Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/renesme.jpg

V téhle části příběhu se blíže seznámíme s Renesmé a Victorem. Je Vic skutečně na kluky? A co Adison, nejlepší přátelkyně Nessie? A nakonec... Renesmé v nebezpečí! Za každičký komentář předem strašně moc děkuji! Kikky

 

 

„Ahoj Renesmé,“ ozvalo se do sluchátka mobilu. Automaticky jsem se přetočila z polohy na břiše do té na zádech. Tyhle hovory bývaly občas dost dlouhé.

„Čau, mami?“ vypadlo ze mě mdlým tónem. Tušila jsem hned, co mi bude chtít. Navíc od doby, co se máma stala upírem, byla úplně stejná jako ostatní, což bylo někdy nesnesitelné.

„Táta tě pozdravuje. A jak se máš, holčičko?“ řekla v rychlosti, ale bylo znát, že to není hlavní otázka večera.

„Dobře. Teď se učím. A co vy?“ vyměnila jsem zdvořilostní frázi.

„Máme se fajn, miláčku. Táta vzal před chvíli Becu na lov. A já ti volám, kvůli tomuhle víkendu, víš? Doufám, že si ještě pamatuješ, že budeme mít návštěvu,“ dokončila vážně.

„Ne,“ odpověděla jsem vzpurně. Upřímně? Bylo mi to jedno.

Samozřejmě, že jsem si pamatovala hosty, kteří nás měli poctít svou návštěvou, bohužel však Adison, má nejlepší přítelkyně ze střední, měla mít tenhle víkend narozeniny. Před několika měsíci nazpět jsem jí slíbila, že spolu půjdeme na koncert Depeche Mode, a potom to zapít někam do baru. Taky si strejda Aro mohl vybrat jiný termín. Chápu, že se nemohou ukazovat ve slunečním světle tak jako já, ale… Měla jsem prostě vlastní plány.

„Drahá Renesmé,“ začala máma s tím svým mateřským poučným tónem. Ihned se mi samovolně protočily oči. „Strejda Aro by tě jistě rád viděl a…“

„A?“

„Slíbil, že přijede jen s Felixem, Jane a Alekem.“

Samozřejmě, jak jinak? Od doby, co jsem jako malá pronásledovala jednoho upíra od nich z gardy, Demetriho, mě od něj strejda Aro držel dál. Na návštěvu už jej nikdy nepřivezl, a když jsem přijela naopak do Itálie já, Demetri byl pokaždé někde na služební cestě. Byla jsem tehdy malá a neměla moc rozum, takže mi nedocházelo, že jsem se s tím neustálým skuhráním a sháněním se po tomhle upírovi stala takovým Volterským vtipem. Každý se mi smál. Pamatuju si to jasně a čistě, i když jsem pouhý poloupír a tehdy jsem z toho neměla až tak moc rozum.

Bohužel ani my nezapomínáme.

Demetriho mi bylo líto. Museli si ho chudáka dobírat úplně všichni. A nejspíš těch pár let, co zatím uplynulo, nebyla dost dlouhá doba, aby s tím přestali. I proto jsem se jakémukoliv styku s těmihle upíry vyhýbala. Naposledy, to mi bylo čerstvých patnáct, se přede mnou Alec s Jane bavili o Demetrim a jakési upírce. Prý za ní odjel. Ovšem že se jejich konverzace nedržela jen tohohle tématu, ale později se začala stáčet právě kolem ožehavého… sexu.  A tehdy mi svým způsobem zlomili srdce.

Nepotřebovala jsem, aby se mi zase někdo vysmíval. Třebaže nepřímo.

„Mami,“ pokusila jsem se znít co nejrozumněji. „Já chápu, že by mě strýček rád viděl, ale slíbila jsem to Adis už dávno. Nemůžu z toho vybruslit. Nikam nechodím, jen studuju, tak byste mi mohli nechat nějaký volný prostor,“ namítala jsem rozohněně. Byla jsem dospělá a oni se ke mně chovali jako k dítěti. Nessie tohle, Nessie tamto. Měla jsem toho už plné zuby.

„Víš, že je to důležité.“

„Ano, ale jednou se přece nic nestane. Až strejda přijede příště, budu tam,“ navrhovala jsem chvatně, ačkoliv už teď mi bylo jasné, že slib poruším.

„Tátovi se to líbit nebude.“ No vždyť nemusí, dospělá jsem tady já! „Tak dobrá, miláčku, uč se a… dávej na sebe tenhle víkend pozor, ano? Kdybys cokoliv potřebovala, okamžitě zavolej.“

„Oki, mami. Neboj se o mě, už jsem velká. Mám tě ráda a pozdravuj tátu s Becou.“

„Taky tě miluju, zlatíčko. Pa.“

„Ahoj.“

 


Chodila jsem na Chicagskou univerzitu a přes týden bydlela – společně s bráchy – v  nově koupeném bytě, který zařizovala teta Rose s tetou Alice. Naši s Rebecou bydleli na severu sousedního státu Wisconsin ve městě Rhinelander uprostřed lesů na samotě. Upíři se totiž ve státě Illinois moc neohřáli, pokud to ovšem nebyli nomádi, kteří přes noc lovili. Máma ani táta od nás nechtěli být příliš daleko, a proto se snažili zařídit tak, že kdyby bylo nejhůř, mohli by za námi klidně i doplavat přes Michiganské jezero.

Pod vodou byla menší možnost zpomalení nebo prozrazení.

Soužití s Victorem a Andrewem bylo někdy na zbláznění. Hlavně s tím druhým, Andym. Byl příliš lehkomyslný a lehkovážný. A hlavně šílený děvkař. Štvalo mě, že si domů minimálně třikrát týdně vodil jinou holku. Kdyby to s nějakou alespoň protáhl… Ale to ne. Neustále tvrdil, že čerstvé maso je přece nejlepší, a že nikdo nechce jíst stále dokola hovězí steak, třebaže je výborný.

To Vic byl jiný.

Měla jsem ho ze všech nejradši, a i když bez Andyho neudělal krok, mohla jsem s ním mluvit o čemkoli, aniž by to pak svému bratrovi pověděl. Ještě štěstí, že to nebyla jednovaječná dvojčata. Victor, na rozdíl od svého bratra, míval i víc nabídek od… řekněme těchhle ‚jednoduchých holek‘, které se ale snažily zcela zbytečně. Nevím, ovšemže oba mí bráchové byli pěkní, ale z Vica – asi i proto, že se víc podobal na tátu – prostě vyzařovala nedostupnost, a to ho dělalo přitažlivějším.

A zatím ještě nikoho neměl. Ostatně ani já ne.

Pořád jsem byla zatracená panna a rozhodně to nebyla jenom má vina. Pokaždé, když jsem se rozhodla do něčeho jít, se na scéně objevil můj otec. Tohle byla jediná věc, proč jsem se od nich toužila tak moc odstěhovat. Mé soukromí. Jenomže studium na vysoké a neustálé nervy z toho – když jsem konečně našla někoho, kdo se mi opravdu líbil –, odkud tentokrát ten můj vykutálený tatínek opět vyskočí, mi na apetitu rozhodně nepřidávalo. A většina kluků nebyla ochotná čekat dlouho.

Musela jsem to prozatím řešit sama, doufajíc že nikde poblíž není nikdo z rodiny…

To by byla ostuda.

Líbila jsem se hodně, to ano. Byla jsem hezká, dokonce bych mohla tvrdit, že krásná, a asi proto si všichni mysleli, že jsem i jednoduchý cíl. Štíhlá, vysoká se zelenýma očima a pěknými prsy, teda to zas tvrdil Henry, můj poslední. Podle mě to tvrdil každé. S tím jsem se prozatím dostala nejdál, ale nikdy jsme to nedotáhli až na poslední metu. Měl totiž dost naspěch a já… Prostě jsem se na to necítila. Po mém čtrnáctidenním odmítání nakonec sbalil Helen. Byla to novinka, která dorazila odkudsi z Evropy. Blondýna s prsy většími než Arizona, co seděla jen o dvě řady pode mnou v učebně historie.

Byl to pro mě celkem šok, když mi jednou večer Henry zavolal, že už takhle dál nemůže, a proto se rozhodl náš vztah ukončit. Nečekala jsem to. Myslela jsem si, že je jiný, že dokáže čekat, ale… zmýlila se. Alespoň jsem nemusela litovat vyhozeného pannenství, ačkoliv pravdou bylo, že bych se ho už strašně ráda zbavila. Přišla jsem si prostě vadná. Všechny holky to měly už dávno za sebou a já pořád nic.

Asi nakonec zůstanu starou pannou nadosmrti. Vlastně… S mým umanutým tatínkem za zadkem to tak muselo zákonitě skončit. Bohužel teď k tomu přispíval i můj vlastní rozum.

Alespoň jsem měla Adison. Vysokou jsme si vybíraly společně, ale o mých skutečných rodičích neměla ani páru. Znala jen Carlislea a Esmé. Pro mě jsou to prarodiče, ale na veřejnosti vystupují jako moji rodiče. Přece jen by bylo divné, že máma a táta vypadají jako já, no ne?

 


„Nessiee,“ zapištěla na mě opilá Adison na parketě v La Bouche. Byl to náš oblíbený podnik, protože nebyl až tak daleko jak od mého, tak od Adisonina bytu. Bylo to tu trochu víc luxusní, ale to nám rozhodně nepřekáželo. Spíš naopak.

Sešlo se nás tu dneska jako much. Další dvě kamarádky ze školy, kluci samozřejmě taky, těch tu asi bylo i víc jak ženských. Dokonce i můj bratr Victor tu byl s námi. Bylo na něm však znát, jak těžce nese nepřítomnost svého dvojčete. Přesto se snažil.

Máma s tátou mu dali za úkol, aby na mě dohlížel, jak mi sám přiznal, zatímco Andrew byl s nimi a Becou u Carlislea a Esmé společně s Arem. Možná i proto se Victor necítil nejlépe. Asi chtěl být s nimi a dohlížet na vývoj situace, ačkoliv strýček Aro nebyl vůbec zlý nebo podlý. Trávila jsem u něj přece celkem troje prázdniny.

„Co je,“ zakřičela jsem do hulákající muziky.

„Dnešek byl naprosto… boží!“ zaječela plná entuziasmu. Spokojeně jsem se usmála. Adis měla dnes dvacet čtyři, a byla jen o několik měsíců mladší než já. „Nikdy jsem nebyla na lepším koncertě!“ výskla a objala mě okolo krku. „Díky!“ Vlepila mi pusu na tvář.

„Jo, bylo to vážně super,“ konstatovala jsem potěšeně. I mně se Depešáci líbili. Ne, to bylo slabé slovo, zbožňovala jsem je. Škoda jen, že koncert utekl tak rychle.

„Nepůjdeme se na chvilku posadit?“ navrhla zadýchaně.

„Proč ne.“

V objetí jsme došli až k našemu boxu, kde se to už viditelně párovalo, přesto tu byli ještě dva volní kluci, ale jeden z nich byl bohužel na stejné pohlaví. Toho pozvala Adis kvůli Victorovi. Bylo mi brášky líto, ale musela jsem tu mou hloupou kamarádku ochránit. Victor si nikdy nebral servítky, takže dokázal opačné pohlaví, co se o něj ucházelo, pěkně ranit a zchladit. Nechtěla jsem, aby to samé potkalo i tuto srdečnou osůbku. Navíc brácha byl poloupír. Podle mě se nevázal, protože čekal jen na tu pravou upírku.

Taky proto jsem Adison jednou doma, když jsme byly samy, nalhala, že je můj bratr na kluky. Od té doby si držela odstup. Jasně, stále se na něj koukala jak na svatý obrázek, to dělaly všechny, ale když se přiblížil, aby ji třeba objal a rozloučil se nebo se Adis jen letmo dotknul, celá ztuhla a nahodila křečovitý úsměv. To Andrew ji nikdy nezajímal, asi taky proto, že i ona sama viděla, co pro něj žena znamená – pětiminutovou zastávku.

Z těch dvou párů, olizujících se naproti nám, mě závistivě bodlo u srdce. Kéž bych i já byla takhle lehkovážná a dokázala je od sebe neodehnat po prvním hrábnutí na zadek. Jako by kluci měli radar na snadnou kořist a já jí prostě nebyla. A tak si dnes drželi odstup. Smutně jsem si povzdechla.

Victor se od baru mezitím vrátil se třemi vysokými sklenicemi.

„Dovolíte, dámy?“ oslovil nás hravě, a tak jsme mu mezi námi udělali místo. Enrique, co prozatím seděl sklesle vedle Adis, se najednou narovnal jako pravítko. Chudinka, kdyby jen věděl…

Přede mnou se objevila Margarita, kterou já ve velkém pila po celý večer. Mlsně jsem se olízla. Vic sám sobě objednal gina s tonikem a nakonec Adis, která dostala cosi červenorůžového s jahodami obalenými v čokoládě a napíchanými na dlouhém kovovém párátku. To bylo překvapující, protože doposud pila to co já. Přesto se jí nad tou jahodovou záplavou šťastně rozsvítily oči jak dvě žárovky pod silným proudem.

Usměvavý a spokojený Victor se obrátil mým směrem.

„Nemá v tom ani kapku alkoholu,“ mrknul potěšeně. Aha, tak proto? Nechtěl, aby se mi kamarádka zlila jako prasátko?  Proč ne, bráška byl vždycky obětavý miláček.

„Dík.“ Oplatila jsem mu spiklenecké mrknutí.

Uběhla další půlhodinka, zatímco písničky trošku zpomalily, až na úplně pomalou a relaxační hudbu. Ty dva páry naproti mně už po sobě nelezli tady, ale na parketě. Ještě že tak. Alespoň jsem měla klid.

„Smím prosit?“ oslovil z ničeho nic Adison chlap ve středním věku. Nebyl rozhodně nic moc, alespoň podle mých měřítek, jenže podle narůstajícího úsměvu se moje kamarádka nehodlala vzdát žádné příležitosti.

„Ne,“ zavrčel na něj Victor a mně v momentě spadla čelist. Říkal to až moc zainteresovaně, než aby mu to mohlo být jedno.

„Ale já si chci jít zatancovat,“ stěžovala si mu lítostivým, opilým hlasem Adison, zatímco jí Vic automaticky obtočil paži okolo ramenou v jasně posesivním gestu. Enrique se zatvářil zdrceně.

„Tak fajn, jdeme tancovat,“ prohodil jako by nic, a už se zvedal na nohy. To byla další rána. Vždyť Victor netancoval. Tedy já jej ještě tancovat neviděla. Andyho jo, ten to na parketě roztáčel pokaždé, ale jeho dvojče? Nikdy.

Chlápek, co se zajímal o Adison, se mezitím přesunul až za mnou.

„Ne,“ odpověděla jsem ještě předtím, než otevřel pusu. Očima přejel po našem boxu, a když se nezastavil ani na Enriquem, tak ten kluk svěsil ramena a v očích mu pohasl i ten poslední zbytek naděje. Bylo mi ho líto. A bylo mi líto i mě samotné.

Otočila jsem se, abych viděla na parketu ty dva, co mě teď zajímali nejvíce. Victor si držel Adison u těla tak těsně, jak ještě nikoho. Jasně mohla být tak moc na mol, že prostě aby ji udržel si ji k sobě přitáhnul blízko, ale proč by jí měl cpát nos až do vlasů? To jsem jaksi nechápala. Byl tu sice šílený hluk, ale když poloupíra něco zajímá… Zaměřila jsem se jen na ty dva a nastražila uši.

Adison s hlavou položenou na jeho rameni si povzdechla.

„Víš, Vicu, nikdy bych neřekla, že umíš tak dobře tancovat,“ mluvila pomalu. Mohla za to přemíra alkoholu.

„Hm, umím toho mnohem víc,“ pochleboval se můj bratr.

Tohle byla první dívka nebo žena, před kterou se kdy vytahoval, a snad poprvé použil svůj tón allá ‚jsem mačo‘. Že by se z něj stal novodobý Andrew? Sakra! Nechtěla jsem o Adison přijít jeho vinnou a tím, že neudrží ptáka ohniváka v kalhotách, třebaže můj bráška byl prozatím… panic. Možná ho to čekání už nudilo, a teď si chce taky užít?

To jsem nemohla dopustit. Ne s Adison!

„O tom nepochybuju,“ dodala laškovně s širokým úsměvem, ale pak si znovu oddechla. „Škoda jen, že jsi na chlapy,“ špitla spíš jen sama pro sebe, ale pro náš druh to bylo, jako by křičela. Krve by se ve mně v tu chvíli nedořezal. Upsss. Bráška se na mě asi naštve…?

Victor samozřejmě v okamžení ztuhnul, chytnul ji za paže a oddálil. „Prosím?“ pověděl nevěřícně.

„Ale nic. Já nic neříkala,“ brebentila Adison zmateně s purpurovými tvářemi.

„Já mám být homosexuál?“ vyvalil to na ni zpříma. Jo, tím byl Victor proslulý. Jeho syrovou upřímností.

„Ne- teda ano, jo, no… ne?“ blekotala chaoticky.

„Ne. Nejsem. Jak si na to, zatraceně, přišla?“

„Řekla mi to Renesmé,“ pověděla naprosto upřímně. Práskačka!

„Renesmé?“ To tiché zavrčení bylo bezesporu směřováno mně. To jsem pochopila okamžitě.

„Promiň,“ kuňkla jsem omluvně. Bylo mi jasné, že i on mě uslyší, a podle jeho pohledu - ‚tohle si spolu ještě vyřídíme‘-, který mi věnoval předtím, než se zas otočil k jeho taneční partnerce, mě totálně rozhodil. Byl naštvaný, a to tedy pořádně.

„Jo,“ potvrdila mu naprosto otevřeně Adison. Vím, že mě nechtěla zradit a před cizím by zatloukala, ale před samotným Victorem to nešlo, protože se ho to týkalo. Navíc byla opilá. „Ale neříkej jí to, prosím. Ona by se na mě pak zlobila. Já to opravdu nikomu neřeknu! Mlčím jako hrob. Dokonce jsem ti dovedla Enriqueho, aby ses tu necítil sám a- “ Victor s ní mírně zatřásl, a tím Adison utnul v tom opileckém tlachání.

„Nejsem na kluky, aby v tom bylo jasno,“ pronesl tvrdě.

„Ne?“ vypadlo z ní skepticky. „Hele, přede mnou se opravdu nemusíš přetvařovat. Nikomu nic nepo-“

Slyšela jsem jen jedno vytočené zavrčení a pak už Victor líbal moji kamarádku, která ani nestihla domluvit. Až po delší chvíli ke mně taky dolehly posměšky kolem procházejícího páru. Zírala jsem totiž na parket s otevřenou pusou, protože bráška do toho dával opravdu všechno. Na tak náruživého Victora jsem si teprve musela zvyknout. Vždycky se kontroloval a byl přemýšlivý, klidný, kdežto nyní… impulzivní a živočišný. Někdo mi snad vyměnil bratra?

Tancovali, spíš ploužili společně už téměř hodinu, zatímco já se pořád snažila pobrat všechno to, co se stalo. Nebo ještě stále dělo. Chvíli se mazlivě líbali, zatímco se snažili tancovat, pak zas pro změnu náruživě nebo se jen vlnili tělo na tělo. Victor si Adison při sobě udržoval tak, že měl jednu ruku na jejím pase a tu druhou hluboko pod ní.

Gentleman a panic Victor?! To byl skandál! Co to má znamenat!?

Nakonec si k nám opět přisedli. To už byl Enrique v trapu a poslední volný chlap od našeho stolku měl na klíně prsatou, hubenou blondýnu. Na ocet jsem tu zůstala jedině já, protože jak to tak vypadalo, tak i můj brácha si našel společnost.

„Takže já jsem gay?“ otázal se kysele ihned, co se posadil vedle mě s Adis po svém boku. Stále ji k sobě tisknul a vůbec to nevypadalo, že by se musel přemáhat. Nebo s tím mínil přestat…

„No… jo,“ doznala jsem. Stejně už pravda vyšla na světlo.

„Renesmé,“ řekl zklamaně. „Tohle bych od tebe nikdy nečekal.“

„A co!“ rozčílila jsem se. „Chtěla jsem ji jen chránit!“

„Před kým? Přede mnou? To jsem jako nějaký zatracený zvíře? To že kromě jídla piju i krev?“ Poslední slovo zašeptal. „Ty jsi na tom úplně stejně!“

„O to tady vůbec nejde, Vicu. Poslední ženská, co jsi poslal k vodě, od tebe utíkala v slzách! To jsem měla nechat, aby takhle dopadla i Adison?“

„Tak aby mezi námi bylo jasno, drahá sestro,“ povídal vztekle, „tak všechny ty husy dostanou přesně to, co si zaslouží. Nikdy jsem se nezachoval hnusně k někomu jako… Adison.“ Poslední slůvko vyslovil s neskutečnou něžností. „Na rozdíl od Hannah, té co jsem rozbrečel, a kterou se tu oháníš, a která mě bezustání pronásledovala. Nemínil jsem tolerovat, že o mě ta káča před celou školou roznášela, že spolu nejen chodíme, ale že spolu dokonce i spíme, včetně peprných detailů. Když jsem jí říkal, aby toho nechala, tvrdila, že neví o čem je řeč. Poslední kapka nastala, když za mnou přišla až k nám domů a normálně se mi pověsila na krk s tím, že mě naprosto bezmezně miluje a pak mi sáhla mezi nohy,“ doplňoval mi chybějící informace.

Vytřeštila jsem na něj oči.

„Jak jsem to měla vědět? Volala jsem právě s mámou a navíc u nás byla Adis, pak se strhl ten humbuk, a než jsem vylezla ven z ložnice, ta holka ječela a brečela na celé kolo. Co jsem si tak asi měla myslet?“

„Co asi! Že jsem ten nejhorší vyvrhel, co s ženami zachází jako s odpadky?“

„Ne, nejsi Andrew, ale… No prostě vypadala fakt zničeně.“

„To taky po tom, co jsem jí řekl, byla. Proč si asi myslíš, že mě to tak vytočilo?“

„Protože…?“

Vztekle zavrčel. „Protože jsem chtěl Adison, a díky té náně to mohlo všechno ztroskotat. Co by si tak asi pomyslela, kdyby mě viděla s tou navěšenou slepicí, sahající mi do rozkroku?“

„Asi nic, víš? No… možná by ji to mrzelo,“ uznala jsem.

„Každopádně teď už chápu, když jsem se k vám týden na to přidal na obědě, proč mi Adison neustále ukazovala oblečení v časopisech a ptala se mě na názor, a taky na účesy. Co mě však dostalo, bylo, když o nějakém polonahém modelu prohlásila, že má pěkný zadek a chtěla, abych jí to potvrdil.“ Teď už nefalšovaně zuřil. „To jsem si vážně myslel, že nemá všech pět pohromadě a já se zamiloval do- “

„Zamiloval?“

„Jo,“ prsknul. „Už alespoň dva roky po ní koukám.“

„C- cože? A proč si zatraceně něco neřekl?“

„A proč bych měl? Chtěl jsem to zkusit prvně sám. Navíc mě brzdilo i to, že ona je člověk a já poloupír.“

„Hm… to chápu,“ vydechla jsem zkroušeně. „Kdybych jen tušila, že to myslíš vážně, nikdy bych jí o tobě nenakukala, že jsi na chlapy.“

„Jediné plus, které u mě máš, je za to, že ses ji jen snažila chránit, ale… Stejně sis mohla vymyslet něco jiného, než to, že jsem teplej!“

„Tak promiň,“ omlouvala jsem se už nejméně potřetí. „Běda ti ale, jestli jí ublížíš, rozumíš?“

„Jasně,“ dodal spokojeně a otočil se zpátky k mojí kamarádce, která se k němu tulila tak, jako by spolu už byli nejmíň věčnost, a ne jen pár minut. „A teď bychom mohli jet domů,“ navrhl Victor do placu. Většina osazenstva odmítla, a tak jsme nakonec odešli jen my tři. Společně.

Zavolala jsem nám dva taxíky, a než přijely, byla jsem nucená tu cukrující dvojici pozorovat. A třebaže jsem za ně byla nesmírně šťastná, tak jsem i v duchu žárlila. Bráška byl taky ještě nezkušený, kdežto teď v tom nejspíš zůstanu sama, soudě podle toho, jak se ti dva k sobě měli. Tiskli.

Asi jsem vážně prokletá…

„Pojedu s Adison,“ oznámil mi suverénně můj bratr. Jistě, tak nějak jsem to čekala, ale ve skrytu duše pořád doufala, že se vrátí domů se mnou. Mrzelo mě to. Bylo to definitivní. I tak jsem to oběma moc přála. Adis nemohla být v lepších rukou. A rozhodně si to zasloužila. „Ness, nastup do taxíku a jeď rovnou do bytu,“ poučoval mě otcovsky. „Budu čekat, že mi zavoláš, jakmile se za tebou zavřou dveře, jo?“Normálně by mě to vytočilo, ale byla jsem tak mimo, že jsem souhlasně přikývla a pak už jen koukala, jak můj bráška pomáhá Adison do auta, aby si hned na to vlezl k ní. I jako poloupírka jsem měla dobrý zrak, takže bylo i přes sklo a tmu vidět, že už se zase náruživě líbali.

Dát mi pusu na rozloučenou na tvář ale nezapomněl. To Vic nikdy.

Znovu jsem si povzdechla a otevřela dveře taxíku. Než jsem však stačila nastoupit dovnitř, někdo za mnou si odkašlal a pak konečně promluvil.

„Kohopak to tady máme?“ oslovil mě z temnoty hlas upíra, až mi po celém těle instinktivně naskákala husí kůže.

 


Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

9)  danje (25.11.2014 09:48)

8)  Seb (18.11.2014 17:15)

Viktor se mi moc líbí a jsem hodně zvědavá, kdo oslovil Renessmé.

7)  Jahudka (18.11.2014 16:16)

děkuji

6)  Lucka (18.11.2014 15:31)

skvělé Už se moc těším na pokračování

5)  janda (18.11.2014 14:13)

Už se těším na pokráčko

4)  Niki (18.11.2014 12:43)

úžasné.... doufám, že bude brzo další

3)  betuška (18.11.2014 10:36)

kikk ja sa tak teším,že nás nenecháš strádať

2)  BabčaS (18.11.2014 09:30)

1)  izzie22 (17.11.2014 22:43)

To je Demetri!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Cullenovi