Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/Hope%20is%20always%20here.jpg

Konečně se nám rozhýbal děj a v jedné kapitole se Dianě přihodí hned několik zásadních věcí. ;) Sundance

Paul

 

Věděl jsem, že jednou přijde den, kdy jí to prostě budu muset říct, ale nečekal jsem, že to bude takhle brzo. Prostě jako kdyby najednou přišla na to, že všechno, co se kolem mě děje, nějak nesedí.

Jen jsem na ni koukal, nadechl se a zase vydechl. Neměl jsem co říct, pravda by ji asi dostala na kolena.

„Co. Jsi. Zač!“ drtila mezi zuby a za každým slovem udělala dlouhou přestávku a jeden krok ke mně. Stačily tři slova a tři kroky k tomu, aby stála přímo přede mnou. Nebála se mě.

„Ty se nebojíš,“ konstatoval jsem, ale ani se nehnul, abych ji náhodou nevyděsil právě tím.

Jen zvedla bradu a upřeně se na mě podívala. Nic jiného neudělala.

Jak jsem jí to měl říct? Že se měním v obrovského vlka a mám svojí smečku, ale nemusí se mě bát? Jo, tak to by mi rovnou sama nasadila svěrací kazajku. Posral jsem to – neměl jsem si ji pustit k tělu, když ona je tak...

„Viděla jsem tě, když ses měnil ve... ve vlka,“ šeptla a hlasitě polkla. Klepaly se jí rty i kolena.

Jediná otázka, která se mi v tu dobu honila v hlavě byla: Jak na to přišla? Vždycky jsem si myslel, že jsem jako ninja – že mě nikdo nevidí. Opak byl nejspíš pravdou.

Vyvalil jsem oči a naprázdno otevřel pusu, když jsem to chtěl zopakovat a možná už něco říct a slavit úspěch, předběhla mě.

„Já... já to viděla ve... vizi,“ vydechla a klepající se rukou si naučeným gestem odhrnula pramen zrzavých vlasů za ucho. Než mi došlo do mozku, co vlastně řekla, pokračovala: „Viděla jsem tě, jak běžíš v lese po čtyřech a jako... jako kdybys s někým mluvil v... hlavě. Bylo to jako bys někomu svoje myšlenky cpal do mozku. Nevím, jaks to udělal, ale chci to vědět,“ vychrlila jedním dechem. „Jinak tě už nikdy nepustím k Alovi,“ dodala ještě a stoupla si před něj ještě blíž. Mluvila tak odhodlaně a pevně, až jsem se fakt lekl. Ale neděsilo mě tolik to, že budu bez toho malýho rošťáka, i když to bych asi taky nepřežil, spíš mi strach nahnala představa toho, že už nikdy neuvidím ji.

Sám sebe jsem tím pocitem překvapil. „Já... Jak?“ vypadlo ze mě. Ano, moje vyjadřovací schopnosti stojí za velkou nedostatečnou, jak by řekla moje učitelka angličtiny.

Až teď moje hlava začala plodit to, čemu jsem se já snažil vyhýbat, nebo jsem tomu nechtěl věřit. Ale déle jsem to v sobě dusit nemohl.

Vrtěl hlavou. „Ne, ne, to ti neřeknu. Ne, když to ty neřekneš mně.“

Mrška jedna mazaná. Před chvílí jsem se ale uř rozhodl, že jí to povím, tak do toho. Těžce jsem vydechl a začal: „Je to pravda. Nevím, jaks to mohla vidět, ale jo. Všechno, cos řekla, je pravda.“ Zavřel jsem oči a svezl se na podlahu. Hlavu jsem schoval do dlaní. „Úplně všechno to je pravda. Mám to v genech. Já a ostatní kluci to máme od malička, ale až teď se ten gen spustil.“

„Co ho spustilo?“ zeptala se. Hlas už měla pevný a plný odhodlání. Věděl jsem, že není blbá, ale tohle bych já svojí hlavou nevymyslel. Nenapadlo by mě se zeptat na to, jak to, že jsme se začali přeměňovat.

 

 

Diana

 

Tolik emocí najednou. Proč mám takový strach? Ne o sebe, ale o Alovo bezpečí. Jak bych teď mohla Paulovi věřit? Jak ho můžu ještě nechat v našem bytě? V našich životech?

Skousla jsem si ret a čekala na odpověď. Byla to poslední věc, kterou jsem chtěla vědět před tím, než ho vykopu z domu. Nejlíp hlavou napřed.

„Upíři,“ vydechl těžce, rukama stále přikrytý obličej.

Překvapeně jsem se prudce nadechla. „Ven,“ řekla jsem nakonec a rukou rázně ukázala směrem ke dveřím.

Překvapeně ke mně zvedl hlavu, ale vstal, naposledy se na mě podíval a se strnulým výrazem odešel. Snažila jsem se nefunět moc nahlas, bych neprobudila Ala, ale ne že by mi to šlo.

Co mám teď dělat? Je vážně vlk? A existují i ti upíři?

To chce panáka,“ řekla jsem... po dlouhé době česky a odešla do kuchyně. Poslední dobou jsem byla podrážděná, unavená, malátná a velmi, ale fakt velmi slabá. Občas jsem se v noci probudila úplně zpocená, a když jsem si jednou změřila teplotu, byla zvýšená. Nevím, co se se mnou děje, ale asi bych to měla někomu říct.

Nalila jsem si do malé skleničky whisky a vyskočila na kuchyňskou linku. Vzhledem k věcem, které se teď staly, bych potřebovala něco mnohem silnějšího – například zelenou travičku se zvláštními účinky –, ale bohužel, zatím není na mém skladě. Popřemýšlím, že bych ho mohla o pár maličkostí rozšířit, ale až tohle všechno skončí.

Jo, Těreškovová, ty se vždycky dokážeš namočit do toho největšího hovna, který je poblíž,“ zavrčela jsem potichu, naštvaná sama na sebe. Kdo ví, proč se mi to furt stává, ať zvedne ruku a pochlubí se nám s tím.

Takže... Co bych si teď měla srovnat v hlavě? Jasně, mojí prioritou je vlkodlačí Paul, ale asi bych taky měla začít přicházet na to, co vlastně jsem já sama, ne?

Ťuk, ťuk.

Proč si každý vybere tak nevhodný okamžik, aby mě mohl otravovat?

Na cestu ke dveřím jsem si jako nejlepší kamarádku s sebou vzala skleničku s whisky. Třeba ji budu potřebovat i na něco jiného než jen na pití. Možná se bude hodit jako nástroj sebeobrany. Nikdy nevíte.

Ťuk, ťuk.

Po tak dlouhém dni jsem se sama sobě ani moc nedivila, že se mi ty proradné dveře otevřít nechtěly, ale ten někdo za nimi byl fakt neodbytný a pořád se dožadoval mé pozornosti. Naštvalo mě to, slušně řečeno, tak jsem je rozrazila a už se nadechovala k ne moc milému přivítání, ale pohled, který se mi naskytl, mi vzal vítr z plachet.

J-jak?“ vydechla jsem zničeně a konečně si dovolila spustit vodopád slz.

 


 

Neptejte se jak ani proč, spíš se ptejte kdy. :D Kdy bude další? No, myslím, že tak do... nechci předbíhat, ale myslím si maximálně dva a půl týdne. ;) Nechci vám nic slibovat a pak to nesplnit, ale možná že když mě budete bombardovat komentáři, datum bude dřívější. ;)

Kapitola krátká, ale déle se mi to už nepovedlo natahovat. :)

 

Sun :o)

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

2)  VairreT (09.11.2013 00:52)

Bomba, takhle vtipnou povidku jsem dlouho nevidela.Moc ti dekuju ze pises . :-) XD ;-)

THe

1)  THe (01.11.2013 19:33)

Tohle mi vždycky dokáže tak strašně zvednout náladu! Jsem napjatá, jak to bude dál, a doufám, že se s Paulem Dia usmíří.

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek