Sekce

Galerie

/gallery/laugh_by_glamz.jpg

Poslední Cullenová; Poslední polibek na dobrou noc; Poslední vlk; Padlí andělé nepláčou; Nepřátelství; Nikdy nezapadnu; Nová identita; Obyčejná láska - Alice; Oheň a led, No Hope

Je tady už třetí část hlášek. Nezapomeňte poslat své nejoblíbenější i Vy!

Posledni Cullenová - Gassie a Carlie

„Žádné návštěvy, pití alkoholu a zvířata.“ Otočila jsem se na Jacoba, který se tiše dusil. „Uklízíte si sami, nemám tu žádný hotel.“ (3. kapitola)

 

Vstal a přeměnil se. Zůstala jsem sedět s otevřenou pusou a sledovala jeho dokonalou postavu. Už jsem ho viděla nahého. Ale to jsem byla dítě a nevnímala jsem každý milimetr jeho obnažené kůže tak jako teď. Asi jsem se měla otočit. Nedokázala jsem to. Připadala jsem si jako zhypnotizovaná.

Jacob

Neuvědomil jsem si, co dělám. Příliš jsem se soustředil na to, co jí chci říct. Do reality mi pomohl její zrychlený dech. Všiml jsem si lehkého ruměnce na jejích tvářích.

„Promiň,“ sebral jsem ze země první, co mi přišlo pod ruku, a zděšeně na to zůstal hledět - byly to listy ze zdejšího národního stromu – se zaúpěním jsem si dva exempláře přitiskl na patřičné partie a odběhl jsem, abych se mohl obléct.

„Nespěchej,“ křikla Nessie zvláštně hrdelním hlasem.

Přišel jsem k ní a našel jí, jak nepřítomně škube nějakou květenu. „Ehm, Nessie…“

„Co zas?“ vyjela a vzápětí znovu sklopila zrak ke své důležité ruční práci, pletení věnečku.

„Ale nic, jen, že to jsou, myslím, chráněné rostliny,“ pokrčil jsem rameny a přičapl zezadu k ní.

Mezitím se ještě víc setmělo. Voněla jako marshmallow a stejně sladce se chuť její kůže rozplývala na mém jazyku, když jsem jí zlehka kousl pod klíční kostí.

„Já…“ zašeptala.

„Copak?“ prolíbával jsem se k její bradě.

Otočila se prudce čelem ke mně: „Dostala jsem ohromnou chuť na lívance s javorovým sirupem… Snad kvůli těm listům, co tu proletěly.“ (3. kapitoly)

 

„Nad čím přemýšlíš?“ Příjemně mě vyrušil její hlas a dotek její ruky na mém rameni.

Neodpověděl jsem a jen opatrně přitiskl své rty na ty její.

Se smíchem se odtáhla: „Dneska to nefunguje. Chci odpověď.“

„Nefunguje?“ zavrčel jsem a stiskl jí koleno.

Pleskla mě po ruce: „Nesahejte za jízdy na řidiče!“

Usmál jsem se. (4. kapitola)

 

Poslední polibek na dobrou noc - Evelyn

,,Existuje něco jako upíří rozvod, nebo je jedinou případnou možností jeden druhého rozsápat a hodit do krbu?" zeptala jsem se obezřetně. Marc zabublal smíchem. (5. kapitola)

 

Posledni vlk - Karolka

Nesnáším tě, Leah Clearwaterová, řekla sama sobě.

Tomu říkám sebekritika! ozvalo se najednou se smíchem.

Zmizni! zavrčela na Jacoba a prudce se zastavila, jako by ho tím mohla vytřást z mysli. (2. kapitola)

 

Padlí andělé nepláčou - Hanetka

„Jo, láska je holt někdy slepá. A když jsme u lásky, holky, co říkáte na toho Cullena? To byl ale polibek, co?“

„No, vždyť tam tu Bellu skoro… Kam se na to hrabe ta pusa, co si dali o Halloweenu! A už tenkrát to bylo pěkně žhavé.“

„Máš pravdu. A nechali toho, teprve když tělocvikář začal ťukat Edwardovi zlatým šípem na záda, a ještě i pak to trvalo hezkou dobu.“

„Co mu to jen ta Bella dala za dárek, že po ní tak vyjel? A na veřejnosti!“

„Chichi, možná tanga… nebo svoji hanbatou fotku.“

„Ne, to určitě ne, to by Bella neudělala, nebo jo?“

„Kecáte všechny! Zamilovaná holka udělá všechno! Ale na tanga nebo fotku to bylo moc malý, ta krabička se jí vešla do dlaně, já to viděla.“

„Jé, holky, bude zvonit… Tak zas příští přestávku, jo?“ (34. kapitola)

 

Dole v pekle praskl Luciferovi další zub a Belial se tentokrát nestihl schovat. (34. kapitola)

 

„Tak už ho nechte, kluci,“ smál se Emmett. „Má dost, vyděsili jste ho až až. To stačí. Vždyť se strachy potento,“ podíval se s despektem na Mikea, kterého teď, když už ho Edward netiskl ke zdi, zradily roztřesené nohy a po zdi se svezl do vlastní louže. (42. kapitola)

 

„Jako byste to ty s Rose nikdy neudělali,“ usadila ho Esmé. „A proč jsi našeho prcka vůbec hledal?“ (epilog)

 

„No, proč. Někam se mi ztratily všechny dálkové ovladače a joysticky, od počítače i od Wii. Někam je nejspíš zašantročil. Nevidělas je?“ (epilog)

 

Esmé jen zavrtěla hlavou a zamířila do kuchyně. Udělá zatím kakao a lívance k snídani. Jen si po cestě mumlala, že někteří kluci z blbin nikdy nevyrostou. (epilog)

 

Emmett se znuděně sesunul do sedačky a sáhl po ovládání, aby si zapnul televizi. Sice teď ráno na Boží hod nejspíš nebudou dávat žádný sportovní přenos, ale pohádku by taky snesl. Nikdy by to nepřiznal nahlas, ale pohádky měl vážně rád, a ty vánoční nejvíc ze všech. Jak se natahoval, aby dosáhl na stoleček, přenesl váhu a něco ho píchlo do zadku. Zašmátral pod sebou, a když v ruce uviděl černý umělohmotný střep, nevěřícně na něj zazíral, pak vylítl jako postřelený jelen, zvedl ze sedačky polštář a v tu ránu zůstal jako solný sloup. Před jeho nevěřícným šokovaným zrakem leželo dokonalé dílo zkázy, změť tlačítek, bateriií a mikroprocesorů mezi rozlámanými a roztříštěnými kousky umělé hmoty, které zřetelně místy nesly stopy zubů. Celá ta apokalypsa byla původně pečlivě schovaná pod polštářem sedačky. Když Emmett konečně nalezl svůj ztracený hlas, zahřměl jako jarní bouřka. (epilog)

 

„Anthony Charlesi Cullene! Jsi synem smrti!“ (epilog)

 

Emmett se zarazil. Vy dva? Esmé vážně řekla vy dva? Ale synovce má jen jednoho! Co to zase…

A pak vykulil oči. Zpod postele se vysoukal kluk na pohled tak šestiletý, rozcuchané hnědé kudrny kolem hlavy jako svatozář, kalhoty od pyžamka na půl žerdi a kabátek zapnutý o knoflík vedle. A v náruči držel…

„Áááááááá!“ zařval Emmett. „Co to zase je?“

„Co se to tu, pro všechno na světě děje?“ zeptal se Jasper, kterého z pokoje vylákal hluk. Když uviděl šokovaného Emmetta a pak ve směru, kterým ukazoval, Tonyho s jeho plnou náručí, rozesmál se.

„Ty jsi mi ale pěkný štuclík,“ popošel blíž a sklonil se dolů, aby podrbal za ušima štěně s nevinným pohledem, načechranou světlou srstí a špičatýma ušima. To nadšeně vyplázlo růžový jazyk a snažilo se dosáhnout na ruku, která ho hladila.

„Vlk!“ zavyl Emmett. „Ten nám tu ještě scházel!“

„To není vlk, strejdo,“ odporoval klučina a zatvářil se jako profesor za řečnickým pultíkem. „To je aljašský malamut. Je to pes. Jmenuje se Ben,“ obhajoval svého nového mazlíčka.

„Tele je to!“ opáčil Emmett. „Nebo teprve bude. Víš, jak vyroste? Dospělý je skoro jako medvěd.“

„No, tak to by se ti měl spíš líbit,“ přidala se k ochráncům Rosalie, taky přilákaná tím rozruchem. „Medvědy ty máš přece rád, ne?“

„Jo, ale k svačině. Ne v baráku, když mi koušou ovladače. Tohle nám tady ještě scházelo!“ pokračoval v lamentaci. „Nestačí, že kluk domů přitáhne kdejaké zvíře z lesa. Prý chce být veterinářem! Minulý týden mi ta jeho veverka cpala do ucha oříšek a s bobkama, které tu všude trousí ti jeho králíci, by se daly klidně hrát kuličky.

„Čiko si chtěl jen dělat zásoby,“ hájil malou veverku Tony, ale pak ho zaujala poslední Emmettova věta. „Kuličky? Jak se hrají kuličky, strejdo?“

„Tady to nejde, musel bys mít důlek,“ odpověděl trochu nepřítomně Emmet a pokračoval ve své tirádě. „Představte si, kdyby se tím veterinářem fakt stal! Chce zachraňovat životy zvířat! Jako by nestačilo, že nám Carlisle zakazuje lovit lidi. Nakonec nám Tony zakáže lovit i zvířata a my skončíme na krevních konzervách!“ vyděsil se. (epilog)

 

Nepřátelství - Ree

„Ahoj, já jsem Emmett,“ představil se a nastavil ke mně ruku.

„Bella,“ usmála jsem se a ruku mu podala.

„Nová krev v mém nudném životě,“ zasmál se a já se zamračila. (6. kapitola)

 

„Dal jsem se dohromady s Bellou,“ vysvětlil jsem s úsměvem.

„No konečně,“ řekl Emmett a potom pokračoval v myšlenkách. „To už brzo nebude nejstarší panic na světě,“ povzdechl si. Zavrčel jsem. (8. kapitola)

 

Nikdy nezapadnu - Jodie

Renesmé zastavila tak prudce, že skoro vyryla důlek do země. Moje setrvačnost fungovala normálně, takže jsem zabrzdil až o tři metry dál, a to jen díky nejbližšímu jasanu. Po našem setkání v něm divně zapraskalo. (4. kapitola)

 

No Hope - Ajjinka

„Dobrá tedy, pane Cullene,“ významně se po mně podívala. „Abyste věděl, s kým máte tu čest. Můj táta je osamělý labuťák a já jsem přihlouplá mladá labuť, která se snaží získat trochu volnosti zpod ochrany jeho křídel. Pokud ti to nedošlo, těší mě - Isabella Swanová,“ poťouchle se zaksichtila a napřáhla ke mně ruku. Rád jsem ji přijal. (9. kapitola)

 

„Nedělám si legraci. Bohužel... Všimla sis, že skoro nejím…“

„Taky občas nemám hlad,“ namítala. Nevšímal jsem si její snahy mě přerušit a dál jsem pokračoval.

„Cítila jsi, jak je má kůže chladná…“

„Taky mám občas studený nohy.“ (24. kapitola)

 

Nová identita - Tempy

„Edwarde, připrav se, pojedeme na nákupy. Koukala jsem ti do šatníku, když jsem ti byla v domě zalévat kytky a chce to nějakou změnu. Mimochodem, pro ten fíkus už bylo pozdě. Snažila jsem se ho ještě zalít, ale za dva dny na tom byl ještě hůř, už neměl listy,“ zasmála se svému vtipu.

„Alice, neříkej, že to byl ten fíkus vedle sedačky,“ vydechl mírně vyděšeně s kapkou rozčarování v hlase.

„Když to nechceš slyšet, tak nic neříkám,“ protáhla zvonivě a pomalým krokem šla ke mně.

„Alice, zabilas mi mou nejoblíbenější kytku?“ zeptal se autoritativním hlasem.

„Drahoušku, říkám, že byla mrtvá, už když jsem tam došla,“ šveholila dál a koukala mi přes rameno na nepodepsanou smlouvu.

„Cos ještě udělala? Nevyvenčila mi psa?“ ptal se s napětím, které vyzařovala z jeho obličeje.

„Edwarde, tvůj pes je zlatíčko, tomu bych nic neudělala. Venčila jsem ho častěji, než myslíš, a koupila jsem mu nový pelíšek. On ho zbožňuje a ty budeš určitě taky. Je tmavě modrý, to kvůli špíně, a na něm jsou malé drobné kostičky. Nemyslím kostičky, jako tvar, ale normální kosti, které může okusovat. Tím nemyslím, že je okusuje na tom pelíšku…“

„Chápu, Alice,“ utnul její řeč. (6. kapitola)

 

Obyčejná láska – Alice - HMR

„Vznášet se ve vodě a mít ho kolem sebe. Všude kolem sebe… Hej, Edwarde, vypadni mi z hlavy!“ Otočila s němu a přísně si ho měřila.

„Já,“ rozpačitě se pousmál jako přistižený školák.

„Říkám, vypadni mi z hlavy! Varuji tě!“

Stál tam a přihlouple se usmíval. Náhle se jeho výraz začal měnit. Ztuhnul a myslím, že kdyby mohl, byl by červený až za ušima. Nakonec to nevydržel a zmizel do kuchyně, kam už před chvílí odešli Esme s Carlislem.

„Omlouvám se, ale občas si nemůžu pomoct. Je tak snadné vyvést ho z míry.“ Oči jí jiskřily, jak se tou situací bavila.

„Na co jsi myslela?“ zeptala se Bella.

„Dejme tomu, že jsem z nevinného hraní si v zátoce, přešla na poněkud intimnější chvilky. Horká sprcha nemusí být tak neškodná, pro telepata.“ (3. kapitola)

 

Oheň a led - Zuzka88

Jasper se tvářil, jako by jedl něco kyselého. Alice uždibovala, stejně jako Esmé, maličké kousíčky a křečovitě se usmívala. Edward jedl naopak velká sousta, která sotva rozkousal a hned polykal. Měla jsem co dělat, abych se nezeptala, co se děje, protože dort byl výborný. (10. kapitola)

 

První šel Emmett, jako ten, kdo to vymyslel.

Máchal rukama ve vzduchu a stál jak solný sloup. Pokřikovali jsme na něj různé varianty, ale Emm pořád kroutil hlavou a opakoval, že nechápe, jak to můžeme nepoznat, když to tak dobře předvádí.

Nikdo už si nevěděl rady, tak jsme se nechali podat.

„Větrný mlýn, ne. Na to, že většina z vás jsou upíři,“ kroutil hlavou. „Styďte se.“ Všichni jsme zadržovali smích. Nevěděla jsem, že větrný mlýn vypadá jako odháněčka much.

Pak jsem šla já. Měla jsem předvést zlomenou ruku. To je jednoduché. Zvedla jsem do vzduchu svou sádru a ukázala na ni. Hned se ozval Emmett.

„Mumie.“ Vykulila jsem oči.

„Cože?“

„Neznáš? To je takový to strašidlo obalený záchodovým papírem,“ vysvětlil.

„To vím, jen nechápu, jak jsi přišel na to, že předvádím mumii.“

„Co je na tom nejasnýho?“ divil se zase on.

Ostatní se nad naší debatou culili a Jasper klidně řekl.

„Zlomená ruka.“

„Trefa,“ vypískla jsem.

„Zlomená ruka?“ podivoval se Emmett. To už ostatní padali smíchy jako hrušky.

„No jo, to je tady napsaný,“ strkala jsem mu pod nos bílý lísteček.

„A to ses nemohla víc snažit?“

„Emmette, jak jinak mám předvést zlomenou ruku, než na ní prostě ukázat?“ zajímalo mě. Jeho myšlenkové pochody pro mě byly jako španělská vesnice.

„Co třeba takhle?“ řekl a vypadalo to jako by chtěl zlomit ruku.

„Ne, Emme, názorná ukázka nebude nutná,“ mírnila jsem ho. (25. kapitola)

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

LuciaCullen2

8)  LuciaCullen2 (30.03.2014 07:58)

Celkom dobré. Prečítala som si len pár, ale nemali chybu. :D :D :D

Hanetka

7)  Hanetka (08.04.2013 22:00)

Holky, když už jste v těch opravách... Padlí andělé, ne andelé, a nepláčou, nikoliv nepáčou... Díky.

Ajjinka

6)  Ajjinka (08.04.2013 21:43)

ambři, doplnila jsem to Dáváme sem všechno tak, jak nám přijde na mail, všechno to kontrolovat by asi nebylo úplně... fajn

ambra

5)  ambra (08.04.2013 21:15)

A Poslední Cullenová je spoluautorská - Gassie a Carlie;) (doufám, že jsem to nepopletla ).

Ajjinka

4)  Ajjinka (08.04.2013 20:56)

No toto Hel, máš pravdu, díky!

3)  Hel (08.04.2013 14:56)

Nikdy nezapadnu - Hope - myslím, že tohle máte krapet pomíchané, ve skutečnosti tento úryvek (minimálně) ten z kapitoly devět je z povídky No Hope od Ajjinky. Autorka Hope tu sice je, ale nenapsala ani to "Nikdy nezapadnu" to je od Jodie :)

eMuska

2)  eMuska (06.04.2013 20:12)

dobrýý :D

Marcelle

1)  Marcelle (06.04.2013 16:27)

Zase nové inspirace na čtení, díky.

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse