Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/renesme.jpg

Kdopak to bude...?

Překvapeně jsem se ohlédla po narušiteli, jehož hlas mi byl až moc povědomý. Ale co by ten tady dělal? Vždyť Aro měl přijet jen se tříčlenným doprovodem. Navíc měli být na návštěvě u našich. Jenže on byl právě tady. A se mnou. Postavu měl pro lidské oči stále zahalenou do tmy a kapucí si stínil tvář. Já však viděla dostatečně dobře.

„Demetri?“ zašeptala jsem nedůvěřivě, nejspíš proto že já svým smyslům nevěřila.

Postava se vyloupla ze stínu.

Naposledy jsem jej viděla jako malá. Tehdy pro mě byl přímo obrovský, a přesto že jsem teď dospělá, tenhle upír neztratil ani kapku ze svojí velikosti, mohutnosti a… síly. Oblečený pouze do obyčejných sepraných tmavě modrých džínů s černou mikinou, a stejně mu to nehorázně slušelo. Pokusila jsem se raději zkoncentrovat a zpomalit srdeční frekvenci, protože sval v mé hrudi uháněl příliš rychle.

„Ty si mě ještě pamatuješ?“ ozval se nevěřícně, přesto bylo možno v jeho hlase postřehnout i jasnou stopu spokojenosti.

„A- ano. Nejsem sice jako… ty, ale ani já nezapomínám,“ ztlumila jsem hlas tak, aby mě nezaslechl taxikář.

„To je dobře,“ konstatoval Demetri až moc potěšeně. Srdce mi opětovně škobrtlo. „Můžu se svézt? Potřebuju si s tebou promluvit.“

„Já… To asi není nejlepší nápad?“

„Ale no tak. Snad by ses teď nebála, ne? Protože nějak nevěřím tomu, že ta malá holčička měla víc kuráže než dospělá ženská,“ dobíral si mě. A i když jsem to pochopila naprosto správně a rozum mi radil, abych mu na tu jasnou manipulaci neskočila, já stejně ten racionální hlásek neposlechla.

„Strach rozhodně nemám,“ odsekla jsem hrdě. „Nasedej!“

Otevřela jsem dveře naplno, abych mu umožnila se posadit jako prvnímu. On se však zastavil těsně vedle.

„Dámy mají přednost.“

„Fajn,“ broukla jsem s hranným nezájmem a v rychlosti se nasoukala do vozu. Posadila jsem se co možná nejvíc k oknu a zadoufala, že Demetri nebude mému extrémně zrychlenému tepu přikládat žádnou váhu. Taxikář si vyslechl adresu bytu, u kterého bychom měli být do deseti minut, takže to tomuhle upírovi nedávalo moc času.

Samozřejmě, už jako dítě jsem do něj byla naprosto paf a to přetrvalo až do mých patnáctých narozenin, kdy mě Jane s Aleckem z mého oblouznění konečně probrali. Dost pozdě. Přesto teď, když jsem ho měla téměř po dvaceti letech znovu nablízku, jako by se moje tělo opět zbláznilo. Plíce do sebe zcela samovolně nasávaly to známě neznámé aroma, které jako vzpomínka zůstalo zakořeněné někde hluboko uvnitř mě.

Demetri se posadil na můj vkus až příliš blízko, a pak si konečně sundal kapuci. Dech se mi v momentě zastavil. Ne, jako holčička jsem si téhle nádhery nemohla být vědoma. Nebo snad ano? Černé krátké rovné vlasy, malinko se kroutící okolo uší, byly v téhle tmě ještě temnější. A taky zatraceně sexy. Vypadaly tak jemně. Jak ráda bych do nich zanořila prsty a procházela se tou tmavou záplavou.

Ostře řezané a širší lícní kosti s dokonalými rty byly určené k uctívání, a naprosto k sežrání. Vlastně to nejspíš on celý. Oči měl jak dvě ropná pole bez konce. V těch hlubinách bylo možné se utopit, ale takovou smrt by si přál každý. Lapil mě do nich a bylo nemožné se odpoutat. Nasucho jsem polkla.

„Jsi nervózní?“ pověděl tichých, pobaveným barytonem.

„Ne,“ kuňka jsem chvějícím se hlasem.

„Nevypadá to tak, ale… bát se mě rozhodně nemusíš, to snad víš?“

„Ovšem,“ odpověděla jsem vůbec ne přesvědčivě. „A co tady vůbec děláš?“ vypadlo ze mě hned na to už o trochu jistěji. Oční kontakt jsem však musela přerušit, protože jinak bych nebyla schopná kloudně přemýšlet a odpovídat. Ne, že by mi to snad konstantní myšlenka na to, že Demetri je hned vedle a naše boky a ramena se neustále dotýkají, nějak usnadňovala. Přesto bylo o moc snadnější, se nekoukat do těch svůdně temných očí.

Jenže… Má snad tu svoji upírku, ne? A kdo ví, co vlastně chce?

Měl mě přijet zkontrolovat? Ale to by táta nikdy nedovolil, což znamenalo, že to musel přikázat strejda Aro? To mi však taky nějak nesedělo. Vždycky ho držel dál. Nikdy jsme se od mých čtyř let už nepotkali.

„Jsem tady kvůli tobě.“

„C- cože?“ vykoktla jsem. „Proč jako? Takže tě vážně poslal str- teda Aro?“

„Ne. Neposlal,“ odpověděl pobaveně a koutky mu cukly směrem vzhůru. „Ten kdyby věděl, že tu jsem, asi bych si to za klobouček hodně dlouho nedal.“ Usmíval se, pak ale pohled, kterým mě k sobě opět drze připoutal, zvážněl. „Víš, prvně jsi tvrdila, že si všechno dobře pamatuješ… Je to tedy pravda?“

„Prosím?“ ohradila jsem se mírně vyjukaně.

„Vzpomínám si na malou Nessie, která mi kdysi seděla na klíně a vyptávala se mě, jestli jsem ženatý a jestli se mi líbí.“ Šeptal klidným a bohužel i podmanivým hlasem, takže chvíli trvalo, než se mé mozkové závity znovu nastartovaly a daly si dohromady to, co mi právě pověděl. Stejně bych na to hned nejraději zapomněla, když mi došlo, o čem tu mluví. Moje tváře zaplály jako dvě rozhořelé pochodně, což bylo pro upíří zrak snadno viditelné. I tep mi hrůzou poskakoval. „Ty si to snad nepamatuješ?“ zavtipkoval. „Řekl bych, podle té červené v obličeji, že nejspíš ano.“ Zvonivě se zasmál.

Ostentativně jsem si založila ruce na hrudi. Jo, tohle jsem podědila po mámě. S umanutým vystrkováním vzdorovité brady jsem ale ještě počkala.

„Možná si to pamatuji- A co má být?! Byla jsem jen dítě! Jestli chceš slyšet omluvu za to, že si tě pak všichni ve Volt- “ Drze mi však skočil do řeči.

„Slíbila si, že na mě počkáš. A že se jednou vezmeme,“ dodal vážně. Teď už jsem opravdu měla pocit srdce vyskakujícího mi hrůzou z hrudi. Co to tady ten upír plácá?

„Hm… Měla jsem čtyři!“ bránila jsem se rázně.

„To ano, ale jsi napůl upír, Renesmé. Tušila jsi, proč to říkáš. Musela jsi něco cítit. Byla a jsi velmi inteligentní a bystrá. I tvoji rodiče se tehdy tvářili dost vyděšeně, takže tipuji, že jsi nic podobného nikomu na potkání takhle neříkala, nebo snad ano?“

„V té době jsem mezi děti moc nechodila,“ zabroukala jsem omluvně, ale momentálně se mi splašil celý poloupíří systém.

„Nessie,“ oslovil mě tak něžně a měkce až jsem měla pocit, jako by mě spíš tónem hlasu pohladil. „Hele, nikdy jsem nechodil kolem horké kaše, protože je to jedna z věcí, které nesnáším. Navíc jsem na to moc starý, takže ti to řeknu rovnou. Nechci však, aby ses jakkoliv vyděsila, protože všechno bude záležet jen od tebe, ano?“ Naléhavě na mě pohlédl, a tak jsem mu to zdrženlivě odkývala. Oddechl si a položil mi dlaň na stehno.

Tělem se mi v okamžení prohnal neznámý proud, který se ihned rozjel všemi směry, nejvíc jsem však jeho blahodárné účinky zaznamenala mezi nohama. Přesně v tom místečku mezi stehny, které se rozhořelo a zvlhlo. Tepalo teď vlastním životem. Zděšeně jsem se nadechla a modlila se, aby nepojal podezření. Hlavu mi navíc neustále okupovaly úplně nemožné myšlenky typu: ‚Proč tu zatracenou ruku neposune výš?‘ Chtěla jsem konečně vědět a hlavně cítit jaké to je.

Moje poprvé s upírem? Navíc s Demetrim?

Renesmé!!! Napomenula jsem se příkře. Tenhle upír tu nebyl od toho, aby uspokojoval libido nějaké nevyzrálé huse, která je ještě panna. Nebo…?

„Nechci tě vyděsit, jenže nesnáším tajnosti, takže budu mluvit naprosto otevřeně.“ Odkývala jsem mu to. „Fajn. Takže… Začnu asi tím, když ti byly čtyři roky a jak mě to tvé prohlášení o manželství vyděsilo. Já jsem o téhle možnosti tehdy vůbec nepřemýšlel, že bych snad kdy našel někoho, koho bych miloval až do konce věčnosti, takže jakmile jsme od vás tehdy odešli, všechno se uklidnilo a vrátilo do normálu. Žil jsem jako dřív, ale když jsi přijela na prázdniny do Volterry, tvůj otec výslovně požádal Ara o to, abych se tam po dobu tvého pobytu nezdržoval a já mu za to byl vděčný. Poprvé po tolika staletích mi Aro dal… dovolenou?“ Usmál se.

„A tak jsem tehdy vyrazil do světa. Proč ne? Poprvé jsem měl volnost pohybu, a to se mi zamlouvalo. Hodně jsem cestoval, než ses vrátila zpátky do Ameriky k rodičům. Pak jsi přijela znovu a vše se opakovalo. Ovšem, když jsi byla ve Volteře potřetí, byl jsem tam i já, protože nás tehdy začal ohrožovat klan Rumunů. Musel jsem být po ruce. Aro tě tenkrát držel zkrátka, aby se ti nic nestalo, a já měl zakázáno se k tobě přiblížit. Přesto… Když jsem tě po těch deseti letech opět spatřil, i když jen na dálku, bylo to jako blesk z čistého nebe. Vyrostla jsi v ženu. Já vím, čtrnáct let není dospělost, ale ty jsi byla vždycky inteligentnější a navíc i...“ Odkašlal si, stáhnul ruku z mojí nohy, aby ji mohl položit na své stehno a srolovat v zaťatou pěst. „Jak bych to jen řekl, abych nevypadal za úchyla? Prostě jsi byla dokonale… vyvinutá.“

Zalapala jsem po vzduchu.

„Hele, v letech, kdy jsem byl člověkem, se muži běžně ženili s děvčátky kolem osmi let, někdy i s mladšími. Tehdy to bylo naprosto normální, nebyla to nemoc jako teď. Dovedeš si představit, jak strašně jsem se cítil? Já tě chtěl… jako muž ženu, třebaže ti bylo jen čtrnáct. Co na tom záleželo, že jsi vypadala starší, přesto jsem se cítil jako deviant. A když si pak odjížděla, vypadala jsi tak… smutně. A tehdy jsem si poprvé uvědomil, že jsem konečně našel, Nessie, tu druhou polovinu.“

Má dlaň automaticky zmáčkla držadlo dveří, jež jsem až doposud nevědomky svírala, a které hlasitě zaskřípalo. Taxikář zabručel jakousi nadávku, ale Demetriho vražedný pohled jej okamžitě usměrnil. Nikdy jsem si ani v těch nejdivočejších snech tohle nepředstavovala. A kde teda byl? Co dělal? A proč Alec s Jane říkali, že si našel upírku?

V hlavě jsem měla úplný, totální guláš. A on zřejmě nehodlal skončit, i když auto zatáčelo do známé ulice.

„Chtěl jsem tě vidět šťastnou, Renesmé, ale tvoje rodina nechtěla, abychom se kdy viděli a Aro jim slíbil, že když budeš u něj, tak to zařídí. Nakonec jsem ho tedy požádal o propuštění ze služby. Tedy ne úplně, ale hodlal jsem si ochránit to, co je moje. Takže stačil slib, že v případě nouze okamžitě přijedu. Moje loajálnost vůči Volteře se nezměnila, to ne, ale ztratila na důležitosti. Tou jsi pro mne najednou byla ty. Takže jsem se stěhoval všude, kde jsi byla i ty a čekal. Sledoval jsem tě a díky tomu, že Alice nevidí tvou budoucnost, neviděla ani mě. Zůstal jsem celé ty roky v zákoutí, dost daleko, ale i dostatečně blízko, abych tě měl stále na očích. Víš, že jsme skoro sousedé?“

„P- prosím??“ zahalekala jsem zděšeně.

Sousedé? Takhle blízko tedy celou tu dobu byl?

Taxi zastavilo a Demetri natáhl k řidiči ruku s bankovkou mnohonásobně vyšší, než byla skutečná útrata.

„Zbytek si můžete nechat,“ pověděl temně a otevřel dveře. Vysoukal se na chodník a já jej tiše následovala. Pořád jsem byla absolutně mimo a přemýšlela, jak bylo možné, že jsem si nikdy nevšimla, že tu s námi bydlí upír. Ale zase na druhou stranu, já tu nemluvila s nikým, protože většinu těchhle drahých bytů obývali spíš starší lidé, než mlaďoši jako my.

Prošli jsme kolem vrátného, který nás oba pozdravil. Nohy mě jak v mrákotách vnesly do výtahu, a já si nevšila, že nejedeme do mého patra, nýbrž až úplně nahoru, do střešního bytu. Z letargie jsem se probrala v momentě, kdy Demetri odemykal zámek na dveřích. Oči mi nervózně těkaly přes malou chodbičku, kde byly ještě druhé dveře. Zavřené. Poslední patro mělo dva byty, a ne čtyři, jako všechna ostatní. Automaticky, aniž bych se nad tím jakkoli pozastavila, jsem vklouzla do bytu za Demetrim, který za námi zavřel.

„Tak… vítej?“ pověděl jaksi zvláštně. Zněl nejistý. Ohromeně jsem zamrkala a porozhlédla se okolo. Bylo to tu obrovské a vzdušné. A já se dala do průzkumu. Na tváři se mu mihl rychlý úsměv, když se vydával za mnou. Jako bych se ocitla ve skleněném paláci. Všude byla okna, zrcadla a skleněné přepážky nebo zdi.

„Co děláš během slunečných dnů?“ vypadlo ze mě naprosto automaticky. „Musíš tu zářit jak diamant.“

„Ne tolik, kolik si myslíš. Venkovní skla jsou z druhé strany zrcadlová, takže mi sem nikdo nevidí a taky zadržují většinu slunečních paprsků.“

„Aha.“

„Nesnášel jsem uzavřenost a nedýchatelnost ve Volteře. Vím, zní to divně, ale je to tak. Užil jsem si dost staveb, které tě uzavřely, pohltily a doslova pohřbily uvnitř.“

„Hm… myslím, že chápu, co tím chceš říct. Volterra byla vždycky tak… temná.“

„Upíři nepotřebují světlo. Ani okna.“

„Ne, to nepotřebují,“ odpověděla jsem odevzdaně. „Takže… kde jsme to skončili? Ah…“ Zpříma jsem na něj pohlédla. „Musím domů. Dát si sprchu a… no, zavolat bráchovi.“

„Nemusíš nikam chodit. Můžeš zavolat Victorovi odtud a sprchu si dej tady.“

„C- cože? To asi těžko. Nemám tu ani náhradní oblečení a pak… vůbec se to nehodí.“

„Proč by se to nehodilo?“ podivil se upřímně.

„Třeba proto, že se vůbec neznáme? Naposledy jsem tě viděla, když jsem byla malá!“ zvýšila jsem hlas. Copak mu přeskočilo? Co na tom, že je to ten nejvíc sexy chlap, teda upír, kterého jsem kdy viděla a jako malá i jako puberťák jsem o něm snila snad každou noc a táta z toho musel jistě doslova šílet. To však nic neměnilo na tom, že Demetriho skutečně neznám.

„Já tě znám dobře,“ oponoval mi. „A když říkám dobře, chci tím říct, že tě znám perfektně,“ ušklíbl se potěšeně.

„Jak…? Počkej,“ zastavila jsem ho dřív, než otevřel pusu, „nic neříkej.“ Povzdechla jsem si. Mělo by mě tohle jeho chování děsit, ale kupodivu tomu tak nebylo. „Jak dlouho že tu bydlíš?“

„Od doby, co si se sem nastěhovala ty, takže skoro čtyři roky,“ odpověděl bez mrknutí oka. „A předtím? Sleduji tě už od tvých patnácti let. A můžu říct, že je to pekelně těžké a složité hlavně s tvým otcem, který čte myšlenky.“

„P- prosím? Jakože už mě sleduješ devět let?“

„Ano,“ zazubil se Demetri, až jeho vážná tvář krásně roztála. Nikdy jsem ho takhle neviděla. Jenomže co já můžu vědět? Naposledy to bylo, když mi byly čtyři.

„Ale- Vždyť- Oni říkali, že máš… že jsi odešel z Volterry kvůli nějaké upírce, a- “

„Ano, kvůli tobě.“

„Ne, to není pravda!“

„Je. Samozřejmě jsem ve Volteře musel udat jiný důvod odchodu. Kdybych jim řekl, že končím kvůli tobě, abych tě mohl sledovat, Aro by mě nejspíš nechal roztrhat na kusy a hodit dolů do hladomorny, a neposlepovali by mě dřív, než za sto let.“

„Takže ty nejsi s žádnou upírkou?“ vypálila jsem dřív, než mi tu otázku mozek stihl překontrolovat. A jakmile mi došlo, na co se ho tu ptám, jsem zrudla až po kotníky.

„Ne.“ Pousmál se. Koukám, že Demetri není moc velký mluvka.

„Aha.“ Popravdě? Ani já toho moc nenamluvím.

Stáli jsme v obývacím pokoji s výhledem na Michiganské jezero, které odtud spíš připomínalo temné moře a město pod námi svítilo a žilo vlastním životem. Tady naopak se čas zastavil. Koukala jsem na Demetriho a on na mě.

„Naprosto chápu,“ promluvil po delším tichu, „že je to divné. A opravdu je mi záhadou, že jsi s křikem neutekla,“ šeptal podmanivě, zatímco se ke mně krok za krokem přibližoval, „když jsem ti oznámil, že kolem tebe slídím už dobrých devět let.“

„Možná si o mně asi budeš myslet, že jsem úplně blbá, ale nemám z tebe strach,“ odpověděla já naprosto upřímně. Bylo to zvláštní, ale bylo to tak. Demetri mě prostě neděsil. Ani trošičku.

„To jsem rád,“ usmál se mile, když už stál skoro naproti mně. „Nedokázal jsem prostě zůstat daleko. Však žiješ mezi upíry, takže víš, jak to mezi sebou mají tví rodiče. Nebo strýčkové a tetičky.“

„Nebo babička s dědou,“ doplnila jsem téměř bezhlasně. Neodvážila jsem se ani pomyslet na to, co tím naznačuje, tak mě to děsilo.

„Přesně Renesmé,“ řekl tiše i on. Jeho tvář se sklonila a přiblížila k mojí. „Takže rozumíš,“ mluvil najednou tak něžně, a jeho hlas i voňavý dech mi jemně hladily rozpálenou tvář. Přivřela jsem oči. „Když říkám, že jsem našel mou druhou polovinu? Chápeš, že tě miluji tak, jak miluje jen upír?“ zaševelil a víčka mu klesla.

Docvaklo mi téměř ihned, že se právě vyznal k nehynoucí upíří lásce už po necelé čtvrt hodině, když jsem ho naposledy viděla ve čtyřech. Demetri měl pravdu. Opravdu nechodil okolo horké kaše. Než jsem však stačila cokoli odpovědět, nebo posbírat rozházené myšlenky, na rty se mi bez varování natiskly ty jeho. Celé tělo mi vzplálo jak vatra. Hořela jsem a ani si nevšimla, že se mu moje ruce samovolně obtočily okolo pasu, abych si ho k sobě přitáhla pevněji, zatímco on mi dlaněmi uvěznil tváře. A prohloubil polibek.

Nepamatuji si už přesně, jak k tomu došlo, ale v jedné chvíli jsem se o Demetriho jen jemně otřela, a v dalším momentě už jsem byla nalepená na stěně s nohama okolo pasu a rukama v jeho vlasech. Tiskla jsem si ho k sobě tak silně, jako bychom se chtěli sloučit jeden do druhého. Já mezi nohama byla už totálně mokrá, a i přes mé kalhotky a jeho rifle bylo cítit, jak moc vzrušený je i on.

Takže se to dnes opravdu stane?

Nedočkavostí jsem se chvěla a hladila ho všude, kam se mé chtivé dlaně dostaly. Ani on nezahálel. Náruživě mi zkoumal celé tělo. Když se pak rty přesunul na můj krk, a začal si pohrávat s kůží na hrdle jazykem i zuby, myslela jsem, že se snad rozletím na prach. Tohle já nezažila s nikým. Jsem sice stále ještě panna, ale nějaké ty zkušenosti já už za sebou taky měla, přesto… Nikdy to nebylo takhle dokonalé. Žhavé. Ani zlomek.

Demetri hlasitě vrčel, ruce připláclé na mém pozadí, se o mě mezi nohama náruživě otíral. Jeho dotek přes lehounkou látku kalhotek doslova pálil. Propaloval se. Šaty už byly srolované až na břiše. Dýchala jsem jak lokomotiva v zápřahu a… chtěla naprosto všechno.

Co na tom, že se mi tu vyznal k lásce a mělo by mě to odradit…

Co na tom, že mě sleduje už devět let a mělo by mě to vyděsit…

A co na tom, že mojí rodině by se to nelíbilo, a to by mě mělo zastavit…

Já ho chtěla jako ještě nikdy nic!

 


...... posledni kousek priste.....


Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

11)  danje (25.11.2014 09:50)

kala

10)  kala (23.11.2014 21:51)

Děkuju

9)  Lucka (23.11.2014 21:42)

perfektní

8)  Niki (23.11.2014 09:43)

nádherný.... doufám, že poslední kousek bude brzo

7)  martisek (22.11.2014 22:54)

skvělý bonus! nejdřív mi bylo Nessie líto, že je tam sama a nikoho nemá, ale že to dopadne takhle.. To jsem vážně netušila

6)  betuška (22.11.2014 20:57)

Tvoj Demetri sa mi veľmi páči, ja som teda nemohla ten blbý ksicht z filmu,nič proti hercovi teda zásadne:D
,každý poriadny upír má byť riadny vysoký chlap, no nie?
Takže díky,díky, že si mi tak vylepšila dnešný večer

5)  izzie22 (22.11.2014 20:12)

Ty ma snáď chceš pripraviť o nervy!
Si proste dokonalá.

4)  Foxieee (22.11.2014 19:36)

Moje srdiečko spolu s mojou ženskou dušičkou vydávajú hlasné kňučivé ííííí nad Renesmee a Demetrim Oni dvaja sú spolu proste ňuňu! :D Prepáč prosím,že sa vyjadrujem takto,ale ani po treťom čítaní sa neviem zbaviť toho blbého úškrnu,čo mi visí na tom blbom ksichte :D Nekonečne sa teším na poslednú časť a verím verím že tu bude čo najskôr táto časť bola dokonalosť sama

3)  Seb (22.11.2014 18:05)

Páni,tak Demetri a Renessmé, těším se na poslední kousek.

2)  E.T. (22.11.2014 17:45)

Už se moooc těším.

1)  Jahudka (22.11.2014 17:05)

děkuji

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse