Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/bella%20a%20Ed%20%C4%8Db.jpg

Co to s ní vlastně je? A s ostatními? Kdo hledá povyražení, kdo spásu a kdo našel zatracení.

 

 


 

Kyle se rozvaloval na svém nezvykle prázdném pracovním stole a opatrně, tak, aby mu drobečky nepadaly do výstřihu úžasné světlemodré polokošile od Marca Jacobse, ukusoval z čokoládové king size tyčinky. Už skoro dvacet minut planě filozofoval o svých možnostech:

„Zkontrolovalas to osobně? Nebo to byl jeden z extrémně náročných úkolů pro některou z těch tvých pipin, Hortonová?“ I když se snažil, jeho hlasu chyběla obvyklá dávka škádlivé lehkomyslnosti. Převrátil se na bok a podepřel si hlavu, aby mohl líp kontrolovat dva chlapy z technického, kteří trochu nejistě rozebírali jeho vláčkodráhu a ukládali všechny její části do připravených krabic.

„Sice neumím tancovat, Shuforde, ale ke smlouvám vyšších manažerů mám mimo pipin z HR přístup jen já. A tuhle kancelář ve smlouvě opravdu nemáš.“ Napadlo mě, že drobná připomínka toho, jak pro něj nakonec dopadl vánoční večírek, ho přivede na jiné myšlenky. Tentokrát to ale nezabralo. Rozladěnost způsobená faktem, že musí uvolnit kancelář Robertu Wheelonovi, potlačila jeho obvyklou potřebu hrát si přede mnou na nedotčeného panice.

„Já vím, Sara mi to taky říkala,“ přiznal překvapivě lehce svůj trvající poměr s atraktivní asistentkou z personálního. „Jen se prostě těžko smiřuju s tím, že tohle,“ máchl rukou po napůl vyklizené místnosti, „už nebude moje království. Kyle Shuford má skončit v nějakém kumbálu?“ povzdechl si teatrálně.

„Ten kumbál má sedmdesát metrů a při tvém ročním platu bych tě na Dekkerově místě přinutila doplácet na každý metr polovinu,“ pokusila jsem se ostřejším tónem ukončit jeho litanii. Kyle mezitím dokončil výrobu kuličky z obalu své čokoládové úlevy a s přimhouřenýma očima zamířil na koš postavený provizorně uprostřed místnosti. Po krátkém letu se jeho střela tvrdohlavě znovu změnila v kus lesklého papíru bez potřebné razance a ochable dopadla na podlahu. Kyle znechuceně zamlaskal a líně se zvedl do sedu. Připadalo mi, že teprve teď mě vzal opravdu na vědomí. Zamračil se na mě, jako bych celou tu katastrofu způsobila.

„Všechno stojí za hovno a ještě ke všemu mi prostě nedáš a nedáš,“ obvinil mě tím nezvykle uraženým tónem. Podobné poznámky měl každou chvíli a já věděla, že i když se je vždycky snažil nějak zlehčit, myslel je v podstatě vážně. Dnes jsem se kvůli tomu ale poprvé cítila dotčeně. Během našeho rozhovoru jsem se uvolněně opírala o rám otevřených dveří. Jeho poslední věta mě přinutila narovnat se a dvakrát se zhluboka nadechnout.

„Sexuální obtěžování ti něco říká, Shuforde?“ Potěšilo mě, když sebou trochu trhl. I mně samotné zněl můj hlas chladně a nebezpečně.

„Se hned nečil, víš, že jsem hnusný prase,“ zašklebil se omluvně. „Mám blbej den a ty ses mi do toho tak nějak připletla, no.“ Svěsil ramena, jako by se mu skutečně přihodilo něco strašného.

„Myslím, že by sis měl na pár večerů v týdnu domluvit nějakou dobrovolnickou aktivitu. Navrhuju dům pro sociálně slabé seniory nebo Armáda spásy. Cokoliv, co ti upraví měřítka. Ztrácíš soudnou představu o tom, co je skutečný průšvih.“ Moje snaha o udržení naštvaného výrazu vyšla naprázdno – Shuford vypadal tak zkormouceně, že jsem se nakonec musela kousat do rtu, abych se nerozesmála.

„Tušíš vůbec, Hortonová, kdy jsem měl naposledy volný večer?“ protáhl důležitě. Smysl pro humor ho dnes definitivně opustil. „Žiju pro tuhle firmu, dýchám pro ni, za pololetní bonus bych pro ni i vraždil, a čeho se dočkám? Jak budu přemýšlet bez svých mašinek? Můj geniální mozek potřebuje prostor!“ Další rozmáchlé gesto mi mělo ještě důrazněji připomenout, že za prostor uznává jen tuhle svou teď už bývalou kancelář o rozloze menšího školního hřiště.

„On je nový spoluvlastník, Kyle,“ přešla jsem automaticky k důraznému šepotu. „Tak se s tím smiř. Tohle je druhá největší kancelář v tom správném patře. Nedivím se Dekkerovi, že ho chce mít blízko, ale zároveň ne hned za zadkem. A na tvém místě bych už s těmi stížnostmi přestala – pokud ho naštveš, můžeš přijít nejen o bonus. Nejsi jediný IT génius v tomhle městě. Na tvůj plat můžou zlanařit klidně Billa Gatese, frajere, takže sbal mašinky a vrať se co nejdřív zkontrolovat, jestli tví hošíci panu Wheelonovi všechno pořádně zapojili a připravili.“ Chvíli jsem si myslela, že Shufordův šokovaný výraz způsobil můj nezvykle dlouhý výlev. Tiché odkašlání těsně za mými zády mě vyvedlo z omylu.

Ani se mi nechtělo otáčet. Nějak jsem věděla, kdo za mnou stojí.

„Pane Wheelone,“ pozdravila jsem ho, aniž bych k němu zvedla oči, a pokusila jsem se kolem něj proklouznout pryč.

„Slečna Hortonová, že? Madison Hortonová.“ Kývla jsem a s křečovitým úsměvem se na něj rychle podívala. Taky se usmíval. Ale pobaveně a uvolněně. Líně v ústech přesunul žvýkačku z jedné strany na druhou. Zase mě zarazila jeho podoba s Jamesem a znovu mě překvapilo, že se to ve firmě ještě neprobírá. Copak to vážně vidím jenom já?

„Když dovolíte, mám ještě spoustu práce,“ kývla jsem neurčitě k výtahu.

„Ale já vás přece nezdržuju,“ zvedl ruce a o krok ustoupil. Byla jsem od něj sotva dva metry, když si znovu odkašlal. Beze slova jsem se zastavila a otočila zpátky k němu.

„Možná bych vám měl poděkovat, slečno. Zdá se, že méně informovaným zaměstnancům i bez mého přímého pokynu vysvětlujete mé postavení ve firmě.“ Zkoušela jsem z jeho hlasu a výrazu vyčíst, co mi doopravdy chce. Ale stál tam s palci zastrčenými v kapsách kalhot, o kterých bych přísahala, že jsou jeho první slušné v životě, a nedal mi nejmenší šanci. Moje emocionální invalidita měla až doteď jednu nespornou výhodu – paradoxně jsem dokázala velmi dobře rozeznat a popsat emoce a pohnutky lidí, kteří měli to štěstí – nebo smůlu? – a o své emoce nepřišli.

Pokud se mi v tu chvíli nedařilo přečíst nic z toho, co se děje uvnitř Roberta Wheelona, tak byl buď extrémně dobrý hráč, nebo – a to se mi zdálo pravděpodobnější – na tom byl podobně jako já. V každém případě – jestli měl ambice fungovat tu jako skutečný, rovnocenný partner, pak Bůh pomoz Dekkerovi.

„S nikým o vás nemluvím, pane,“ použila jsem tón a výraz, které doteď patřily pouze Dekkerovi. „Jen jsem panu Shufordovi připomněla, že vaše kancelář má být zítra kompletně připravená. Pokud nic dalšího nepotřebujete…“ Dala jsem mu dvě vteřiny. Promarnil je. Ulevilo se mi, když cinkl výtah a vzápětí z něj s hlasitým smíchem vypadli Kyleovi podřízení – každý s plnou náručí krabic s technikou do teď už Wheelonovy kanceláře.

Ten den jsem ho už neviděla. Což nic neměnilo na faktu, že jsem na něj nedokázala nemyslet.

 

xxx

 

Následující týden se zdálo, že na mě Dekker zapomněl. Jistě, zůstávali jsme v neustálém pracovním kontaktu a nepostřehla jsem ani náznak toho, že by některé z mých povinností převáděl třeba na Kimberly, ale ztratil zájem o všechno, co souviselo s mými sexuálními povinnostmi vůči němu. Ještě nikdy to netrvalo tak dlouho. Dráždilo mě pomyšlení, že mi to chybí. Potřebovala jsem svůj režim. Potřebovala jsem toho, kdo mi určil pravidla.

Tohle byla jedna z největších ironií mého života – měla jsem všechny důvody nenávidět jakýkoliv fyzický kontakt s jinou osobou. Přesto jsem nějaký druh kontaktu potřebovala. James Dekker moje potřeby dokonale naplňoval. James Dekker, psychopat a násilník. Ideální partner pro Madison Hortonovou.

Tím vším, co se mnou dělal, ve skutečnosti nikdy doopravdy nenarušil můj osobní prostor. Byla jsem si jistá, že ho nezajímá ničí osobní prostor; zřejmě ani netušil, že něco takového existuje.

Proto se mi vlastně ulevilo, když mi přišla sms s obvyklým vzkazem. Všechno má zase svůj řád. Příchod toho člověka, toho Wheelona, nijak nezpochybnil Jamesovu moc nade mnou. Pravděpodobně jsem na něj myslela jen proto, že i když jsem k Dekkerovi nikdy nic necítila, podvědomě jsem vnímala potenciální ohrožení jeho pozice. Ano, to je ono – na Roberta Wheelona jsem myslela jako na ohrožení, nebezpečí. A bude jen otázkou času, než i jemu Dekker vymezí hranice.

Hotelová hala slabě páchla plísní a vlhkem. Mimoděk jsem se otřásla. Recepční mi bez jediné otázky podala připravenou kartu.

Dekker už na mě čekal. Rozbušilo se mi srdce – spletla jsem čas? Vždycky jsem chodila dřív, abych se mohla převléknout a připravit. Pak teprve přijížděl on. Dnes už se ale rozvaloval v široké rozházené posteli. Jakmile mě zaregistroval, rychle zmáčkl ovladač a vypnul televizi.

„Jdu pozdě?“ zeptala jsem se nejistě.

„Ne, to je v pořádku, Madison, chtěl jsem tu být dřív, abych mohl připravit malé překvapení.“ Nebála jsem se ho, i když pokud by ve mně někdo dokázal vyvolat strach, byl by to on. Teď jsem ale v břiše ucítila krátký ostrý úder ledové pěsti; podobný, jaký kdysi patřil neodmyslitelně k mé každodenní realitě. Ano, pach násilí a strachu jsem rozeznávala naprosto spolehlivě.

Došlo mi to. Ta televize.

„Připrav se, rychle. Nemůžu se dočkat, až tě uvidím trochu rozpálenou,“ kývl bradou ke dveřím koupelny. Po stěnách sprchového koutu ještě stékaly kapky vody. On se osprchovat směl. Mou vůni nesmělo nic zkazit, říkal vždycky. Rychle jsem shodila sukni a halenku a z hedvábného prádla s jemnou krajkou se převlékla do jednoduchých bavlněných kalhotek a krátkého tílka. Další pravidlo. Žádné svůdné ženské prádlo.

Stál vedle postele s ovladačem v jedné a se sklenicí v druhé ruce. „Na, dej si,“ pozval mě k sobě. Napila jsem se od něj, aniž bych mu skleničku vzala z ruky. Naučil mě dát si občas trochu drahé vodky nebo kvalitního vína. Doktor mi potvrdil, že když to nepřeženu, nemělo by mi to bránit v užívání léků.

„Hodná holka,“ naklonil se a olízl kapku, která mi stekla na bradu. Ucukla jsem. Překročil hranice stanovené důvěrnosti. S hranou provinilostí se usmál, odložil sklenici i ovladač na noční stolek a rychlým pohybem mi svlékl tílko. Pak už jen mlčky ukázal k posteli. Položila jsem se na břicho, tak, abych viděla na televizi.

Byt na obrazovce mi byl povědomý. Ale spoušť, která v něm vládla, zpozdila mé poznání. Záznam někdo natáčel z ruky, rozhodně nešlo o práci profesionála. Dekker nechal celou dobu vypnutý zvuk.

„Chci slyšet tebe, Madison,“ zašeptal hned potom, co jsem ho ucítila na sobě. Do bytu na obrazovce právě vstoupil Kyle Shuford. Do svého bytu. Přijala jsem jednou jeho pozvání, krátce potom, co ho koupil, a to jen proto, že pozval spoustu dalších lidí a já nepochybovala o tom, že se mi podaří vytratit se za pár hodin. Tehdy mě překvapil až nepřirozený pořádek, který doma měl. Teď jsem sledovala, jak stojí uprostřed nepředstavitelné spouště a jak se nejdřív nechápavě, pak rozzuřeně rozhlíží. Když sáhl do kapsy pro telefon, objevili se v záběru dva vysocí chlapi v kuklách a podle pohybu kamery vystoupil ze svého úkrytu i třetí.

Kyle se s nimi krátce hádal, ale zároveň jsem přesně poznala okamžik, kdy ho ovládl strach. Ten silný, pudový; strach, který varuje a svazuje, i když má mít opačný smysl – dostatek vyplaveného adrenalinu má přece napadenému pomoci utéct, zachránit se. Věděla jsem, že to nefunguje. Věděla jsem, co se bude dít dál. Tohle mi stačilo. Pohled na tu esenci strachu, kterou jsem si tak dobře pamatovala, mi skutečně zrychlil tep i dech. Dekker mi spokojeně zavrčel do ramene:

„Tohle zabírá, ty malá studená mrcho? Takže kdybych ho nechal naporcovat, možná by ses konečně udělala?“ Obrátila jsem se k němu – na záznamu do Kylea právě naposledy kopli; teď ho napůl bezvládného přivazovali k velkému jídelnímu stolu a já nechtěla vidět, co bude následovat. Protože jsem to věděla.

„Proč byste to dělal? To nesouvisí ani s vámi ani s ním. Tohle vážně nebylo nutné. Zašlo to moc daleko, pane. Myslím, že tohle už nezvládnu.“ Zrychlený tep se změnil v divoké hučení. Viděla jsem, že Dekker otvírá ústa a něco říká, ale neslyšela jsem ho. Zvedl ruku, skoro něžně se dotkl mé tváře. Odstrčila jsem ho a prudce vyrazila do koupelny. Dávila jsem naprázdno; před dnešní schůzkou jsem se nestihla naobědvat.

Dopotácela jsem se k umyvadlu a několikrát si chrstla studenou vodu do tváře. Hučení pomalu ustávalo. Znovu jsem vyrovnaně dýchala. Přesto jsem nepochybovala o tom, že jsem mrtvá. Mrtvá tím nejhorším možným způsobem.

V živém těle, bez naděje na spásu nebo znovuzrození.

 

povídky od ambry

 

 


předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

«   1 2 3   »

Bye

36)  Bye (12.04.2011 22:50)

Uf... to bylo kafe, ve kterým lžička stála!
Opatrný taneček kolem Edwarda Cullena.
Pak trochu poodhalené nitro holky bez emocí se zvýšeným libidem (navzdory tomu, že ji někdo pravděpodobně v dětství (?) zneužil.)
Dekker - jo, je nechutnej, ale to co se stalo s Jakem... To bylo fakt meganechutný. Málem jsem taky dávila...
Takže se sesypala. Před ním. Co z toho vznikne???
Jsem polapena, jako vždy, do tvých slovíček a do tvýho nepředvídatelnýho scénáře. (I když snad jednu věc si předpovědět troufnu... E a B? )

ambra

35)  ambra (03.04.2011 22:35)

Koťátka, já zase vypadám jako nevychovanýpig , ale přísahám, že můj značně idiotsky blažený výraz by vám vynahradil absenci pořádné děkovačky. Ten můj kolektiv mi tady přísně odměřuje čas u pc, takže na psaní si to tak nějak kradu po chvilkách a na přidružené (i když stejně důležité) věci nezbývá. Holky moje - DĚKUJU!!! A pokud vydržíte a dáte mi o sobě zase vědět, budu přešťastná!!!

bb119

34)  bb119 (03.04.2011 10:45)

tak tohle se dost těžko rozdýchává, úplně me mrazí...
proč bere Bella léky? to jak říká, že cítí pach násilí a strachu, brrrrrrrr, skoro to vypadá jakoby za sebou měla nějakej strašnej zážitek a co Jacob? co mu udělali, v hlavě mi bliká otázka, jestli to vůbec přežil, mám pocit, že James je schopný všeho a co Edward? jakou tu bude mít roli? tajně doufám, že z týhle šílenosti Bellu vyseká
Ambro, smekám, tohle je tak jiné... fakt skvělý, sice mě to všechno až děsí, a to jsme teprv u třetí kapitolky, vůbec si nedokážu představit kam tohle všechno povede, moc se těším na pokračování

Hanetka

33)  Hanetka (03.04.2011 07:46)

No do háje... taky bych brala léky, abych TOHLE ustála. A Jacob? Co sakra provedli JAcobovi? Teď jenom doufám, že se Edward URYCHLENĚ přestane tvářit jako arogantní debil a dá to tam do pořádku... uf... Ambro, začínáš mě děsit. Tvoje psaní mi začíná stylem připomínat Ed McBainea... víš, co tím myslím?

sfinga

32)  sfinga (01.04.2011 20:36)

Dekker je hajzl, sobeckej tyran Chudák Jacob a chudák Bella, jeho ztýrali fyzicky, ji psychicky. Ambři, já vím, že se opakuju, ale tohle je tak šíleně emotivní, tak napínavý a tak opravdový Proč se Bella podrobuje tomu zvrhlíkovi? Kdo je Edward? Jak je na tom Jacob? Mám hromadu otázek a doufám, že se brzo dočkám odpovědí

31)  Shindeen (30.03.2011 10:35)

Páni, tak právě jsem najednou zhltla všechny tři kapitoly. Četla jsem to v mobilu, odkud mi nešly přidávat k jednotlivým kapitolám komentáře, takže ti to budu muset pochválit trojnásobně teď.
O tvém stylu psaní, který je tak úžasně originální a naprosto dokonale chytlavý, se ani zmiňovat nebudu, protože ty to určitě víš a jsem si jistá, že už jsi to od spousty lidí slyšela.:)
Přesunu se tedy k ději, který mě uchvátil ještě víc. Tvoje charaktery postav nemají chybu. Jacob coby podnikatel s velkým kanclem a vláčkem - tak tohle bylo prostě něco nevídaného. Stejně tak ležérní Edward, který je prostě skvělý v každém podání, ale u tebe to platí stonásobně. Jessica a její ranní koncerty ve sprše, ty jsou prostě perfektní, naprosto normální a každodenní záležitost, na které se ale ve většině povídek povětšinou zapomíná. Ale než já bych se tu rozkecala, v čem všem je tvá povídka lepší, asi by uběhlo pár hodin, takže se rychle posunu zase dál. B) Dekker je naprosto odporné prase, ale stejně by se bez něj tahle povídka neobešla. Zajímalo by mě, co je to za zvláštní typ upíra. Trochu mi to těmi řečmi o vůni připomíná Bratrstvo černě dýky. :D
No, ale už se tu přestanu vykecávat, protože tebe už to asi stejně nebaví číst, a shrnu to v pár bodech. 1. Je to úžasné. 2. Události nabraly zajímavý spád a já jsem strašně zvědavá, jak to dopadne. A za 3. Kde je další kapitola?

Hanina

30)  Hanina (29.03.2011 21:33)

teda,chvilku jsem na stránky neměla čas,a tady přitom taková bomba!Moc se mi líbí

29)  LostriS (28.03.2011 23:20)

ach bože jsem napnutá jak guma v pyžamu zápasníka sumo ... super

28)  leelee (28.03.2011 22:09)

teda příště si rozmysly kam mě pošleš
čim víc povídek tim víc budu prudit
a nevim jestli ti dám chvíli klid

piskot94

27)  piskot94 (28.03.2011 21:29)

Yasmini

26)  Yasmini (28.03.2011 21:20)

Téda, běhal mi mráz po zádech. Prášky, Jacob,...
Co dál

Y.

Lioness

25)  Lioness (28.03.2011 20:55)

Jacob mi trochu lezl na nervy, viď? Teď... ho považuju za svým způsobem trochu legrační figurku. Ale určitě originální a neotřelou. Konečně nějaký ajťák, který není klasický brejlounek. A příliš odlišnou od původního Jacoba na to, abych si dokázala představit Taylora.
Edward... tak pokud je stejný jako Bella a je charakterově alespoň trochu podobný Jamesovi, bude to... zajímavé.
Děj... děj byl velice zajímavý. Jacob... tentokrát mě, beze vší možné nadsázky, v těch zádech zamrazilo. Protože, ačkoliv jsi to dostkrát zdůraznila, mi konečně došlo, čeho všeho je Dekker schopný. A kvůli čemu.
Bella bere léky, které se nehodí k alkoholu? Antidepresiva? A co se jí stalo? Ta záhada asi nebude odhalena příliš brzy, že?

P.S.: Díky za výjimku, budu ji rozhodně aktivně využívat.

24)  Scherry (28.03.2011 18:59)

Zajímavé, moc hezky napsané a pořád záhadné

Kristiana

23)  Kristiana (28.03.2011 18:51)

Proč Bella bere léky? Nemoc?
Chudák Jake. Ten Dekker je takovej parchant...zakroutit mu krkem teda v jeho případě asi spíš roztrhat a spálit? Těžko říct
Scéna s Edwardem byla dokonalá
Těším se na pokračování

Jula

22)  Jula (28.03.2011 16:55)

Tak už nám to její tajemství alespoň trošičku poodhal
Co se jí stalo, je nemocná, že bere léky? A co se stalo s Jacobem?
Já vím, samá otázka, ale jsem hrozně napnutá, nemůžu se dočkat dalšího dílu

nikolka

21)  nikolka (28.03.2011 16:47)

ou, ou, čo to s ňou James len robí? Čím ďalej je väčší masochista bažiaci po absolútnom ovládaní - kohokoľvek... a Bella mu ide v ústrety... dokonca sa bojí, aby ho nestratila v istom zmysle...
dokonalosť, túžba, strach ovládajú každý centimeter, každú vetu, či slovo tohto monumentálneho príbehu...

20)  Petris (28.03.2011 13:34)

Vážně dobrá kapitola, napínavá. A taky Edward na scéně. Těším se, moc se těším na další. Díky.:)

milica

19)  milica (28.03.2011 10:29)

Ambro, dnešní dílek byl... teď nevím co mám napsat úžasný, krásný no asi všechno
Už se nemůžu dočkat až nám začneš poodhalovat tajemství celý tý záhadný firmy

18)  AMO (28.03.2011 10:24)

Tááák... četla jsem to již asi třikrát, ale stále nevím, jak napsat a hlavně popsat tu spoustu pocitů, které u této povídky vnímám. Každé přečtení a nové otázky a nové informace z mezi řádků...
ambro, už několikrát jsem psala, že každou kapitolovku,od Tebe, si umím představit v knižní podobě a toto dílko k tomu také patří. Naprosto do detailů posané postavy... floutek Jacob, úchylák James, věčně užvaněná Jess, uzavřená Bella a teď tajemný nebo tajuplný Edward. Pod jmény postav mi naskakují obličeje herců... A zatím jsem se nesrovnala, možná to mohlo být BH
P.S. Jen se do toho pořádně opři. Má to koule!!!!

semiska

17)  semiska (28.03.2011 00:55)

Řeknu ti, má drahá ambro, že jsi mě odrovnala... Dnešní dílek byl docela velké sousto, ale skvěle stravitelné. Jak asi věděl pan Cullen o tom, co šeptala slečna Swanová panu Blackovi,co,hm?;) :D NO, snad se to dozvíme v některém z příštích dílů. Jinak moc pěkně až naturalisticky napsané, jsem měla pocit, že jsem tam s nima v jedné méstnosti...

«   1 2 3   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Isle Esme