Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/bella33.jpg

Jak všechno to nové Bella vezme? ;) A co když tu ten naštvaný nakonec bude Edward? xD Ráno s... no prostě s Edwardem.

A následující seznámením Edwarda s Mattym. :)

r

Vyděšeně jsem se obrátila, abych hned vzápětí zjistila, že v křesle u okna sedí…

Tak jo! Tolik štěstí, aby se mi to jen zdálo, prostě nemám!

Edward! A upřeně mě pozoruje. Zůstala jsem nehybně civět jeho směrem. Asi v šoku. Neschopná slova. Nad jeho drzostí mi zůstával i rozum stát. A kde je ta zatracená Alice, když ji člověk potřebuje?

Jak dlouho že tady vlastně už sedí?

„Děkuju,“ šeptl zničehonic zbožně. Přimhouřila jsem na něj výhružně oči.

„Co tady k čertu děláš?“ zavrčela jsem tiše a podle mě dostatečně výhružně, aby se alespoň malinko strachy zapotil! Jo, kdyby tak mohl, parchant jeden! Neodpověděl.

„Děkuju ti za Nessie,“ doplnil to jeho předešlé podlézání a pomaloučku se zvedl. Obešel postel, až si dřepl ke straně, kde spinkala moje holčička a začal ji něžně hladit po vláskách. Jak bych ho nejraději něčím přetáhla, alespoň polštářem, ale to bych vzbudila to třeštidlo. Takhle v klidu připomínala sladce spícího andílka, který během noci spadl z nebe.

„Nemáš za co!“ ohradila jsem se studeně. „Je to moje dcera a já ji nadevše miluji,“ osvětlila jsem tomu zabedněnci. Nikdy bych se jí nevzdala a vlastně ona byla to jediné, díky čemu jsem s životem bojovala, než abych se nechala uvláčet starými neúspěchy, schoulila se někde do růžku a fňukala nad mým zpackaným životem. To svoje poděkování si klidně mohl strčit do… za klobouk!

„Mám,“ odpověděl mile a naprosto ignoroval můj hnusný tón a rozezlený obličej. Jistě ani nečekal, že bych se na něj mohla tvářit jinak. On si tady v mém pokoji klidně sedí a pozoruje nás při spaní. Věděla jsem, že po tom co zjistil, že jako rádoby neplodný upír má vlastní dceru, nedokáže se od ní na okamžik vzdálit. To ale neznamená, že nebude respektovat moje soukromí! Sakra, měla jsem na sobě jen bavlněné tílko a boxerky na spaní s potiskem kytiček… Bože, další zostuzení!

A aby toho nebylo málo, jsem na něj vystrkovala zadek!

„Vypadni!“ zavrčela jsem tiše. A ještě než s tím svým posmutnělým pohledem zmizel za dveřmi, spěšně jsem na něj zavolala. „Kde je Alice?“

„Ona před hodinkou odešla pro Carlislea a Esmé, abychom se později viděli. Chtěla, abych šel s ní, ale já… nemůžu,“ dodal tiše s pohledem přišpendleným na tvářičce mojí maličké. Shrnula jsem jí neposlušnou kudrlinku z obličeje a spokojeně se na ni usmála. Konečně byla chvíli v klidu a Edward mezitím dokonce zmizel z mého zorného pole. Bohužel mi bylo jasné, že je to jen na chvilku.

Vylezla jsem opatrně z postele tak, abych moji princeznu neprobudila a zahalila se znovu do županu. Moment, jak to, že neležím na gauči? Prolétlo mi vyděšeně hlavou. Musela mě přenést Alice… Jo, to bude ono!

„Prosím, Bello, nebuď na mě taková,“ téměř prosebně zakňučel Edward ihned, jakmile jsem se objevila za dveřmi.

„A jaká mám být?“ vybafla jsem už vážně nakvašeně. Tohle špehování a fakt, že ho mám neustále za zadkem, mě opravdu děsil a zároveň i neskutečně štval. Zvykej si! Prsklo škodolibě moje podvědomí. Byla jsem z toho vnitřně úplně nešťastná a na dně, ale před Nessie jsem nechtěla dát nic najevo. Ona má ze svého táty na rozdíl ode mě nezměrnou radost. Nechtěla jsem jí tu povznesenou náladu hned kazit.

„Nemusíš mě mít ráda, ale nebraň mi být s Renesmé,“ zakňoural posmutněle a pozoroval mě tím svým nešťastným medovým pohledem.

„Myslíš, že si to zasloužíš?“ zasyčela jsem na něj jedovatě a z očí mi snad šlehaly plameny, jak se před mým vražedným pohledem přikrčil. Pche, a pak že je to nejsilnější stvoření na zemi? Predátor? Kdyby se alespoň netvářil, jako by si právě nadělal do kalhot!

Pche!

„A bráním ti snad? Ne! Nemáš na to nárok, a přesto jsem ti dovolila se s Nessie setkat,“ odfrkla jsem zhnuseně a bylo mi naprosto jasné, že i kdybych tomu chtěla zabránit, Edward by se rozhodně snadno nevzdal. „Jen opět podotýkám, že si nepřeji, abys zasahoval do mého soukromí. A moje ložnice rovná se moje soukromí, jestli ti to ještě nedocvaklo,“ prskala jsem naštvaně.

„Vadí ti, že jsem se na tebe koukal, zatímco jsi spala?“ pověděl tak nějak okouzleně a s mírným sexuálním podtextem. Ten zatracenej magor! On se opravdu pokouší připravit mě o poslední zbytky mého chabého ovládání. Nehorázně mě svrběla dlaň, asi mu jednu vážně střelím…

„Cože? Nech si laskavě ty trapný kecy!“ vybouchla jsem v záchvatu šíleného hněvu. Vzteky jsem mu funěla téměř do obličeje, tak blízko jeho tváře jsem se najednou ocitla. Dlaně jsem měla bojovně zapřené v pase a to rozdrbané vrabčí hnízdo, které mi jistě zdobilo hlavu, muselo taky dodávat na efektivnosti. A bylo mi jedno, jaký asi musí být můj ranní dech. Ať ten bastard trpí.

Párkrát překvapeně zamrkal a o chlup se ještě přiblížil. Vyděšeně jsem na něj vykulila oči a urychleně se od něj odtáhla, jako by naopak smrděl on. No a co, že to nebyla pravda… Periferním pohledem jsem zkontrolovala můj dobře uvázaný uzel županu a oddechla si. Nikde nic vidět nebylo.

Na nic dalšího jsem nečekala a postavila se rovnou za kuchyňskou linku. Pustila jsem se do přípravy snídaně, zatímco Edwardův zvědavý pohled mě neustále všude doprovázel. Skenoval každý můj pohyb. A jak mě to jeho okukování jen iritovalo. Brnkalo mi na moje těžce zkoušené nervy.

Z lednice jsem vytáhla mléko, trochu nalila do malého kastrůlku a začala ohřívat. Mezitím jsem si uvařila kafe a přichystala pár lívanců. Byla jsem v tom zběhlá, takže mi to už nezabralo tolik času jako dřív.

„Bello?“ přerušil moje pracovní nasazení ten otrava.

„No?“ odsekla jsem stroze.

„Nessie má dar, že?“ pověděl mile a neustále předstíral, že moje nepřátelství vůči jeho osobě snad vůbec nepostřehl.

„Hm,“ zamručela jsem podrážděně, když jsem do formiček nalívala další dávku hmoty na lívance.

„Já…“ odmlčel se, ale jistě to bude jen na okamžik. Jak jinak... Ještě aby tu svou nevymáchanou hubu zavřel na déle jak pár minut, to by byl snad zázrak.

Fajn, možná je chyba ve mně. Jsem nesnesitelná, nepříjemná a tak dále, ale kdo ze mě nakonec tuhle náladovou potvoru udělal? Jen on, takže ať si to chlapeček pěkně vyžere a vychutná. Koutek rtů se mi spokojeně stočil vzhůru, zatímco jsem míchala horké mléko s kakaem, zády k němu samozřejmě.

„Ty?“ vypadlo ze mě studeně jako vždy, abych ho upozornila, že nedokončil tu jeho nakousnutou větu.

„Ukázala mi nějaké její vzpomínky,“ sdělil mi tiše.

„No a?“ hrála jsem nezájem, ale opak byl pravdou. Po očku jsem ho sledovala, zatímco jsem dokončovala snídani, ačkoliv už bylo půl desáté. Tvářil se tak zvláštně, až mi to nakonec nedalo. „Tak co ti teda ukázala?“

„Hned jako první to, co viděla, když přišla na svět,“ pověděl tak nějak skřípavě a tvář mu smutně ochabla. „Byli tam všichni. Oni to věděli!“ rozčiloval se najednou. „Pokaždé, když jsem volal, sice se mě vyptávali, jak se mám, ale nikdy se mě nezeptali, kdy se vrátím nebo jestli se vůbec vrátím. Jak je můžu ještě považovat za rodinu?“

„Nemyslím si, že to je jen jejich vina,“ prohodila jsem tiše. „To já je k tomu donutila. Pokud totiž chtěli vídat Renesmé, museli mi slíbit, že ti nic nepoví,“ ukončila jsem jako by nic.

„Cože jsi udělala?“ vyjel na mě vztekle. Heleďme se, tak ono se to dokáže i rozčílit? Už jsem myslela, že se to nepodaří!

„Nechtěla jsem, aby ses k mojí dceři třeba i jen na krok přiblížil!“ zavrčela jsem stejně hnusně jako on před chvílí. Zuřivost mu ale při mých posledních slovech zkřivila tvář a v mžiku stál těsně za mnou. Vyděšeně jsem se obrátila čelem k němu, abych se když tak mohla alespoň bránit. Oči měl výhružně přivřené a pak už bylo jeho tělo pevně nalepené na tom mém. Jeho ruce svíraly okraj linky, až to dřevo na protest zanaříkalo.

Pokusila jsem se od něj odtáhnout, ale nešlo to. Uvěznil mě tam! Já věděla, že ten včerejšek byl vážně ten nejsmolnější den...

„Tys mě okradla o část jejího života,“ vydechl mi běsnivě přímo do obličeje. „Schválně!“

„A tys mě okradl o můj život! O moji poctivost, zesměšnils mě a ještě si myslíš, že ti něco dlužím?!“ rozeřvala jsem se na něj jak siréna. Nechtěla jsem sice Nessie takhle vzbudit, ale ty emoce jsem v sobě prostě udržet nedokázala.

„Tušé,“ odvětil tak jaksi zničeně a já věděla, že to ten bídák opět jen hraje. Zpovzdálí jsem ještě zaslechla šelestění peřiny.

„Pořád máš ten pocit, že jsem tě o něco okradla? Já teda rozhodně ne! Zloděj z nás dvou, jsi tady tak akorát ty sám!“ vybublávalo ze mě zuřivě. Byla jsem opravdu na hraně, rozhodnutá se s ním třeba i porvat, jak mě popostrkoval přes okraj mého ovládání! „Takže tvojí rodině nic vyčítat nemůžeš. Podle mě věděli, že se o sebe dokážeš postarat i sám, takže se rozhodli pomoct mně s Nessie,“ dodala jsem chladně.

Do kuchyně hned docupkaly dvě bosé nožičky. V okamžení jsem nahodila falešně spokojený úsměv a odstrčila Edwarda bokem, abych mohla na stůl odnést snídani. Vyskládala jsem to, co jsem měla na rukou a malou ihned nato vysadila na její židličku.

„Ploč si kžičela, mami?“ zeptala se nechápavě. Právě jsem se chystala odpovědět, když se mi za zády objevil Edward.

„Mamince uteklo mlíko, víš, broučku?“ pověděl tak mile, až jsem měla pocit, že se z toho jeho falešného hlasu snad pozvracím. Bokem jsem do něj drcla a odstrčila ho ode mě dál. Něco si zamumlal pod nos a pak se posadil za stůl na moje místo. Zaskřípala jsem zubama a raději se beze slova posadila z druhé strany.

Němě jsem jedla a přitom ještě kouskovala jídlo mojí princezně. Edwardův pohled se z nás nehnul… Věděla jsem, že takhle to opravdu moc dlouho vydržet nemůžu, ale co teda dělat? Jak tohohle dotěrného upíra vystrnadit z mého bytu? Vlastně jsem pochybovala, že to vůbec ještě půjde.

Radši jsem začala přemýšlet nad obyčejnými věcmi. Hlavou mi v okamžiku bleskly ty nezaplacené účty, co mi včera Alice donesla ze schránky nahoru. Nechala je v předsíni na stolečku. Dopila jsem poslední trochu kafe a pomalu se zvedla, abych si pro ně došla. Byly tam celkem tři obálky, to zas budou částky…

„Co to je?“ ozvalo se těsně za mnou. Cítila jsem Edwardův dech na šíji a i proti mojí vůli mě to v okamžiku naprosto vzrušilo. Cítila jsem dole ten tlak a vlhko, které u mě ale nebylo obvyklé. Vždycky jsme to s Mattym museli řešit nějak jinak, o to víc mě moje žádoucí  reakce překvapily. Tak přece jen nejsem frigidní…

No, ale pěkně děkuju! Zavrčela jsem naštvaně, když mi došlo, na koho moje tělo takhle reaguje. Copak mu to jednou nestačilo? Myslela jsem, že když se člověk spálí, podruhé už do ohně lézt chtít nebude, ale u mě to snad najednou vypadalo, že nemám žádný pud sebezáchovy.

„Účty!“ osvětlila jsem kousavě, a jakmile jsem se konečně otočila, zamávala jsem mu jimi před nosem.

„Teď jsou moje,“ dodal rychle a pohotově mi je vyrval z rukou.

„Hej,“ ohnala jsem se po nich, ale proti jeho upíří síle jsem neměla šanci. „Dej mi to zpátky, rozumíš? Ty jsou moje!“ vztekala jsem se marně.

„Ne, ode dneška platím všechno já!“ řekl rázně, složil je napůl a zastrčil do zadní kapsy. „Muž se má o svoji rodinu postarat!“ osvětlil mi rádoby ctnostně. Na tohle už jsem vážně neměla slušnou argumentaci, jen tu sprostou, ale opravdu strašně neslušnou a nevychovanou. Raději jsem si prsty začala masírovat spánky. A pak mě osvítilo…

„Správně, chlap by se postaral, ale ty jsi jen obyčejný nevybitý kluk!“ obořila jsem se na něj s kyselým úsměvem. Edwardovi vzplál v očích hněv, ale rychle ho udusil. Co jiného se taky dalo čekat, když šáhnete na pánské ego… Upíří rychlostí se nahnul až k mému uchu.

„To teda nejsem, miláčku,“ zaševelil vzrušeným hlasem a celým tělem se na mě přišpendlil. Dole mě ale naštěstí nic neodbytného netlačilo. Alespoň něco… Vlastně, takže celou dobu pouze předstírá! Tentokrát dostalo na prdel pro změnu zase moje ego.

„Tak miláček?“ zapištěla jsem znechuceně, o krok odstoupila a rozmáchla ruku s plánem mu konečně jednu pořádnou švihnout. A jestli jsem si u toho měla cokoliv zlomit, tak ať, ale dlaň se ke svému vytouženému cíli nedopracovala, protože se mi v letu kolem zápěstí omotaly proklaté ledové prsty. Hrdelně jsem zavrčela a on se ke mně opět natisknul. K mojí smůle se na mě ale tentokrát už cosi tvrdého dole tlačilo.

Znechuceně jsem znovu odstoupila a v ten okamžik se ozval zvonek.

Záchrana!

Blahořečila jsem osobu za dveřmi, protože Edward vypadal, že bude vraždit. Uraženě si odfrknul a zmizel zpátky do kuchyně. Trochu jsem si prsty prohrábla vlasy a zkontrolovala zevnějšek, který celkem ušel, a rázně otevřela dveře. Na prahu se na mě mračil Matty. V rukou držel můj kabát, vak se šaty a housle.

„Tohle sis u mě asi včera zapomněla, ne?“ odsekl naštvaně. Z kuchyně se k nám donesl veselý smích. Byl to samozřejmě Edward a Nessie. On to udělal schválně, to mi bylo jasné! Matt na mě překvapeně vyvalil oči a pak je ale zúžil na pouhé štěrbinky. „Ty tady máš chlapa?“ štěkl vytočeně a já jen nasucho polkla.

Tohle se bude opravdu těžko vysvětlovat…

 

 

 


*

 

 

 


Matt na nic nečekal, rázně mě odstrčil z cesty a vešel dovnitř. Jako lev, co právě zavětřil kořist, nakráčel hrdě do kuchyně. Hruď se mu výstražně pnula kupředu a oči byly neustále výhružně zúžené. No, sice jsem ho nezastavila, ale ten nebezpečný tu přece jen byl Edward. Nervózně jsem se ošila a ihned odcupitala za ním.

Můj obrovský a zároveň i nejotravnější problém si seděl v klidu na židli s Nessie na klíně a krmil ji. Nos už měla od něčeho zašpiněný a neustále se hihňala, když jí Edward šermoval před obličejem poloprázdnou lžičkou. Kousek toho co se jí pokoušel dostat do pusy mu upadl jak na zem, tak na roh stolu a já cítila, jak mi vztekle zahořely tváře.

To zas budu uklízet jen já, co?

Matthew na ně doslova zíral s očima tak vyvalenýma, div že nevypadly a neopustily rodnou domovinu. Jenomže to už si nás všimli i hlavní aktéři tohohle minipředstavení. Mému andílkovi se vzápětí rozzářila kukadla ještě víc a po tváři se jí rozlil pořádně široký úsměv s těmi dokonalými ďolíčky.

„Stlejdo!“ křikla zvesela a pokusila se od Edwarda oprostit. Bylo vidět, že jemu se to zrovna dvakrát nezamlouvá. Ne, to teda pěkně kecám! Prudký hněv mu na okamžik zkřivil tvář, pak však svoje emoce uzavřel uvnitř a nechal Nes seskočit, i když se mu to vůbec nelíbilo. Ona se ihned rozběhla za Mattym, a jakmile byla až u něj, okamžitě se dožadovala pozornosti. Můj přítel odtrhl nechápavý pohled z Edwardova nasupeného obličeje a natáhl se pro toho malého lumpa, co ho zatím vehementně tahal za nohavice.

„Ahoj princezno,“ oslovil ji něžně a pohladil po vláskách. Já se natáhla a utřela jí ten ušmudlaný nos.

„Stlejdo! Podívej, já mám konečně taky tatínka,“ brebentila malá nadšeně a Matt vypadal ještě překvapeněji než před chvílí. Pohled mu lítal z Edwarda na Nessie a jistě ty dva detailně srovnával. A nemohl nevidět jak je zřetelné, že to on je skutečným otcem mého zlobidla. Ty vlasy, rysy… Teď už vím, že i oči.

„Nazdar,“ pozdravil chladně ten nafoukaný upír a sjížděl si mého přítele od vrchu až dolů. Tohle se zas nelíbilo mně. Vážně! Bylo mi to hrozně nepříjemné. Já ty jeho momentální přítelkyně taky takhle okatě nehodnotím! Vlastně jsem ještě neměla možnost nějakou vidět, ale jistě i k tomu brzy dojde. Neměla jsem pochyb.

„Jmenuji se Edward a…“ Postavil se na nohy a ta jeho lehce vzteky zkřivená tvář mě jen víc a víc iritovala. On na to nemá právo! Nemá ho absolutně na nic! Můj nepříčetný pohled ho ale asi nezajímal, protože se rozešel k nám a přitom pokračoval. „A ano, jsem otcem tohohle zlatíčka,“ pronesl tak majetnicky, až se i Matty lehce otřásl.

„Proč jsi mi nic neřekla?“ obořil se na mě v další sekundě Matt. Asi netušil, na kom si vylít vztek?

„Není to moje vina,“ ohradila jsem se stejně hnusně. „Objevil se zničehonic a okamžitě si začal dělat nárok na to, na co ho rozhodně nemá,“ dodala jsem hnusně a posledních sedm slov zašeptala tak, aby je slyšel tak maximálně Edward. Musí už zatraceně pochopit, jak celou tuhle proklatou situaci vidím já. Rozhodně ho pořád nenávidím a nejraději bych ten jeho upíří zadek jedním správně mířeným kopancem vyvedla ze dveří a rovnou je za ním navždy zabouchla, jenomže Nessie by zajisté pro moje radikální plány pochopení neměla.

„A rozhodně jsem ho -“ povídala jsem už o něco klidněji, ale Matt mi skočil do řeči.

„Vy dva jste spolu… Včera?“

„Cože? Ne!“ vypadlo ze mě zděšeně. Srdce ni najednou bubnovalo jako na závodech a Edward se pro změnu netvářil vůbec nijak. Kretén jeden! Než něco mít s tímhle idiotem, raději si hlavu oholím dohola a ukoušu jazyk!

„Bohužel… ne,“ dodal, jako by se nechumelilo ten upíří idiot a já po něm málem vystartovala. Naštěstí mi z krku vylezlo jen tichounké výhružné zavrčení. Tohle si teda dovolovat nebude! „A teď, jestli ti to nevadí, byl bych rád, aby se moje holčička konečně nasnídala,“ objasnil rozladěně ten, ten… Neměla jsem slov. Vážně neměla. Kdyby mě teď tak ten blbec chtěl posnídat, moc by si nepochutnal. Místo krve mi tělem právě musela proudit jen čistá nenávist.

Matt mu Renesmé samozřejmě bez řečí podal a tvářil se naprosto nepřítomně. Zato Edwardovi utekl jeden koutek směrem vzhůru.

„My si jdeme promluvit,“ vyhrkla jsem urychleně, čapnula Mattyho za loket a už ho znovu táhla ke vchodovým dveřím. Tohle bylo opravdu na mrtvici. Může poloupír vlastně nějakou mít?

„Takže se chceš rozejít?“ vydechl bezbarvě s lehce skelným pohledem.

„Ne!“ ohradila jsem se rázně. Tohle bylo teda šílenství, jak mohl na něco takového přijít? Snažíme se mít spolu miminko a on si myslí, že bych ho kvůli tomu ignorantovi v kuchyni jen tak opustila? No, možná jsem do něj nebyla až takový blázen, jak bych si přála, ale v mém životě jsem ho pořád chtěla. „To teda nechci,“ vypadlo ze mě už daleko mileji. Popošla jsem až k němu a sama se mu vnutila do náruče. Chvilku tam jen tak stál s rukama bezvládně u boků, ale i ty se nakonec zvedly a omotaly okolo mě. Potěšeně jsem si povzdechla a ucítila, jak nosem bloudí v mých vlasech.

Sama jsem ho držela okolo pasu a tiskla k sobě tak moc, jako by to právě byl můj jediný záchytný bod. Kolik se toho odvčera pokašlalo? A stačil k tomu jediný večer. Proč jen Nessie musela kreslit ten obrázek? Bezpochyby se mě ten Edwardův Osud, nebo jak tomu říkal, snažil varovat. A já nedávala pozor!

Poslouchala jsem, jak Mattymu zběsile bije srdce a prsty jedné jeho ruky mi odhodlaně bloudí po zádech. Ta druhá odpočívala na mém kříži. Voněl opravdu nádherně, ale nijak to na mě teda nepůsobilo. Do očí mi v okamžení z tohohle známého faktu vstoupily slzy. Tak moc jsem si přála, aby se to ve mně konečně všechno uvolnilo a já mohla tohohle muže začít naplno milovat a ne mít jen ráda.

Zasloužil by si to. A do hlavy mi znova vlezly moje nepochopitelné reakce na Edwarda. Ach ne!

„Jak to teď teda bude?“ začal po chvíli zkoumat půdu s lehkým nádechem strachu.

„Sama nevím, ale…“ povzdechla jsem si smutně. „O tebe přijít nechci.“

„Ty k němu něco… Však víš. Miluješ ho?“ zdrceně sklopil oči Matt a zatímco čekal na odpověď v hrudníku mu doslova zběsile bušilo. Stejně tak mně a slyšela jsem dokonce, jak se v kuchyni všechno ztišilo, tedy až na Nessie, které se nelíbilo, že na ni tatínek právě nereaguje. Bylo mi jasný, že má uši našpicovaný… aby mu náhodou něco neuteklo.

„Ne,“ vydechla jsem prostě. A byla to pravda, alespoň jsem o tom byla přesvědčená. Vždyť když na něj jen pomyslím, tak se ve mně zvedne pořádná vlna odporu a nenávisti. Dokonce ho nemám ani ráda, a to teda ani malinko. „Jednou ti povím, co se mezi námi stalo, abys pochopil, že někoho takového opravdu milovat nejde, ale…“ vydechla jsem zdrceně. Vzpomínky mě opět vtáhly do jejich ničivého víru a já cítila, jak mi po tvářích stéká pár slaných kapek. „Ale teď ne,“ skončila jsem rázně a obličej si utřela do dlaní a cípu županu.

„Promiň, nechtěl jsem být -“ Jeho řeč, která mě momentálně vůbec nezajímala, jsem stopla jedním vášnivým polibkem. Nemohla jsem jinak. Bylo toho příliš, a přestože u mě Matt nedokázal vyvolat podobné reakce jako ten parchant vedle, potřebovala jsem jeho, ale ještě víc sebe ubezpečit, že se mezi námi vlastně vůbec nic nezměnilo.

Jeho horké dlaně se okamžitě bez protestů přesunuly na moje boky a on si mě k sobě přitáhl daleko těsněji. Kdyby mě alespoň trošku vzrušoval, proplulo mi hlavou. Byla bych opravdu štěstím bez sebe, ale věděla jsem, že tohle se nestane nikdy. Ne po Edwardovi, který všechno zničil.

Ve skrytu duše jsem tak nějak tušila a byla smířená s tím, že nejsem předurčená k tomu někdy někoho milovat. Na to jsem byla vnitřně příliš zraněná. Moje rozbité srdce mělo jen omezenou kapacitu. Zbylo v něm místo pouze pro jednoho človíčka… a tím byla moje malá dcerka.

Přesto jsem se k němu vinula tak silně, až jsem měla pocit, že snad každou chvílí začne skuhrat bolestí. Tak, jak si Nessie přála tatínka, tak moc jsem já doufala v to, že se do Matta konečně zamiluju. Nebo i do někoho jiného, kdo si ale mou lásku skutečně zaslouží…

Ozvalo se zakašlání a ve futrech stanul znatelně popuzený Edward. Netuším, co pořád má, ale jistě nic dobrého. Můj život mu může být naprosto volný, a já tím tuplem! Tak by mi i mohl dát svatý klid od těch jeho podivných nálad. Je tu sotva půl dne a provokuje mě tak, že už ho nemůžu vystát. Nevychovanec jeden! Odtáhla jsem se od Matta a naštvaně zapřela ruce v bok.

„Co je?“ štěkla jsem vztekle a ještě si výhružně dupla nožkou. Možná to bylo dětinské? Ano, ale Edward ve mně vyvolával takovou salvu negativních emocí, že to šlo jen těžko skrývat.

„Nic, jen Nessie by chtěla jít ven,“ obeznámil mě chladně, udělal čelem vzad a konečně vypadnul. Jediným vydechnutím ze mě spadlo všechno to napětí a já se opět otočila k mému překvapenému příteli.

„Ty ho vážně nenávidíš!?“ dodal spíš zaskočeně než jako otázku. Přesto jsem mu na ni důrazně pozitivně zakývala. Co jiného se k tomu kusu šutru dalo cítit? Nic. Nikdo normální by ho ve svojí blízkosti nestrpěl…

„A jsi si jistá, že t-vám nic neudělá?“ ptal se rozrušeně.

„Ne, o tohle se neboj,“ pověděla jsem klidně. Ať je to monstrum odporné, jak chce, nemyslím, že by vlastní dceři ublížil. To by prostě neudělal. Jistě toho v životě nikdy moc necítil, ale láska, která tak najednou vzplála v jeho očích, když měl Nessie poblíž, prostě nešla přehlédnout.

„Tak nic, musím do práce, jen jsem se stavil donést ti věci…“

„To je v pořádku,“ uklidnila jsem ho. Dlaň automaticky přejela po jeho jemném strništi a on jen spokojeně přivřel oči. Vtisknul mi poslední polibek a už utíkal pryč.

Byla jsem Mattovi neskonale vděčná, že se do toho víc nepletl a nechal to všechno na mně. Ono totiž štvát upíra a nemoci se bránit… není zas až taková zábava, takže jsem raději jeho člověčí hrdinství odehnala tak rychle, že ani nemělo možnost se ukázat.

Odkráčela jsem do kuchyně, která shodou okolností už zela prázdnotou. Bordel pod stolem a na stole tu taky nebyl… Jak? Kdy? A hlavně… Kdo? To jako opravdu uklízel Edward? Nechápavě jsem párkrát zamrkala a studovala tu uklizenou kuchyň. Do hlavy se mi vkradla jedna zrádná myšlenka, že bych si toho nanicovatého upíra přece jen mohla nechat. Pokud se bude chovat příkladně a… příkladně? Ve které fantazmagorii mě to jen mohlo napadnout?

A jak to tak bývá, my o vlku a on… se objevil přede mnou. Fuj, to jsem se ale lekla. Jeho obličej byl tak zvláštně napjatý a vážný.

„Bello, je mi to líto, ale nepřeju si, aby se moje dítě stýkalo s tím…“

„Cože?“ vybouchla jsem vztekle. Tohle musí být jen jeden ohromný, blbý vtip.

„Slyšelas, ne?“ dodal klidně s takových chladným odstupem, až se mi z té jeho bezcitné hry bolestivě sevřel žaludek. On asi vážně nežertuje… Tentokrát se mi skutečně udělalo zle, ale taky jen do chvíle, než mé tělo přeléčil vzteklý uragán. Co si tohle budižkničemu vůbec myslí? Že se tu zničehonic objeví a bude nám lajnovat život? Mně bude říkat, co mám a nemám dělat? Nebo s kým bych se měla a neměla stýkat?

„Tak na to ale rychle zapomeň!“ vyjela jsem na něj jak smyslů zbavená. Bylo mi jedno, kdo další nás ještě může slyšet nebo co si pomyslí moje holčička, vztek se mnou přímo lomcoval. Tak moc, že to ani nebylo možné nebo zdravé! „Matty tu pro nás byl kdykoliv jsem ho potřebovala, a tak to i zůstane. Je to můj přítel!“ odvrkla jsem nakonec pevně. Edward nebezpečně zavrčel a celý se tak podivně napjal. Měla bych se snad začít bát? A to jsem před chvílí tvrdila, jak mi od něj nic nehrozí.

„On není… dobrý!“ dostal ze sebe skrze pevně scvaklou čelist a ten temný pohled mi už začal nahánět husí kůži. Přesto se moje obranná a rozběsněná nálada nehodlala jen tak schovat a vzdát.

„Nezajímá mě, co si zrovna ty o komkoliv myslíš, ale jedno bys teda rozhodně vědět měl. Pokud se okamžitě nezačneš chovat normálně, pomažeš odsud tak rychle, že ani nebudeš vědět, jak se to stalo a Renesmé už taky nikdy neuvidíš! Ty máš svůj život a já zase ten můj. Jediné, co nás dva spojuje dohromady, je Nessie, a tak to i zůstane!“ syčela jsem na něj výhružně. Tenhle boj vyhraju!

„Ne!“ zavrčel tiše a než jsem se stihla nadechnout k odpovědi, už ty jeho drzé rty tančily na těch mých.

 

4. kapitola « ¤ » 6. kapitola

t

Taky se vám líbí Edwardovo chování? :) Belle určitě...

Pokud mi tu zanecháte i krátký komentík, byla bych za to moc ráda. Kikky

t

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

13)  Veronika :) (28.01.2020 21:59)

Ahoj viem že to je stará poviedka a mala by byť dokončená avšak tie ďalšie časti mi už neukazuje. Poradíš ako sa k ním dostať?

12)  misule (16.09.2018 20:38)

vím že už je to 4 roky stará povídka e ráda bych si jí přečetla a nějak nemůžu najít další díly, byla bych ráda za nějakou odpověď

11)  Samejzeea (02.03.2015 17:11)

Katka: Nie som autorka poviedky, ale ak dovolí, tak ti odpoviem. Ak si klikneš na sériu, z ktorej kapitola pochádza, zistíš, že poviedka je dokončená aj s Bonusmi :) :) :)

10)  katka (02.03.2015 12:22)

kdy bude dalsi dil;

emam

9)  emam (01.12.2014 23:19)

Hmmm, milostný trojuhelník... Ale si to douho nevydrží, co?

ambra

8)  ambra (30.10.2014 15:03)

Ohoho! Hošánek přestřelil! Takže v Mattyho hlavě nejsou jen hezké myšlenky? Jestli to nebude tím, že je to jenom chlap . Moc hezké

7)  Seb (20.10.2014 21:03)

Jo čtení téhle povídky nikdy neomrzí, skvělá kapitola.

kikketka

6)  kikketka (20.10.2014 14:04)

Danje: Jj Tady je to prostě bomba. Povídku mi nikdo nevymaže a navíc mi už vydali 5 kapitol... TeĎ nechápu, co jsem kdy na stmivku.eu dělala. HI.

5)  danje (20.10.2014 13:15)

Moooc si to užívám. Ten Bellin vztek se mi tak líbí.


Přešla jsi z .eu na -ff?

4)  janda (20.10.2014 12:41)

3)  E.T. (20.10.2014 10:34)

Bomba, supr, ...! Hrozně ráda znovu čtu tuhle tvoji povídku.

2)  Teyla (19.10.2014 16:57)

Neviem, čo napísať... Jednoducho je to skvelá poviedka, ktorú čítam už po tretí krát a vravím si, ako môže niečo byť tak dokonalé!!! A som strašne rada, že ju uverejňuješ aj tu, keďže na stmivani.eu by sme čakali asi celú večnosť...

1)  BabčaS (19.10.2014 12:20)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse Cullen clan