Sekce

Galerie

/gallery/nohy.jpg

Jsem prostě nefalšovaná romantička.

Proč? Proč mi tohle,  holky, děláte?

Povzdechla jsem si a zvedla oči z chodníku. Nikky s Mirou beztarostně švitořily a nevšímaly si chodící deprese, kterou měly mezi sebou. Pro okolojdoucí jsme byly prostě tři kamarádky, které se jdou bavit. Jenže skutečnost byla mnohem a mnohem temnější – ty dvě jsou moje bachařky, moje osobní eskorta. A jsou do mě zaklesnuty nikoliv z důvodu neutuchající lásky, ale z obavy, abych jim nevzala čáru.

A to mi slíbily klidný den. Malovala jsem si v duchu nějaké ty nákupy, kafíčko a pak večerní posezení u vínka a Hříšného tance. Poáchaly bychom si nad Patrikem a pomluvily ty nechutné vyzuny, co tam s ním tančí. A ony na mě vymyslí tohle… už zase. To je to ještě nepřešlo? Copak nechápou, že je to mission impossible? Že na tohle by byl i Tom krátký? Kolikátý je to pokus? Šestý? Ne, už je to poosmé!

Mijelo nás pomalu jedoucí policejní auto. Co kdybych vzbudila pohoršení? Mohla bych ze sebe třeba začít strhávat oblečení nebo hystericky ječet, že ON příchází – ať je to kdokoliv. To by v jindy poklidných ulicích Port Angeles mohlo vzbudit zájem. Možná by mě zatkli a já bych měla pro dnešek pokoj…

Mira vycítila mé úmysly snad šestým smyslem. Nebo mě už znala, což je pravděpodobnější. Sevřela mi ruku ještě pevněji. Zavlnila se v bocích a zářivě se usmála na ony muže ve službách práva. Zaleskly se jim oči a mně bylo jasné, že tady mi už pšenka nepokvete. Zaujati Mirou by nepostřehli, kdybych jim před čumáky vykradla banku a při odjezdu přejela nějakou tu vetchou srařenku.

Bližily jsme se k místu určení a mě se zmocňovala stále větší hrůza. A hlavou mi šrotovalo, jak to udělám tentokrát. Nikky mě poplácala chlácholivě po ruce. Jako kobylu.

„To bude dobrý.“ Usmála se.

Úsměv jsem ji křečovitě opětovala. Vypadal přirozeně asi jako prsa Pamely Anderson. Protijdoucí chlápek, co nás jen těsně minul, si musel myslet, že mě vedou od zubaře.

A je to tady! Velký temný otvor vstupních dvěři se před námi otevřel, aby nás vcucnul do mého osobního molocha.

Ať žije peklo, přestrojené za Kursy latinsko-amerických tanců!

Dveře do sálu se za mnou s pohřebním rachotem zabouchly a můj smuteční doprovod vrhal úsměvy na všechny strany. Jo, jim se to usmívá, jim se to kření! Ony se dovedou ladně vznášet a vlnit na vlnách hudby a nepotácejí se parketem, jako kráčející bagr na stavbě přehrady.

V sále bylo asi čtyřicet lidí – párů i jednotlivců. Všichni vypadali povzneseně a cenili nadšeně tesáky, divže to neházelo prasátka po stěnách.

Mira do mě drcla ramenem.

„Sakra, Ello, netvař se jako by tě bolely zuby!“

Zuby! To je ono. Co kdybych řekla, že mě berou zuby? Ale ne… na pohotovosti jsem si nechala vyvrtat zdravou stoličku při kurzu č. 4. Tentokrát by mi to asi neprošlo.

„Potřebuju čůrat!“ zavrčela jsem, „půjdete se mnou, bachařky? Co kdybych se oběsila na toaleťáku?“ Ignorovaly moji snahu o urážku a jejich ruce mě pustily ze sevření. Nikky mi ukázala na příslušné dveře a hned vedle nich byl východ. Naděje ve mně zaplála, ale byla uhašena slovy Nikky. „Při kurzu se dveře zamykají.“

A sakra! Třeba jsou na hajzlíkách okýnka!

A byla tam! Jenomže zamřížovan a já sebou neměla pilník. Tak příště...

Když jsem se vrátila, bylo vše potřebné k vraždění neviňátek připraveno. Skupina složená z hudebníků, které snad přivezli rovnou z natáčení Esmeraldy, a před nimi taneční mistr s partnerkou pronášel uvítací pindy o tom, jak je tanec krásný a jednoduchý. Tak na to ti rozhodně neskočím, nejsem dnešní!  Rozhlížela jsem se s nadějí, že najdou útočiště. Kde jsi, můj úkryte? Spatřila jsem požární hlásič. Že by to dopadlo, jako v kurzu čí 6? Ne, bohužel sebou nemám ani oheň, holky mi kabelku probraly dokonale.

V koutě sálu jsem si všimla dlouhých a těžkých vínových závěsů.  Holky zatím nezpozorovaly můj návrat, protože Mira něco horlivě špitala Nikky a strašně nenápadně se snažila neukazovat směrem ke dvěma můžům. Přitiskla jsem se ke zdi a kroksunkrok stylem jsem se plížila k místu plánovaného azylu.

Ukrytá závěsem jsem koukala drobnou škvírkou ven. Holky něco zavětřily a začaly mě hledat. Nikky se právě vracela ze záchodu a vzteklé kroutila hlavou. Pak ji zrak padnul na můj úkryt.

A do prdele!

Tiskla jsem se na sklo za sebou a bylo mi jasné, jak se cítí malé zvířátko zahnané do kouta. Živou mě nedostanou! Podpatky klapaly blíž a blíž, když v tom se stal zázrak. Dvěře za mnou povolily a já se tak dostala na terasu. Rychle jsem za sebou zavřela a vmáčkla se do rohu. Prosím, prosím, prosím….

Dlažbu terasy ozářilo světlo ze sálu, jak Nikky roztáhla závěs. Zatajila jsem dech – teď nebo nikdy…

Světelná zář zmizela…vyhrála jsem! Pro tentokrát. Měla jsem chuť si zavýsknout a poskočit si do vzduchu jako super hrdina. Jenže to by v těchto botách znamenalo jistý výlet na ortopedickou pohotovost. Opřela jsem se o zábradlí a zvesela si oddechla.

„Prcháte před neodbytným tanečníkem?“ ozval se najednou hluboký mužský hlas. Fuj, to jsem se lekla! Srdce mi zasprintovalo, ale stále rozjařená jsem nebojácně odvětila: „Kdyby věděli, co ve mně dřímá, tak by tanečníci prchali přede mnou. Ale tohle byla jen moje „kamarádka“.“ To poslední slovíčko jsem neřekla asi moc laskavě, ale neměly mi to dělat.

Zavládlo ticho. Přemítala jsem, zdali je bezpečné být tu sama s neznámým mužem, ale při výběru taneční parket nebo pokec s Jackem Rozparovačem, si ráda promluvím o tom, kde se prodávají ty nejlepší nože a jak si nejlépe vybrousit ostří.

Temný stín si zapálil cigaretu. Plamínek zapalovače na chvíli ozářil jeho obličej, kterému dominovaly smyslné rty. Pak oheň zhasl a jeho tvář se opět ukryla do temnoty.

„A vy?“ dodala jsem si odvahu a zeptala se, „taky se ukrýváte nebo si dáváte jen jednu zdravotní?“

Zasmál se a já ucítila vůni doutníku. Byla to velice příjemná vůně a já ji s chutí vdechovala

„Našel jsem zde azyl. Kluci mě sem dovlekli, prý abych nebyl takový vlk samotář.“ V jeho hlase jsem uslyšela lehce hořký podton. Nebo se mi to jen zdálo?

„Já jsem Paul.“ Došel ke mně a podával mi ruku.

„Ella, těší mě!“

Opřel se o zábradlí vedle mě. Voněl a hřál. Cítila jsem jeho teplo i přes tu vzdálenost, která nás dělila. Pár centimetrů, snad decimetr? A ta vůně…žádná těžká kolínská…snad hořká čokoláda? Asi to budou ty doutníky…

„Dáš si se mnou? Na seznámení?“přešel náhle do tykání a podával mi střibrnou placatku.

Neváhala jsem a vzala ji do ruky. Na opary netrpím a alkohol je vlastně dezinfekce. Přivoněla jsem  k víčku a ucítila intenzivní, ale příjemnou vůni. Hm, zajímavé – kopla jsem do sebe hlt.

„Uf, ta píše.“ zalapala jsem po dechu. Alkohol mi projel až do žaludku a příjemně mě zahřál.

Vracela jsem s poděkováním placatku Paulovi. Ten na mě upíral překvapený pohled. Asi byl překvapený, že jsem se nerozkašlala, ale nemohl tušít, že moje slivovička je mnohdy lepší nežli termofor. A já jsem nerada, když mi mrznou nohy.

„Proč netančíš?“ tahle otázka mě zastihla nepřipravenou. Mám mu říct, že jsem prostě levá? Že většina tenečních mistrů má moji fotku ve složce „Totálně neschopná tance“? Že jsem poslednímu obětavci – stále si myslím, že mu za to holky zaptlatily  – zlomila palec na noze?

A proč ne! Tak jsem mu to všechno řekla…a on se mi nesmál. Prostě jsme si povídali o všemožných nesmyslech a hrála nám k tomu hudba. Zněla krásně, ale tančit na to? Proboha, jen to ne!

Najednou začali hrát pomalý kousek a Paul to všechno zazdil! Řekl totiž ta nejhorší slova, co mohl.

„Smím prosit?“

Bezradně jsem zakňučela a potlačila chuť omlátit si hlavu o zábradlí.

„To jsi vůbec neposlouchal, co jsem ti právě vyprávěla?!“ vyjela jsem na něj asi útočněji, než jsem chtěla.

„Nejsou ženy, které neumějí tančit, jsou jen partneři, kteří je neumějí vést!“ pronesl a z jeho úst to zaznělo tak svůdně a hříšně.

Ale dost!

„A to jsi vyčetl z kterého kalendáře?!“ zabručela jsem. Takhle zkazit hezký večer.

Najednou mě za zápěstí uchopila teplá dlaň.

„Nebraň se“ zašeptal a mým tělem projelo zachvění a já se nechala přitáhnout až k němu. Stála jsem kousek od jeho hrudi a pozorovala knoflíček bílé košile a nad ním rozhalenku, ze které koukalo pár černých chloupků. Potlačila jsem chuť si na ně šáhnout a čekala, co udělá. Sálala z něj teplá vůně a odhodlání.

Vzal mé paže a omotal si je okolo krku. Pak mi položil dlaně na boky a přitáhnul si mě blíž k sobě. Z toho pocitu jsem div nezalapala po dechu. Už moc dlouho jsem si držela od mužu odstup. I při tanci by mezi nami většinou propadla i Kronika lidstva. A teď se tu tisknu k Paulovi, úplně cizímu chlapovi a nevadí mi to. Líbí se mi to!

Kdyby jen nechtěl tancovat.

A pak se začal hýbat. Jen drobné krůčky, ze strany na stranu. Taková ta vzpomínka na školní ploužáčky. Tehdy mi tancování ještě nevadilo, to bylo před valčíkem, tangem a ča-čou!

„Tak co? Bolí to?“ zeptal se se smíchem v hlase a já tak přestala pozorovat ten knoflíček a podívala jsem se mu do očí.

A už jsem se od nich nemohla odtrhnout, takže když udělal úkrok stranou, prostě jsem šla za ním… A pak další a další. A já? NEŠLÁPLA JSEM MU NA NOHU!

Zázrak! Právě se stal zázrak!

Já tančím!

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2 3   »

Kate

60)  Kate (10.07.2013 00:14)

Miluju latinsko-americký tance! A vážně ne tak, jako Ella. Výborná vtipná taneční povídka.

SestraTwilly

59)  SestraTwilly (02.07.2013 20:56)

Tak Paul prinútil Ellu tancovať?A nebola to nahodou tá slivovica? Pekná poviedka Bosorka

julie

58)  julie (12.04.2012 23:09)

Jj,slivovička je všelék,já jsem taky nerada,když mrznou nohy.Takže preventivně no,a pak se dá možná i tančit Stejně mají chlapi výhodu,do obleku schovají placatku v pohodě,zato naše psaníčka,tam se vejde akorát malej hřebínek a zrcátko.:p :'-( :'-(Možná je to schválně,aby měli nač lákat,kdo dneska půjde obdivovat motýly To bychom měly tu nefalšovanou romantiku

Twilly

57)  Twilly (12.04.2012 23:01)

Takové pravidýlko, víš, pod povídkou jenom o povídce, ale když se "přestěhuješ" na forum, tak i mimo povídek

56)  Cihla (12.04.2012 22:59)

Neznám pravidla, proč na forum?

55)  Cihla (12.04.2012 22:57)

Jakou čistokrevnou pomstu připravíš staršímu bratrovi, mladší sestro

Lipi4

54)  Lipi4 (12.04.2012 22:57)

Sakra na rozdávání BANánů jsem úplně zapoměla

Bosorka

53)  Bosorka (12.04.2012 22:55)

Holky, ale šup na forum, nebo nám adminky naBANčí!
Tak a teď jsem si šplhla! :D

HMR

52)  HMR (12.04.2012 22:55)

Lipi, výjimka potvrzuje pravidlo... a nejen v pravopisu

Lipi4

51)  Lipi4 (12.04.2012 22:53)

Jestli je to přímě věku, tak si řikám, že v této úžasné společnosti nemám co dělat

(PS:Omlouvám se za narošení skoro rodiné sešlosti, ale nedalo se odolat )

HMR

50)  HMR (12.04.2012 22:52)

za věk se netřeba stydět ono se najde dost jiných věcí

Twilly

49)  Twilly (12.04.2012 22:52)

Jaruško, to je čistokrevná pomsta mladší ségry

Twilly

48)  Twilly (12.04.2012 22:50)

ty jo, to je pak moje ségra - o téměř 12 let starší- úžasná až až

47)  Cihla (12.04.2012 22:49)

Nevím zda jsi mé životní zkušenosti (věk) musela zveřejnit .

HMR

46)  HMR (12.04.2012 22:46)

ona je úžasnost přímo úměrná věku???

45)  Cihla (12.04.2012 22:46)

Přesně to jsem chtěla slyšet . Škoda, že nevidím, jak se Macik červená

Bosorka

44)  Bosorka (12.04.2012 22:44)

Hani, ano, sestřička je osoba přeúúúúúúžasná! Protože je o pět let starší

Twilly

43)  Twilly (12.04.2012 22:44)

Hani, to si piš, měla jsem tu čest poznat obě

HMR

42)  HMR (12.04.2012 22:41)

a ty zřejmě taky... když jste z rodiny

Bosorka

41)  Bosorka (12.04.2012 22:41)

1 2 3   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek