Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/edw.jpg

Kratičká jednorázovka. Edward a Bella trochu jinak.

Tehdy to byla první noc, kdy se mi zdálo o tom klukovi s divným pohledem. Druhým rokem jsme spolu měli některé semináře, a nejedna holka z ročníku si o něm myslela, že je to vážně kus. Občas jsem zachytila jeho pohled, nikdy to ale nebyl úsměv. Vždy vyzařoval jen chlad a absolutní nezájem. Nedíval se na lidi, díval se skrze lidi a působil dojmem, že v místnosti vlastně ani není. Po pár měsících jsme si ho všichni přestali všímat a zařadili si ho trochu jako outsidera, trochu jako nedosažitelného a trochu jako šprta. Znal odpověď na jakoukoliv otázku, ale nikdy se sám nepřihlásil. Rozhodně byl zvláštní.

A tehdy to bylo poprvé, co se mi o něm zdálo. Měli bystě vědět, že mé sny jsou směsicí fantaskna, hororů, absurdních situací a nesmyslných událostí. Zkrátka se mi zdálo, jak jsme my dva, ano já a on, my dva spolu opravovali auta na školním parkovišti. Přišli jsme k autu, otevřeli kapotu a hledali problém. Samozřejmě se to neobešlo bez velice inteligentních úvah. Pokud se vám zdá něco takového, nedokážete tomu zabránit. Prostě se rozesmějete vždycky, když daného člověka uvidíte.

Seděla jsem na chodbě před přednáškovou místností, když se kolem mě „prohnal“ svým obvyklým táhlým slimáčím tempem. Dusila jsem v sobě smích, koutky mi cukaly a hrudník se mi otřásal pod návalem smíchu. Neodvažovala jsem se na něj ani podívat, stačilo mi zachytit ho periferním pohledem a vedlo to k tomuhle. Přesto jsem měla pocit, že se na okamžik zarazil. Pak ale pokračoval dál.

O pár dní později jsem seděla na přednášce z filozofie a on přišel a sedl si za mě. Po pár minutách jsem musela odejít. Nevydržela jsem se nesmát. Připadala jsem si jako totální idiot, ale nešlo to vydržet. Jeho hlava někde mezi motorem a alternátorem a hloubání nad příčinou problému nestartujícího vozu. Zbaběle jsem z hodiny utekla a šla se uklidnit do knihovny. Zbytek dne jsem se mu úspěšně vyhýbala. Musela jsem se pochválit a na konci týdne už jsem byla schopná strávit s ním devadesát minut v jedné místnosti. Aniž bych pobuřovala zkoušejícího svými záchvaty. To byl úspěch.

Když se vám o někom zdá a navíc s vámi chodí na semináře, začnete o něm zjišťovat určité informace. Alespoň jméno.

Edward Cullen. Co to je za jméno? Kdo má dnes takové jméno?

Osud si se mnou asi chtěl trochu pohrát a tak se mi o něm o víkendu zdálo znovu. Tentokrát to byl o něco krutější sen. Našel na zemi mých pět babek a odmítal mi je vrátit s tím, že rozhodně nejsou moje. A když někomu ve snu vysvětlujete, že ty peníze teda rozhodně vaše jsou, zjistíte si o něm i další informace. A to ty, že o něm vlastně žádné informace zjistit nejdou.

Osud se ještě nevyřádil dost, a tak jsem hned v pondělí do Edwarda málem narazila, když jsem si šla sednout k místnosti, kde nám měl začínat za hodinu seminář.

„Eh, promiň, nemáš se mnou teď náhodou právo?“ zeptal se mě, když si mě prohlédl.

„No, to mám,“ snažila jsem se veškerou svou pošahanou mysl soustředit na něco strašně smutného, ropná skvrna, zemětřesení, ale koutky mi přesto velice snaživě poskakovaly skoro až k obočí.

„A kde máme být?“ vyhrknul zamračeně.

„Na patnáct á.“ Ukázala jsem na zeď, za jejímž rohem se inkriminovaná místnost nacházela.

„Já tam ale slyšel nějaké cizí hlasy,“ ohradil se.

„No, začínáme až za hodinu.“ Odvětila jsem mu stejně odměřeně a přemýšlela, jestli si ze mě dělá srandu. Nevěřil mi. Vytáhla jsem rozvrh a skepticky mu ho ukázala.

„Aha. Jak je to možný? To jsem takovej blbec?“ mručel si spíš pro svoje, než pro mé uši.

„To nevím, ale každopádně začínáme až za hodinu," pokrčila jsem výmluvně rameny a on s poděkováním zmizel. Kroutila jsem hlavou ještě pěkně dlouho.

A tenkrát se něco změnilo. Nevím, jestli se mi to zdálo, nebo jestli to byl fakt a už vůbec nevím, kdo za něj mohl, ale najednou nesedával na svých obvyklých místech, ale seděl buď přede mnou, nebo za mnou. Zkrátka jsem na něj měla neustále dobrý výhled - nejspíš další hříčka osudu, který se musel náramně bavit, a snažila jsem se trénovat své mimické svaly. A dařilo se. Už jsem se dokázala nesmát. Aspoň ne nahlas. V duchu jsem se ještě občas rozesmála. Taky se s námi občas i bavil. Prohodil nenuceně slovo před seminářem, nebo po přednášce. Zeptal se na něco, i když jsem měla pocit, že odpověď už dávno zná. A přesto jsem mu já, nebo některá z mých kamarádek, vždy velice ochotně odpověděly.

Bylo to zvláštní. Nepřístupný podivín se najednou zapojoval do diskuze. Ale ten největší šok měl teprve přijít. Zase jsem měla volnou hodinu před právem a tak jsem čekala a četla si. Najednou se přede mnou zjevil dlouhý stín. Pomalu jsem zvedala hlavu, a někde u kolen oné osoby jsem začala tušit, kdo to je. Má hypotéza se potvrdila u zápěstí. Náramek s rodinným erbem. Polkla jsem a střetla se s jeho pohledem.

„Ahoj?“ hlesla jsem.

„Co ti na mně vadí?“ zamračil se. Zalapala jsem po dechu.

„Eh?“ udělala jsem velice inteligentně.

„Myslíš, že nevidím, jak se mi pořád směješ? Co se mnou máš za problém?“

„Já… Ne, to není… Nemám žádný problém… To jen… Ne, nic. Definitivně by sis o mně myslel, že jsem se zbláznila.“ Podívala jsem se mu znovu do očí a po jeho překvapivém nechápavém pohledu jsem dodala: „Dlouhá historie.“ A mávla jsem rukou.

„A když tě pozvu na oběd, vysvětlíš mi to?“ Blýsklo se mu v očích. A najednou přede mnou stál úplně jiný člověk. Nebyl to ten chladný, odtažitý podivín. Něco ho změnilo. Ta jiskra v oku.

„Pokusím se,“ usmála jsem se a zamířila za ním.

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Kate

12)  Kate (08.08.2013 19:29)

Jsi nejlepší!

nikaok

11)  nikaok (10.12.2011 23:38)

Sraaandáááá

ambra

10)  ambra (10.12.2011 22:19)

Naprosto uzasne! Doháním resty a tento byl víc než příjemný! Originální nápad a bezchybné zpracování.

Anna43474

9)  Anna43474 (19.11.2011 22:48)

I když bych mohla volat po pokračování, neudělám to. Tahle povídka je dokonalá taková, jaká je
Ale!!! Ježíš, taky chci mít takový sny A takovýho zamračenýho kluka v ročníku Který by si myslel, že se směju jemu
Braburní, krásná oddychovka, jak podotkla už Šárka
TKSATVO

SarkaS

8)  SarkaS (19.11.2011 22:33)

chudák, takhle se mu smát :D :D :D :D moc hezká oddechovka

KalamityJane

7)  KalamityJane (19.11.2011 11:20)

HMR: správná otázka:D :D

HMR

6)  HMR (19.11.2011 08:34)

Hm, a kdo bude k obědu? omlouvám se, to nešlo... jinak moc hezké

Nosska

5)  Nosska (17.11.2011 22:51)

A kdy půjdou na ten oběd?

4)  Tery (17.11.2011 22:39)

pokráčko!pokráčko!!pokráčko!!

eMuska

3)  eMuska (17.11.2011 21:45)

tak to bolo teda perfektné! mať také sny, tak nedusím smiech, rovno sa pocikám od rehotu! Aj ja také chcem! úžasné!

2)  kollart (17.11.2011 20:08)

1)  hela (17.11.2011 15:46)

moc hezké

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse poster - Wolf Pack