Nebo prsty?“ přerušila ticho Esmé jako správná hostitelka.

„Fuj,“ udělal Jake a podíval se na tác, který nesla. Vzápětí se ale natáhl, popadl jednu oční bulvu a zakousl se do ní. „Hmmm, ňamka,“ pokýval natí a vzal si další.

„Já bych si vzala, ale nemá to pusu,“ vnucovala se Leah.

„Mně zapadl jazyk,“ otravoval Edward.

Šla jsem si pro další punč. Všimla jsem si, že za Jasperem zůstává cestička z bonbónů – a nebylo to tím, že by mu padaly vrchem. Proboha.

Musela jsem uznat, že jsem měla poslechnout Edwarda a nehlasovat pro večírek. Půlka přítomných byla naštvaná, půlka zklamaná, půlka nadržená a já byla opilá tak, že jsem nezvládala ani základy matiky. Právě jsem přemítala o tom, jak dlouho tu ještě musím být, abych neurazila Alici a Esmé, a taky jestli Edward s těma drápama a obrovskýma chlupatýma nohama dokáže řídit, aby mě mohl odvézt zpátky, když se rozrazily venkovní dveře.

„Utíkejte!“ zahulákal Emmett. „Jde po mně ta holka z hororu!“

„Cože to?“ nechápal Carlisle.

„Chce mě zabít!“ zaječel pisklavě Emmett a zmizel nahoře v patře.

„Co se mu stalo?“ divila se Esmé. Edward podivně chrochtal. Až když jsem si ho prohlédla pozorněji, došlo mi, že se směje. A pak se zakuckal, jak mu znovu zapadl ten umělý jazyk. Ach jo.

Ozvalo se zaklepání na dveře. Jake otevřel, a za prahem stála Samara z hororu Kruh. A byla tak šíleně věrohodná, že mi přeběhl mráz po zádech. Kolem pasu měla vyrobenou studnu a skřípavým hlasem se dožadovala koledy. Za ní stála mumie a hned vedle Spiderman. A o kus dál sexy sestřička, ve které jsem poznala Jesiccu.

„Jůů!“ zatleskala Alice. „Nechcete jít dál?“

A oni chtěli.

Ještě si pamatuju, jak se Rose plazila pryč, protože Mike v převleku Zorra jí nechtěl dát pokoj.

A jak po mně mrkev Jake házel mozek.

A že Jesicca se neustále snažila hrabat Jasperovi do dýně.

A že po šestém punči jsem hrozně nenápadným šeptem navrhla Edwardovi, jestli by se nechtěl podívat, co všechno je součástí kostýmu Krásky. A taky, že už jsem si na jeho hnusný pracky zvykla.

A že nakonec Emmett dokonce tančil se Samarou. Tvářil se sice pořád trochu obezřetně, ale zvládl to. A pak Samara někam zmizela a Rose se objevila v civilu a tvářila se jako bohyně pomsty. Velmi spokojená bohyně pomsty.

Než jsem usnula s hlavou položenou na Edově nechutně chlupatém hrudníku, docela jsem se těšila na ten příští Halloween...

 

Za odborný dohled a kostýmy děkuju Reeánkovi! ♥

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2 3   »

Jalle

24)  Jalle (01.11.2012 11:11)

úžasné masky

Alison

23)  Alison (01.11.2012 11:04)

Tak to bolo niečo! Ja proste zbožňujem tieto poviedky, kde si človek krásne precvičí bránicu!

Yasmini

22)  Yasmini (01.11.2012 10:58)

Linfe

21)  Linfe (01.11.2012 10:52)

Paráda

eMuska

20)  eMuska (01.11.2012 09:24)

včera som na takej jednej párty bola, ale musím uznať... táto bola lepšia!

19)  Nikki (01.11.2012 08:47)

skvělé, skvělé!!

Marcelle

18)  Marcelle (01.11.2012 08:25)

Nemůžu si pomoct, ale nejvíc mě dostala Lara Croft Esme, Mrkev Jake a Jasperova dýně. Vlastně mě to dostalo celé.

Bye

17)  Bye (01.11.2012 08:25)

Tyjo, až doteď mi nedošlo, jak moc mi tyhle tematický legrácky chyběly!
Děkuju za příjemné pracovní ráno. :D :D :D
Kiss

Nebraska

16)  Nebraska (01.11.2012 08:15)

Díky, ženy ;)

dorianna

15)  dorianna (31.10.2012 23:53)

GinaB

14)  GinaB (31.10.2012 23:33)

Nádhera! Jak mám teď usnout, když se tu tlemím jako blázen.... Povedený Halloween!

Marvi

13)  Marvi (31.10.2012 23:17)

To byla paráda, ty kostýmy neměly chybu!!!
Děkuji za pěkné čtení na dobrou noc ;) ;) ;)

Hanetka

12)  Hanetka (31.10.2012 23:16)

Uííííííííííííííí!!!!!
Nemůžu sem napsat, co mě dostalo nejvíc...
Dostalo mě to celé.
Pod stůl.
Děkuji, Neb.

MisaBells

11)  MisaBells (31.10.2012 23:08)

Mám křeč v čelisti, žaludek samou vymakanou buchtu a z ložnice na mě vrčí manžel, ale je mi to fuk, protože vyšel Hurá Halloween a já se bavím! Kdybych měla kopírovat... zeptejte se sfingy, v podstatě tam má celou povídku... ale Edwardův zapadávající jazyk, zhnusenou Bellu jeho kostýmem, Emmetta a Setha a... MRKEV Jacoba! Neb, máš neuvěřitelný dar. Za kohože to šel Carlisle a kdes na to proboha přišla? A Jasper za Carlislea s dýní... jdu si to dát znovu, můžu????

Lipi4

10)  Lipi4 (31.10.2012 23:07)

Tohle by mělo být na dobrou noc trestný

naprosto dokonalý

SarkaS

9)  SarkaS (31.10.2012 23:06)

Jsem mrtvá, ale totál. Nebrasko, díky ti! TOhle jsem přesně dneska potřebovala

sfinga

8)  sfinga (31.10.2012 23:01)

No prima, já se dusím smíchy, abych nevzbudila mámu, Misabells mi právě sdělila to sladké tajemství, že se směje tak, že tím budí manžela... Nebrasko, tvé druhé jméno je zkáza
Upír převlečený za upíra, vlkodlačice za medvěda, náhrobky se skutečnými daty úmrtí/proměn Cullenových, víla v tangách... ne, končím s vyjmenováváním věcí, co mě nejvíc pobavily, jinak přepíšu celou povídku.
Slavnostně tě jmenuji čestným duchem Halloweenu

Nosska

7)  Nosska (31.10.2012 22:57)


Tentokrát mě nejvíc pobavila Jasperova dýně!

NeliQ

6)  NeliQ (31.10.2012 22:56)

Bože, si zodpovedná za moju zajtrajšiu svalovicu na bruchu. Ja som z toho nemohla. Asi každú tretiu vetu som musela predýchavať. Ešte teraz si utieram slzy od smiechu. Skoro som ním zobudila manžela aj malého. Nezostáva mi nič iné, len sa ti pokloniť. Idem si ľahnúť a zajtra sa mám na čo tešiť, aj keď trocha svalovice ešte nikomu neublížilo a rozhodne to stálo za to

Pilly

5)  Pilly (31.10.2012 22:56)

Ja... nemozem... dychat... pomoc per-perfektne... uplne... dokonale

«   1 2 3   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek