Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/bella%20a%20Ed%20%C4%8Db.jpg

Ráno po vánočním večírku. Kdo je kdo. Koho je dobré držet si od těla.

Ne, nežijeme v hezkém světě.

 

 

 

Ráno jsem ještě z postele poslouchala Kimberlyin procítěný pěvecký výstup, který naštěstí kromě mě musela přežít už jen sprcha a pár zašlých kachlíků. A znovu jsem si zkusila představit, jaké by to bylo žít sama, ve vlastním bytě.

Rána bývala nejhorší. On za mnou chodil nejčastěji ráno. To byl důvod, proč jsem si nikdy nemusela pořizovat budík. Zřejmě i poslední den na tomhle světě se vyděšená a zpocená hrůzou vzbudím před úsvitem. To byl důvod, proč mi vyhovovalo, že mě něčí přítomnost aspoň trochu rozptýlí.

Kimberlyino halekání se změnilo ve snesitelnější brumendo; dokázala jsem si představit, jak si právě soustředěně žehlí vlasy, a pak přetváří svůj hezký, ale fádní obličej v dokonalou reklamu na kosmetický průmysl.

Už bych měla vstát.

Cítila jsem se hůř než obvykle. Po dlouhé době jsem si vzpomněla na jednu z meditačních technik, kterou mi doktorka Kate vnucovala obzvlášť nadšeně. Položila jsem se na záda a soustředila se na postupné uvolňování celého těla. Než se dostanu k hlavě, mělo by mi být mnohem líp…

Neslyšela jsem Kimberly ani klepat, ani vejít. Vyděsilo mě to. Na sluch jsem se nemusela tolik spoléhat. Obvykle jsem vycítila, když se ke mně někdo dostal příliš blízko

„Maddie?“ promluvila přímo nade mnou. Deku jsem si přitáhla k bradě dřív, než jsem vykřikla. „Ježíš, promiň, nechtěla jsem tě vylekat,“ zatvářila se zkroušeně.

„Do prdele, Kim, máme dohodu, po zaklepání čekáme na pozvání,“ sjela jsem ji roztřeseným hlasem.

Otočila se ke dveřím, jako by je chtěla obvinit. „Já klepala,“ zamračila se na ně. Rozeznala jsem v jejím hlase vzteklý podtón. Na obvyklý hysterický výlev jsem neměla náladu, takže jsem rychle zařadila zpátečku.

„To je v pohodě, Kim, moje vina, dělala jsem takové relaxační cvičení a asi jsem si trochu odkrvila mozek.“ Upřímné omluvy jsem ovládala skvěle.

Nikdy mě nepřestalo fascinovat, jak čitelný je její obličej. Vzpomínka na neředěnou nenávist v té drobné myší tvářičce ve chvíli, kdy se Tamara před rokem vrátila z Dekkerovy kanceláře, vztekle začala házet své věci do krabice a jen tak mimochodem oznámila, že právě dostala padáka a na její místo povýšila ta ubožačka Madison, mě v Kimberlyině přítomnosti držela v nepřetržitém napětí, které pouze měnilo svou intenzitu – nemizelo nikdy. Ale její čitelnost mi dávala výhodu. Nikdy mi nemohla vpadnout do zad. I tehdy jí trvalo nekonečných pět vteřin, než dokázala skrýt nenávist pod masku upřímné radosti. Hned potom se na mě vrhla a začala mě nadšeně objímat a gratulovat mi. Na Tamaru se už ani nepodívala; dokonce nezareagovala ani na její větu na rozloučenou.

„Ty tupá podlejzavá krávo!“

Do toho dne byly Kimbrly a Tamara nejlepší kamarádky.

Někdy jsem se pokoušela vybavit si, jaká mi Kim připadala na střední. Uvědomovala jsem si už tehdy, že jsem narazila na sociopatku? Nebo do současného dokonalého stavu musela teprve dospět? Nedokázala jsem to posoudit, mé vzpomínky zůstávaly matné jako šedivá rána na školním parkovišti. Omlouvala mě drobnost. V tu dobu jsem byla úplně pohlcená snahou získat stipendium na jakékoli vysoké, jen abych hned po závěrečných zkouškách mohla vypadnout z pekla, kterému jsem ze setrvačnosti říkala domov. Kimberlyinou poruchou jsem se tehdy zaobírala jen velmi zběžně, pokud vůbec.

Konečně povolila napjatá ramena a udělala dva kroky ke skříni. Obě ložnice byly zoufale mrňavé, vlastní koupelna nebo šatna představovaly nedostižný luxus. Daň za možnost bydlet pouhých dvacet minut od Dekkerova království a přitom se při placení nájmu nezruinovat. Pohnula s levými dveřmi skříně tak, aby zašedlé zrcadlo na jejich vnitřní straně zachytilo její obličej. Spokojeně mlaskla.

Pomalu jsem vydechla. Bouřka byla protentokrát zažehnaná.

„Spíš s Dekkerem, Maddie?“ Použila úplně stejnou intonaci, jako když se mě každé ráno ptala, jestli dnes jedeme do práce společně. Ale zároveň těch pár slov znělo stejně falešně jako její ranní koncert ve sprše. Stále na sebe soustředěně zírala do zrcadla, nemrkala a snad ani nedýchala; přikrčená jako kočka před myší dírou.

Věděla, že jsem mizerná lhářka. Jenže zase věděla, že s Dekkerem nespím. Já vždycky pouze plnila všechny úkoly, které mi zadal. Moje práce prostě zahrnovala i to, že pro něj budu kdykoliv připravená i fyzicky. Spát s někým představovalo mnohem vyšší stupeň důvěrnosti; Kyle spal se Sarou, Kimberly spala v podstatě s každým z firmy, kdo o to projevil zájem. Ne, já nespala se svým šéfem. A byla jsem si naprosto jistá, že v tomhle by se mnou souhlasil.

„Ne, Kim, nespím s Dekkerem a netuším, jak tě to vůbec mohlo napadnout. Vidělas včera jeho ženu? Netušíš, co by asi tak hledal u mě?“ Na to jsem znala přesnou odpověď. Tu se ale nedozví nikdo.

Pomalu se ke mně obrátila a zamyšleně si olízla rty. „Doslechla jsem se, že ho pořád vídají s Tamarou. Prý se nepřestali scházet. Šukal ji, tos nevěděla?“ Už jsem nepochybovala, že tenhle výstup si nacvičila předem. Její poslední věta měla být reakcí na můj překvapený nebo šokovaný výraz. Proto nakonec vyzněla směšně. Já totiž nereagovala nijak. Nikdy jsem nepřemýšlela, kolik dalších žen Dekker fyzicky používá. Ano, to byl nejlepší popis toho, co se mu líbilo, co mu vyhovovalo. Tamara? Proč ne? V tu chvíli mě napadlo, jaké má Kim štěstí. Omezenost její schopnosti zachytit a pochopit širší spektrum vztahů jí neuvěřitelně usnadňovala život.

Ona toužila spát s Dekkerem. Pokud by se jí to povedlo – a já neměla jediný důvod jí to nepřát - neřešila by, co to ve skutečnosti znamená pro něj. Řešila by všechny ty oblíbené lidské trable. Žárlení. Svůj postup v práci. Jak drahé dárky jí koupí. Jakou má šanci rozvést ho. Šťastná Kimberly!

„Dovolíš?“ vrhla jsem významný pohled směrem ke dveřím. Tohle ji neuráželo. Vypadla prakticky okamžitě. Kdo by to řekl, že promiskuitní Kimberly prošla puritánskou výchovou? Nikdy by přede mnou neproběhla nahá nebo v prádle a stejnou míru soukromí dopřávala i mně.

Po špičkách jsem přeběhla ke skříni, u které si před chvílí kontrolovala make up, klekla jsem si a zpod hromady starých svetrů vylovila balíček kalhotkových plen pro dospělé. Jednu jsem strčila do kapsy županu, zbytek skončil na původním místě. V koupelně jsem na sebe tu odpudivou věc natáhla a s úlevou vlezla do sprchy. Takhle jsem splnila Dekkerův příkaz – nesmyla jsem ho ze sebe – a zároveň jsem neodcházela z domu s nepříjemným pocitem zpoceného těla a nemytých vlasů.

Venku mrzlo. Nenáviděla jsem zimu. Jedna z mála intenzivních emocí, kterou jsem ze sebe dokázala vydolovat. Skutečný odpor k chladnému vzduchu, který drásá plíce a bodá do každého kousku odhalené kůže. Doktorka Kate tvrdila, že nemám klasickou alergii na chlad, že i tahle moje přehnaná reakce nějak souvisí s tamtím.

Jely jsme autem; v tomhle počasí jsem byla ochotná vyjíždět o dvacet minut dřív, abych měla rezervu pro případ ucpaného sjezdu do centra. Kimberly na sedadle spolujezdce apaticky zírala ven. Nechápala jsem to – bylo ráno po vánočním večírku, její hlava musela doslova přetékat novými a zásadními informacemi o vztahové mapě firmy.

„Jsi v pořádku, Kim?“ pokusila jsem se probrat ji ze zamyšlení, které mě znervózňovalo. „Tančila jsi včera s někým?“ Eufemismus pro S kým sis to včera nakonec rozdala. Zároveň mi došlo, že jsem ji celý večer skoro neviděla.

„Zařizovala jsem něco pro pana Dekkera.“ Znovu ten její bezbarvý falešný hlas. Tahle věta obsahovala spoustu skrytých významů. Dekker s ní nikdy nemluvil. Nikdy jí nedával úkoly jinak než mým prostřednictvím. A teď ji něčím pověřil a ještě tak, abych o tom nevěděla? Skoro vzápětí po téhle rekapitulaci mě naplnil uklidňující pocit z toho, jak moc jedno mi to je. V tomhle směru mě měla Kimberly přečtenou. Nepřekvapilo ji, že se dál nevyptávám.

V kanceláři jsem se převlékla, lehce nalíčila a s deskami na poznámky vyrazila k Dekkerovi. Kývla jsem na recepční před jeho kanceláří.

„Ahoj, můžu?“

„Je tam Simon, ale dnes je běžný program, tak nevím, proč se mě každý ráno ptáš,“ ušklíbla se, aniž by odlepila pohled od monitoru.

Neohlašovala mě; ranní schůzka s upřesněním všech bodů denního programu byla jako kafe, které musel mít na minutu přesně. Zkontrolovala jsem hodiny nad recepčním pultem. Zbývalo mi třicet vteřin. Pak jsem bez zaklepání vešla.

Dekker se svým metrosexuálním poskokem stáli vedle stolu; na stejné straně, kde jsem před pár hodinami plnila svou noční povinnost. Blesklo mi hlavou, jestli si Simon všiml krve na koberci. Nejspíš ne. Vždycky si všímal jen podstatných věcí.

Vzdálenost mezi jejich těly mi připadala příliš malá. Ale v místnosti chybělo napětí, které způsobuje jenom sex. A necítila jsem ani násilí, které jsem dokázala rozeznat naprosto spolehlivě. A nevypadali přistiženě; ostatně nepochybovala jsem, že i kdyby Simon právě klečel s hlavou u Dekkerova rozkroku, můj šéf by neměl potřebu něco přede mnou skrývat nebo mi dokonce něco vysvětlovat.

Dekker se na mě ani nepodíval, Simon lehce kývl hlavou, aniž by se pokusil najít moje oči.

„Musíme se na něj pořádně připravit, nechci nic podcenit,“ prohlásil Dekker vyrovnaně a pravou rukou přejel po deskách tlustého spisu, kvůli kterému dokonce odsunul svůj laptop.

„Nic z toho není v elektronické verzi, Simone, jsou to jen tyhle papíry. Žádné kopie, nic. Máš mě teď v rukách, chlape, a to doslova,“ usmál se Dekker líně. „Ale nemysli, že je to výhoda,“ dodal vzápětí hlasem, který mu už pár let bez problémů zajišťoval neochvějnou autoritu.

Simon krátce přikývl, zvedl složku a beze slova odešel. To mohlo znamenat jen jedno. Jamesův život dostal do péče jen na velmi omezenou dobu. Na zdvořilosti mu nezbýval čas.

Dekker se posadil ke stolu, přitáhl si laptop a otevřel ho.

„Pojď blíž, Madison,“ vyzval mě chladně. „Ještě blíž,“ poplácal netrpělivě područku svého křesla. Jasný pokyn, abych se postavila těsně k němu. Myslela jsem, že kvůli Simonovi dnes zapomněl na obvyklou kontrolu. Už se to párkrát stalo.

Natiskla jsem se stehny k područce. Sesunul se, aby byl níž, a naklonil obličej k mému klínu. Chvíli soustředěně vdechoval.

„Jsem rád, že dodržuješ pravidla,“ vyslovil konečně spokojený verdikt. Otevřel jednu ze zásuvek a podal mi kalhotky. Nebyly to ty, které jsem mu odevzdala v noci. „Obleč si to, nechci, aby si tě užíval ještě někdo jiný. Každé dvě hodiny se vrátíš, abych si tě zkontroloval. Dnes jsi naprosto úžasná,“ vzdychl, posunul laptop ke mně a pustil to, co v noci natočil. Už jsem se naučila dívat se na to, a přitom to nevidět.

„Musím říct, že ses hodně zlepšila, ale pořád tomu něco chybí, co myslíš?“ naklonil soustředěně hlavu k rameni. „Už vím! Jiskra! Ta jiskra, kterou z tebe včera dokázal vykřesat Shuford, když ses na něj přede všemi lepila. No nic, zamyslím se nad tím a zkusím přijít na něco lepšího. Něco, co tě rozpálí, i když u toho nebude ten chudák. A teď si připrav poznámky, projedeme si dnešní program.“

Přepnul v počítači no okno se svým diářem.

 

xxx

 

Unavená a otupělá jsem odcházela z Dekkerovy třetí kontroly. Byl rozmrzelý, poslední dopolední schůzka nedopadla podle jeho představ. Znovu zmínil Kylea a ujistil mě, že nápad na mé skutečné sexuální probuzení už získává konkrétnější podobu.

A tehdy jsem ho spatřila poprvé.

Ležel na jedné z kožených pohovek před recepcí a vypadal trochu zkouřeně. Když mě zaregistroval, jediným a překvapivě plynulým pohybem se posadil. Nepokrytě si mě prohlížel. Po pěti vteřinách – tak nesmyslně dlouho trval náš oční souboj – jsem se obrátila k recepčnímu pultu. Někdo měl dávno volat ochranku. Typy jako ten kluk se sem občas vetřely při nějaké kampani proti globalizaci a párkrát to skončilo posprejovanou stěnou. Významně jsem si odkašlala, ale recepční si udržovala svůj znuděný výraz.

Něco mě přimělo podívat se na něj znovu. Pozorněji.

Došlo mi to vzápětí. Podoba s Jamesem Dekkerem nebyla zřetelná; spíš jen několik náznaků. Když se ale sečetly, nebylo pochyb.

Překvapilo mě to. Vždycky jsem si myslela, že o svém šéfovi vím všechno podstatné. James Dekker neměl oficiálně žádné pokrevní příbuzné ve svém věku. Ale i kdyby měl… nikdy by nemohli vypadat takhle… nepatřičně. V každém možném významu toho slova.

Uvědomila jsem si, že před ním ještě pořád stojím a trapně dlouho na něj zírám. Než jsem se stihla na něco vymluvit, postavil se. Couvla jsem. Jeho výška mu proti mně dávala nezaslouženou výhodu. Levou rukou si nervózně prohrábl už tak rozcuchané vlasy, pravou natáhl ke mně:

„Ahoj, jsem Robert Wheelon. Pokud děláte pro něj,“ kývl hlavou ke dveřím, ze kterých jsem právě vyšla, „budeme se teď nejspíš občas vídat,“ usmál se rozpačitě.

„Madison Hortonová. Omlouvám se, ale vaši ruku nepřijmu, pane. Dekkerovi si se svými zaměstnanci ruce nepodávají. Za dva dny byste mě kvůli tomu nesnášel,“ vysvětlila jsem mu klidně ale odměřeně.

Jeho výraz rychle ztvrdl.

„Nejsem Dekker, jste hluchá? A myslím, že nesnášet jsem vás už začal,“ ušklíbl se a prosmýkl se kolem mě. Do Jamesovy kanceláře vešel bez klepání.

 

 

povídky od ambry

 


předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2 3   »

eMuska

51)  eMuska (06.03.2015 22:57)

Jedno z najlepších prvých stretnutí na svete! Vyžívam sa vo vlastnej bolesti, čo tak krásne umocňuje zážitok z čítania, že najradšej by som si to čítala pri tebe...

Ivana

50)  Ivana (01.05.2013 22:44)

Tak toto je te ťažká sila. Toľko otázok a žiadne odpovede. To toho milión pocitov. Ale nakoniec to najlepšie. Edward

Jalle

49)  Jalle (01.12.2012 17:16)

aké milé stretnutie s Edwardom

Alrobell

48)  Alrobell (01.12.2011 01:17)

Je to jiné... a to hodně... šokující, pobuřující, zajímavé a vzbuzující mnoho otázek... Tenhle pohled je originální, jiný a hlavně tak moc neprobádaný, že je návykový...

Každopádně James Bella Jessica to jsou mé pocity...

magorka

47)  magorka (12.07.2011 12:20)

říkala jsem si, že při opakovaném čtení ty šílené pocity třeba vymizej, otupěj se nebo tak.....neeeee. Je to pořád TAM! brrrrr cloumají se mnou emoce a jestli se udělá ještě o trošku větší hic, tak to se mnou nejspíš dneska praští Tahle povídka je prostě NĚCO!

Pegas99

46)  Pegas99 (04.07.2011 10:28)

Já Bellu naopak úplně chápu. Ona je mu tak hrozně oddaná, protože je na něm v určité míře závislá. Tím, co jí dělá cítí potřebu být s ním. Tak to holt lidé, kterým je takto ubližováno mají. Bojí se být bez něj, ale přitom se i bojí být s ním... Nádherná kapitola.

ScRiBbLe

45)  ScRiBbLe (01.07.2011 07:36)

Já vůbec nevím, co k TOMUHLE mám napsat! Sakra! Fakt mě dokonale zbavuješ slov. Nemám je ani na jazyku, ani v hlavě. Pořád jsem tajně doufala, že mi nějakým způsobem protečou z mozku k "rukám", ale ono furt nic!

Ta Bella... Zdá se mi taková nijaká. Prostě jako by jí bylo úplně všechno absolutně jedno. Hrozně by mě zajímolo, proč se tomu Dekkerovi (už teď ho začínám nesnášet!) tak oddává. Připadá mi jako taková chodící mrtvola - bez citů. Děsí mě, ale snad víc to, že si ji on, ehm, jak to jen říct? Očuchává? Proč?

A pan Cullen se nám tu objevil. Vlastně se mu za jeho reakci ani nedivím, taky by mě to vytočilo.

No nic, musím dál, protože TOHLE je fakt něco!

Díky!!!

sakraprace

44)  sakraprace (24.06.2011 10:03)

No to jsou věci, po dvou deci... Jsou to ještě vůbec lidi? A Jess je naprosto na ránu. Víc než kdy jindy. Jsem strašně zvědavá, co se z tohoto vyvine.

43)  Katka (15.06.2011 17:36)

Druha kapitola prectena a ja mam vic otazek nez po prvni..asi si dam jeste jednu,i kdyz predpokladam,ze to moc nepomuze ba naopak..sakra,ja musim malovat a ne tady cist a dumat,co a kdo a jak a proc!!!proc pises tak dobre???!!mam hroznej problem se odtrhnout :)

Twilly

42)  Twilly (11.06.2011 15:29)

ty voe!! .. já .. jo ... ne ... co... kurňa

Astrid

41)  Astrid (20.04.2011 16:41)

Tá Bellina úvaha; aký rozdiel je medzi ňou a Jesikou v tom, že ona je vlastne šťastná (taká aká je vo svojej nevedomosti) a vôbec celé, tak to bol koncert myšlienok, prezieravosti a inteligencie. To je neuveriteľné čo dokážeš. Pri takej dokonalej prezieravosti... prekvapí Teba niekedy niečo? (no, iste povieš, že áno, ale vieš čo myslím) ale aj keby si do toho vložila akúkolvek svoju vnímavosť - to je ok - lenže mne ide o to, ako to dokážeš opísať - neskutočné, neskutočné... ja to nechápem.
ku kapitole: no a čo sa týka Dekkra a plienok a ... tak to všetko. Zbožňujem predstavu, že pachy vzrušujú mužov, však je to tak pudové tak základné, vuau, ok sprcha, pokial by som v tom mala vidieť niečo hnusné - oprav ma. Jo, toto nebude jednoduché čtení.

A, všimla som si ako rafinovane striedaš priebehový čas s minulým (či sa mi to len zdalo), perfektné. Je to precízne napísané.

Evelyn

40)  Evelyn (19.04.2011 14:48)

Uffff! Jessica... Nikdy mi nijak zvlášť nevadila, ale tady bych jí něčím přetáhla! Přesně ten typ člověka, který nesnáším a se kterým neumím a nechci komunikovat.
A Dekker - Brrrrrr! Asi z něj budu mít trauma. Natáčí si je?
A nakonec Edward... Tak nějak se mi nezdá, že by to byl upír. Ambro, nebýt to ty, tak tady končím. Ale pořád ti věřím a půjdu dál (kdyby to bylo na BH, vůbec neváhám).

magorka

39)  magorka (13.04.2011 09:40)

Už jsem měla čest s hodně protivnějma Jessicama, ale tohle je skutečně královna všech asociálních čubek Krev na koberci?!?! uaaaaaaaa co je ten Dekker zač? Křestní jméno by napovídalo.....jenže TEN by se neovládal, tak dokonale. A šílená změť na hlavě to může znamenat jen jedno...Hele Ambro, co ty to kuješ na chudáka Jacoba za pikle? přiznej se Fučíku ;)

Bye

38)  Bye (12.04.2011 00:10)

Ha! Edward! Stačilo těch pár vět a je to tam!
Ambro, je tam strašně moc otazníků. Všechno chci vědět. CO se belle stalo? KDO za ní chodil ráno? PROČ kvůli tomu teď chodí ke cvokařce? KDE přišla ke svým neobvyklým schopnostem? JAK moc to všechno ovlivilo to, že si teď nechává líbit takové zacházení od upíra(?)? atd atd Co ten Laurent, proč se s Dekkerem tak tulej? Chtěli se připravit na Edwarda?
Tyjo a to pořád není všechno! Máš co vysvětlovat.
Jinak, je to hrozně syrový. To, jak Bella v podstatě o ničem nepřemýšlí, jak všechno bere tak, jak to přijde. Mám z toho takovej svíravej pocit. Co tu holku vůbec drrží pohromadě? Ta se nutně musí sesypat!
Ale jinak. Má smysl Ti zdůrazňovat, jak geniálně píšeš? Rozhauješ to tady kolem sebe jako Dekker to svoje charisma. Bez námahy a s lehkostí sobě vlastní.

bb119

37)  bb119 (03.04.2011 10:23)

ty jo, já jen zírám proč tohle Bella toleruje? na chvíli mi přišla jako loutka, bez vůle, bez názoru, bez touhy něco změnit, a jak do toho všeho zapadá Edward? jsem moc zvědavá, co za tím vším vlastně je

Lioness

36)  Lioness (28.03.2011 20:39)

Přečetla jsem to hned ten den, kdy to vyšlo. A přesto jsem tady až teď. Můj mozek totiž poměrně dlouho odmítal vést konverzaci s mými prsty. Něco mi totiž vadilo a já nevěděla, jak to definovat. Tákže... Na úvod maličko kritiky.
Je to tak moc ne-twilightovské, až mi to vadí. Tedy ne že by mi vadilo, jak moc jiné to je. Spíš mi vadí to, žes sama přiznala, že to twilight vůbec být nemělo. A mě vadí, jak moc jiní ti hrdinové jsou a jak moc se je snaží ztotožnit s těmi, které znám. Že tam hledám všechno to anti-twilight. Je to má chyba ale... Nedokážu se zbavit dojmu, že kdyby to bylo na BH a netáhl se s tím stín Twilightu, bylo by to pro mě lepší. Něco nového, nepopsaného. Zcela neočekávaného. Škoda...
Přesto je to absoutně můj šálek kávy. S mlíkem, cukrem, šlehačkou na vrchu a trochou karamelu. Mňam!
Osobnost Jessica, uvěřitelná, perfektně popsaná, perfektně představitelná. Brilantní drobnost, která dělá dokonalost.
Laurent jako meterosexiál mě pobavil. A ta chvíle popsaná mezi nám a Dekkerem... další brilantní detail.
Vztah mezi Dekkerem a Bellou, čím více je popisován, tím více mi běhá mráz po zádech a tím více se mi... ne, nelíbí se mi. Fascinuje mě.
Edward... ačkoliv tohle bylo popsané stejně lehce a skvostně jako zbytek, tahle pasáž ovlivnila to, že tohle prostě ve svém mozku potřebuju strčit na BH. Ať si má klidně tvář Roba, Edward Cullen se mi tam prostě plést nebude!

P.S.: Tu píšeň zbožňuju už dlouho, teď si ji nebudu moct pustit bez vzpomínky na Hříšníky.

35)  Contaester (26.03.2011 09:19)

To na úvod.
Já prostě miluju tvoji tvrobu a to malé +18 mi zatím nevadí. :D :D :D
Děkuju za krásný zážitek.

34)  hellokitty (26.03.2011 02:25)

Eunta

33)  Eunta (25.03.2011 18:38)

Je to jiné, je to jiskřivé, je to děsivé, je to fascinující, je to odporné, je to přitahující... nevím, klady - zápory... ale takové, které mě nutí přemýšlet a přemýšlet hlavně nad tím, jak člověk dokáže znecitlivět a nevěnovat této události pramálo zájmu... je to opravdu fascinující Ambří... a proto se mi to líbí... tento dílek mě šokoval, ale na druhou stranu jsem něco takového čekala... něco reálného, něco co se nedá správně popsat...
Jsi skvělá a vymyšlení stálo opravdu za to... těším se na další...
P.S.: Ta písnička k tomu skvěle jde... :-)

Janeba

32)  Janeba (25.03.2011 08:59)

Ambřičko, já nevím, co napsat! Tahle Bella naprosto jakoby bez života, vyvolává ve mně mrazení, ale hlavně svou apatií a někde v dáli potlačenou bolestí! Z Dekkra je mi skoro špatně , nevím, bojují ve mně hodně rozporuplné pocity, žaludek mám sevřený a cítím se jak zpráskaný pes!!!:/ To však nic nemění na tom, že jsi excelentní spisovatelka s obrovským záběrem!!
Děkuji!!

1 2 3   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse B+E